Byly mi kladeny otázky ohledně zákona v listu ke Galatským, který zákon svým pojetím je naším vychovatelem a provádí nás ke Kristu. Odpovídám: oba, jak ceremoniální, tak i mravní zákon - Desatero.

Kristus je základem celého židovského uspořádání. Abelova smrt byla důsledkem Kainova odmítnutí přijmout Boží plán, školou poslušnosti a možnosti být spasen krví Ježíše Krista, symbolicky znázorněném svatou obětí, která se vztahovala ke Kristu. Kain odmítl prolévání krve, která symbolizovala prolití krve Kristovy za svět. Celý obřad byl upevněn Bohem a Kristus se stal základem celého obětního systému a způsobu. Počátek v Jeho učitelském poslání měl vyznít tak, aby vnesl do myšlení hříšných lidí uvažování o Kristu, základu celého židovského uspořádání.

Všichni, kteří konali službu ve spojení se svatyní, byli neustále vychováváni k prostřednictví Krista ve prospěch lidského pokolení. Záměrem této služby bylo vytvořit v každém srdci lásku k zákonu, vždyť to byl zákon Jeho království. Svatá oběť se stala poučením o lásce Boží, která se projevila v Kristu - v Jeho utrpení v oběti smrti, neboť vzal na sebe hřích, kterým se provinil člověk. Nevinný převzal hřích za nás hříšné.

^{1SM 234} Pokud uvažujeme o tomto velkém tématu spasení, vidíme Kristovo dílo. Ne pouze zaslíbený dar Ducha, ale také povaha a charakter této oběti a přímluvy by měl v našich srdcích vyvolat vznešené a svaté myšlenky o Božím zákonu, který ovlivňuje veškeré lidské působení. Přestoupení tohoto zákona i takovým malým činem, jakým bylo snězení zakázaného ovoce, způsobilo člověku na zemi následky neposlušnosti Božího zákona. Způsob takového zásahu měl člověka navždy odradit od přestoupení Božího zákona.

Měli bychom jasně chápat, co tvoří hřích a měli bychom se vyhnout i nejmenšímu přiblížení se k hranicím mezi poslušností a neposlušností.

Bůh chtěl, aby každý Jím stvořený člověk pochopil velikost díla nekonečného Syna Božího v tom, že dal Svůj život za spásu světa. „Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom dítky Boží slouli. Proto svět nezná nás, že Jeho nezná." (1J 3,1).

Když v Kristu vidíme ztělesnění nekonečna a nezištné lásky i dobrodiní, pak se v srdci hříšníka probouzí vděčné odevzdání následovat Kristův příklad a vedení.

- Manuscript 87, 1900.

Obzvláště mravní zákon

„A tak zákon pěstounem naším byl ke Kristu, abychom z víry ospravedlněni byli." (Ga 3,24) V tomto písmu, Duch svatý ústy apoštola hovoří zvlášť o mravním zákoně. Zákon nám zjevuje hřích a způsobuje, že cítíme potřebu pospíchat ke Kristu pro odpuštění a pokoj, který dosáhneme tím, že se budeme Bohu kát ze svých hříchů a projevíme víru v našeho Pána Ježíše Krista.

Nechcete se zbavit předem utvořených představ a přijmout tuto pravdu. Má svůj velký podíl na zdůvodnění oposice, jak se projevila v Mineapolis proti poselství Páně u bratří (E.J.) Waggonera a (A.T.) Jonese. Povzbuzením této oposice se podařilo satanovi ve ^{1SM 235} velké míře odloučit od našeho lidu zvláštní moc Ducha svatého, kterou by mu Bůh rád propůjčil. Nepřítel zabránil, aby získali schopnost, která by jim umožnila přinášet pravdu světu, tak jako ji hlásali apoštolové v období po Letnicích. Bylo zabráněno, aby světlo svojí slávou osvítilo celou zemi a ve velké míře bylo odňato pro tuto akci našich bratrů.

Nemá se pohlížet na zákon Desatera tolik ze strany zákazů, ale z hlediska milosti. Jeho zákazy jsou jistou zárukou štěstí v poslušnosti. Jestliže je přijmeme v Kristu, působí v nás k očištění charakteru a přinese nám věčnou radost. Těm, kteří jsou poslušní, stávají se ochrannou zdí. V zákoně spatřujeme Boží dobrotu k člově-ku a nám jsou zjeveny nezměnitelné zásady spravedlnosti, které nás mají uchránit od zlého, jeho důsledku z přestoupení zákona.

Nemáme pohlížet na Boha tak, že jen čeká, aby potrestal hříšníka za jeho hřích. Hříšník přivolává trest na sebe svým vlastním jednáním, které je počátkem dalšího sledu okolností a ty způsobí konečný výsledek. Každý skutek přestoupení zákona působí zpětně na hříšníka, vyvolává v něm změnu povahy a přispívá k dalšímu již snadnějšímu přestoupení. Člověk se odloučí od Boha, když si vyvolí hřích, sám se oddělí od zdroje požehnání a jistým důsledkem je pád a smrt.

Zákon je projevem Božího myšlení. Když ho přijmeme v Kristu, stává se naším myšlením. Pozvedá nás z vlivu smyslných přání a sklonů i pokušení, které vedou k hříchu. „Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon Tvůj, a nemají urážky." (Ž 119,165)

V nespravedlnosti se projevuje nepokoj bezbožného, který bojuje s Bohem. Ten však, kdo obdrží spravedlnost ze zákona spravedlnosti v Kristu, je v souladu s nebem. „Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dají sobě políbení." (Ž 85,11)

- Letter 96, 1896.