Přítomnost více než sta zástupců z ciziny na generální konferenci roku 1909 dala sestře Whiteové příležitost setkat se se starými přáteli, s nimiž v dřívějších letech spolupracovala. V době konference ji často navštívily skupiny bratrů ze zahraničního sdružení nebo misijního pole a osobně ji nyní vyřizovali své pozdravy a podávali jí zprávu o pokroku třetího andělského poselství v polích, která zastupovali. Tak měli příležitost skoro všichni z ciziny, staří přátelé i ti, kdož se s ním dosud neseznámili, ujistit ji o své odvaze v Bohu a rozhodnosti vykonat svůj díl v zakončení díla.

„Hluboce to na mne působilo,“ říkala sestra Whiteová veřejně, když přijala jednu z těchto návštěv, „ když mi bratři z cizích polí vypravovali něco ze svých zkušeností a o tom, co Pán dělá, aby přivedl duše k pravdě.“ (Gen. conf. bul.. 1909, p.105)

A jindy hovořila před celou konferencí:
„Jsou zde pracovníci, kteří přišli z cizích zemí. Přišli, aby viděli a rozuměli. Jsou rozhodnuti použít každé nabízené přednosti, aby se mohli vrátit s novou milostí a silou svatého Ducha Božího do svých pracovních polí. Jako učitelé a vedoucí v díle mají shromažďovat cenné pravdy, jež věrně svěří svým spolupracovníkům, působícím na mnoha místech a rozličným způsobem, aby přivedli duše k poznání pravdy. Moji bratři, ve vašich pracovních polích vás mohou obklopovat nepříznivé okolnosti, ale Pán to všechno ví a on pomůže vašemu nedostatku svým Duchem svatým. Musíme mít mnohem více víry v Boha.“ (GCB 1909, p. 57)