EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


6. Ježíšova láskyplná péče (1SM 79)

Vybraná poselství - Svazek první


Rejstřík - na začátek na začátek

6. Ježíšova láskyplná péče (1SM 79)

(Část dopisu, napsaného 18.2.1904, zveřejněného v „Notebook Leaflets", Křesťanské zkušenosti, čís. 1)

Když píšu, cítím hlubokou vděčnost za láskyplnou péči našeho Spasitele nad námi všemi. Když pročítám Slovo Boží a poklekám při modlitbě, jsem tak dojata Boží dobrotou a milostí, že svou prosbu nemohu vyjádřit bez pláče. Mé srdce je pokořeno a podmaněno při myšlence na dobrotu a lásku mého nebeského Otce. V tomto životě stále více hladovím a žízním po Ježíši. Kristus byl pro mně ukřižován a já mám naříkat, když jsem křižována s Kristem? ...

Nevím, co je před námi, ale naší jedinou jistotou je kráčet s Kristem s naší rukou v Jeho, se srdcem naplněným dokonalou důvěrou. Neřekl snad: „Zdali sváže sílu mou, aby učinil se mnou pokoj, aby, pravím, učinil se mnou pokoj?" (Iz.27,5) Přiviňme se ke Spasiteli. Kráčejme s Ním pokorně, naplněni tichostí. Nechť naše já se v Bohu skryje s Ním.

Vnější ozdoba

Ti, kteří se hýčkají a lichotí si, pěstují pýchu a marnost, věnují čas a pozornost oblékání a svému vzhledu, ačkoliv by ho měli 1SM 80 věnovat práci pro Mistra, vydávají se v hrozné nebezpečí. Mnozí, oblečení do krásných šatů, nevědí nic o vnitřní ozdobě, která je v Božích očích velice cenná. Jejich krásné oblečení zakrývá hříšné a obtížené srdce, naplněné marností a domýšlivostí. Nechápou, co znamená výrok „vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí." (Kl 3,1)

Toužím po tom, abych na každý den byla naplněna Duchem Kristovým. Poklad Jeho milosti je pro mně cennější než zlato, stříbro a drahocenný oděv. Nikdy jsem nepociťovala opravdovější touhu po spravedlnosti, jako nyní.

Když mé sestry jen lehce postřehnou, co pro ně Kristus vytrpěl, aby se mohly stát Božími dítkami, tím, že byly přijaty, pak se nespokojí se světskou pýchou a sebeláskou. Nepropadnou sebeúctě. Bůh se stane cílem jejich nejvyšší péče.

Bolí mně srdce, když je mi ukázáno, kolik je těch, jenž si ze svého já dělají modlu. Kristus za ně platil cenu spasení. Jemu náleží služba vší jejich síly avšak jejich srdce jsou naplněna sebeláskou a touhou po sebeozdobování. Neuvažovali o slovech: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne." (Mk 8,34) Uspokojováním sebe ztrácejí Krista ze svého dohledu. Netouží po tom, aby před Kristem šli v pokoře a ponížení. Nehledí k Ježíši. Neprosí, aby byli proměněni v Jeho obraz. Jejich případ je znázorněn člověkem, který přišel na královskou hostinu a byl oblečen do obyčejných šatů. Nechtěl se podrobit přípravě, požadované králem, pohrdl oděvem, který byl pro něho pořízen za značnou cenu. Na králův dotaz: „Kteraks ty sem vešel, nemaje roucha svatebního?" (Mt 22,12), nemohl nic odpovědět. Oněměl, protože se sám odsoudil.

Mnozí, kteří vyznávají, že jsou křesťané, jsou jiní jen podle jména. Nejsou obráceni. Sami se považují za vynikající. Nesedají u Ježíšových nohou, jak to učinila Marie, aby se od Něho učili. Nejsou připraveni na Kristův příchod.

1SM 81 Velké překvapení

V průběhu nočního vidění jsem se nacházela ve společnosti lidí, jejichž srdce byla naplněna marnivostí a domýšlivostí. Kristus byl skryt před jejich zraky. Náhle bylo zcela jasně slyšet slova: „Ježíš přichází, aby vzal k sobě ty, kteří Ho na zemi milovali a sloužili Mu, a aby s Ním byli na věky v Jeho království." Mnozí z těch, kteří se nacházeli v tomto zástupu, vyšli, aby se s Ním setkali ve svém nákladném oděvu. Dívali se na svůj oděv. Ale když viděli Jeho slávu a uvědomili si, že jejich oceňování bližních spočívalo na zevním měřítku, poznali, že nejsou oděni Kristovou spravedlností, a že na jejich rouchu byla krev duší.

Když Kristus vzal své vyvolené, byli ponecháni sami, protože nebyli připraveni. Ve svém životě kladli na první místo vlastní já, a když přišel Spasitel, nebyli připraveni na setkání s Ním.

Procitla jsem a v mé mysli zůstal obraz jejich utrápeného vzhledu. Nemohla jsem tento dojem smazat. Přála jsem si, abych mohla popsat scénu, která mi byla ukázána. Ó, jak smutné bylo zklamání těch, kteří neporozuměli významu slov: „Nebo zemřeli jste a život váš skryt jest s Kristem v Bohu." (Kl 3,3)

Je mnoho těch, kteří se prohlašují za křesťany, ale nepoznali Krista ze zkušenosti víry. Ó, jak mně pro tyto ubohé, svedené a nepřipravené duše bolí srdce! Když stojím před shromážděním a vidím soběstačné a sebespravedlivé lidi a vím, že se nepřipravují na přijetí díla Kristova a na pokojné setkání se s Ním, cítím takovou tíhu, že nemohu spát. Ptám se sama sebe, co říci těmto duším, aby se mohly pozvednout a pochopit pravý stav? Vlastní já je tématem jejich celého života. Toužím po tom, abych jim zjevila Krista tak jasně, aby viděli Jeho a přestali vidět střed svého zájmu u sebe.

Mezi těmi, kteří budou v den konečného účtování, hořce zklamáni, budou mnozí, kteří byli navenek zbožní a žili zdánlivým 1SM 82 křesťanským životem. Ale jejich já se zapletlo do všeho, co konají. Sami se chlubí svými mravními zásadami, svým vlivem, svými schopnostmi, aby svým poznáním pravdy stáli výše než ostatní a myslí si, že tím pro sebe získají Kristovo doporučení. „Pane", obhajují se, „jídali jsme a píjeli před Tebou a na ulicích našich jsi učíval." (Lk 13,26) „Zdaliž jsme ve jménu Tvém neprorokovali, a ve jménu Tvém ďáblů nevymítali, a ve Tvém jménu divů mnohých nečinili?" (Mt 7,22)

Ale Kristus řekne: „Pravím vám, neznám vás, odkud jste. Odejděte ode mne všichni činitelé nepravosti." (Lk 13,27) „Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli Otce mého, kterýž jest v nebesích." (Mt 7,21)

O tom není třeba diskutovat. Pro ně čas přípravy vypršel. Byla vyslovena neodvolatelná věta. Jsou vyloučeni z nebe, protože nejsou způsobní pro Jeho společnost.(Čti Mt 7,24-27)

- Letter 91,1904

Bůh učinil v plánu spasení určitá opatření k potlačení každého hříšného rysu a k přemožení každého sebevětšího pokušení.

- Review and Herald 22.12.1885.

Kdyby lid Boží choval ve svém srdci lásku Kristovu, kdyby každý člen církve byl naplněn duchem sebeodříkání a kdyby všichni projevili bezvýhradnou opravdovost, pak by nebyl nedostatek prostředků pro domácí i zahraniční misii; naše zdroje by byly mnohokrát znásobeny; tisíce dveří by byly otevřeny a my bychom byli vyzváni, abychom vstoupili. Kdyby Boží záměr Jeho lidem byl vykonán a světu bylo podáno poselství milosti, Kristus by přišel na zem a svatí by již byli přivítáni v Božím městě.

- Union Conference Record (Australasian), 15.10.1898.

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy