(Otištěno v Notebook Leaflets, Křesťanská zkušenost, č. 12)

„Sami sebe zkušujte, jste-li u víře; sami sebe ohledejte." (2K 13,5). Pozorně pozorujte svou povahu, sklony, náklonnosti, záměry a skutky. Jak můžeme požadovat věci, které jsou nám potřebné, jestliže nebudeme schopni dokázat z Písma stav našeho duchovního zdraví?

Mnozí ve svém náboženském životě vytvářejí pro své kroky křivolaké cesty. Jejich modlitby jsou přednášeny nedbalým a libovolným způsobem. Ten, který stojí na zodpovědném místě, by si měl uvědomit, že není schopen sám od sebe uskutečnit to, co se od něho požaduje. Každý den si musí uvědomovat, že je předmětem pozorování pro svět, anděly i lidi.

Nikdo, kdo jde pracovat do misijních polí, nemůže očekávat, že bude zásoben nákladným vybavením pro konání dobra. Ten, kdo slouží, se musí s radostí podrobit práci, i té nejskromnější a to kdekoliv, kde bude postaven. Kristus, náš příklad ve všem, byl chudý a svou chudobou mohl mnohé obohatit.

Ten, jehož srdce je naplněno Boží milostí a láskou ke svým hynoucím přátelům, najde příležitost ať je kdekoliv a vhodné ^{1SM 90} slovo pro ty, kteří jsou unaveni. Křesťané mají pro svého Mistra pracovat v pokoře a ponížení, zachovávajíce pevně svou bezúhonnost uprostřed hluku a shonu života.

Bůh vyzývá lidi, aby Mu sloužili za všech životních okolností. Jestliže Boží zákon se nestává zákonem denního života, obchod je osidlem. Ten, kdo má co do činění s prací pro Mistra, si musí zachovat neochvějnou poctivost. Ve všech obchodních jednáních právě tak, jako kdyby se skláněl na kolenou, aby hledal pomoc z výsosti, má být Boží vůle i jeho vůlí. Má mít trvale Pána před sebou a stále zkoumat, co o tomto předmětu hovoří svaté Slovo. A tak, protože žije uprostřed toho, co kazí člověka a vede k nezásadnosti, zbožný a přísně bezúhonný člověk si zachovává své křesťanství.

Svět dnes není o nic více nakloněn rozvoji křesťanského charakteru, než tomu bylo za dnů Noé. Tehdy byla zpustlost rozšířená natolik, že Bůh řekl: „Vyhladím ze země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil. Ale Noé našel milost před Hospodinem... Noé, muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé." (Gn 6,7-9) Ano, uprostřed zkažeností této zvrhlé doby, Noé byl svému Stvořiteli příjemný.

Žijeme v posledních dnech dějin této země, v době hříchu a zkaženosti a jako Noé máme žít tak, abychom Bohu byli příjemní a oznamovali velebnost Toho, „kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své." (1P 2,9) Ve své modlitbě, kterou Kristus vznesl před ukřižováním ke svému Otci, pravil: „Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od toho zlého." (J 17,15)

Nejvyšší služba

Když muži a ženy zformují své charaktery, aby je Bůh mohl uznat, když jejich sebezapření a sebeobětování bude dokonáno, když budou připraveni pro závěrečnou zkoušku, aby byli uvedeni ^{1SM 91} do Boží rodiny, jaká služba bude nejvíce oceněna Tím, který na Sebe vzal dobrovolnou oběť, aby zachránil hříšné lidstvo? Jaké odhodlání může být srdci nekonečné lásky nejmilejší? Jaké počínání přinese největší uspokojení a radost Otci i Synu? - Je to záchrana hynoucích duší. Kristus zemřel proto, aby lidem přinesl zachraňující moc evangelia. Ti, kteří s Ním spolupracují na velikém díle milosti a pracují se vší silou, jež jim Bůh udělil proto, aby zachraňovali blízké i vzdálené, ti se budou podílet na Spasitelově radosti, když se okolo Božího trůnu postaví zachráněné zástupy.

Bůh svým služebníkům svěřil prostředky i schopnost ke konání mnohem vyššího díla, než jakému dodnes přihlíží.

Nebeský posel řekl: „Pánova pozemská zařízení velice zaostávají za velikostí pravdy, která se v přítomné době naplňuje. Existuje veliké nepochopení pro požadovanou službu. Mrazivé ovzduší, v němž věřící žijí zcela spokojeně, brání hnutí sebeobětování, jež by mělo být vytvořeno, aby svět mohl být varován a aby duše mohly být zachráněny.

Síly temnosti působí s mohutným úsilím, a tak rok co rok tisíce lidí všech ras, národností a jazyků odchází na věčnost bez napomenutí a nepřipravení. Naše víra musí znamenat něco určitějšího, rozhodnějšího a důležitějšího.

Zeptej se v institucích a sborech: Věříš Božímu Slovu? Co tedy děláš na misijním poli? Pracuješ se sebezapřením a se sebeobětavostí? Věříš, že Slovo Boží má na mysli právě to, co říká?" Tvé činy dokazují, že tak nesmýšlíš. Jak se chceš u Božího soudu zodpovědět na nesčetné milióny těch, kteří bez napomenutí odcházejí do věčnosti?

Bude snad ještě další doba milosti? Ne, ne. Právě tohoto klamu byste se měli ihned vzdát. Tato přítomná zkouška je vše, co budeme mít. Jste si vědomi toho, že spasení padlého lidského pokolení musí být zabezpečeno v tomto přítomném životě, že jinak budou na věky ztraceni?

^{1SM 92} Naše zodpovědnost

Poselství k Laodicejským se vztahuje na církev této doby. Věříte tomu poselství? Máte citlivá srdce? Nebo stále říkáte: Jsem bohatý, zbohatl jsem a ničeho nepotřebuji? Je snad zbytečné, že toto kázání věčné pravdy bylo dáno tomuto lidu, aby bylo zaneseno všem národům světa? Bůh vybral lid a učinil ho studnicí závažných pravd s věčnými rozhodnutími. K tomu bylo přidáno světlo, které musí ozařovat svět. Zmýlil se snad Bůh? Jsme opravdu Jeho vyvolenými nástroji? Jsme to my, muži a ženy, kteří mají nést světu poselství ze Zjevení 14 vyhlašující spasení těm, kteří stojí na pokraji záhuby? Jednáme tak, jak bychom měli?

Posel mi jasným a rozhodným hlasem řekl: „Ptám se vás, co děláte? Ó, kéž byste to mohli pochopit! Ó, kéž byste mohli porozumět důležitosti varování a co to pro vás znamená! Kdybyste porozuměli, kdybyste byli naplněni duchem Toho, který svůj život dal za život světa, pak byste s Ním spolupracovali a opravdově byste vyvíjeli sebeobětavé úsilí k záchraně hříšníků."

„Dí-liť kdo: Znám jej, a přikázaní jeho neostříhá, lhář jest, a pravdy v něm není." (1J 2,4) V církvi musí dojít k velkému probuzení. Kéž bychom to poznali a porozuměli tomu; jak rychle by pak duch poselství přešel ze sboru na sbor. Jak ochotně by byl dán majetek věřících na podporu Božího díla. Bůh nás vyzývá, abychom bděli na modlitbách. Očistěte své domovy od obrázkových model, (Viz 2SM 317-320, kde je úplnější rozbor této otázky obrázků - Vydavatelé) které spotřebovaly peníze, jež by mohly plynout do pokladnice Páně. Světlo musí jít vpřed jako hořící pochodeň. Ti, kteří nesou světu poselství, by měli opravdově hledat Pána, aby Jeho svatý Duch mohl být na ně hojně vylit. Nemůžete ztrácet čas. Modlete se ^{1SM 93} o Boží sílu, abyste s úspěchem mohli pracovat pro blízké i vzdálené.

Mají být dány výstrahy

Musíme mít pravou víru. Doposud sotva chápeme skutečnost pravdy. Slovu Božímu věříme jen polovičatě. Člověk jedná podle víry, kterou má. Třebaže se na celém světě naplňují znamení doby, víra v příchod Páně poklesla. Varování mají být dána jasně, zřetelně, přesvědčivě. Za cenu ztráty života máme poznat dané podmínky, za nichž si máme vypracovat naše vlastní spasení a být si vědomi, že to je Bůh, který v nás působí chtění i činění podle své dobré libé vůle.

Pro nás nestačí, abychom byli unášeni proudem a abychom byli vedeni tradicí a opovážlivými bludy. Jsme povoláni k tomu, abychom byli Božími spolupracovníky. Povstaňme tedy a zaskvějme se. Není čas na spory. Ti, kteří poznají Ježíšovou pravdu se nyní musí stát jedno v srdci i záměru. Veškeré rozpory musí být odstraněny. Členové církve musí pracovat jednotně pod vedením velké Hlavy církve.

Nechať povstanou a zazáří ti, kteří mají znalost pravdy. „Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého..." (Iz 58,1). Nepřevracejte již dále pravdu. Nechť duše volají po živém Bohu. Přestaňte doufat v člověka, jehož dýchání je v jeho chřípí. Utěšitel k vám přijde, jestliže mu otevřete své dveře. „Protož majíce velikého nejvyššího kněze, kterýž pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držme to vyznání. Nebo nemáme nejvyššího kněze, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu. Přistupme tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný." (Žd 4,14-16)

- Manuscript 51, 1901.