(Poznámka: Vydáno jako „Duch prorocky“ sv. 2, jednají o životě Kristově od jeho narození po triumfální vjezd do Jeruzaléma.)

25. března 1876. Mary Cloughová a já uděláme však, co dovedeme, abychom urychlily práci na mých spisech. V Michiganu pro sebe nevidím žádné světlo. V tomto roce cítím, že mou práci je psaní. Musím být odloučena, zůstávat na místě a nesmím dovolit, aby náklonnost nebo přemlouvání jiných otřáslo mým pevným rozhodnutím zabývat se svou práci, dokud nebude hotova. Bůh mi pomůže, budu-li v něj doufat.

- Letter 63, 1876. (Jakubovi Whiteovi 25.3.1876).

Mary - neteř Ellen G. Whiteové, dcera její sestry Karoliny. Opravdová křesťanka, ale nikoliv adventistka. Sloužila po nějakou dobu jako literární pomocnice E. G. Whiteové.

22. března odjel James White z Oaklandu - kde si právě vybudovali domov - na zvláštní zasedání generální konference v Battle Creeku. Byl odloučen od své ženy 66 dní, až se znovu setkali 27.5. Na Kansaském táborovém shromáždění. Po tuto dobu mu ona psala téměř každý den a příležitostně i jiným.

4. dubna. Už po několik uplynulých dnů máme každý den společnost, ale já se snažím držet se svého psaní a dělám každý den tolik, kolik stačím. Každý den mohu psát jen půl dne…

Mary je ve své kanceláři, já píši nahoře…

Měla jsem hodně příležitosti k modlitbě a sladkému společenství s Bohem v nočních i ranních hodinách, kdy jsem nespala. Nabývám trochu sil, ale vidím, že jakékoliv přetěžování na mne velmi působí, takže to trvá dlouho než se z toho vzpamatuji. Doufám v Boha. Věřím, že On mi pomůže popsat pravdu a světlo, které mi dal, abych je předala Jeho lidu.

- Letter 3, 1876.

7. dubna, V hloubce mého myšlení se otvírají cenné náměty. Doufám v Boha a On mi pomáhá psát. Jsem asi dvacet čtyři stran před Mary. Pracuje se jí dobře s mým rukopisem. Jen velký smysl pro povinnost mě dostane od této práce na táborovém shromáždění. Než někam pojedu, chci rozhodně jednu knihu dokončit… Na Východ nepojedu dřív jak za krok, jediné kdybych cítila, že mě tam Bůh volá. On mi dal práci, chci ji tedy konat, bude-li mi ponechána volnost.

- Letter 4, 1876.

8. dubna. Mám možnost psát a denně prosím Boha o radu a o naplnění Jeho Duchem. Věřím tedy, že se mi dostane pomoci, síly i milosti konat vůli Boží…

Nikdy v životě jsem neměla takovou příležitost psát a chci jí co nejvíc využít…

Jak bude umožněno, aby starší J. H. Waggoner aj. N. Loughborough četli můj dopis? Není-li některá stylizace věroučných bodu tak jasná, jak by měla, měl by to zpřesnit.

- Letter 4a, 1876. (Když se starší J.H. Waggoner stal adventistou sedmého dne byl vydavatelem a nakladatelem novin.

8. dubna. Můj manžel píše, že mi má být posláno pozvání na zasedání generální konferenci, ale já se nehnu od toho, co v této sobě pokládám za svou povinnost. Mám nyní zvláštní práci - vypsat věci, které mi Pán odhalil…

Musím konat práci, která byla pro mou duši těžkým břemenem. Jak těžkým, neví nikdo, než sám Pán.

Kromě toho potřebuji čas, abych měla klidnou a vyrovnanou mysl. Potřebuji mít čas k přemýšlení i k modlitbě, pokud jsem touto prací zaměstnána. Nechci se unavovat sama nebo být v těsném spojení s našimi lidmi, kteří budou mou mysl rozptylovat. Toto je velká práce a já ráda poprosím každý den Boha o Jeho ducha, aby mi pomáhal vykonat ji dobře. - Letter 40, 1876.

14. dubna. Připadá mi, že moje spisy jsou důležité a já jsem tak nemohoucí, tak neschopná udělat tuto práci řádně. Prosila jsem Boha o naplnění Jeho Duchem svatým, o spojení s nebesy, aby tato práce mohla být vykonána správně. Bez Božího zvláštního požehnání ji nikdy nemohu vykonat.

- Letter 7, 1876. Str. 2.

16. dubna. Dnes jsem napsala slušný počet stránek a Mary zůstává o hodně za mnou. Velmi ji nadchnou některé náměty a přináší mi je ručně opsané, aby mi je přečetla. Dnes mi ukázal pěkně těžkou hromadu rukopisů, které připravila… (Poznámka: V té době bylo celé dílo v arších, psaných ručně. Psací stroje použila Ellen Whiteová až v r. 1883, 2 roky po smrti jejího muže.)

Pociťuji velkou volnost a mír. Cítím ve svém srdci Kristovu drahocennou lásku. Pokořuje mě to v mých vlastních očích, zatímco Ježíš je přede mnou vyvýšen. Ach, jak opravdově toužím po tom družném i tajemném spojení s Ježíšem, které mě pozvedá nad časné věci života. Toužím být s Bohem přímo, mít Jeho Ducha, který by mě neustále přesvědčoval o tom, že jsem opravdu dítětem Božím.

- Letter 8, 1876.

18. dubna. - Do města San Francisco jsme přijeli v neděli večer. Mluvila jsem se zaslíbením k dosti velkému shromáždění přátel, na námět o chlebech a rybách, jimiž Ježíš skrze svou zázračnou moc nasytil na deset tisíc lidí… kterých neustále přibývalo, když Spasitel požehnal malý kousek jídla; pak jsem mluvila o tom, jak Kristus kráčel po jezeře a o Židech, dožadujících se znamení, že on je Synem Božím. Byl tam soused bydlící hned vedle sboru blízko parku, jmenuje se myslím Cragg. Ti všichni poslouchali s očima široce otevřenýma a někteří s otevřenými ústy…

Bylo pro mne opravdu potěšením setkat se s bratry a sestrami na táborovém shromáždění. Právě takové práce mě těší. Je to mnohem lepší než osamocenost při psaní. Toto však přeruší mou práci a zmaří plány na vydání mých knih, neboť obojí - cestovat i psát - dělat nemohu. Teď zdá se - mám svou drahocennou příležitost. Mám Mary, tu nejlepší opisovačku, jakou si mohu přát. Druhá taková příležitost se mi asi už nenaskytne.

- Letter 9, 1876.

21. dubna. - právě jsem dokončila dost podrobný článek o jednotlivých zázracích; zabírá to padesát stran. Od tvého odjezdu jsme připravili asi 150 stran a jsme s vykonanou prací nanejvýš spokojený.

- Letter 12, 1876.

24. dubna. - Mary mi zrovna čte dva články - jeden o chlebech a o rybách, o Kristu kráčejícím nad vodami a vykládajícím Svým posluchačům, že On je chléb života, což způsobilo, že někteří z Jeho učedníků se od Něho odvrátili. To zabírá padesát stran a zahrnuje četné náměty. Pokládám to opravdu za nejcennější věc, jakou jsem kdy napsala. Mary je tím také nadšena a myslí, že je to velmi cenné. Jsem tím naprosto spokojená.

Druhý článek byl o Kristu, jak šel žitným polem, trhal žitné klasy a uzdravil ochrnutou ruku - dvanáct stran. Kdybych mohla s pomocí Mary vydat tyto tak poutavé náměty, mohla bych pak říci: „Nyní propouštíš služebníka svého Pane, v pokoji.“ (1 2,29). Tyto spisy jsou velmi jedinou věcí, pro kterou teď žijí…

Jsem celým srdcem i myslí při tomto díle a Pán mě podepře při jeho konání. Věřím, že Pán mi dá zdraví. Prosila jsem Ho a On vyslyší mou modlitbu.

Miluji Pána, miluji Jeho věc, miluji Jeho lid. Je ve mně velký mír a klid. Připadá mi, že neexistuje nic, co by mou mysl zmátlo a zneklidnilo, a kdybych sebevíc hloubala, nemohla by to mou mysl zmást, jedině kdyby na ni byly kladeny nadměrné požadavky.

- Letter 13, 1876.

25. dubna. - Nemohu psát déle než jen půl dne, protože některou chvíli mě bolí hlava pak musím ulehnout, odpočívat, přestat myslet a znovu se dám do psaní teprve tehdy, když je to pro mne radostí. Nemohu s věcí spěchat. Tato práce se musí dělat pečlivě, pomalu a přesně. Náměty, které jsme připravily, jsou udělány dobře. Mám z nich radost.

- Letter 14, 1876.

27. dubna. - Dnes jsem napsala 15 stran. Mary je daleko za mnou. Opsala také 15 stran, to je za jeden den slušné práce… Nikdy předtím jsem neměla takovou příležitost ve svém životě. Chci ji využit. Napsala jsme asi 200 stran od tvého odjezdů; všechny jsou opsané, připravené pro tiskaře…

Cítím, že jsem méně nežli nic, ale Ježíš je mé všechno, moje spravedlnost, moje moudrost i má síla.

- Letter 16a, 1876.

5. května. - Píši víc než jindy, což bylo pro mne už moc. Nemohu a nesmím psát víc než půl dne, a když překročím své možnosti, platím za to. Moje témata zaměstnávají mou mysl ve dne i v noci. Mám pevnou důvěru v modlitbu. Pán mě slyší a já věřím v Jeho vykoupení. Důvěřuji v Jeho sílu, v Jeho síle dokončím své spisy. Držím se pevně Jeho ruky s neutuchající důvěrou…

Mám důležitou látku o Jeremiášovi, která vyjde v příštím čísle Znamení doby. Byla jsem k tomu vybídnuta duchem Božím. Názor, který jsem měla před šestnácti lety, mocně zapůsobila na mé myšlení. Viděla jsem, že tato důležitá látka se má použít pro lid Boží. Vztahuje se to ke svědectví, které mi Bůh dal nést k zvěstování, aby zlo bylo káráno.

- Letter 21, 1876.

11. května. - Budou-li všechny mé spisy opsány (Duch proroctví sv. 2), můj podíl na této práci bude vykonán a mně se uleví.

- Letter 24, 1876.

19. října. - Rozhodli jsme se, že se tiskaři (v kanceláři časopisu Review and Herald v Battle Creeku) dají do mé knihy, aby se tyto knihy znovu nemusely převážet přes celou Ameriku. Část knihy je tu už vytištěna. Nebudeme je mít tištěny ze stereotypu, protože nebudeme čekat, abychom měli věci kolem mé knihy tak přespříliš přesné, ale vydáme toto 1.vydání a dáme je na trh. Pak se můžeme chopit vhodné chvíle k vydání dokonalejší edice na pobřeží Pacifiku a mít ji ve stereotypu. Pak se bude psát životopis tvého otce i životopis můj a bude vytištěn v tiskárně Pacific Prees. Všichni jsem se shodli v tom, že bude nejlépe zůstat zde v Battle Creeku až do prosince a dokončit toto vydání…

26. října - Velmi se honíme spěcháme, abychom vydali druhý svazek „Ducha proroctví“. Tři nové formy (zarámované sazby) jsou už vytištěny. Zůstaneme-li zde (v Battle Creeku) o čtyři týdny déle, budeme mít knihu dokončenou a já se zbavím velké tíhy.

- Letter 46, 1876. (Psáno W.C. Whiteovi a jeho ženě; 26.10. 1876)