Úvod

V roce 1902 měla obec, která obklopuje sanatorium svaté Heleny, obec, v níž bydlela Ellen Whiteová od roku 1901 až do své smrti - jednotřídní obecnou školu v Crystal Springs. Vyučoval v ní adventistický učitel, který byl k tomu určený, pan Anthony.

Na přelomu století se Adventisté sedmého dne v některých částech Spojených států, do velké míry vlivem rady Ellen Whiteové, stěhovali do zařízení církevních škol pro děti ve věku, kdy měly navštěvovat obecnou školu. V pondělí, 14.července 1902, v 6 hodin dopoledne, se Ellen Whiteová obrátila na členy se žádostí, aby zřídili církevní školu a nabídla se, že na projekt poskytne k užívání část svého blízkého pozemku v Elmshavenu. Výňatky z její žádost jsou zařazeny do tohoto oddílu.

Sanatorium přijalo návrh Ellen Whiteové, ale když se škola na podzim otevřela, nebylo dostatek malých dětí, protože se uvažovalo, že děti, mladší než osm nebo deset let, by měly být vyučovány doma, podle dřívější rady Ellen Whiteové.

Všichni rodiče nebyli připraveni, aby splnili ideál, který podala ve svých dřívějších spisech, a tak nemálo dětí trávilo svá dětská léta bez kázně nebo skutečného učení. Jako jediný zastrašující prostředek proti zřízení církevní školy pro mladší děti, byl často citovaný výrok E.G. Whiteové, napsaný v r. 1872, že „rodiče by měli být jedinými učiteli svých dětí až do osmi nebo deseti let.“

- 3T 137.

Zdálo se, že v této důležité otázce se smýšlení části církevních činitelů a členů církve zjevně liší.

Po nějaké době uspořádal církevní školní výbor na 14.leden 1904 rozhovor s Ellen Whiteovou, konající se časně ráno v jejím bytě, aby se projednala otázka věku pro návštěvu školy i zodpovědnosti církev za výchovu malých dětí. W.C. White to chápal spíš jako setkání, které poskytne vzor jiným církevním školám v zemi.

Ellen Whiteová byla předem informována o sporné otázce, která se má projednávat, a byla tak připravena mluvit o ní z několika hledisek. Podobu jednání byl prováděn zápis a jedna kopie byla uložena do kartotéky dokumentů elmshavenského tresoru. Nějakým přehlédnutím se však stalo, že žádná kopie se nedala do kartotéky dopisů a rukopisů E. G. Whiteové. Stávající zápisy o schůzi školního výboru se po mnoho let ztratily z dohledu. Při důkladném hledání ve všech materiálech, vztahujících se k ranné výuce dětí, vyšly 24.dubna 1975 na světlo zápisy z tohoto poučného rozhovoru a v plném znění byly zveřejněny v Review and Herald, (nyní Adventistická revue) ze 24.dubna 1975.

Krátké výtahy ze žádosti o církevní školu z r. 1902 a ta část zápisu školního výboru ze 14.1.1904, která se přímo vztahuje k přiměřenému věku dětí adventistů pro školu, jsou podány ve 23. A 24.kapitole.

Kapitola 25. Obsahuje několik různorodých vybraných výkladů pod názvem „Hlavní zásady výchovy.“

V roce 1887 Ellen Whiteová navrhla v 5.svazku Svědectví na straně 583 a 584, ža „zdatní mladí lidé, věřící a mající dobré základy víry, by mohli na radu našich vedoucích bratří vstoupit do vyšších škol v naší zemi, kde by měli širší pole ke studiu i výzkumu“, a kteří, podobně jako Valdenští, aby mohli konat dobrou práci i při získávání vzdělání.“ Tyto názory se v příštím desetiletí několikrát opakovaly a zdůrazňovaly, jaká by tím byla dána příležitost k účinnému svědectví na neadventistických školách, přičemž tito lidí by mohli podat včas „hlasité varování.“ 26.kapitola končí výběrem z těchto rad.

- VYDAVATELÉ