(Tento článek se objevil v The Signs of the Times, 2.8.1905)

Dříve, než byly položeny základy světa, Kristus, Jednorozený Boží, se slavnostně zavázal stát se Spasitelem lidstva, když by Adam zhřešil. Adam padl a On, který byl účastníkem Otcovy slávy dříve, než byl svět, odložil svůj majestátní šat i královskou korunu a sestoupil ze svého vysokého postavení, aby se stal nemluvnětem v Betlémě, aby kráčel po té zemi, na níž Adam klopýtl a padl, aby mohl vykoupit padlé lidské bytosti. Vystavil se všem pokušením, které nepřítel vznáší proti člověku. Všechny útoky satana nedokázaly, aby se Syn zpronevěřil své věrnosti k Otci. Žitím bezhříšného života dokázal, že každý Adamův syn i dcera mohou odolávat pokušením toho, který jako prvý přinesl hřích na svět.

Kristus přinesl mužům a ženám moc vítězit. Přišel na tento svět v lidské podobě, aby žil jako člověk mezi lidmi. Přijal rizika lidské podstaty, aby byl prubován a pokoušen. Ve svém lidství byl spoluúčastníkem Božské přirozenosti. Při svém vtělení získal v novém pojetí titul Syn Boží. Anděl řekl Marii: „Duch svatý sestoupí v tě a ^{1SM 227} moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží." (Lk 1,35). Jako syn lidské bytosti se stává Božím synem v novém smyslu. Tak stál v našem světě - Syn Boží, svým zrozením spojený s lidským pokolením.

Kristus přišel v lidské podobě, aby ukázal obyvatelům nepadlých světů a obyvatelům země, jak velká opatření musela být učiněna pro to, aby lidské pokolení na zemi mohlo žít v oddanosti ke svému Stvořiteli. Snášel pokušení, neboť satan měl možnost jej pokoušet a On odolal všem jeho útokům. V jeho sklíčení a smutku Jej Bůh neopustil a dal Mu poznání. Když byl pokřtěn Janem v Jordánu, vyšel z vody a Duch Boží na něj sestoupil jako holubice ze zářícího zlata a hlas z nebe, řekl: „Tento jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zaslíbilo." (Mt 3,17) Hned po tomto oznámení byl Kristus uveden Duchem na poušť. Marek říká: „A ihned Ho Duch vypudil na poušť. I byl tam na poušti čtyřiceti dnů, a pokoušín byl od satana; a byl se zvěří a andělé přisluhovali jemu." (Mk 1,12-13) „A nic nejedl v těch dnech." (Lk 4,2)

Setkání s pokušením

Když byl Ježíš uveden na poušť aby byl pokoušen, byl veden Duchem Božím. Neoddával se a nevystavoval pokušení svévolně. Odešel na poušť, aby byl sám a rozjímal o svém poslání a díle. Půstem a modlitbou se posiloval na budoucí zakrvavenou cestu plnou utrpení, kterou měl kráčet. Jak by měl začít své dílo vysvobození zajatců z trýzně ničitele. Během dlouhé doby půstu Mu byl zjeven celý plán Jeho díla jakožto Vysvoboditele člověka.

Když Ježíš vstoupil na poušť, byl obestřen Otcovou slávou. Byl pohlcen ve spojení s Bohem, byl povznesen nad lidskou slabost. Ale sláva odstoupila byl ponechán, aby bojoval s pokušením. Doléhalo na něj každým okamžikem. Jeho lidská přirozenost se děsila boje, který ho čekal. Po 40 dní se postil a modlil. Byl slabý a pohublý z ^{1SM 228} hladu, vysílený, k smrti vyčerpaný duševní agonií, „zohavena jest nad jiné lidi osoba jeho, a způsob jeho nad syny lidské." (Iz 52,14) Nyní nadešla satanova příležitost. Nyní předpokládal že může překonat Krista.

Přišel ke Spasiteli, jakoby v odpověď na jeho modlitby v rouchu anděla světlosti a takto k Němu promluvil: „Jsi-li Syn Boží, rci, ať kamení toto chlebové jsou." (Mt 4,3)

Ježíš odpověděl satanovi slovy: „Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.“ (Mt 4,4) V každém pokušení bylo Ježíšovou zbraní v boji Slovo Boží. Satan požadoval od Krista zázrak, jako projev Jeho Božství. Ale co je větší než všechny zázraky? Pevné spolehnutí se na Slovo Boží. „Tak řekl Pán" bylo projevem, který nebylo možno vyvrátit. Dokud Kristus stál na tomto základě, pokušitel nemohl získat převahu.

Důvěrný styk se Slovem Božím, je naší jedinou nadějí. Ti, kteří pozorně zkoumají Písmo, nemohou přijmout satanovy lži, jako Boží pravdu. Žádný nemusí být překonán hloubáním, předkládaným nepřítelem Boha a Krista. Nemáme se zabývat hloubáním o těch bodech, o nichž Slovo Boží mlčí. Všechno, co je nezbytné pro naši spásu, je dáno ve Slově Božím. Každý den nám má Bible sloužit jako zdroj k přemýšlení a rozhodování.

Od věčnosti byl Kristus spojen s Otcem a i když vzal na sebe lidskou přirozenost, stále byl zajedno s Bohem. „poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich." (Žd 2,14) Jedině Jeho prostřednictvím se můžeme stát dětmi Božími. Všem, kteří v Něho uvěří, dá moc stát se syny Božími. Proto Kristus přijal lidskou přirozenost, aby se lidé stali účastníky Božské přirozenosti. Přináší život a nesmrtelnost, aby byli světlem skrze evangelium.