Když sestra Whiteová a její společnost vstoupili do nakladatelství, řekl bratr Whitney: „Prohlédněte si náš sál pro shromáždění, než odejdete nahoru.“ Byla to pěkná místnost v prvním poschodí, světlá a dobře vybavená. Sestra Whiteová si pečlivě prohlédla její zařízení a pak řekla: „Je to dobrý sál pro shromáždění. Myslím, že jsem toto místo už jednou viděla.“

Zanedlouho navštívili část budovy, kde byla tiskárna. Při vstupu do strojovny byly lisy v chodu a sestra Whiteová řekla:

„Tento lis jsem už jednou viděla. Tento sál mi připadá velmi známý.“ Brzy přistoupili dva muži pracující ve strojovně a byli návštěvníkům představeni. Sestra Whiteová jim podala ruku a ptala se: „Kde je další?“
„Který další?“, ptal se bratr Whitney.
„Je zde starší muž“, odpověděla sestra Whiteová, „a já pro něho mám poselství.“
Bratr Whiteny jí řekl, že dílovedoucí strojovny odešel do města za obchodem.

Před více než deseti lety sdělila sestra Whiteová, když mluvila před velkým shromážděním v modlitebně v Battle Creek, co jí bylo ve vidění ukázáno o práci, která musela být vykonána v mnoha zahraničních zemích. Viděla tam tiskařské lisy, tisknoucí časopisy, traktáty a knihy o přítomné pravdě pro národy těchto zemí. Když došla k tomuto bodu vyprávění, byla přerušena bratrem Jamesem Whitem, který se jí ptal, jestli může některou z těchto zemí jmenovat. Řekla, že nemůže, protože jí země nebyly představeny jmény, kromě jedné země, Austrálie. Řekla však, že ač nemůže země jmenovat, poznala by ta místa, kdyby je někdy uviděla,protože obraz byl jejímu duchu předveden velmi přesně.

Poznala strojovnu nového nakladatelství v Basileji jako jedno z těchto míst. Na své cestě do Norska o několik měsíců později poznala strojovnu nakladatelství v Christianii jako i o šest let později strojovnu v tiskárně Bible Echo v Melbourne v Austrálii.