Opět se mne zmocnila mocná touha chodit do školy a pokusit se získat školní vzdělání a vstoupila jsem do ženského semináře v Portlandu. Když jsem se však pokoušela pokračovat ve studiích, mé zdraví rychle mizelo a bylo zřejmé, že jestli zůstanu ve škole, bude to na újmu mého života. S velkým zármutkem jsem se vrátila domů.Bylo pro mě velmi těžké najít radost v náboženství, protože jsem byla obklopena v semináři vlivy směřující k tomu, aby připoutaly mysl k sobě a odvrátily ji od Boha. Po nějakou dobu jsem byla stále nespokojena sama se sebou i se svými křesťanskými snahami a neměla jsem ustavičně živé vědomí o milosrdenství a lásce Boží. Časem na mne přicházely pocity malomyslnosti a to bývalo příčinou mé velké úzkosti mysli.