(Tento článek se objevil v The Review and Herald 25.6.1895)

„Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás." (J 20,21) Máme nést konečné svědectví pravdy tak, jak je v Ježíši podle skutků Kristových i Jeho apoštolů. Opírajíce se o moc Ducha Svatého máme dosvědčovat milost, dobrotu a lásku ukřižovaného a vzkříšeného Spasitele a stát se tak posly, kteří rozptýlí temno z mnohých myslí a tím z mnohých srdcí budou stoupat díkůvzdání i modlitby k Bohu. Každý ze synů a dcer Božích má před sebou velké poslání. Ježíš řekl: „Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte. A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky." (J 14,15-16) Ve své modlitbě za učedníky říká: „Ne za tyto pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne." (J 17,20) A opět říká: „Slyšeli jste, že já řekl jsem vám: Jdu, a zase přijdu k vám. Kdybyste mne milovali, radovali byste se, že jsem řekl: Jdu k Otci; nebo Otec větší jest nežli já." (J 14,28) Vidíme tedy, že Kristus se modlí za ^{1SM 264} svůj lid a slibuje jim zajištění úspěchů, jako svým spolupracovníkům. Říká, že skutky „větší nad ty činiti bude; nebo já jdu k Otci svému." (J 14,12).

Ó jak velké zaslíbení těm, kteří uvěřili a konají skutky podle slov Kristových. Je to poznání Krista, Toho, který nesl naše hříchy jako smírnou oběť za naše nepravosti a umožňuje nám žít svatým životem. Toto poznání je zárukou štěstí lidské rodiny. Satan ví, že bez tohoto poznání budeme vrženi do zmatku a zbaveni naší síly. Naše víra v Boha pomine a budeme ponecháni jako kořist každému úskoku nepřítele. Nastražil důmyslné plány, jak člověka zničit. Jeho záměrem je rozestřít pekelný stín jako plášť mezi Bohem a člověkem a skrýt Ježíše z našeho dohledu, abychom tak zapomněli na službu lásky a milosti, oddělit nás od dalšího poznávání velké Boží lásky a moci k nám a zadržet každý paprsek světla z nebe.

Jedině Kristus mohl zastupovat Božství. On byl v přítom-nosti Otce od počátku. On byl jasným obrazem neviditelného Boha, jako jediný byl schopný k dosažení díla. Žádné slovní vyjádření nemůže zjevit Boha světu. Bůh sám se musel zjevit v lidství čistým životem, životem v dokonalé důvěře a podrobení se do vůle Boží, životem pokory, před níž se i nejvyšší Serafín v nebi zhrozil. Za tímto účelem náš Spasitel zaměnil své Božství s lidstvím. Použil lidské schopnosti, neboť jen jejich přijetím mohl lidstvo pochopit. Jen lidství mohlo dosáhnout lidství. Žil v lidském těle, které mu Bůh připravil, avšak měl Boží povahu. Požehnal světu tím, že v lidském těle prožil život Boží, a tak ukázal, že má moc spojit lidství s Božstvím.

Naše poslání pro Krista

Kristus řekl: „Žádný nezná Syna, jedině Otec, aniž Otce kdo ^{1SM 265} zná, jedině Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti." (Mt 11,27) Ó, jak mlhavě chápeme vznešené dílo Syna Božího. Měl spásu světa ve svých rukou. Zaslíbení dané apoštolům jsou dána i pro tuto dobu jeho následovníkům. „A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma." (Lk 24,47) Náš Spasitel má „všelikou moc na nebi i na zemi" (Mt 28,18), a tato moc je zaslíbena i nám. „Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země.“ (Sk 1,8)

I kdyby se církev skládala z chudých, nevzdělaných a neznalých lidí, budou-li živými, modlícími se členy, jejich vliv dopadne na přítomnost i věčnost. Zachovají-li prostou víru, spolehnou se na přísliby Božího Slova, vykonají mnoho dobrého. Dají-li svému světlu zazářit, je v nich oslaven Kristus a věc Jeho království pokročí. Mají-li jako jednotlivci smysl pro odpovědnost k Bohu, budou vyhledávat příležitosti k šíření díla a zazáří jako světla ve světě. Stanou se vzorem upřímnosti a nadšené horlivosti na dokončení Božího plánu spásy duší. Chudí, neučení, budou-li vybráni, stanou se studenty ve škole Kristově a On je naučí pravé moudrosti. Život v pokoře, dětská, opravdová důvěra, pravá zbožnost, i vyznání budou tím působivým vlivem na ostatní. Ty osoby, které mají vyšší vzdělání se asi více spoléhají na knižní znalosti, než na Boha. Často nevyhledávají Boží cestu s Ním v upřímném boji v skrytu modlitby, aby se chopili vírou Božích zaslíbení. Ti, kteří obdrželi nebeský balzám, budou se vzmáhat Duchem Kristovým a hledat možnost navázání konverzace s druhými, aby jim zjevili poznání Boha a Ježíše Krista, kterého seslal Bůh a jeho poznáním je nabídnout člověku život věčný. Stanou se živými epištolami, zjevujícími světlo světa lidstvu.

^{1SM 266} Kristus dal „každému práci jeho." (Mk 13,34) Očekává, že každý člověk ji poctivě vykoná. Vysoce postavený i neurozený, bohatý i chudý, všichni mají konat svou práci pro Krista. Každý je povolán. Nejste-li však poslušní hlasu Páně, nekonáte-li jím určené poslání v pevném spojení s Kristem podle svých schopností, nenásledujete-li jeho příkladu, bude k vašemu jménou připsáno „nevěrný a líný služebník." Dokud vám dané světlo nepředáte, neosvítí druhé, pokud nedáte svému světlu vysvitnout, zajde do tmy a vaše duše bude vystavena velkému nebezpečí. Ke každému, kdo zná pravdu, Bůh praví: „Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích." (Mt 5,16) Sdělte poznání pravdy druhým. Osvícení světa je Božím plánem. Nezůstanete-li na místě vám určeném a nedáte-li zasvitnout svému světlu, budete zahaleni temnotou. Bůh volá ke všem členům nebeské rodiny, aby byli plně vyzbrojeni a kdykoliv se mohli postavit do šiku připraveni k boji. Srdce, které láskou Kristovou se stalo něžné a soucitné, nalezne vzácné perly určené pro pokladnici Pána Ježíše.