Vzácná milost z úcty. - Další vzácnou ctností, kterou bychom si měli vážit, je uctivost. - Ed 242

Mládež by měla být vychována a vedena k tomu, aby si vážila svatých věcí a podporovala pravou zbožnost k Bohu ve své rodině. Mnozí z těch, kteří tvrdí, že jsou dětmi Krále, nemají jasné vědomí o svatosti věčných věcí. - 5T 496

Boha máme mít v úctě. - Pravá úcta k Bohu je inspirována vědomím jeho nekonečné velikosti a chápáním Jeho přítomnosti. Tato představa neviditelného by se měla hluboko vrýt do srdce každého dítěte. - Ed 242

„Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně a hrozný nade všechny vůkol něho“. Ž 89, 8

Jeho jména bychom si měli vážit. - Úcta by měla být prokazována také Božímu jménu. Nikdy by nemělo být vyslovováno lehkomyslně a bezmyšlenkovitě. Také v modlitebně bychom se měli vyhnout jeho častého a zbytečného opakování. „Svaté a hrozné jest jméno jeho“. Ž 111, 9 Při jeho vyslovení si i andělé zakrývají tvář. S jakou úctou bychom je měli vyslovit my, kteří jsme padli a jsme hříšní. - Ed 243

Jeho slovo je svaté. - Boží slovo máme mít v úctě. Měli bychom projevovat respekt k této knize a neměli bychom jí nechat k běžnému užívání nebo neuctivému zacházení. „Všeliká výmluvnost Boží přečištěna jest“. Př 30, 5 „Jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované“. Ž 12, 7 - Ed 244

Měli bychom děti učit, aby si vážily každého slova, které vychází z úst Božích. Rodiče mají vždy před dětmi stavět krásu přikázání zákona Božího, poslušnosti naplňovat zákon a následovat ho svým jednáním v životě. Jestliže rodiče budou vycházet ze svatosti zákona, jistě budou vycházet ze svatosti zákona, jistě to přispěje ke změně povahy a tvárnění duše. - RH 10. 5. 1898

Kde je místo modlitby, tam je i Bůh. - V každé křesťanské rodině by měl být Bůh oslaven ranní a večerní modlitbou a chválou. Děti je třeba vést k tomu, aby měly v úctě a vážnosti dobu modlitby. - CT 110

Dítě by mělo být vedeno, aby považovalo dobu a místo modlitby i bohoslužby za posvátné, neboť Bůh je při nich přítomen. Když se projeví úcta v jejich postoji a způsobu chování, prohloubí se i pocit božského vnuknutí. - Ed 242. 243

Dům Boží - Jeho svatý chrám. - Mládeži i dospělým by prospělo studium a také častější opakování a zamyšlení se nad těmi slovy Písma svatého, která ukazují, jak se máme dívat na místo, kde se projevuje zvláštní Boží přítomnost.

„Sezuj obuv s noh svých, nebo místo, na kterém ty stojíš, země svatý jest“. Ex 3, 5 Tak bylo přikázáno Mojžíšovi u hořícího keře.

Když Jákob dostal vidění o andělech, zvolal: „V pravdě na místě tomto Hospodin jest a já jsem nevěděl… Není jiného, jedině dům Boží a tu jest brána nebeská“. Gn 28, 16. 17

„Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkni před obličejem jeho všecka země“ Abk 2, 20 - Ed 243

Mnozí si neuvědomují skutečnou posvátnost věčných věcí. Téměř všichni potřebují ponaučení, jak se chovat v domě Božím. Rodiče by neměli jen poučovat, ale i přikazovat svým dětem, aby vstupovali do svatyně bez předsudků a s úctou. - 5T 496

Ochrana před vzrůstající lehkomyslností. - Křesťané si mají vážit místa, kde se setkávají s Pánem a mohou se učit ze svatosti, která se připisovala pozemské svatyni a kde se Hospodin setkával se svým lidem. Ve způsobech chování lidu k bohoslužbám docházelo ke změnám, ne však k lepšímu, ale k horšímu. Vzácné a svaté věci, které nás spojují s Bohem, rychle ztrácejí vliv na naše myšlení a cítění a jsou snižovány na úroveň běžných věcí. Téměř vymizela úcta, kterou měl kdysi lid před svatyní, kde se setkávali s Bohem při svaté službě. Přesto však sám Bůh dal ustanovení, jak jemu sloužit a vyvýšil je nade vše pozemské. - 5T 491

Dům Boží je často znesvěcován a Sobota je přestupována dětmi těch, kteří uctívají Sobotu. V některých případech se jim dovoluje hrát si kolem domu a různě projevovat své špatné povahy při shromážděních, kde svatí mohou uctívat Boha v kráse svatosti. A tak z místa, které má být svaté, kde má vládnout svatý klid, kde má být dokonalý řád, něha a pokora, se stává dokonalý Babylon „zmatení“. To stačí na to, aby se projevila jeho nelibost a vytratila se jeho přítomnost z našich shromáždění. - RH 19. 9. 1854

Máme více důvodů k úctě než Židé. - Jest příliš pravdy na tom, že téměř zanikla úcta k domu Božímu. Nerozlišují se svatá místa, nevážíme si toho, co je svaté a vznešené. Není důvod k vřelé zbožnosti v našich rodinách? Není to proto, že vysoké náboženské požadavky byly opuštěny a zašlapány do prachu? Starověkému lidu dal Bůh dokonalá a přesná pravidla pro pořádek. Změnil se Boží charakter? Není On tím velkým a mocným Bohem, který vládne vesmíru? Nebylo by i pro nás dobré, abychom si často četli příkazy, které Bůh dal Izraelcům, abychom i my, kteří jsme poznali světlo slavné pravdy, mohli napodobit jejich úctu k domu Božímu? Máme k tomu spousty důvodů… abychom při našich bohoslužbách více přemýšleli, byli pozornější a uctivější než byli Židé. Ale nepřítel pracoval, aby zničil naší víru v posvátnost křesťanských bohoslužeb. - 5T 495. 496

Dům Boží je svatyní sboru. - Domov je svatyní pro rodinu, komůrka nebo lesík jsou místem v ústraní pro soukromou modlitbu, ale dům Boží je svatyní pro sbor. Zde má mít čas, místo a způsob bohoslužeb svůj pevně stanovený řád. - 5T 491

Učte děti, aby se podílely na vážnosti. - Rodiče, pozvedněte v myslích svých dětí křesťanské zásady. Pomozte jim, aby se Ježíš stal zkušeností jejich života. Veďte je, aby Boží dům měly ve velké vážnosti a pochopily, že při vstupu do chrámu Páně jejich srdce by se měla ztišit a dát se ovládat asi takovými myšlenkami: „Bůh je zde přítomen, je to Jeho dům. Mé myšlenky musí být čisté a pohnutky svaté. Musím se oprostit pýchy, nenávisti, závisti, podezíravosti, zášti nebo podvádění svého srdce. Vstupuji přece do přítomnosti svatého Boha. Je to místo, kde se Bůh setkává se svým lidem a žehná mu. Vznešený a svatý se na mě dívá, On, který přebývá na věčnosti, zkoumá moje srdce a čte i ty nejtajnější myšlenky a skutky mého života“. - 5T 494

Zůstaňte u svých rodičů. - Mravní pocit těch, kteří se modlí ve svaté Boží svatyni, se musí pozvednout, zjasnit a posvětit. Toto se bohužel zanedbávalo. Přehlížela se její důležitost a následkem toho byl nepořádek, nedostatečná úcta a zneuctívání Boha. Když vedoucí církve, kazatelé i lidé, otcové a matky projevovali tak málo pochopení, co můžeme proto očekávat od nezkušených dětí? Velmi často je nacházíme ve skupinách bez dozoru rodičů, kteří by je ale měli kontrolovat. A přece se nacházejí v přítomnosti Boží a jeho oko vidí, jak berou mnohé na lehkou váhu, šeptají si a smějí se, jsou lehkomyslné, neuctivé a nepozorné. - 5T 496. 497

Buďte rozvážní a ztište se. - Mějte více úcty k domu Páně a svým šeptáním nerušte kázání. Kdyby ti, co takto hřeší, mohli vidět anděly, jak si jejich jednání zapisují, zastyděli by se a zhrozili. Bůh si přeje mít pozorné posluchače. Zatímco lidé spali, nepřítel zaséval koukol. - MYP 266

Nechovejte se jako na veřejnosti. - Svatyně byla místem, kde se Bůh setkával se svým lidem. To místo se nepoužívalo jako jídelna, ani jako společenská místnost, ale jen k bohoslužbě. Když děti chodí na stejné místo do denní školy a v Sobotu se sem shromažďují k modlitbě, nemohou cítit posvátnost k tomuto místu a také nemají při vstupu žádný pocit úcty.

Z tohoto důvodu není možné, aby dům či svatyně zasvěcená Bohu mohla sloužit jako veřejné místo. Jeho posvátnost se nemůže plést či zaměňovat s každodenním nebo běžným veřejným životem. Již při vstupu do svatyně musí každý věřící pocítit slavnostní pocit, měl by zapomenout na všechny světské myšlenky, protože je na místě, kde Bůh se projevuje svojí přítomností. Je to jako přijímací místnost velkého a věčného Boha. Proto pýcha, hněv, rozbroje, hrdost, sebeláska, žádostivost jsou nevhodné pro takové místo, proto je Bůh považuje za modlářství. - MS 23, 1886

Neprojevujte nestálost ducha. - Rodiče, je vaší povinností, aby vaše děti na vás byly plně závislé a měly potlačené všechny své vášně a špatné povahové vlastnosti. Pokud jsou děti vzaty do shromáždění, měly by být seznámeny a plně chápat, kde jsou, že to není doma, ale tam, kde se Bůh setkává se svým lidem. Měly by se ztišit a oprostit se od her a Bůh k vám obrátí svou tvář, sejde se s vámi a dá své požehnání.

Zavede-li se do shromáždění svatých pořádek, pak bude větší dojem u těch, kteří pravdu uslyší. Tolik potřebná posvátnost bude podpořena, síla pravdy vyburcuje hlubiny duše a smrtelné otupení zmizí u těch, kteří uslyší. Budou zasaženi věřící i nevěřící. Projevilo se to na některých místech, kde byl stánek Boží přemístěn z chrámů, protože svatá přikázání byla přerušena a síla Izraele oslabena. - RH 19. 9. 1854

Dítě, které ruší, vyveďte. - Měli byste své dítě poučit, aby poslouchalo tak, jako Boží děti poslouchají Boha. Pokud tento názor bude prosazován, pak i vaše slovo bude mít váhu a vaše dítě zachová klid i v Božím domě. Jestliže děti nejsou omezovány a rodiče se domnívají, že je to forma vynucování, pak je nutné dítě z modlitebny vyvést. Nelze připustit, aby pozornost posluchačů byla rušena hovory anebo pobíháním. Bůh je znevažován uvolněným chováním dětí, se kterými si rodiče nevědí v modlitebně rady. - Letter 1, 1877

Nedostatek úcty, projevený předváděním se v oblečení. - Všichni by měli být poučeni, aby se oblékali slušně, čistě a byli upraveni, ale aby se neodívali vnějšími ozdobami, které jsou do svatyně zcela nevhodné. Nemáme se předvádět s oblečením, byl by to projev neúcty… Ve všech otázkách oblékání bychom měli přísně dbát Biblických pokynů. Bohyně móda ovládla svět a často proniká i do církve. Církev by měla učinit slovo Boží svojí směrnicí - normou a rodiče by o tom měli rozumně přemýšlet. - 5T 499. 500

Projevujte úctu svým kazatelům, kteří nám poukazují na Boha. Měli bychom prokazovat úctu kazatelům, učitelům i rodičům, kteří jsou povoláni k tomu, aby mluvili, jednali a poukazovali nám na Boha. V úctě, kterou prokazujeme jim, je i On oslaven. - Ed 244

Děti bývají jen málokdy poučeny o tom, že kazatel je Boží posel a poselství, které přináší, je Bohem stanovený prostředek ke spasení duší. Všem těm, kteří ho slyší, je předností, je vůní života k životu nebo smrtí ke smrti. - 5T 497

Se vším, co je svaté a co se vztahuje k uctívání Boha, nesmíme zacházet lehkomyslně, jakoby to bylo bezvýznamné. Slyšíte-li slovo života, uvědomte si, že slyšíte Boží hlas promlouvající skrze jim vyslaného služebníka. Ať pro vaši nepozornost jeho slova nezapadnou. Budete-li je respektovat, pak nesejdete na špatnou cestu. - MYP 266

Zodpovědnost kritizujících rodičů. - Rodiče, buďte opatrní na to, jaké příklady a myšlenky předáváte svým dětem. Jejich mysl je tvárná a dá se snadno ovlivnit. Pokud se řečník při bohoslužbě dopustil chyby, nezmiňujte se o ní. Hovořte jen o tom dobrém, co dělá, o dobrých myšlenkách které přednesl a které by se měly pochopit, protože je řekl služebník Boží. Je snadné poznat, proč děti bývají tak málo ovlivněny slovy kazatele a mají tak málo úcty k domu Božímu. Jejich výchova byla v tomto ohledu chybná. - 5T 498

Citlivá a vnímavá mysl mládeže se snaží posuzovat práci Božího služebníka podle postoje svých rodičů. V mnohých rodinách dospělí podrobují doma kázání kritice, některé věci schvalují, jiné odsuzují. Poselství Boží k lidem se tak podrobuje kritice, zpochybňuje se a nedostává se mu vážnosti. Jak asi ovlivňujeme mládež takovými neopatrnými a neuctivými poznámkami, to teprve odhalí nebeské knihy. Děti vidí a chápou tyto věci mnohem rychleji, než mohou rodiče tušit. Jejich mravní cit je ovlivněn předpojatostí a ani čas ji nikdy úplně nezmění. Rodiče naříkají nad tím, že srdce jejich dětí je zatvrzelé a že se těžko probouzí jejich morální cítění, které by odpovídalo požadavkům Božím. Ale v nebeských knihách se zapisuje pravý důvod perem, které se nemýlí. Rodiče nebyli obráceni. Nebyli v souladu s nebem a s dílem nebes. Jejich omezené a běžné myšlení o posvátnosti kazatelského úřadu a o chrámu Božím se promítly do výchovy jejich dětí. Je otázkou, jestli ten kdo byl po léta pod zhoubným vlivem domácí výchovy, bude moci citlivě reagovat a vážit si kazatelského Božího úřadu a zařízení, které Bůh ustanovil ke spáse duší. O těchto věcech byste měli hovořit s úctou, vhodnými slovy a citlivě. Dáte tak najevo všem, s nimiž přicházíte do styku, že považujete poselství Božích služebníků za poselství samotného Boha, které je určené pro vás. - 5T 497. 498

Uskutečňování úcty do doby, než se stane zvykem. - Je zapotřebí, aby mládež prokazovala úctu. Jsem znepokojena, když vidím děti a mládež věřících rodičů, jak zanedbávají slušné chování a pravidla, které by se měla projevit v domě Božím. Když služebníci Boží předávají lidem slova života, někteří si čtou, jiní si šeptají nebo se smějí. Dopouštějí se hříchu už tím, že odvracejí pozornost těch, kteří jsou kolem nich. Pokud se tento nešvar bude tolerovat, bude stále větší a ovlivní i další.

Děti a mládež by měla pocítit, že není nic, čím by se mohla pyšnit, co by jim umožňovalo nemít zájem a být lhostejnými na shromážděních, kde je Bůh veleben. Bůh vidí každou neuctivou myšlenku i skutek a ty jsou zapisovány do nebeských knih. On říká: „Znám tvé skutky“. Nic není možné skrýt před jeho vševidoucností. Ať jsi se jakkoliv v domě Božím choval nepozorně a vlažně, zaměř své síly na to, abys to napravil a ukaž, že jsi poctivý. Tak dlouho se snaž být uctivý, až se to stane tvým zvykem. - YI 8. 10. 1896