Byla pořádána zvláštní shromáždění, v nichž mohli mít hříšníci příležitost hledat Spasitele a připravit se na hrozné události, jež měly brzy nastat. Po celém městě zavládla úzkost a hrůza. Konala se modlitební shromáždění a v některých církvích nastalo všeobecné probuzení, neboť všichni více či méně pociťovali vliv pocházející z učení o blízkém příchodu Krista.

Když byli hříšníci vyzváni, aby přišli dopředu k lavici pokání, uposlechly stovky. I já jsem se mezi jinými prodírala tím množstvím a zaujala jsem místo mezi hledajícími. Ve svém srdci jsem však cítila, že bych nikdy nemohla být hodna nazývat se dítkem Božím. Často jsem se modlívala za pokoj, který je v Kristu, zdálo se však, že nemohu najít vytouženou svobodu. V mém srdci býval hrozný zármutek. Nemohla jsem si vzpomenout na nic, čím bych si tento smutný pocit zavinila, zdálo se mi však, že nejsem dost dobrá, abych mohla přijít do nebe, že něco takového je příliš dobré, než abych to mohla očekávat.Nedostatek důvěry v sebe a přesvědčení, že nebude možné, aby někdo porozuměl mým pocitům, mne zdržovaly, abych hledala radu a pomoc u svých křesťanských přátel. A tak jsem neužitečně putovala temnotou a pochybností, zatímco ostatní, kteří nepoznali mé váhání, nevěděli nic o mém pravém stavu.