Některé otázky a odpovědi

Otázka ohledně vidění: Získala jste své názory o nápravě zdraví před svou návštěvou Ústavu zdraví v Dansvillu, ve státě New York, nebo předtím, než jste četla knihy o tomto námětu? (Poznámka: Tento ústav je nejznámější z ústavu v USA, zabývá se úpravami diet a léčením nemocí. V té době ho řídil Dr. James C. Jackson.

Odpověď: Bylo to v domě bratra A.Hilliarda v Otsego, ve státě Michigan, kde 6.června 1863 byl přede mnou ve vidění představen velký předmět

- zdravotní reforma.

Dansvill jsem navštívila teprve v srpnu 1864, čtrnáct měsíců po svém vidění. Nečetla jsem žádné pojednání o zdraví, dokud jsem nenapsala „Duchovní dary“ sv. 3 a 4, „výzvu k matkám“ a osnovu větší část, svých šesti článků v šesti číslech časopisu „Jak žít.“

Časopisy „Zákony života“, který vychází v Dansvillu, jsem neznala. Neslyšela jsem o některých pojednáních, týkajících se zdraví, z pera Dr. J. C. Jacksona a jiných publikací z Dansvillu v době, kdy jsem měla vidění. Až do září 1863 jsem nevěděla, že taková díla existují, až můj manžel uviděl v Bostonu, Mass., jejich reklamní inzeráty v časopise „Hlas proroků“, vydávaném starším J.V.Himesem. Můj manžel tyto věci v Dansvillu objednal a dostal je v Topshamu, Maine. Při své práci neměl čas je přečíst, a protože já jsem se rozhodla, že je nebudu číst, dokud nevypíší svá vidění, zůstaly knížky nerozbaleny.

Když jsem námět o zdraví předložila přátelům v Michigan, New England, a ve státě New York a hovořila proti drogám, masitým jídlům a ve prospěch vody, čistého vzduchu a správné diety, slyšela jsem často odpověď: „Ty se skoro shoduješ s názory, jaké jsou v časopise „Zákony života“ a v jiných publikacích Dr. Tralla, Jacksona a jiných. Četla jsi to?“

Říkala jsem, že jsem to nečetla ani číst nebudu, dokud o svých viděních nevypíší všechno; jinak by se mohlo říct, že se mi dostalo světla ve věci zdraví od lékařů, a ne od Pána.

Když jsem tehdy napsala svých šest článků pro časopis „Jak žít“, vyhledala jsem si různé práce o životosprávě a s překvapením jsem shledala , že se skoro shodují s tím, co mi odhalil Pán. Abych ukázala tuto shodu a předložila svým bratřím a sestrám náměty, jak byly uveřejněny schopnými pisateli, rozhodla jsem se vydávat časopis „Jak žít“, kde jsem podávala obsáhlé výtahy ze zmíněných prací.

Jak byla ukázána úprava oblečení

Otázka: Neodporuje zvyklost sester, nosících šatu o délce devět palců od země, časopisu „Svědectví“ 11 , kde se říká, že šaty by měly sahat trošku přes okraj boty s kamaší?

Odpověď: Vlastní vzdálenost od spodního okraje šatů k zemi mi nebyla udána v palcích… Před mýma očima totiž procházely tři skupiny žen v dlouhých šatech, jak je popisuji dále:

Ženy první skupiny měly obvyklou módní délku, která způsobuje zatěžování údů, překážení v chůzi, zametání ulice a sbírání špíny. Její nezdravé výsledky jsem plně potvrdila. Tyto ženy byly otrokyněmi módy a připadaly mi slabé a unavené.

Oblek žen druhé skupiny, které přede mnou procházely, byl skoro takový, jaký by měl být. Nohy byly dobře oblečeny, osvobozeny od břemen, které vládnoucí móda vnutila první skupina. Ale je zde extrém, budí nechuť a odpor dobrých lidí a ve velké míře maří jejich vlastní dojem. Toto je styl a vliv „Amerického kostýmu“, jak jej mnohé nosí v „našem domově“ v Dansvillu, New York. Nemusím podotýkat, že tento způsob oblékání mi byl označen jako nevyhovující, protože byl krátký.

Třetí skupina procházela přede mnou s veselými tvářemi a volným, pružným krokem. Jejich šat měl délku, kterou jsem popsala jako vhodnou, mírnou a zdraví prospěšnou. Sahal několik palců nad špínu ulice a nad chodník i v případě, že se vystupovalo nebo sestupovalo po schodech.

Jak jsem předtím potvrdila, délka mi nebyla udána v palcích…

Vztah vidění ke psaní a praxi

Chtěla bych zde potvrdit, že třebaže jsem na duchu Páně závislá jako při psaní o svých viděních, tak při jejich přijímání, tak přece slova, kterých užívám, když popisují, co jsem viděla, jsou moje vlastní. Jde-li však o slova, která mi řekl anděl, označuji ja vždycky uvozovkami.

Když jsem psala o oblékání, ožilo v mé mysli vidění oněch tři skupin tak jasně, jako když jsem na ně hleděla ve vidění. Bylo však ponecháno na mně, abych popsala délku oděvu svými slovy, jak nejlépe dovedu, což jsem udělala konstatováním , že spodní část oděvu by se měla dotýkat vršku dámské boty ohledem na špínu na ulicích, jak se o tom už mluvilo.

Oblékám si šaty asi té délky, jak jsem ji viděla a popsala. Moje sestry v severním Michiganu je přijaly také. A když povstala otázka a počtu centimetrů v zájmu jednoduchosti, určilo se, že délka našich šatů má být 8 až 10 palců od země (asi 25 cm). Některé byly o něco delší, než ty, které mi byly ukázány, některé zas o něco kratší.

- RH 8.10.1867.

Co bylo napsáno o zdraví v den vidění, 6. června

Viděla jsem, že nyní máme věnovat zvláštní péči zdraví, které nám Bůh dal, protože naše dílo ještě není vykonáno. Ještě musíme vydávat své svědectví a působit na jiné. Viděla jsem, že jsem vyplýtvala příliš mnoho času a síly šitím o obsluhováním a bavením společnosti. Viděla jsem, že domácí práce by měly být odbourány. Šití šatů je pastí, to mohou dělat jiní. My bychom si měli uchovávat sílu je pastí, to mohou dělat jiní. My bychom si měli uchovávat sílu pro práci pro Jeho věc a nést své svědectví, když to je potřebné. Viděla jsem, že bychom měli šetřit svými silami a nenakládat si břemena, která by měli a mohou nést jiní.

Viděla jsem, že bychom měli povzbuzovat veselý, nadějný, pokojný stav mysli, neboť naše zdraví na tom závisí. Viděla jsem, že je povinností každého pečovat o své zdraví, ale zvlášť bychom měli věnovat pozornost svému vlastnímu zdraví a věnovat mu dost času, abychom se mohli do jisté míry zotavit z účinků přepracování a přepínání mysli. Dílo, které od nás Bůh žádá, nás nezbavuje povinnosti pečovat o své zdraví, neboť čím bude toto pevnější tím dokonalejší bude naše práce.

Zachovávat zásady zdravotní reformy a učit jim. - Poznala jsem, že když přepínáme své síly, pracujeme nadměrně a velmi se namáháme, lehce se nachladíme a jsem ve stavu ohrožení nemocemi, jež může nabýt nebezpečné formy. Péči o sebe nesmíme zanedbávat, neboť kvůli Bohu se staráme a pečujeme o to, co On svěřil naší pozornosti a péči. Není správné ani Bohu milé porušovat zákony zdraví a potom Ho žádat, aby se o naše zdraví staral a uchránil nás od nemoci, jestliže žijeme v pravém opaku k našim modlitbám.

Poznala jsem, že je to svatá povinnost, dávat si pozor na své zdraví a povzbuzovat druhé k jejich povinnosti, ale nebrat břímě jejich věcí na svá bedra. Naši povinnosti je však stavět se proti nestřídmosti všeho druhu - nestřídmost v práci, jídle, pití, v užívání drog - a ukazovat na Boží velký lék: vodu, čistou měkkou vodu pro nemoci, pro zdraví, pro nečistotu i pro luxus.

Veselý, vděčný postoj. - Poznala jsem, že můj muž by neměl dovolit své mysli, aby setrvávala u nesprávné stránky, tj. u temné, smutné stránky. Měl by od sebe odstrkovat myšlenky, které ho rmoutí a měl by být veselý, šťastný, vděčný a měl by pevně spoléhat na Boha, mít neochvějnou jistotu a důvěru v Něho. Jeho zdraví bude mnohé lepší, bude-li umět ovládat svou mysl. Poznala jsem, že na rozdíl od jiných lidí, by měl v sobotu co nejvíc odpočívat, když nekáže…

Poznala jsem, že ve věci zdraví bychom nesměli mlčet, ale že bychom v tomto směru měli působit na myšlení lidí.

- MS 1, 1863.

Přehled o tom, co napsala o zdravotní reformě v roce 1867

Mysl nemocný lidí má nemocnou, mdlou zkušenost, zatímco zdravá, čistá, silná mysl s nezakalenými intelektuálními schopnostmi. Bude mít zdravou zkušenost a nesmírnou hodnotu. Štěstí, které následuje vzápětí za dobročinným životem, bude odměnu každého dne a bude samo o sobě zdravím i radostí.

Divila jsem se věcem, které mi byl ve vidění ukázány. Mnohé z nich se přímo shodovaly s mými vlastními myšlenkami. Na to jsem ustavičně myslela. Vyprávěla jsem to všem, s nimiž jsem měla příležitost hovořit. Mým prvním spisem o vidění byla hlavní část látky, obsažené v „Duchovních darech“ sv. 4. A v mých článcích v časopise „jak žít“ s nadpisem „Nemoc a její příčiny.“

Byli jsme nečekaně pozváni do Alleganu na pohřeb (23.června 1863) a pak jsme 19.srpna podnikli cestu na Východ s tím úmyslem, že svou knihu dokončím na cestě. Jak jsme navštěvovali sbory, viděla jsem mnohé věci, které mi předtím byly ve vidění ukázány jako špatné. Jejich popisování mi zabíralo skoro všechen můj čas mimo shromáždění. Než jsme se vrátili domů, měla jsem napsaných asi 500 stran pro jednotlivce i pro sbory.

Po návratu z východu (21.prosince 1863) jsem začala psát „Duchovní dary“ sv. 3. Chtěla jsem knihu připojit ke svědectvím, obsaženým ve svazku 4. Ale při psaní mi látka narůstala a já jsem viděla, že je nemožné shrnout všechno, co jsem pokládala za nutné napsat, do tolika stran, jak jsem předtím určila. Látky přibývalo a III. svazek (Duchovních darů) byl plný. Pak jsem začala svazek VI., ale než jsem svou práci skončila - zatím jsem připravovala látku a nemohli jsem tam dokončit práci tak brzy, jak jsme očekávali. Musela jsem se vrátit, abych dokončila látku pro tiskárnu a jednu schůzku jsme odložili na přísti týden.

Tyto dvě cesty v horkém počasí mě velmi unavily. Psala jsem skoro ustavičně déle než jeden rok. Začala jsem obyčejně v 7 hodin ráno a pokračovala do sedmi večer. Pak jsem nechala psaní a četla kartáčové otisky pro tiskárnu. Moje mysl byla příliš přetížena, takže po tři týdny jsem nemohla spát víc než dvě hodiny a bolela mě ustavičně hlava.

Proto jsem ke IV. Svazku přidala ty nejhlavnější body vidění, týkající se zdraví a zamýšlela jsem vydat jiné svědectví, v němž bych mohla volněji mluvit o štěstí i starostech manželského života. S touto úvahou jsem dokončila svazek IV. (23.srpna 1864), aby mohl být mezi lidem rozšiřován. Část důležité látky, týkající se zdraví, kterou jsem neměla čas ani sílu připravit pro ten svazek, jsem ponechala v záloze a vydala jsem ji v době naší cesty na Východ. (1864).

Psáno nezávisle na knihách nebo mínění jiných

To, co jsem napsala o zdraví, nebylo převzato z knih ani časopisů. Když jsem jiným lidem vyprávěla věci, které mi byly zjeveny, padla otázka: „Viděla jste časopisy „Zákony života“ nebo „Časopis o vodoléčbě?“ Řekla jsem, že jsem ani jeden z těch časopisů neviděla. Pak řekli: „To, co jste viděla ve svém vidění, se do značné míry shoduje s tím, co říkají oni.“ Hovořila jsem otevřeně s Dr. Layem a mnoha jinými o věcech, které mi byly o zdraví zjeveny. Nikdy jsem neviděla časopis jednající o zdraví.

Po mém vidění se v mém muži probudil zájem o otázky zdraví. V době naší cesty na Východ dostal knihy, ale já jsem je nečetla. Můj názor byl jasný a nechtěla jsem číst nic, dokud své knihy nedokončím. Moje názory byly napsány nezávisle na knihách nebo mínění jiných.

- MS 7, 1867.