„Všechny naše zdravotní ústavy byly založeny jako ústavy adventistů sedmého dne a to proto, aby reprezentovaly základní rysy evangelizační lékařské misijní práce a tak připravily cestu pro příchod Pána,“ (7T 107) psala sestra Whiteová v roce 1903, když uvažovala o rozvoji lékařského misijního díla v Jižní Kalifornii.
„Máme-li použít prostředků na postavení léčebných ústavů, abychom působili pro blaho nemocných a trpících, musíme naše dílo řídit tak, aby ti, jimž si přejeme pomoct, pomoc také obdrželi. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom uzdravili tělo, musíme se však dívat na uzdravení duše jako na mnohem důležitější. Nemocným, kteří do našich ústavů přicházejí, musí být ukázána cesta spasení, aby činili pokání a slyšeli slova: Tvé hříchy jsou ti odpuštěny, jdi v pokoji a nehřeš více.“ (7T 96)
Sestra Whiteová vydala rozhodné svědectví o založení skupiny lékařských ústavů v Jižní Kalifornii, protože se nabízely zvláštní příležitosti k získání duší. „Ze světla, jež mi bylo dáno, když jsem byla v Austrálii a jež bylo obnoveno, když jsem zase přijela do Ameriky vím, že naše dílo v jižní Kalifornii musí jít rychleji vpřed. Lidé, kteří proudí do krásné krajiny, aby zase získali své zdraví, musí slyšet poslední poselství milosti…
Z mnoha míst v jižní Kalifornii má vyzařovat světlo k velkým masám lidí. Přítomná pravda musí být jako město ležící na hoře, jež nemůže být skryto.
V Jižní Kalifornii je mnoho pozemků ke koupi, na nichž jsou postaveny budovy, které se hodí pro léčebné ústavy. Některé z nich mohou být zakoupeny a tak může být lékařské dílo provozováno rozumně a hospodárně. V Jižní Kalifornii musí být založeno více malých ústavů k užitku mnohých, kteří tam jdou s naději, že zase získají zdraví. Byla jsem poučena, že nyní přišla naše příležitost dosáhnout trpících, jenž proudí do léčebných míst a že i pro jejich ošetřovatele může být vykonáno dílo…
Místo toho, abychom vložili všechny dosažitelné prostředky do jednoho lékařského ústavu, bychom měli založit na mnoha místech ústavy menší. Brzy bude pověst léčebných míst v Jižní Kalifornii ještě lepší než nyní. Nyní pro nás přišla doba, abychom vstoupili do tohoto pole a provozovali misijní lékařské dílo.“ (MS)
V letech, v nichž byly dány takové rady, navštívila sestra Whiteová při různých příležitostech jižní Kalifornii v naději, že povzbudí bratry, aby pokračovali v hledání pozemků s vhodnými budovami pro lékařské ústavy. Časem jí byly předvedeny v noci ve viděních obrazy léčebných ústavů v provozu. Tato zjevení se snažila popsat a poslat bratrům, zaujímajícím zodpovědná místa. Jindy jí byly zase předvedeny směrnice dané v minulých letech týkající se cíle a účelů lékařské misijní práce a vzor, kterého se měli držet při založení a provozu lékařských ústavů v různých částech světa.
Zatímco zraky některých bratrů byly obráceny na města, věnovala sestra Whiteová pozornost přednosti pobytu na venkově a užitku, jehož dosáhnou nemocní tím, že budou vytrženi ze škodlivých vlivů moderního městského života. Závažné části těchto poučení byly uveřejněny v sedmém svazku Svědectví pro církev (str. 57-109). Mezi předvedenými viděními byla tato:
„V noci mi bylo dopřáno podívat se na jeden venkovský léčebný ústav. Ústav nebyl velký, byl však dokonalý. Byl obklopen krásnými stromy, houštím a křovím, za nímž se prostíraly ovocné stromy a lesy. U tohoto místa byly zahrady, v nichž nemocné ženy, přály-li si to, mohly pěstovat květiny všeho druhu, přičemž si každá nemocná zvolila místečko, o které se potom starala. Pohyb na vzduchu v těchto zahradách byl součástí jejich pravidelného léčení.
Rozvíjely se přede mnou scéna za scénou. V jedné právě přišlo několik trpících nemocných do naší léčebny na venkově. V jiné jsem viděla tutéž skupinu, jejich vzhled se však tak změnil! Nemoc zmizela, kůže byla čistá, výraz obličeje radostný, tělo i mysl se zdály oduševněny novým životem…
Mnozí nemocní a trpící se odvrátí z měst k venkovu a budou se bránit přisvojit si zvyky, obyčeje a módu městského života. Budou se pokoušet znovu získat své zdraví v jiné z našich venkovských léčeben. A tak, i když budeme vzdáleni dvacet nebo třicet mil od města, budeme přístupní a ti, kteří si přejí zdraví, budou mít příležitost znovu ho získat za nejpříznivějších podmínek.
Bůh pro nás způsobí zázrak, jsme-li s vírou jeho spolupracovníky. Osvojme si tedy rozumný způsob jednání, aby naše snahy mohly být Bohem požehnány a korunovány úspěchem.“ (7T 78-79)
Rady k rozšíření lékařského misijního díla nebyly omezeny na některý okres. „Bůh zmocnil svůj lid, aby osvítil zemi“, psala sestra Whiteová, když se její myšlenky zabývaly příležitostmi nabízenými adventistům s. d. v jižní Kalifornii. „Svěřil jim schopnosti, jimiž mají jeho dílo rozšířit, až obsáhne celý svět. Ve všech částech země se musí založit léčebny, školy, nakladatelství a podobné zařízení k dokončení díla. V mnoha zemích musí být založeny lékařské misie, aby byly užívány jako pomocná ruka ve službě trpícím.
Kristus je spolupracovníkem těch, kdo jsou činní v lékařské misijní službě. Muži a ženy, kteří konají nezištně, podle svých možností vše, aby v mnoha zemích založili léčebny a ošetřovny, budou bohatě odměněni. Osobám, které tyto ústavy navštěvují se dostane tělesného, duševního a duchovního požehnání, unavení budou občerstveni, nemocní uzdraveni, hříchem zdeptaným bude pomoženo. V dalekých zemích uslyšíme chválu a díky těch, jejichž srdce byla přivedena těmito prostředky ze služby hříchu ke spravedlnosti. Jejich písněmi vděku a chvály bude vydáno svědectví, které získá jiné k věrnosti Kristu a společenství s ním.“ (7T 51-52)
Při vysvěcení léčebny v Loma Linda 15. dubna roku 1906, podala sestra Whiteová přehled o pozoruhodném působení božské prozřetelnosti, která provázela úsilí bratrů zajistit pozemky s léčebnami v jižní Kalifornii. Krátce také vylíčila Boží cíl, jehož mělo být těmito prostředky dosaženo. Mezi svými poznámkami prohlásila:
„Vážná a slavnostní je odpovědnost spočívající na lékařských misionářích. Mají být misionáři v pravém slova smyslu. Nemocní a trpící, kteří se svěří péči pracovníků našich lékařských ústavů nesmí být zklamáni. Musí jim být objasněno, že mají žít v souladu s Bohem. Učí-li se poslouchat Boží zákon, budou požehnáni na těle i na duchu….
Přednosti života v přírodě nesmí být puštěny ze zřetele. Jak vděční bychom přece měli být, že nám Bůh dal krásné léčebny v Paradise Valley, Glendale a Loma Linda! Vyjděte z měst! Vyjděte z měst! - to byla léta mým poselstvím. Nemůžeme očekávat, že nemocní budou rychle uzdraveni, jsou-li uzavřeni ve městě mezi čtyřmi zdmi, bez výhledu do přírody, jen domy, domy, domy, nic, co by je vzpružilo a oživilo. A přece, jak pomalu někteří poznávají, že přeplněná města nejsou vhodnými místy pro léčebny!
Dokonce i v Jižní Kalifornii se před mnoha lety někteří přimlouvali za zřízení velké léčebny v srdci Los Angeles.. Ve světle poučení daných od Boha jsme nemohli souhlasit s provedením takovéhoto plánu. V nočním viděni mi Pán ukázal nevyužité pozemky na venkově, hodící se pro léčebny, jež byly ke koupi za cenu daleko nižší, než byla cena původní.
Trvalo nějakou dobu, než jsme tato místa našli. Nejdříve jsme si zajistili léčebnu v Paradise Valley v blízkosti San Diega. Za několik měsíců se naši členové Božím řízením dověděli o pozemku v Glendale. Byl zakoupen a zařízen pro svůj účel. Obdrželi jsme však světlo, že naše dílo v zakládání léčeben v jižní Kalifornii není ještě dokončeno. Při různých příležitostech byla dána svědectví, že někde v okolí Redlandu musí být konáno lékařské misijní dílo.
V článku uveřejněném v Review z 6. dubna 1905 jsem psala:
Při našem návratu do Redlands, kdy vlak projížděl pomerančovými lesy, jsem myslela na pokusy, které měly být učiněny v tomto krásném údolí, aby byla zvěstována pravda pro tuto dobu. Poznala jsem tento okres jižní Kalifornie jako jedno z míst, které mi bylo předvedeno s poukazem na to, že by mělo mít plně vybavenou léčebnu.
Proč nemáme pracovat na takových polích jako Redlands a Riverside? Pán si přeje, aby muži a ženy začali jeho dílo na těchto místech. Dílo Boží v Jižní Kalifornii musí udělat větší pokrok, než udělalo v minulosti. Každý rok navštěvují tisíce lidí Jižní Kalifornii, aby zase získali své zdraví a my bychom se měli pokusit oslovit je pravdou různými způsoby. Musí slyšet varování, aby se připravili pro velký den Páně, který je přede dveřmi… Pracovníci, kteří umí mluvit k lidu, se musí usídlit v jeho blízkosti a zvěstovat mu poselství… Měli by se rychle chopit příležitosti předvést přítomnou pravdu těm, kteří ji ještě neznají. Měli by zvěstovat poselství s jasností a silou, aby ti, kdo mají uši k slyšení, mohli slyšet.
Tato slova byla napsána dříve, než jsem něco uslyšela o pozemku v Loma Linda. Stále ještě na mně spočívala tíha, že by měla být založena další léčebna. Na podzim roku 1903 jsem měla vidění o léčebně uprostřed nádherné krajiny někde v jižní Kalifornii a žádný pozemek, jež jsem viděla, neodpovídal představě předvedené mi v tomto vidění. Příležitostně jsem o tomto vidění psala našim bratrům a sestrám, kteří se shromáždili počátkem září roku 1903 na stanovém shromáždění v Los Angeles.
Když jsem navštívila generální konferenci ve Washingtonu, dostala jsem dopis od bratra Burdona, který popisoval pozemek nalezený čtyři míle na západ od Redlands, pět a půl míle jižně od San Bernardino a osm mil severně od Riverside. Když jsem jeho dopis četla, měla jsem dojem, že to je jedno z míst, které jsem viděla ve vidění…
Když jsem později viděla tento pozemek, poznala jsem ho jako jedno z míst, které jsem viděla skoro dva roky předtím ve vidění. Jak vděčná jsem Pánu, našemu Bohu za toto místo, jenž je pro nás připraveno, aby bylo použito jemu ke cti a zvelebení jeho jména!“ (RH 21. 6. 1906)
Delegátům shromážděným na generální konferenci roku 1909 vypravovala sestra Whiteová některé zkušenosti spojené se založením lékařské misijní práce v jižní Kalifornii. Poukazovala zvláště na žehnající ruku Boží, která otvírala prostředky a cesty ke vzdělání mnoha lékařských misionářů a evangelistů pro službu na celém světě. V této souvislosti řekla:
„Jedna z hlavních předností Loma Lindy je mnohotvárná krása okolí na všech stranách. Daleký výhled na hory a údolí je velkolepý. Ale důležitější než velkolepá scenérie, krásné budovy a rozsáhlá hospodářství je blízkost hustě zalidněného okresu a tím příležitost k zvěstování trojandělského poselství mnoha lidem. Musíme jasně duchovně rozeznávat, jinak nepoznáme působení Boží prozřetelnosti, která nám připravuje cestu, abychom osvítili svět.
S vlastnictvím tohoto místa však přichází také těžká odpovědnost dát působení tohoto ústavu výchovnou povahu. Loma Linda nemá být jen léčebnou, ale i výchovným střediskem. Musí tu být založena škola pro vzdělání evangelizačních lékařských misionářů a evangelistů…
V Loma Linda máme výhodné středisko pro požadavky různých misijních podniků. Je zřejmé, že bylo Božím úmyslem, aby tato léčebna přišla do majetku naší společnosti. Měli bychom si cenit Loma Linda jako místa, které, jak Bůh předvídal, budeme potřebovat a jež nám On dal. Ve spojení se zájmy léčebny a školy v Loma Lindě je třeba vykonat vzácné dílo a ono bude vykonáno, budeme-li všichni s tímto cílem pracovat a sjednoceni půjdeme vpřed podle Božího díla.“ (RH 21. 6. 1906, pp.173, 174, 176, 177)
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt