První vidění. - Při modlitbě u domácího oltáře sestoupil na mne duch svatý.

- EW 14.

Klečely jsme tiše. - všech pět žen - u rodinného oltáře. Při modlitbě sestoupila na mne moc Boží tak, jak jsem ji nikdy předtím nepocítila. Připadalo mi, že jsem obklopena světlem a zvedána výš a výš od země. V té době jsem se zabývala zkušeností adventních věřících, příchodem Kristovým a odměnou, jíž se má dostat věřícím.

- 5T 654, 655.

Vyprávění o náboženské zkušenosti. - Když na mne jas Boží slávy sestoupil poprvé, ženy myslely, že jsem mrtvá. Bděly tedy, plakaly a dlouho se modlily, ale já jsem viděla nebe, viděla jsem život a pak se rozprostřel přede mnou celý svět, temný jako pod příkrovem smrti.

Co to znamenalo? Neviděla jsem ani světélka. Pak jsem spatřila malý záblesk světla a po něm druhý; světla rostla, stávala se jasnější, přibývalo jich, sílila, až z nich bylo světlo světa. Toto byli věřící v Kristu…

Nikdy jsem si nepomyslila, že přijdu na svět znovu. Když jsem nabyla schopnosti znovu dýchat, nic jsem neslyšela. Všechno bylo temné. Světlo a veliká zář, kterou moje oči předtím viděly, zastínily světlo pozemské, takže jsem po několik hodin neviděla. Pak jsem začala postupně rozeznávat světlo a zeptala jsem se, kde jsem. „Jste přímo zde, v mém domě,“ řekl majitel domu.

„Jak, zde? Já jsem tu? Vy o tom nic nevíte?“ Pak jsem si začala všechno uvědomovat. Má toto být můj domov? Přišla jsem zase sem? Ach, jaká tíha, jaké břemeno spočívaly na mé duši.

- MS 16, 1894

Naprosto vzdálena věcem pozemským. - Když Pán nevidí překážky k tomu, aby mi dal vidění, dostávám se do blízkosti Ježíše a andělů a jsem naprosto vzdálena pozemských věcem. Nemohu vidět dál, než mi ukazuje anděl. Moje pozornost je často obrácena ke scénám, které se dějí na zemi.

Někdy jsem nesena daleko dopředu do budoucnosti a vidím, co se má stát. Pak zase vidím věci, které se udaly v minulosti.

- 2SG 292.

Někdy měla vidění při vědomí. - V pátek 20.března jsem vstala brzy, asi o půl čtvrté ráno. Ve chvíli, kdy jsem psala o 15.kapitole Janově, obešel mě podivuhodný mír. Zdálo se, že celá místnost je naplněna atmosférou nebes, a že v mé světnici je přítomna nějaká svatá, posvátná postava. Položila jsem pero a vyčkávala, co mi Duch řekne. Nevnímala jsem žádný slyšitelný hlas, ale připadalo mi, že nebeský pozorovatel je těsně po mém boku. Cítila jsem, že jsem v přítomnosti Ježíšově.

Není mi možno vysvětlit nebo popsat ten sladký mír a jas, který jsem pociťovala ve své světnici. Obklopilo mě posvátné, svaté ovzduší a byly mi zjeveny nesmírně zajímavé a důležité věci. Bylo to, jakoby mi neviděná bytost říkala, jak má jednat. Věc, o níž jsem psala, mi připadala zapomenutá a jiná se přede mnou zřetelně otvírala. Obklopila mě veliká tíseň, když se tyto věci byly vštěpovány do mě mysli.

- MS 12c, 1896

Jiné vidění při psaní. - Ve čtvrtek jsem vstala ve dvě hodiny ráno a horlivě jsem psala o pravém vinném kmeni, když jsem - jako mnohokrát předtím - pocítila ve své světnici nějakou bytost a nemohla jsem se soustředit na to, co jsem dělala. Cítila jsem, že Ježíš je přítomen. Sděloval mi to, o čem jsem měla být poučena. Všechno bylo tak zřetelné, že jsem musela porozumět.

Měla jsem pomoci člověku, jehož záležitostí - jak jsem myslela - se už nebude muset znovu trápit. Nemohla jsem pochopit, co to znamená, ale najednou jsem se rozhodla nepokoušet se o tom rozumovat, ale následovat příkazů. Ani jediné slyšitelné slovo nebylo řečeno mým uším, zato však mé mysli. Řekla jsem: „Pane učiním, jak jsi poručil.“

- Letter 36, 1896

Podivuhodné obrazy při psaní i mluvení. - Dostává se mi zvláštní pomoci nejen když stojím před velkým shromážděními, ale i v případech, kdy píši; vídávám podivuhodná líčení minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

- Letter 86, 1906

Ellen Whiteová nebyla pánem svých vidění. - Je naprosto nesprávné říkat, že jsem kdy dala na srozuměnou, že mohu mít vidění, kdy se mi zlíbí. To není vůbec pravda. Nikdy jsem neřekla, že mohu mít vidění kdykoliv, nebo to je prostě nemožné. Po léta jsem cítila, že kdybych si mohla vybrat a zároveň boha potěšit, raději bych zemřela něž měla vidění, nebo každé vidění mě staví před velkou zodpovědnost nést svědectví výtky a varování, což bylo vždy proti mému cítění, nebo mi to způsobuje nevýslovná duševní muka. Nikdy jsem po takovém postavení netoužila, a přece se neodvažuji protivit se Duchu Božímu a hledat snadnější postavení.

Duch Boží na mne sestupoval v různých chvílích, na různých místech a za různých okolností. Můj manžel tyto projevy božího Ducha nijak neřídil, mnohokrát byl daleko na cestách, když jsem měla vidění.

- Letter 2, 1874

Neodvážila se pochybovat. - Ve svém zmatku jsem byla někdy v pokušení pochybovat o své vlastní zkušenosti. Když se mi jednou ráno při rodinné modlitbě začala přibližovat Boží moc, prolétla mi myslí myšlenka, že je to hypnóza a já jsem tomu odolávala. Okamžitě jsem oněměla… Od toho dne jsem se nedovážila pochybovat nebo jen na chvíli se protivit moci Boží, ať jiní lidé o mně smýšleli, jak chtěli.

- EW 22, 23

Ellen Whiteová podává svědectví svého povolání Bohem a své práce. - V našem světě existuje duch víry a také duch nevěrectví. V pozdějších dnech někteří odpadnou od víry a uvěří svůdným duchům a učení zlých lidí. Očekáváme, že z těch, kteří odmítají žít v souladu s Kristem, se stanou naši nepřátelé. Neměli bychom si však myslet, že nám to uškodí. Musíme mít na paměti, že ti, kteří jsou s námi, znamenají víc něž ti, kteří mohou být proti nám. Toto je má naděje, síla i moc. Mám důvěru v Boha. Vím, komu věřím. Věřím poselství, která dal Bůh Své církvi ostatků. Od dětství se mi dostalo mnoho, mnoho zkušeností, které posílily mou víru v dílo, jež mi Bůh dal k vykonání.

Ne schopnost psát. - Při své veřejné práci byla brzy vyzvána Pánem: „Piš, piš o věcech, které ti jsou zjevovány.“ V době kdy mi toto bylo zvěstováno, jsem nemohla udržet svou ruku pevnou. Můj tělesný stav mi psaní znemožňoval. Avšak příkaz přišel znovu: „Piš o věcech, které ti jsou zjevovány.“ Poslechla jsem; a netrvalo dlouho a já jsem mohla psát poměrně lehce, stránku za stránkou. Kdo mi řekl, co mám psát? Kdo mi narovnal pevnou ruku a umožnil mi užívat pera? Byl to Pán.

Vejdeme-li s Ním do pravého vztahu a odevzdáme-li se cele Jemu, poznáme Boží moc, jež činí zázraky slovem i skutkem.

Vidění potvrdila závěry ze studia Bible. - Za dřívějších dnů poselství, kdy nás bylo málo, jsme pilně studovali, abychom porozuměli významu mnoha výroků v Bibli. Někdy se zdálo, jakoby nebylo žádného vysvětlení. Připadalo mi, že moje myšlení je uzamčeno pro pochopení Slova. Když však naši bratři, shromáždění ke studiu, dospěli k některému bodu, kde nemohli dále a uchýlili se k modlitbě, spočinul na mně Duch Boží a dostalo se mi vidění a poučení o vzájemném vztahu jednoho výroku ke druhému. Tyto zkušenosti se znovu a znovu opakovaly. Takto byl potvrzen bod za bodem mnohé pravdy trojandělského poselství.

Myslíte si, že moje víra v toto poselství někdy zakolísá? Myslíte, že mohu mlčet, když vidím snahu odstranit základní pilíře naši víry? Jsem do těchto pravd tak vrostlá, jak jen nějaká bytost může být. Nemohu nikdy zapomenout na zkušenost, jíž jsem prošla. Bůh utvrdil mou víru mnohými důkazy své moci.

Světlo, jež jsem přijala, jsem vyložila ve svých knihách a jeho velká část nyní vyzařuje z tištěných řádků. Má tištěná díla jsou v souladu s mým nynějším učením.

Při svém vidění nedýchala. - Některý příkaz, popisovaný na těchto stránkách, byl dán za zvláštních okolností,které by vlastně měly svědčit o Boží moci, jež činí zázraky ve prospěch Jeho pravdy. Někdy - ve chvíli svého vidění - se moji přátelé přiblížili ke mně a vykřikli: „Vždyť ona nedýchá!“ Když mi dali k ústům zrcátko, viděli, že se sklo nezarosilo. V té chvíli, kdy jsem nejevila známky dechu, jsem mluvívala o věcech, které se přede mnou odehrávaly. Tato poselství byla podávána tímto způsobem, aby se upevnila víra všech, že v těchto posledních dnech můžeme mít důvěru v Ducha proroctví.

Zázračně zachovaný hlas. - Děkuji Bohu, že mi zachoval můj hlas, o němž v mém ranném mládí lékaři i přátelé prohlásili, že jej do tří měsíců ztratím. Nebeský Bůh viděl, že potřebuji projít zkouškou, abych byla připravena pro dílo, jež pro mě přichystal.

Moje víra v nejvyšší triumf trojandělského poselství a vše, co je s ním spojeno, byla po minulých padesát let upevňována podivuhodnými zkušenostmi, jimiž jsem prošla. Proto bych chtěla, aby mé knihy byly vydávány, a aby obíhaly v mnoha jazycích. Vím, že světlo, které v nich je obsažené, je světlem nebes.

Zkoumejte příkaz. - Žádám vás, abyste studovali příkaz, o němž se píše v těchto knihách. Když byl apoštol Jan již starcem, dostal poselství: „Napiš ty věci, které jsi viděl, a které jsou, a které se mají dít potom.“ Pán mě vyzval, abych napsala, co mi bylo zjeveno. To jsem učinila a nyní je to vytištěno…

Uprostřed klamu, který se šíří po celé zemi, se snažme ze všech sil stát pevně na věčné pravdě. Vezměme na sebe celou Boží zbroj, nebo nám bylo řečeno, že v tomto čas bude sám satan činit zázraky před tváří lidu. A protože tyto věci známe, musíme být připraveni odolávat jejich klamnému vlivu. Nic z toho, co nepřítel předkládá jako pravdu, by nás nemělo ovlivnit, neboť my bychom měli plnit příkaz velkého Tvůrce vší pravdy.

- RH 14.6.1906