Sestra Whiteová psala o radách salamanského vidění a o zkušenostech i poučeních, sdělených pracovníkům Božího díla v následujících několika týdnech:
„3. listopadu 1890, když jsem pracovala v Salamance, jsem byla v noci na modlitbě s Bohem vytržena do vidění do shromáždění v různých státech, kde jsem vydala určité svědectví pokárání a výstrahy. V Battle Creek byla právě porada kazatelů a vedoucích nakladatelství a jiných ústavů a já slyšela shromážděné v nepěkném duchu přednášet a odůvodňovat přijetí názorů a plánů, které mne naplňovaly starostí a neklidem.
Před lety jsem musela prodělat podobnou zkušenost a Pán mi tenkrát zjevil mnohé věci nejvyšší důležitosti a dal mi výstrahy, které musely být dány těm, kteří se nacházeli v nebezpečí. V noci 3. listopadu mi byla tato napomenutí připomenuta a bylo mi přikázáno, abych je přednesla těm, kteří zaujímají vedoucí postavení a abych se nebála a nemalomyslněla. Byly mi předloženy některé věci, jimž jsem nemohla porozumět. Bylo mi však dáno ujištění, že Bůh nepřipustí, aby jeho děti byly obkličovány mlhou světského pochybování a nevěry a byly se světem svázány ve svazek, budou-li naslouchat jeho hlasu, následovat a poslouchat jeho přikázání, pozvedne je nad mlhy pochyby a nevěry a postaví jejich nohy na skálu, kde by mohly dýchat atmosféru jistoty a míru.
Zatímco jsem se vážně modlila, byla jsem vytržena ze svého okolí, pokoj byl naplněn světlem a já jsem zvěstovala poselství shromáždění, které vypadalo jako generální konference. Duch Boží mne pohnul, abych učinila velmi vážnou výzvu, neboť jsem měla pocit, že ve středisku díla nám vyvstává velké nebezpečí. Byla jsem duchovně a tělesně zkroušena neklidem a ještě nyní to cítím. Byla jsem tísněna myšlenkou, že mám přinést našemu lidu v Battle Creek poselství, abych je varovala před jednáním, které by odlučovalo nakladatelství od Boha.
Zraky Páně spočívaly na lidu se zármutkem, smíšeným s nelibostí a byla vyřčena slova: „Mámť proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil. Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání, a první skutky. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle, a pohnuť svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti.“ (Zj.2,4-5)
Ten, který plakal nad nekajícím Izraelem, když viděl, v jaké jsou nevědomosti o Bohu a Kristu, svém Spasiteli, díval se na středisko díla v Battle Creek. Velká nebezpečí obklopovala lid, ale někteří to nevěděli. Nevěra a nekajícnost zaslepovala jejich oči a důvěřovali lidské moudrosti ve vedení nejdůležitějších zájmů díla Božího, spojených s nakladatelstvím. V lidské slabosti úsudku uchvacovali muži do svých smrtelných rukou otěže kontroly, zatímco Boží vůle, Boží rada a cesta nebyly vyhledávány jako nepostradatelné. Muži tvrdošíjné, železné vůle, se uvnitř i mimo nakladatelství sjednotili pevně rozhodnuti provést určité plány ve shodě se svým vlastním úsudkem.
Řekla jsem jim: „Nemůžete to dělat. Kontrola těchto velkých zájmů nemůže být vložena do rukou těch, kteří dosvědčují, že mají málo zkušeností ve věcech Božích a nemají duchovní úsudek. Lid Boží ve vašich řadách nesmí ztratit důvěru k důležitým zájmům velkého střediska díla pro špatný postoj bloudících lidí, kteří mají tak rozhodující vliv na naše sbory ve Spojených státech a v cizích zemích. Vložíte-li ruce na dílo nakladatelství, tuto velkou Boží dílnu, abyste mu vtiskli svou podobu a svůj nápis, zjistíte, že je to nebezpečné pro vaše vlastní duše a neblahé pro Boží dílo. Bude to v očích Božích stejně velký hřích jako hřích Uzův, když vztáhl ruku, aby podepřel truhlu. Jsou zde takoví, kteří nastoupili do práce na místo jiných lidí a vše, co od nich Bůh požaduje je, aby činili právo, milovali dobro, pokorně kráčeli s Bohem a svědomitě pracovali jako muži vyvolení lidem ke správě díla, vloženého do jejich rukou. Někteří to zameškali, jak to dokazují jejich skutky. Ať je jejich postavení jakékoliv, jejich odpovědnost jakákoliv, mají-li tak velkou moc jako kdysi Achab, přece zjistí, že Bůh je nad nimi, že jeho panství je nade vše vyvýšeno…
S nevěřícími by neměl být uzavřen žádný svazek a také by neměli být v určitém počtu svoláváni ti, kteří smýšlejí stejně jako vy a kteří řeknou ke všemu, co navrhnete Amen, zatímco jiní, o nichž si myslíte, že s vámi nesouhlasí, jsou vyloučeni. Bylo mi ukázáno, že jsme ve velkém nebezpečí, když si takto počínáme.
„Tak zajisté mluvil Hospodin ke mně, ujav mne za ruku, a dav mi výstrahu, abych nechodil cestou lidu tohoto, řka: Neříkejte: Spuntování, když lid ten praví: Spuntování, aniž se jako oni strachujte, nerci-li abyste se děsiti měli. Hospodina zástupů samého posvěcujte, on budiž bázeň vaše i strach váš.“ (Iz 8,11-13) „K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře“ (Iz 8,20) Svět nemá být naším vzorem. Nechejte Pána působit, naslouchejte hlasu Páně.
Ti, kteří jsou zaměstnaní v některém odvětví díla, jímž má být svět přetvořen, nemusí uzavírat smlouvu s těmi, kteří neznají pravdu. Svět nezná Otce ani Syna a nemá duchovní rozpoznání o povaze našeho díla a o tom, co máme nebo nemáme dělat. Musíme poslouchat rozkazy přicházející z nebe, nemáme naslouchat radám nevěřících nebo následovat plány, které navrhli. Návrhy učiněné těmi, kteří neznají dílo, jež Bůh v této době koná, budou plány oslabujícími sílu Božích ústavů. Přijetím takových návrhů se odmítá Kristova rada…
Oko Pána spočívá na veškeré práci, všech plánech a představách každé mysli. Vidí pod povrch a rozeznává myšlenky a city srdcí. Není žádný čin, žádný plán, žádná pohnutka srdce, žádná myšlenka ducha, kterou by nečetl jako otevřenou knihu. Každý čin, každé slovo, každá pohnutka je věrně zaznamenána v knihách velkého Zpytovatele srdcí, který říká: „Znám skutky tvé.“
Bylo mi ukázáno, že pošetilosti Izraele ve dnech Samuelových se budou opakovat v lidu Božím. Lid by se tomu vyhnul jen v případě, že by převládala větší pokora, bylo méně sebedůvěry a více důvěry Pánu Bohu Izraelskému, vládci národů. Dílo obstojí ve zkoušce jen tehdy, spojí-li se božská moc s lidskou snahou. Nebudou-li se lidé spoléhat již na lidi nebo na svůj vlastní názor, ale budou důvěřovat Bohu, osvědčí se to vždy pokorným duchem, málo mluvením a mnoha modlitbami, uplatněním předvídavosti ve všech plánech a pohnutkách. Takoví muži dosvědčí, že se spoléhají na Boha a že mají Kristovo smýšlení.
Znovu a znovu mi bylo ukázáno, že lid Boží si nemůže být v těchto posledních dnech jist, bude-li spoléhat na lidi a bude-li mít tělo za své rámě. Mocný tvůrce pravdy je zval ze světa jako hrubé kameny, které musí být otlučeny, vyrovnány a uhlazeny pro nebeskou stavbu. Proroci je musí otlouci pokáráním, varováním, napomenutím a radami, aby byli podobní Božskému předobrazu. To je práce určena Utěšiteli, aby obrátil srdce a povahu, aby lidé kráčeli po cestě Páně…
Od roku 1845 mi byla čas od času předvedena nebezpečí, ve kterém se lid Boží nachází a byla mi ukázaná nebezpečí, která se rozmnoží v posledních dnech na ostatky. Tato nebezpečí mi byla zjevena až do dnešní doby. Brzy se před námi odehrají velké události. Pán přijde s mocí a velkou slávou a satan ví, že brzy skončí moc, již si osobil. Nyní má před sebou svou poslední příležitost mít kontrolu nad světem. Bude dělat obzvláště rozhodné pokusy o přivedení zkázy na obyvatele země. Ti, kteří věří pravdě, musí být věrnými strážci na věži, jinak jim satan našeptá své klamné důvody, až se oddají domněnce, která zradí nejsvětější odkaz, jež jim byl svěřen. Nepřátelství satanovo proti dobru bude stále zjevnější, protože ve svém posledním díle vzpoury postaví k boji své bojovné síly a každá duše, která nebude cele posvěcena Bohu a ochraňovaná božskou mocí, vejde ve spojení se satanem proti nebesům a připojí se k boji proti Vládci vesmíru.
V jednom vidění, které mi bylo dáno v roce 1880 jsem se ptala: „Kde najde Boží lid v těchto nebezpečných dnech ochranu?“ Odpověď zněla: „Ježíš zastupuje svůj lid i přesto, že satan stojí po jeho pravici, aby mu odporoval.“ „ Ale Hospodin řekl satanu: Potresciž tě Hospodin, satane, potresciž tě, pravím, Hospodin, kterýž vyvoluje Jeruzalém. Zdaliž tento není jako hlavně vychvácená z ohně?“ (Zach. 3,2) Jako prostředník a přímluvce člověka povede Ježíš všechny, kteří se chtějí dát vést a řekne jim : Následuj mne krok za krokem vzhůru, kde září jasné světlo slunce spravedlnosti.
Všichni však světlo nenásledují. Někteří se vzdalují z bezpečné stezky, jež je na každému kroku stezkou pokory. Bůh svěřil svým služebníkům poselství pro tuto dobu, ale toto poselství nesouhlasí ve všech svých podrobnostech s myšlenkami vedoucích a někteří kritizují poselství a posly. Odvažují se dokonce odvrhnout slova pokárání, která jim Bůh pošle skrze Ducha svatého.
Jakou jinou moc má ještě Pán, aby se dotkl těch, kteří jeho varování a pokárání zavrhli a svědectví Božího ducha nepřipsali žádnému vyššímu prameni než lidské moudrosti? Co můžete vy, kteří jste toto udělali, přednést Bohu jako omluvu, že jste se odvrátili od důkazů, které vám dal, že Bůh byl v díle? „Po ovocích jejich poznáte je.“
Nechci nyní podávat důkazy o vedení Božím v uplynulých dvou letech skrze jeho vyvolené služebníky, ale přítomný důkaz jeho působní je vám zjeven a naší povinností je nyní věřit. Nemůžeme zanedbat Boží varovná poselství, nemůžeme je odvrhnout nebo je brát na lehkou váhu, nechcete-li se vystavit nebezpečí, že budete věčně zatraceni..
Vaše soužení, posmívání a hanění může jen snižovat vaše vlastní duše. Používání takovýchto zbraní vám přinese cenná vítězství, ale více sráží vašeho ducha a oddělí duši od Boha. Svaté věci budou poníženy na úroveň obyčejných a vytvoří se poměry, které se líbí knížeti temnoty a které odpudí Ducha Božího. Souzení a kritizování ponechalo duši bez rosy milosti, jako pohorky Gelboe bez deště. Nemůžeme důvěřovat názorům těch, kteří se oddávají posměchu a hanění. Nemůžeme přikládat důležitost jejich radám a rozhodnutím. Musíme být naplnění božskou mocí, dříve než uděláme rozhodné kroky, abychom dali působení Božího díla patřičný výraz.
Obžalovávat a kritizovat ty, které Bůh používá, znamená totéž, jako žalovat a kritizovat Pána, který je poslal. Všichni musí rozvinout své náboženské schopnosti, aby měli správnou schopnost posuzování v náboženských věcech. Někteří nerozeznávali mezi čistým zlatem a pouhým leskem, mezi podstatou a stínem.
Předsudky a názory, které převládaly v Minepolis, ještě zcela nezanikly, símě tam zaseté v některých srdcích je schopno probudit se k životu a přinést stejné plody. Vršky byly odstřiženy, kořeny však nebyly vytrhány a nesou ještě své nesvaté plody, aby těm, s nimiž se spojujete, otrávily sílu úsudku ve vztahu k poselství a poslům, aby zničily schopnost chápání a zatemnily rozum. Zničíte-li důkladným vyznáním kořeny hořkosti, uvidíte světlo v Božím světle. Bez tohoto důkladného díla neosvobodíte své duše. Musíte studovat Slovo Boží, ale ne s úmyslem potvrdit si své vlastní názory, ale dát je Pánu, aby byly odsouzeny nebo schváleny, souhlasí-li se Slovem Božím nebo ne. Bible by měla být vaším stálým průvodcem. Měli byste studovat svědectví ne proto, abyste z nich vybírali určité věty a používali jich, jak uznáte za vhodné k posílení svých tvrzení, zatímco současně vynecháte nejprostší výroky, které byly dány, aby opravily váš způsob jednání.
Mezi námi nastalo odchýlení se od Boha a nečinili jsme ještě horlivé dílo pokání a nenavrátili se k první lásce, což je tak nutné k našemu vykoupení a k obnově srdce. Nevěra vnikla do našich řad, protože je přece moderní odchylovat se od Krista a pochybovat. Srdce mnohých nyní volají: „Nechceme, aby tento nad námi vládl.“ Zvolili jsme si Bála, Bála. Náboženství mnohých z nás bude náboženstvím odpadlého Izraele, protože milují svou vlastní cestu a opouštějí cestu Páně. Pravé náboženství, jediné náboženství bible, které učí o odpuštění jen zásluhami ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Spasitele, které odůvodňuje spravedlnost z víry v Syna Božího, bylo málo ceněno, vyvráceno, posmíváno a odvrhnuto. Bylo označeno jako náboženství, která svádí k vzplanutí a fanatismu. Je to však život Ježíše Krista v duši, je to působící základ Duchem svatým udělené lásky, co učiní duši schopnou dobrých skutků. Láska Kristova byla hybnou silou každého v Bohu zvěstovaného poselství, které kdy vyšlo ze rtů lidských. Jaká budoucnost je před námi, opomineme-li se sejít v jednotě víry? Budeme-li spojeni v jednotě, za kterou se Kristus modlil, bude zakončen dlouhý boj, který byl udržován v chodu satanskými vlivy a neuvidíme již, jak muži dělají plány podle světského vzoru, protože nemají duchovní schopnosti k rozeznání duchovních věcí. Takoví vidí chodit lidi jako by viděli stromy a potřebují božský dotek, aby mohli vidět, jak vidí Bůh a působit jako působí Kristus. Potom sjednocení strážci Sionu nechají jasněji a hlasitěji znít troubu, uvidí přicházet meč a rozeznají nebezpečí, v němž se nachází lid Boží.
Musíte kráčet jistě, aby chromý nebyl odvrácen od cesty. Jsme obklopeni chromými a kolísajícími ve víře a vy jim musíte pomoct. Ne však tím, že sami kolísáte, ale tím, že vystupujete jako zkoušení a vyzkoušení muži, ve svých zásadách pevní jako skála. Vím, že pro lid musí být vykonáno dílo, jinak mnozí nebudou připraveni přijmout světlo z nebes, které osvítí celou zemi svou slávou. Nemyslete, že budete nalezeni v době pozdního deště jako nádoba ke cti, abyste dosáhli slávy Boží, jestliže pozvedáte své duše k pošetilosti, mluvíte převrácené věci a pěstujete v skrytu kořeny hořkosti. Nelibost Boží spočine jistě na každé duši, která pěstuje tento kořen nejednoty a má ducha odlišného od ducha Kristova.
Když na mě spočinul Duch Páně, zdálo se mi, že jsem přítomna na jedné z vašich porad. Jeden z vás povstal, byl rozhodný a vážný, když před vámi pozvedal list. Mohla jsem jasně číst nadpis - byl to American Sentinel. List a povaha článku tam uveřejněného tam potom byly kritizovány. Někteří z vašeho shromáždění poukázali na určitá místa a prohlašovali, že toto musí být vyňato a ono změněno. Silně kritizující slova byla vyřčena o metodách listu a převládal tu nekřesťanský duch. Hlasy byly rozhodné a vzdorné.
Můj vůdce mi dal slova varování a pokáráni pro ty, kteří měli na těchto jednáních účast a přednášeli své žaloby a odsouzení. Toto byl hlavní obsah pokárání: Pán nepředsedal této poradě a mezi rdícími se převládal hádavý duch. Srdce těchto mužů nejsou vedeny vlivem Božího ducha. Přenechejte nepříteli naší víry navrhování a rozvíjení takových plánů, o jakých nyní mluvíte. Ze stanoviska světa některé z nich nejsou zrovna k odsouzení, nesmí být však přijaty těmi, kteří měli světlo z nebes. Světlo, která dal Bůh, abychom měli ctít nejen pro naší vlastní bezpečnost, ale i pro bezpečnost církve Boží. Kroky, které nyní někteří činí, nemůže lid Boží následovat. Pán nemůže podporovat vaše jednání. Z vašeho počínání je zřejmé, že jste své plány dělali bez pomoci toho, který je velký v radě. Pán bude jednat. Ti, kteří kritizovali dílo Boží, musí obdržet mast na oči, protože se cítili mocní ve své vlastní síle. Je tu však někdo, kdo může rámě silného svázat a radu chytrého zničit.
Poselství, které máme nést, není poselstvím, které bychom se měli bát zvěstovat. Nemá se přikrývat a snažit se zatajit jeho původ a účel. Jeho zvěstovatelé nesmí mlčet ve dne v noci. Jako ti, kteří Bohu učinili svatý slib a kteří byli vyvoleni jako poslové Kristovi, jako majitelé tajemství milosti Boží, jsme zavázáni zvěstovat věrně každou Boží radu. Nemáme méně zdůrazňovat zvláštní pravdy, které nás odlišily od světa a učinily nás tím, čím jsme, protože v nich jsou obsaženy věčné zájmy. Bůh nám dal světlo o věcech, které se stanou v této nejposlednější době a my musíme světu zvěstovat slovem a tiskem pravdu. Ne mdle a suchopárně, ale Duchem a mocí. V Božím díle musíme počítat s nejsilnějšími konflikty a výsledky zvěstování poselství jsou důležité pro nebesa i zemi.
Zápas mezi dvěma velkými mocnostmi, dobrem a zlem, bude brzy ukončen, ale až do jeho konce budou stálé a mocné boje. Jako Daniel a jeho druhové v Babyloně bychom se měli nyní rozhodnout a být věrní zásadám, i kdyby přišlo cokoliv. Sedmkrát více rozpálená ohnivá pec neodvrátila ony věrné služebníky Boží od jejich oddanosti pravdě. Stáli pevně v době zkoušky, byli uvrženi do pece a Bůh je neopustil. Viděli, jak s nimi prochází ohněm čtvrtá postava a oni vyšli, aniž by na nich ulpěl sebemenší pach ohně.
Svět je dnes plný lichotníků a podvodníků. Ať však Bůh nedopustí, aby ti, kteří předstírají, že jsou strážci svatých statků, opustili zájmy Božího díla pro lichotivé našeptávání a plány nepřítele vší spravedlnosti.
Nyní není čas na to, abychom se postavili na stranu přestupníků Božího zákona, abychom viděli jejich očima, slyšeli jejich ušima a chápali jejich převrácenými smysly. Musíme se vzchopit. Musíme se dopracovat k jednotě, ke svatosti života a čistotě povahy. Ať ti, kteří vyznávají, že jsou sluhy živého Boha, neotročí mrzkým vášním a nepřinášejí už Pánu poskvrněnou oběť - hříchem poskvrněnou duši.“
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt