V mém druhém vidění, které jsem měla si za týden po prvním, mi Pán ukázal zkoušky, které budu muset zkusit a řekl mi, že musím jít a vyprávět, co mi ukázal. Bylo mi ukázáno, že se má práce setká s velkým odporem a že mé srdce bude rozerváno bolem, že Boží milost však bude dostačující, aby mne tím vším provedla.

Když jsem vyšla z tohoto vidění, cítila jsem se obzvláště zneklidněna, protože ono mi ukázalo mou povinnost jít mezi lidi a zvěstovat pravdu. Mé zdraví bylo tak chabé, že jsem ustavičně trpěla tělesně a podle všeho zdání jsem měla žít už jen krátkou dobu. Bylo mi pouze sedmnáct let, byla jsem malá a slabá, nezvyklá na společnost a od přirozenosti tak úzkostlivá a ostýchavá, že mi to působilo bolest setkat se s cizími lidmi.

Mnoho dní jsem se modlila dlouho do noci, aby bylo toto břímě ode mne odňato a vloženo na někoho jiného, kdo by to lépe snášel. Ale ukázaná povinnost se nezměnila a slova andělova: "Zvěstuj jiným, co jsem ti ukázal" mi stále zněla v uších.

Když mě Duch Boží nutil k povinnosti, přemohla jsem tak dalece sebe a zapomněla na všechen strach a úzkost při pomyšlení na Ježíšovu lásku a na podivuhodné dílo, které pro mne učinil.

Zdálo se mi však nemožné vykonat toto dílo. Udělat to se mi zdálo jako jistý neúspěch. Zkoušky s tím spojené se mi zdály větší, než abych je mohla unést. Jak jsem mohla já, věkem ještě dítě, jít místo od místa a oznamovat lidem svaté pravdy Boží? S hrůzou se mé srdce odvracelo od té myšlenky. Můj bratr Robert, který byl o dva roky starší než já, mne nemohl doprovázet, protože jeho zdraví bylo špatné a byl ostýchavější než já. Nic by ho nepřimělo k takovému kroku. Můj otec se musel starat o svou rodinu a nemohl se vzdát svého obchodu, ale znovu a znovu mne ujišťoval, že jestliže mne Bůh povolal, abych pracovala na jiných místech, že nebude otálet a uvolní mi cestu. Ale tato povzbuzující slova přinesla mému srdci málo útěchy, přede mnou ležící cesta se mi zdála zatarasena těžkostmi, jež jsem nemohla přemoci.

Přála jsem si smrt, abych byla zbavena tísnící odpovědnosti. Poté mne opustil pokoj, z něhož jsem se tak dlouho těšila a pochybnost znovu naplnila mé nitro.