(Část kázání v Otsego, Michigan 10.10.1890, otištěno v The Review and Herald 3.2.1891).

Hovořila jsem k lidu z Otsega na verše ze Zjevení 2,4-5. „Mám proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil. Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání, a první skutky. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle, a pohnu svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti." Lid, k němuž jsou tato slova pronesena, má vynikající kvality, které jsou uznány Věrným Svědkem; „Ale mám proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil." Je zde nedostatek, který je třeba vykrýt. Všechny ostatní milosti selhávají a nemohou nahradit nedostatek. Církvi je dána rada: „Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání, a první skutky. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle, a pohnu svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti.... Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdož zvítězí, dám ^{1SM 370} jísti z dřeva života, kteréž jest u prostřed ráje Božího." (Zj 1,4-7)

V těchto slovech jsou obsaženy varovné výtky, hrozby, sliby Věrného Svědka, který drží sedm hvězd ve své pravici. „Sedm těch hvězd jsou andělé sedmi zborů, a sedm svícnů, které jsi viděl, jest sedm sborů." (Zj 1,20)

Při vážení na vahách v nebeské svatyni je shledáno, že církvi se něco nedostává, upustila totiž od své první lásky. Věrný Svědek prohlašuje: „Známť skutky tvé, a práci tvou, i trpělivost tvou, a že nemůžeš trpěti zlých; a zkusil jsi těch, kteříž se praví býti apoštolé, ale nejsou, a shledals je, že jsou lháři. A snášel jsi, a trpělivost máš, a pro jméno mé pracovals a neustal." (Zj 2,2-3) Přes toto všechno je na církvi shledán nedostatek. Jaká je to osudová chyba? - „Že jsi tu první lásku svou opustil". Není to i náš případ? Naše učení může být správné. Můžeme mít odpor k falešným učením a nemusíme přijímat ta, která nejsou správná ve své podstatě, můžeme neúnavně pracovat, ale i to není dostačující. Jaká je naše pohnutka? Proč jsme voláni k pokání? - „Upustil jsi od své první lásky."

Ať každý člen církve studuje toto důležité varování a jeho hloubku. Každý ať uváží, zda při svých bojích o pravdu či teoretických debatách neztratil něžnou lásku Kristovu. Nebyl snad Kristus opomenut v projevech či v srdcích? Není nebezpečí, že mnozí jednotlivci se dostávají do popředí při hlásání pravdy a při konání misijní práce, zatímco jejich práce není protkána láskou Kristovou? Toto vážné varování Věrného Svědka má hodně co říci, požaduje, abyste si uvědomili, odkud jste klesli, činili pokání i z minulých skutků „nebo", praví Věrný Svědek, „přijdu na tebe rychle, a pohnu svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti." (Zj 2,5) Ó, kéž by církev mohla prožít svou potřebu, svůj první žár lásky! Je-li toto potřebné, pak ostatní přednosti nejsou tak podstatné. Je si nutno uvědomit, že je možné činit pokání v nebezpečném postavení. Teoretická víra v pravdě neposvěcuje. Předkládání této teorie nevěřícím vás ^{1SM 371} ještě neustanovuje za svědky Kristovy. Světlo, které potěšilo vaše srdce, když jste poprvé poznali poselství pro tuto dobu, to je základní součástí vašeho křesťanského obrácení i úsilí, které se vytratilo z vašeho srdce i života. Kristus se dívá na tento nedostatek horlivosti, že jste poklesli a jste v nebezpečném postavení.

Nekonečná láska spolu se zákonem

Při poukazování na závaznost požadavků zákona, mnozí přestali živě popisovat nekonečnou lásku Kristovou. Ti, kteří poznali tak velké pravdy a chtějí předkládat lidem tak závažné reformy, nezískali živou představu o ceně smírčí oběti, jako projev velké lásky Boží k člověku. Láska k Ježíši a Ježíšova láska k hříšníkovi se pomalu vytratila z náboženského vyznání těch, kteří byli pověřeni hlásat evangelium a vyvýšili sebe místo Spasitele lidstva. Hříšníkovi nemá být ukazován zákon jako něco odděleného od Boha, ale jako projev Jeho myšlení a povahy. Jako sluneční světlo nemůže být odděleno od slunce, tak ani Boží zákon nemůže být správně podán člověku odděleně od Božského Tvůrce. Posel by měl říci: „V zákoně je Boží vůle. Pojď a přesvědč se, že zákon je, jak praví Pavel: “svatý, spravedlivý a dobrý". Kárá hřích, odsuzuje hříšníka, ale poukazuje mu i na potřebu Krista, který je dárcem milosti, dobra i pravdy. Zákon nemůže prominout trest za hřích, ale obviňuje hříšníka ze všech jeho hříchů. Kristus přislíbil hojnou milost těm, kteří činí pokání a uvěří v Jeho milost. Láska Boží se vztahuje svou hojností na ty, kteří činí pokání a uvěří. Znamení hříchu může být omyto jedině krví smírčí oběti. Byla však požadována oběť ne menší oběti Toho, který byl rovný s Otcem. Dílo Kristovo, - Jeho život, ponížení, smrt i prostřednictví pro ztraceného člověka - oslavuje zákon a vzdává mu čest.

Mnohá kázání o požadavcích zákona byla hlásána bez Krista a tento nedostatek způsobil neúčinnost pravdy na srdce těch, kteří ^{1SM 372} se měli vírou obrátit. Bez milosti Kristovy je nemožné učinit jediný krok v poslušnosti zákona Božího. Jak je nezbytné, aby hříšník slyšel o lásce i moci svého Spasitele a Přítele. Pokud vyslanec Krista bude jasně vysvětlovat požadavky zákona, učiní ho pochopitelným. Vždyť nikdo nemůže být ospravedlněn bez smírčí oběti Kristovy. Bez Krista je jen zatracení, hrozné očekávání plamenného rozhorlení a konečné oddělení od přítomnosti Boží. Avšak ti, kteří měli otevřené oči k poznání lásky Kristovy, poznali povahu Boží v plnosti lásky a soucitu. Bůh se nechce ukázat jako tyranský a neúprosný, ale jako Otec toužící obejmout syna, který činí pokání. Hříšník zvolá s Žalmistou. „Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí." (Ž 103,13) Všechno zoufalství je z duše odstraněno, vidíme-li Krista v Jeho pravé podobě

Pravdivost trojandělského poselství

Někteří z našich bratří vyslovili obavy, že až příliš mnoho se zabýváme ospravedlněním z víry, ale já se domnívám a také kážu, že nikdo není zbytečně burcován. Neboť v předkládání tohoto učení, není žádné nebezpečí, jak je psáno v Písmu. Jestliže v minulosti neochabovalo poučování lidu Božího, je zapotřebí i nyní věnovat volání zvláštní pozornost... Nesmírně velká a vzácná zaslíbení, která jsme dostali v Písmu Svatém, se ztratila do značné míry z dohledu přesně tak, jak přál si nepřítel. Rozestřel svůj temný mrak mezi nás a našeho Boha, abychom nepoznali pravou povahu Boží. Pán o sobě prohlásil, že je „milostivý a laskavý, trpělivě vyčkávající a plný dobroty a pravdy."

Někteří se mě v dopisech dotazovali, zda poselství o ospravedlnění z víry je trojandělským poselstvím a já jim odpověděla: „Opravdu je to trojandělské poselství."

- The Review and Herald 1.4.1890.