Poznámka z dopisů a diářů

15. července 1892. - V tomto týdnu mi bylo umožněno začít psát život Kristův. Ach, jak jsem neschopná a bezmocná, abych o Kristově poslání vyjádřila to, co plane v mé duši. Jen těžko jsem se odvážila ujmout se této práce. Je toho všeho tolik. A co říct mám a co říct nemám? V noci ležím, nespím a prosím Pána aby na mě sestoupil Duch svatý a setrval při mně…

S třesením chodím před tváří Boží. Nevím, jak mluvit nebo perem popisovat rozsáhlý námět nápravné oběti. Nevím, jak podat náměty v té živoucí síle, v jaké stojí přede mnou. Chvěji se bázní, abych lacinými slovy nezbavila veliký plán spasení velikosti. Má duše se sklání v posvátné bázni a úctě před Bohem a říká: „Kdo stačí na tyto věci?“

- Letter 40, 1892.

23. května 1839. - Dnes ráno je zamračeno a prší. Už od čtyř hodin píši o životě Kristově. Ach, kéž Duch svatý setrvá při mně, aby mé péro mohlo nalézt slova, která jiným sdělí světlo, které mi Pán ve své velké milosti a lásce ráčil dát.

- SM 80, 1839.

2. července 1839. - Každý den píši něco o životě Kristově. Jedna kapitola občerství mou mysl i pro druhé náměty, takže mám několik poznámkových knih, na nichž pracuji. Sotva se odvážím poslat rukopis po mladém Lindenovi, ze strachu, že by se mohl ztratit, také některým námětům chci věnovat víc času.

- Letter 132, 1893. (Psáno z Nov. Zélandu).

15. června 1839. - Toužím vydat život Kristův. Mariana (Davisová) určuje pro mne kapitoly a náměty o nichž necítím potřebu psát. Snad do nich vnesu více světla. Nedám se do nich, nebude-li se mi zdát, že mě vede Duch Páně. Stavba věže, válka králů, tyto věci mou mysl netíží, ale rozhovořím se o námětech ze života Kristova, v jehož osobnosti je zastoupen Otec, o podobenstvích, podstatných pro nás všecky k pochopení a provádění úkolů jež jsou v nich obsaženy.

- Letter 131, 1839.

7. července 1893. - Napsala jsem ti malá kousek do každé pošty, o které jsme slyšeli, že jde do Ameriky… a když přijel bratr Linden, poslala jsem ti dopis a rukopis … něco o životě Kristově… To o životě Kristově se může užít pro články v novinách.

- Letter 133, 1893.

Ještě v roce 1894. - Na poradním shromáždění je rozhodnuto, že mám psát o Kristově životě. Ale jak psát lépe než jsem psala předtím? Tu a tam na mne doléhají otázky ohledně pravého stavu věcí…

Sotva jsem napsala něco málo o Kristově životě, byla jsem nucena až příliš často přimět Marianu, aby mi pomohla, bez ohledu na její práci o životě Kristově, kterou ona musí dělat za velkých těžkostí. Shromažďuje totiž ze všech mých spisů každou zmínku o tomto tématu a uspořádává to, jak dovede nejlépe. Ale ona má dobrý pracovní postup, jen já kdybych se mohla cítit volná, abych věnovala celou svou pozorností práci. Ona se pro tuto práci vzdělávala a cvičila. A teď doufám, jak jsem doufala už mnohokrát, že až tuto poštu (do Ameriky) skončím, vezmu život Kristův a budu v něm pokračovat, je-li to vůle Páně.

- Letter 55, 1894.

25. října 1894. - Mariana se mnou nemá lehkou práci, protože nalézám jen málo času k psaní o životě Kristově. Dostávám neustálé dopisy, které vyžadují odpovědi a neodvažuji se zanedbávat důležité věci, na něž jsem upozorněna. Pak je třeba navštěvovat sbory, psát soukromé svědectví a mnoho jiných věcí, na které se má dbát, a které mě zatěžují a stravují můj čas. Mariana dychtivě sahá po každém dopise, který píši jiným, aby našla výroky, kterých by mohla užít pro život Kristův. Má už ze všech možných pramenů sesbíráno všechno, co se vztahuje ke Kristovu učení, jehož se dostávalo učedníkům. Až skončí táborové shromáždění, které je velmi důležité, usadím se na nějakém místě, kde se budu moci oddat práci na sepisováni života Kristova…

Ve sborech je mnoho práce a já nedovedu udržovat zájem o ně a zároveň dělat práci, která je pro mne nutností, aniž by mě to unavilo tak, že pak nemám sílu věnovat se psaní o životě Kristově. Nemám jasno v tom, co je vlastně mou povinností…

Rozhodla jsem se … věnovat všechen svůj čas psaní knih, které by měly být bez dalšího odkladu připraveny. Chtěla bych psát o životě Kristově, o Křesťanské zdrženlivosti (Ministry of Healing) a připravit „Svědectví“ číslo 34 (svazek 6), neboť je toho velmi třeba. Budu muset přestat psát tolik pro noviny a nepřispívat již v tomto roce svými články do Review and Herald, Znamení doby, ani jiných časopisů.

Všechny články, které vycházejí s mým podpisem, jsou čerstvé, nové, mou psané. Litují, že nemám víc literární pomoci, velmi bych ji potřebovala. Fanny (Boltonová) by mi mohla s prací na knize hodně pomáhat, kdyby nemusela připravovat tolik článků pro noviny a upravovat tolik dopisů a svědectví, aby vyhověla nárokům mé korespondence a potřebám lidí.

Nemá smysl očekávat něco od Mariany, dokud není dokončen život Kristův. Přála bych si získat jiného inteligentního pracovníka, který by mohl být pověřen přípravou látky pro tisk. Takový pracovník by měl pro mne velkou cenu. Otázka je, kde mám takového najít? Můj mozek je většinou času unaven. Mnoho stránek píši před snídaní, vstávám ve dvě, ve tři nebo ve čtyři hodiny…

Víte, že mým hlavním tématem, jak na kazatelně, tak v soukromí - mluveným i psaným - je život Kristův. Až do nynějška bylo skoro všechno, co jsem na toto téma napsala, psaáno v době, kdy jiní spí.

- Letter 41, 1895.

6. června 1896. - Těžko se odvažuji vylíčit to, co je v nebeských věcech svaté a vznešené. Často odkládám pero a říkám: To není možné. Naší omezené mysli není možno chápat věčné pravdy a hluboké, svaté zásady a vyjádřit jejich jasný smysl. Stojím tu nevědomá a bezmocná. Bohatý proud myšlení se zmocňuje celé mé bytosti a já odkládám pero a říkám: Ó, Pane, jsem omezená, jsem slabá, prostá a nevědomá. Nikdy nenajdu jazyk, jímž bych vyjádřila Tvá vznešená a svatá zjevení.

Moje slova mi připadají nedostatečná. Je pro mne těžké odívat do slov pravdu, kterou zjevil Bůh ohledně svého velkého vykoupení, které v jednorozeném Synu Nekonečného obrátilo na celou Jeho pozornost. Velký plán vykoupení, pravdy, které mají trvat v čase i ve věčnosti, tak drahé pro spásu lidského pokolení, a které ukazují lidem život, který se měří s životem Božím - tyto pravdy jsou příliš plné, hluboké a svaté pro lidská slova nebo lidské pero, aby je dostatečně vyjádřilo.

- MS 23, 1896.

29. července 1897. - Probouzím se o půl třetí a obětuji svou modlitbu Bohu v Ježíšově jménu. Mám málo tělesných sil, bolí mě hlava a trápí mě levé oko. Psaní o Kristově životě na mne hluboce působí, zapomínám i dýchat, jak bych měla. Nemohu unést intensitu citu, který se mne zmocňuje, když myslím na to, co Kristus na naší zemi vytrpěl.

- 70 1897.

16. července 1896. - Rukopis „Život Kristův“ se má právě poslat tiskárně Pacific Press do Ameriky. K přípravě této knihy jsem zaměstnávala síly, především sestru Davisovou, a to mě stálo 3000 dolarů. Další tři tisíce budou potřebí, aby se oba díly knih rozšířily do světa. Doufám, že se budou hodně prodávat. Věnovala jsem těmto knihám málo času, neboť mě zaměstnávají hovory, psaní článků pro noviny a psaní soukromých svědectví k poznávání a potlačování špatností, které nabývají síly.

- Letter 114, 1896.

Kritiky „Touha věků“

20. června 1900. - Dostala jsem tvůj dopis, Edsone. (Poznámka: Syn E. Whiteové psal 11.5.1900 své matce o kritikách, rozměru, ceně a ilustracích „Touhy věků.“) Pokud se týče „Touhy věků“, pak až potkáš lidi, kteří musí každou knihu kritizovat - což vždycky bylo a bude - vůbec na domnělé chyby nereaguj, ale knihu pochvaluj a mluv o jejích přednostech. „Touha věků“ měla mít stejný rozměr jako dvě předešlé knihy (Patriarchové a proroci a Velký spor), nebýt naléhavého doporučení bratra O, který byl pak hlavní jednající osobou. Co říkáš o dodatku, je první námitka, která byla o něm vyslovena. Mnozí mluvili naopak o tom, jakou velkou pomocí jim byl dodatek. Jestliže někteří lidé vyslovují námitky proti něčemu z toho, co v knize vyzdvihuje výjimečnost soboty, pak právě tyto námitky jsou důkazem, že to tam být musí, aby to lidi přesvědčovalo.

Chraňme sami sebe. Odmítejme kritiky - ať jsou od kohokoliv - které by vnášely nechuť do našich myslí. Nechme kritiky žít z jejich poslání kritizovat. Oni nedovedou mluvit ve prospěch nejlepšího z požehnání, aniž by připojili kritiku, vrhají stín výčitky. Vychovávejme sami sebe k tomu, abychom pochválili to, co je dobré, když jiní kritizují. Reptalové budou vždycky vyhledávat kazy, ale nenechme se zarmucovat těmi, kteří nás obviňují. Nepovažujme to za ctnost způsobovat a připomínat potíže, které budou jednoho či druhého znepokojovat a mást.

- Letter 87, 1900.