V červnu 1842 měl pan Miller druhou řadu přednášek v kostele v Gascově ulici v Portlandu. Pokládala jsem za velkou přednost chodit na tyto přednášky, protože jsem zmalomyslněla a necítila jsem se připravena k setkání s Pánem. Tyto druhé přednášky ve městě vzbudily mnohem větší pozornost než první. Až na několik výjimek zavřela různá společenství před panem Millerem dveře svých kostelů. V mnoha kázáních z různých kazatelen se snažili představit zdánlivé fanatické bludy tohoto kazatele. Zástupy pozorných posluchačů však chodily do jeho shromáždění a mnoho se jich nedostalo ani do domu. Shromáždění lidé byli neobyčejně klidní a pozorní.

Pan Miller neužíval ve svých kázáních krasomluvy, ani to nebylo mistrné umění řečnické, předkládal však jasné a překvapující skutečnosti, které burcovaly jeho posluchače z jejich lhostejnosti. Své výroky a názory podpíral důkazy z Písma. Jeho slova doprovázela přesvědčující moc, potvrzující moc a řeč pravdy.

Byl zdvořilý a sympatický. Když bylo v sále plno a všechna místa obsazena, viděla jsem, že opustil stolek a šel uličkou dozadu, vzal za ruku starého muže nebo ženu, aby pro ně našel místo, načež se vrátil a pokračoval v kázání. Právem byl nazýván "otec Miller", protože bdělým okem střežil ty, kteří se dostali do jeho dohledu, byl láskyplný, příjemné povahy a měkkého srdce.

Byl zajímavým řečníkem a jeho napomenutí Kristovým vyznavačům i pokání činícím byla mocná a účinná. Jeho shromáždění pronikala často tak hluboká vážnost, že ji bylo těžko okoušet. V myslích poslouchajících spočíval pocit hrozící krize lidských dějin. Mnozí se poddali působení Ducha Božího. Šedovlasí muži a letité ženy vyhledávali chvějícími se kroky lavici pokání, osoby v mužném věku, i mládež a děti byli hluboce pohnuti. Vzdechy a pláč i chvály Boží se mísily s modlitbami.

Věřila jsem vážným slovům sluhy Božího a bolestně se dotýkalo mého srdce, když jsem se setkala s odporem, nebo se stala předmětem žertů. Často jsem chodila na shromáždění a věřila, že Ježíš brzy přijde v oblacích nebeských. Mou velkou touhou bylo být připravena na setkání s ním. Stále jsem přemýšlela o čistotě srdce. Především jsem toužila být účastníkem tohoto velkého požehnání a vědět, že mne Bůh přijal.