James White a jiní pomocníci. Pokud žil můj manžel, působil jako pomocník a rádce při rozesílání poselství, kterých se mi dostalo. Mnoho jsme cestovali. Světlo se mi dostávalo někdy v noci, někdy ve dne před velkými shromážděními. Příkaz, který jsme ve vidění přijala, jsem věrně vypsala, jak jsme měla čas a sílu k práci. Potom jsme společně látku zkoumali, můj manžel opravoval mluvnické chyby a vypouštěl zbytečná opakování. Pak se to pečlivě opsalo pro dotyčné osoby nebo pro tiskaře.

Jak dílo rostlo, pomáhali mi jiní při přípravě látky pro vydání. Po smrti mého manžela se ke mně připojili věrní pomocníci, kteří neúnavně opisovali svědectví a připravovali články pro zveřejnění.

Zprávy, které kolují, totiž že někteří moji pomocníci mají dovoleno něco přidat nebo měnit význam poselství, která jsem vypsala, nejsou pravdivé.

- Letter 225, 1906. (1SM 50.)

Pocit nedostatečnosti u E.G. Whiteové v r. 1873. - Dnes ráno upřímně uvažují o svých spisech. Můj manžel je příliš slabý, aby mi je pomáhal připravovat pro tiskaře, proto už teď s nimi nebudu nic dělat. Nejsem odborný pracovník, nedovedu připravit své spisy do tisku. Až to budu umět, nebudu už psát. Není mou povinností zatěžovat druhé svými rukopisy.

- MS 3, 1873. (Deník 20.1. 1873)

Rozhodnuta rozvíjet svou literární dovednost. - Včera večer jsme si pěkně odpočinuli. Dnešní sobotní ráno je zachmuřené. Docházím k podivným závěrům: myslím si, že musím nechat svého psaní, v kterým jsem měla takové zalíbení a podívat se tedy, pomůže-li Pán, stát se ve 45 letech adeptkou (žákyní) vědy. Bůh mi pomůže; věřím, že ano.

- MS 3, 1873. (Deník 11.ledna 1873.)

Pocit nedostatečnosti v r. 1894. - Musím teď opustit tento námět podávaný tak nedokonale, že se bojím, že budete nesprávně vykládat to, co já bych si tak přála, aby bylo naprosto jasné. Ach, kéž Bůh přispěje k pochopení, nebo já jsem jen ubohý pisatel a nedovedu vyjádřit slovem ani písmem velká a hluboká tajemství Boží. Ach, modlete se za sebe, modlete se za mne.

- Letter 67, 1894.

Vyvrácení zpráv o změnách ve spisech. - Mé opisovače jste viděli. Oni nemění nic na mém způsobu vyjadřování, vše je tak, jak to píši já…

V roce 1845 jsem začala pracovat na poli církve. Od té doby jsem činná písemně i ústně. Jak jsem rozdávala světlo, které mně bylo dávané, přicházelo ke mně ještě větší světlo. Mám teď mnohem více jasno v citátech Starého i Nového zákona, které budu našemu lidu vykládat.

- Letter 61a, 1900.

Konečné čtení všech uveřejněných i neuveřejněných spisů. - Jsem ještě tak čilá, jako kdysi, nejsme ani v nejmenším sešlá věkem. Jsem schopná udělat hodně práce, psát i mluvit, jak jsem to dělala před léty.

Přečtu vše, co je opsáno, abych viděla, že všechno je tak, jak by mělo být. Čtu celou knihu v rukopise než se odešle tiskaři. Vidíte tedy, že můj čas musí být plně využit. Kromě psaní bývám zvána, abych mluvila k různým sborům a navštěvovala důležitá shromáždění. Nemohla bych takovou práci konat, kdyby mi Pán nepomáhal.

- Letter 133, 1902.

Práce Mariany Davisové

Slečna Davisová, věrný pomocník. - Mariana byla se mnou asi 25 let. Byla mou hlavní pracovnicí při uspořádání materiálů pro mé knihy. Vždy si vážila spisů jako posvátné věci, kladené jí do rukou a často mi vyprávěla, jaké útěchy a požehnání se jí dostává při konání tohoto díla, a že tato práce je jejím zdravím i jejím životem. S věcmi, které se jí dostaly do rukou, zacházela jako s posvátnými. Budu ji velice postrádat. Kdo vyplní její místo?

- MS 146, 1904.

Mariana je tvůrcem mých knih. -Marianina práce je celkem vzato rozdílného stupně. Ona je tvůrkyní mých knih. Fanny (Boltonová) ji nikdy nebyla. Jak mé knihy vznikají? Mariana nestojí o to, aby její práce byla na nich patrná.

Její práce vypadá takto: vezme mé články, které vyjdou v novinách a nalepí je do nepopsaných sešitů. Má také kopie všech dopisů, které píši. Při přípravě některé kapitoly pro knihy si Mariana vzpomene, že jsem právě o tomto bodě napsala něco, co může látku učinit působivější. Začne po tom pátrat a uvidí-li - kdy to nejde - že se tím kapitola stane srozumitelnější, připojí to k ní.

Ty knihy nejsou dílem Marianiným, ale mým vlastním, posbíraným ze všech mých spisů. Mariana má široké pole, z kterého těží a její schopnost uspořádat látku má pro mne velkou cenu. Ušetří mi to soustředění na spoustu věcí, které nemám čas udělat.

Jistě chápete, že Mariana je mou nejcennější pomocnicí při vydávání mých knih. Fanny nemusela dělat nic z této práce. Mariana jí četla kapitoly a Fanny někdy navrhovala, jak látku uspořádat.

Takový je rozdíl mezi oběma pracovnicemi. Jak jsem zjistila, měla Fanny přísně zakázáno zaměňovat má slova za svoje. Slova jsou ve své jednoduchosti strohá, jakoby byla pronášena nebeskými silami a já se snažím odít myšlenky do tak jednoduchého jazyka, aby i dítě mohlo porozumět každému pronesenému slovu. Slova někoho jiného by nepodala správný obraz.

Psala jsem takto podrobně, abys mohl věc pochopit. Fanny může tvrdit, že tvořila mé knihy, ale nebylo tomu tak. Toto bylo pole Marianino a její práce daleko předstihuje jakoukoliv práci, kterou pro mne dělala Fanny.

- Letter 61a, 1900. (Fanny Bultonova, spisovatelka - novinářka. Když se stala adventistkou, byla přibrána k literární práci E. Whiteové a brzy nato ji doprovázela do Austrálie.)

Marianina pozornost při práci na knize „Patriarchové a proroci“ v r. 1889. - Willi je od rána do večera na shromáždění, vymýšlí, plánuje, aby konal ve věci Boží lepší a účinnější práci. Vidíme ho jenom u stolu. (W.C.White, syn Ellen Whiteové, byl v té době činným prezidentem Generální konference.)

Mariana chce jít za ním pro nějaké maličkosti, které by asi mohla vyřídit sama. Je nervózní a uspěchaná a on tak unavený, že musí jen stisknout zuby a ovládnout se, jak nejlépe dovede. Promluvila jsem s ní a řekla jí, že mnohé věci, které Willimu předkládá, musí vyřídit sama.

Ona přemýšlí o každé tečce, každém větném spojení, zatím co on se propracovává spoustou nesnadných věcí, až se mu hlava točí, takže není pak dost připraven vnímat tyto malichernosti. Ona rozhodně musí nést sama některé z těch věcí, které patří k jejímu dílu práce a nenosit je jemu, ani ho jimi trápit. Někdy si myslím, že svými maličkostmi zničí nás oba - docela zbytečně - protože je může tak dobře vyřídit sama. Při každé malé změně slova se s námi potřebuje radit.

- Letter 64a, 1889.

Vysoké cenění jejich věrných služeb. - Cítím velkou vděčnost za pomoc Mariany Davisové při vydávání svých knih. Ona shromažďuje materiály z mých deníků, dopisů i z článků, uveřejněných v novinách. Velmi si vážím její věrné služby. Je se mnou už 25 let a její schopnost pro práci na třídění a seskupování mých spisů neustále roste.

- Letter 9, 1903.

Pracovaly jsme spolu, opravdu spolu. - Mariana, moje pomocnice, věrná a pravdivá ve své práci, umírá… (psáno 24.září 1904, Mariána Davisová zemřela 25.10.1904.)

Zítra odjíždím do Battle Creeku. Mou duši však přitahuje to umírající děvče, které mi sloužilo posledních 25 let. Stály jsme spolu bok po boku při práci v dokonalé shodě. A kdyby sesbírala cenné maličkosti i tečky nad „i“, které byly v novinách i knihách, ukázala by mi to a řekla by: „Něco to potřebuje, ale já to nedovedu tomu dát.“ Já bych se na to podívala a ve chvilce bych našla správný způsob.

Pracovaly jsme spolu, opravdu spolu, po celou tu dobu. A teď umírá; oba, která byla tolik oddána své práci. Obě jsme se nořívali do práce s takovou horlivosti, abychom měly každý odstavec tam, kde patří, a aby působili tak, jak měl.

- MS 95, 1904.