EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


51. Spojení s živým vinným kmenem (1SM 336)

Vybraná poselství - Svazek první


Rejstřík - na začátek na začátek

51. Spojení s živým vinným kmenem (1SM 336)

(Tento článek se objevil v Signs of the Times 26.12.1892)

„Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest." (2K 5,17) Jen božská síla může obnovit lidské srdce, prostoupit duši Kristovou láskou a vždy se bude projevovat láskou k těm, za něž zemřel. Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, dobrota, víra, pokora, mírnost. Když člověk uvěří v Boha, je dán nový morální vkus, nová motivující síla a nachází zalíbení v tom, co i Bůh miluje. Vždyť jeho život je projeven zlatým řetězem neměnných slibů k životu Ježíše. Láska, radost, pokoj a nevýslovná vděčnost prostoupí duši a slova toho, který přijal požehnání budou: „Dobrotivost tvá mne zvelebila." (Ž 18,36).

Ti však, kteří čekají, že uvidí kouzelnou změnu ve své povaze rozhodného úsilí o vítězství nad hříchem z jejich strany, ti budou zklamáni. Pokud vzhlížíme k Ježíši, není důvod, proč se obávat, proč pochybovat, že On může spasit všechny, kteří k Němu přicházejí, ale 1SM 337 oprávněně se můžeme obávat, že opět získá převahu naše stará přirozenost, že nepřítel vymyslí nějakou léčku a staneme se znovu jeho zajatci. Měli bychom uskutečňovat otázku našeho spasení s bázní a chvěním, neboť je to Bůh, který podle své libosti působí na vaši vůli i skutky. Svými omezenými silami můžeme být svatými v naší sféře, jako Bůh je svatý ve své. V rozsahu svých schopností máme projevovat pravdu, lásku a dokonalost božské povahy. Stejně jako vosk přijímá otisk pečeti, tak i duše má přijmout vliv Ducha Božího, aby v ní zůstal obraz Kristův.

Denně máme růst do duchovního půvabu. Často se nám nemusí dařit v našem úsilí zpodobňovat božský vzor. Často se budeme sklánět v slzách u nohou Ježíšových kvůli našim nedostatkům a chybám; to nás však nesmí odradit, měli bychom se modlit vroucněji, věřit plněji a s větší odhodlaností usilovat o připodobňování se našemu Pánu. Když jsme pozbyli důvěru v naší sílu, měli bychom důvěřovat moci našeho Spasitele, vzdát chválu našemu Bohu, který je naší spásnou ochranou a naším Bohem.

Kdekoliv je jednota s Kristem, tam je i láska. Přinášíme-li jakékoliv další plody, jestliže chybí láska, nemají cenu. Láska k Bohu a bližnímu je podstatou našeho náboženství. Nikdo nemůže milovat Krista a nemilovat jeho děti. Jsme-li jednotní v Kristu, myslíme jako Kristus. Čistota a láska vyzařují z povahy, pokora a pravda ovládají způsob života. Opravdový výraz povahy se změní. Zůstává-li Kristus v duši, projevuje se přetvářející silou a vnější vzhled přináší svědectví pokoje a radosti, která panuje uvnitř. Vpíjíme se do lásky Kristovy, stejně jako větev saje svou výživu z vinného kmene. Jsme-li naroubováni do Krista, jsme-li plně spojeni s živým kmenem, máme podat pravý důkaz bohaté úrody živých plodů. Jsme-li spojeni se světlem, staneme se průduchy světla a v našich slovech i skutcích se bude odrážet světlo světu. Ti, kteří jsou pravými křesťany, jsou 1SM 338 spojeni poutem lásky, která pojí zemi s nebem a poutá omezeného člověka k nekonečnému Bohu. Světlo, které září v tváři Ježíše Krista, svítí do srdcí Jeho následovníků k slávě Boží.

Při tomto pohledu se měníme a když přemýšlíme o dokonalosti božského modelu, budeme si přát úplnou proměnu a obnovu podle obrazu Jeho čistoty. Vírou v Syna Božího dochází k přeměně povahy a z dítěte zloby se stává dítě Boží. Jde od smrti k životu; stává se duchovním a rozeznává duchovní věci. Moudrost Boží ozařuje jeho mysl a on vzhlíží k nádheře v Jeho zákoně. Když člověk je obrácen pravdou, pokračuje dílo přeměny jeho povahy. Stoupá u něho míra poznání. Svou poslušností k Bohu má mysl Kristovu a vůle Boží se stává jeho vůlí.

Ten, kdo se upřímně poddává pod ochranu Ducha Božího, shledá, že jeho myšlení se rozšiřuje. Dostává výchovu v službě Boží, která není jednostranná a neúplná a jednostranně rozvíjí povahu, ale právě naopak má za následek naprostou shodu a dokonalost. Jsou překonány slabosti, které se projevovaly ve vrtkavé vůli a bezmocné povaze. Stálým posvěcováním a zbožností přivádějí člověka do tak úzkého vztahu ke Kristu, že má myšlení Kristovo. Stává se zajedno s Kristem, má zásadní bezúhonnost a sílu. Jeho vnímání je jasné a projevuje moudrost, která přichází od Boha. Jakub říká: „Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukaž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti." (Jk 3,13) „Ale moudrost, která jest z hůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství. Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.“ (v.17-18) To bude moudrost, kterou projeví ten, jenž bere kalich spasení a vzývá jméno Páně. Toto spasení, které nabízí milost 1SM 339 hříšníkovi, představuje spravedlnost, která snese zkoumání Vševědoucího, dává vítězství nad mocným nepřítelem Boha i člověka, chystá věčný život a radost těm, kteří ho obdrží a stane se předmětem chvály pokorných, kteří se o tom dozvěděli a jsou potěšeni.

Podobenství o ztracené ovci

Krásné podobenství nám zanechal Kristus o ztracené ovci, a o pastýři, který opustil devadesát devět ovcí a hledal tu jedinou ztracenou; znázorňuje nám dílo Kristovo, postavení hříšníka a radost vesmíru nad záchranou duše. Pastýř se však nerozhlíží ustaraně po ovci a neříká: „Mám jich devadesát devět a stálo by mě příliš námahy, abych jí šel hledat na poušť, ať se sama vrátí, otevřu dveře ovčince, aby mohla vejít, já však za ní jít nemohu." Ne, dokud ovce bloudí, tvář pastýřova je naplněna smutkem a úzkostí. Počítá a znovu propočítává stádo a má-li jistotu, že se jedna ztratila, nespí. Opouští těch devadesát devět v Jeho ochraně a ačkoliv je tmavá, bouřlivá noc, a nepříjemná cesta, ačkoliv byla dlouhá a únavná služba, nepozbývá trpělivost, klopýtá, dokud ztracenou ovci nenajde. A když ji najde, klade unavenou a vyčerpanou ovci na svá ramena s veselou vděčností, že Jeho hledání nebylo marné, přináší zpět zbloudilou pod svoji ochranu. Jeho vděčnost je vyjádřena v půvabné radostné písni a svolává své známé i sousedy slovy: „Spolu se radujte se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula." (Lk 15,6) Právě tak, je-li zbloudilý nalezen Velkým Pastýřem ovcí i nebeští andělé odpovídají radostně písní Pastýře. Nalezne-li se ztracený, nebe i země se pojí v díkuvzdání i radosti. „Tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání." (Lk 15,7)

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy