Na zvláštní prosbu zaměstnanců pacifické unie a kalifornského sdružení adventistů s. d. byla uspořádána vzpomínková slavnost v Richmondu, a to den po pohřební slavnosti v Elmshaven.

Nebylo těžké takovou slavnost uspořádat, protože bylo právě výroční stanové shromáždění kalifornského sdružení v Richmonud a toto město leží na hlavní trati z pacifického pobřeží na východ, kam měla být dopravena zesnulá k pohřbení do rodinné hrobky. Byla poslána oznámení blízkým větším sborům a ráno 19. července se na místě tábora shromáždilo nejméně tisíc přátel z města San Franciska a okolí i vzdálenějších míst.

Zahajovací píseň Sladký buď tvůj odpočinek a předčítání několika míst Písma bratrem Faraswortehm, byla připravena mysl shromážděných na to, že se připojili k duchu modlitby, pronesené bratrem Loughboroughem, v níž vyznal, že ač na nás přicházejí zkoušky a nesnáze a pracovníci v tomto díle musí odkládat výzbroj pro nedostatek tělesných sil, přece je Boží úmysl splněn. Když byl Spasitel položen do hrobu, mysleli jeho učedníci, že jeho dílo na zemi skončilo, ale jeho smrt na kříži byla ve skutečnosti životem díla, které Ježíš konal.

Bratr Wilcox připravil pečlivě životopis a protože byl na východně, přečetl ho jeho bratr Tait z Pacific press, naší nakladatelské společnosti. V prvních částech byla vyzvednuta zásada, že Bůh může udělat mnoho z jednotlivých osob. Všechna velká hnutí a krize staletí se soustředily kolem jedince, takže životopis těchto osob musí obsahovat dějiny díla Božího ve světě nebo dějiny krize či hnutí. Připojil životopisy Noého, Abrahama a jiných hebrejských mužů víry, Wiklifa, Luthera a bratrů Wesleyových a pokračoval:

„V adventním hnutí při zvěstování posledního reformačního poselství světu, jsou dvě osoby, jejichž životopisy musí obsahovat počátek hnutí a jeho růst, rozmáhající se po celém světě. Ještě více bude skrze toto hnutí Boží ruka ovlivňovat svět až do konce. Myslím na bratra Jamese Whitea a jeho milovanou manželku, sestru Wllen G. Whiteovou.“

V tomto přehledu životního díla sestry Whiteové, jak byl přečten v Richmondu, byla podána tato zpráva o jejím působení na pacifickém pobřeží:

Dílo v Kalifornii začali v létě roku 1868 bratři Loughborough a Bourdeau. Na podzim roku 1872 navšítivili bratr White a jeho mnaželka San Francisko, Santa Rosa, Woodland, Healdsburg a Petaluma. Zde přijaly poselství upřímné duše, které si velmi vážily jejich působení.

V únoru 1873 odešli bratr a sestra Whiteovi do Michiganu, vrátili se však v prosinci toho roku, aby převzali nová a větší břemena a začali s novou prací. V roce 1874 pomáhali při dvou stanových shromážděních, pořádaných v Oaklandě. Zde mluvila sestra Whiteová se zřejmým úspěchem o otázce zdrženlivosti před volbami, v nichž se mělo hlasovat o obchodování s alkoholickými nápoji.

V té době začalo v Oaklandu pracovat nakladatelství. První vydání Sings of the Times mělo datum 4. června 1874. V roce 1875 byla se utvořila společnost Pacific press publisching company, a to s počátečním kapitálem pouhých 28000 dolarů. Tato korporace nyní přešla v Pacific press publishing association, která má nyní hodnotu skoro 250000 dolarů a ročně vydává náboženskou a výchovnou literaturu v ceně půl milionu dolarů.

Bůh sestře Whiteové ukázal, že na pacifickém pobřeží a ve městech při zátoce by mělo být vykonáno velké dílo. Toto dílo se začalo velmi brzy uskutečňovat. V Oaklandě a San Fraancisku byly v letech 1875 a 1876 postaveny modlitebny. Aby přispěli ke stavbě těchto modliteben, prodali manželé Whiteovi všechen svůj majetek na východě.

Sestra Whiteová byla úzce spjata se založením koleje v Healdburgu, z níž vyšli pracovníci do všech částí světa. Škola se nyní spojila s Pacific union college v blízkosti St. Helena, kterou také sestra Whiteová srdečně podporovala.

Protože bratr White a jeho manželka nesli velké břímě při budování sanatoria v Battle Creek, bylo pro ně zvláštní radostí povzbuzovat k podobnému dílu v Kalifornii, což pak konečně vedlo ke zřízení sanatoria v St. Helena, které začalo jako tak zvaný Rural Helath Retreat. Protože sestra Whiteová celý život trpěla tělesně, měla vždy soucit s trpícími a nemocnými. Ve spolupráci s třemi lékařskými misijními ústavy v Kalifornii nesla sestra Whiteová těžká břemena a poskytla velkou pomoc. Zvláště je tomu tak v případě Collehe of medical evangelist v Loma Linda.

V roce 1878 cestovala do Oregonu. Zde navštívila první stanové shromáždění pořádané v Oregonu.

Její život byl životem oběti. V chudobě, se slabými zdravím, sama nemocná s nemocnou rodinou, pracovali společně se svým mužem, spokojili se jen s nejnutnějšími životními potřebami. Sama zdeptána okolnostmi, ještě jiným vštěpovala naději, působila déle, než se očekávalo, v opravdovém sebezapření zapomínala sama na sebe pro blaho druhých. Vzdala se mnohokrát toho, co by potřebovala k bezstarostnému životu. Vyzývala své bližní, aby působili pro Boha a lidstvo a Bůh jí v tom bohatě žehnal. Často byla blízko smrti a její přátelé pochybovali o jejím uzdravení, lékaři se vždy znovu vzdávali, ale její zdraví se znovu předivným způsobem obnovilo.

Sestra Whiteová se svým dílem přestala tam, kde začala - chudá na statky tohoto světa. Její příjem z výnosu vydávaných knih (nejednalo se o žádný malý obnos) byl použit štědře, aby bylo pomoženo ústavům a lidem, kteří to potřebovali. Její srdce bylo vždy ochotné a její ruce sloužily často nemocným a trpícím…

Život sestry Whiteové působil i po její smrti. Udělala si nepřátele svým přímým, nebojácným učením a slovy napomenutí, jež musela vyslovit. Pomlouvali ji a napadali. Ti, kdo ji znají nejlépe, mohou její život nejlépe posoudit. Jako člověk byla podrobena všem slabostem a utrpením lidského pokolení. Nalezla však v Kristu drahého spasitele a pomocníka. Povolal ji k nepopulárnímu dílu a ona je přijala. Použil ji mocně. Opravdu se stala matkou v Izraeli.

Náš drahý Pán podal dokonalý posudek lidského srdce, když řekl, že strom se pozná podle ovoce. V tomto světle je život naší sestry a její požehnaný vliv na všechny, kteří s ní přišli do styku svědectvím její povahy a působení. Mluví, přestože zemřela.“

Ke kázání, jež následovalo po přečtení životopisného nástinu, volil bratr Andross tato slova: „Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí ji, aby odpočinuli od prací svých, skutkové pak jejich jdou za nimi.“

„O nikom to nemůže být pravdivěji řečeno než o naší drahé sestře, že toto místo Písma se naplnilo. I za takovýchto okolností touží naše srdce po slavném dni zmrtvýchvstání. Chceme vědět, že smrt bude zničena, že spící procitnou. Ať byl život, který přestal, jakkoli požehnaný, chceme vědět, že naši milí povstanou ve slavné nesmrtelnosti. Pán nás nezanechal v zármutku jako ty, kteří nemají naději. „Chci je vysvobodit z hrobu a zachránit před smrtí“, říká prorok, „smrti, chci ti býti jeden, hrobe, chci ti býti morem“. Nádherná slova! (Oz 13,14)

Dále čtu slova proroka Izaiáše, jak jsou zaznamenána v 26. kapitole: „Oživouť mrtví tvoji těla, mrtvá má vstanou. Prociťte a prozpěvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš.“ (Iz 26,19) Smrt bude konečně zahlazena a spící znovu procitnou…

Říkám vám dnes, svým milým bratrům a zvláště těm, kteří při této příležitosti truchlí nejvíce, totiž členům rodiny: Nemáte truchlit jako ti, kteří nemají naději. Naše sestra se po sedmdesáti nebo více letech opravdové věrné práce pro Mistra položila k poslednímu spánku pokoje, ale opět vrzy vstane. Neboť sám Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe. Ona uslyší jeho hlas a předstoupí… Jako naše milovaná sestra následujme Beránka, kamkoliv jde. A až po malé chvíli naše práce skončí, ať potom řekneme jako apoštol: Boj výborný bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval.

Zpěvem a požehnáním, které pronesl nad shromážděnými bratr Farnsworth, skončila slavnost v Richmondu.