(E.G.Whiteová ve své veřejné službě použila účinně výzvu, požadující odezvu. Zde je uvedeno několik případů, které poukazují na použití takových metod za různých okolností. - Sestavovatelé.)

Počáteční dny v Battle Creeku

Zúčastnila jsem se shromáždění v Battle Creeku. Asi hodinu jsem zcela svobodně hovořila k lidem o pádu Adama, který přinesl bídu a smrt, a o Kristu, který svým ponížením a svou smrtí přinesl na světlo, život a nesmrtelnost. Považovala jsem za nutné, aby lidem poukázala na nezbytnost úplného se odevzdání Bohu, na posvěcení celé bytosti - duše, těla i ducha. Hovořila jsem o Mojžíšově smrti a jeho vidění o zaslíbené zemi Kanán. Shromáždění velice ožilo... Toho večera jsem podala výzvu a ty, kteří projevili přání, že by se chtěli stát křesťany, jsme pozvali kupředu. Přišlo jich třináct. Všichni přinášeli svědectví pro Pána. Bylo to dobré dílo.

- Diary, 12.1.1868.

Opravdová práce v Tittabawassee, Michigan

Shromáždění se konalo po celý den. Můj manžel hovořil dopoledne, bratr Andrews odpoledne. Já jsem se pak připojila s celou řadou poznámek a žádostí na ty, kteří skrze tato shromáždění projevili zájem, aby od tohoto dne sloužili Bohu. Ty, kteří si přáli začít ^{1SM 145} se službou Pánu, jsme povolali kupředu. Několik jich přišlo kupředu. Hovořila jsem několikrát a naléhala jsem na ně, aby přetrhli pouta se satanem a pak začali sloužit svému Pánu. Jedna matka odešla za svým synem, plakala a prosila ho, aby se připojil. Zdál se být tvrdým, neústupným, nepovolným. Pak jsem se i já zvedla, oslovila bratra D a prosila ho, aby nestál v cestě svým dětem. Pojednou se zvedl a řekl, že by od tohoto dne rád začal. To slyšeli všichni plni radosti. Bratr D je vzácný muž.

Pak povstal manžel sestry E a prohlásil, že se chce stát křesťanem. Jako právník je vlivnou osobou. Jeho dcera seděla úzkostlivě. Bratr D se svou prosbou připojil k naší. Sestra D se také připojila ke svým dětem; po našich prosbách se odhodlali. Všichni vykročili kupředu. Otcové se všemi svými syny a další otcové následovali jejich příkladu. Byl to radostný den. Sestra R pak prohlásila, že to byl nejšťastnější den jejího života.

- Diary, 19.2.1868.

Dobrá odpověď v Battle Creeku

Odpoledne jsem hovořila na téma z 2.Petrovy epištoly zcela svobodně. Po tom, co jsem asi jednu hodinu hovořila, pozvala jsem ty, kteří se chtěli stát křesťany, aby přistoupili. Bylo jich mezi třiceti až čtyřiceti, kteří přišli zcela klidně dopředu a bez pobízení obsadili první sedadla. Hovořila jsem s nimi ohledně úplného odevzdání se Bohu. S těmi, kteří přistoupili, jsme měli modlitební chvíli. Byla to velmi vzácná chvíle modlitby. Ti, kteří si přáli být pokřtěni, byli požádáni, aby to potvrdili povstáním. Povstal určitý počet.

- Diary, 9.6.1873.

Po zaváhání někteří odpověděli

Odpoledne jsem hovořila (Ve Stanley, Va.) na téma Jan 17,3. Bůh mi udělil mnoho ze svého Svatého Ducha. Dům byl plný. Vyzývala jsem ty, kteří si přáli hledat Pána opravdověji a plně se mu zasvětit, aby přišli kupředu. Určitý čas se nikdo nepohnul, ale pak mnozí ^{1SM 146} přišli kupředu a vyznáním vydali svědectví. Měli jsme vzácnou modlitební chvíli, všichni byli dojati, plakali a vyznávali své hříchy. Ó, kéž by každý porozuměl!

- Diary, 9.11.1890.

Jak zahájila práci ve Švýcarsku

(Ze švýcarské konference, konané v Basileji, v roce 1885).

Sobota i neděle - to byly krásné chvíle. Bůh mi obzvláště požehnal při kázání v neděli odpoledne. Na konci přednášky byla dána výzva pro všechny, kteří si přáli být křesťany, a všem těm, kteří cítili, že neměli živé spojení s Bohem, aby předstoupili, abychom své modlitby mohli spojit s jejich modlitbami za odpuštění hříchů a za milost, aby odolali pokušení.

To byl nový poznatek pro mnohé a nezaváhali. Zdálo se, že celé shromáždění povstalo; to nejlepší, co mohli udělat bylo, aby zůstali sedět na svých místech, a aby všichni společně hledali Pána. Celé shromáždění projevilo své rozhodnutí, že se chce vzdát hříchu a opravdověji se zabývat hledáním Boha. Po modlitbě jich sto patnáct vydalo svědectví. Mnozí z nich projevili pravé poznání ve věci Boží. - Historical Sketches of the Foreign Missions of the Seventh-day Adventists, p. 173.

V Christiania /Oslo/, Norsko

V Christianii jsme strávili dva týdny při opravdové práci pro církev. Duch Páně mě vedl k vydání velmi jasného svědectví. Zvláště na našem posledním shromáždění jsem jim předložila nutnost úplné změny charakteru, chtějí-li se stát Božími dítky. Naléhala jsem na nutnost hlubokého pokání, vyznání a odpuštění hříchů, neboť hříchy vypudily z církve něžného Kristova ducha. Pak jsme se s výzvou obrátili k těm, kteří jsou ochotni zaujmout rozhodné postavení na straně Hospodinově, aby předstoupili. Mnozí se přidali. Učinili některá dobrá vyznání a vydali opravdové svědectví. - The Review and Herald 19.10.1886.

Rozhodnutí, které bylo projeveno postavením se

^{1SM 147} Ke všem, kteří by od této chvíle chtěli opravdovým úsilím dosáhnout vyššího stupně růstu, byla (v Basileji, Švýcarsko) vznesena prosba, aby povstali. Povstali všichni. Doufali jsme, že to bude mít úspěch, když je získáme pro Boha, pro uvažování o nebeských věcech a k vyvinutí opravdového úsilí, aby všichni, kteří byli obdařeni Boží silou, byli věrnými a opravdovými vojáky Kristova kříže.

- Diary, 22.11.1885.

Hříšníci získaní v Basileji

V sobotu odpoledne jsme se opět sešli ke společnému shromáždění. Když jsem opět krátce promlouvala k lidem, spočinulo na mně požehnání Páně. Všechna místa byla obsazena a ještě jsme museli přistavit zvláštní sedadla. Všichni naslouchali s hlubokým zájmem.

Pozvala jsem ty, kteří toužili po modlitbách Božích služebníků, aby přišli dopředu. Všichni, kteří vystoupili, všichni, kteří se chtěli navrátit k Pánu a usilovně Jej hledat, mohli využít dané příležitosti. Jednotlivá sedadla byla brzy zaplněna a celé shromáždění bylo dojato. Řekli jsme jim, že to nejlepší, co mohou učinit, je v tom, aby zůstali na svých místech, a že my všichni budeme společně hledat Pána vyznáváním svých hříchů; Pán dodržel svůj slib: „Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti." (1J 1,9)

Byla vydána mnohá svědectví rychle za sebou s hlubokou pokorou a důkazem, že srdce byla dotčena Duchem Božím. Naše shromáždění trvalo od dvou do pěti hodin odpoledne, a pak jsme byli nuceni skončit několika vroucími modlitbami.

- Diary, 20.2.1887.

Vynikající zkušenost v Austrálii

V sobotu 25. května 1895 jsme měli vzácné shromáždění v hale, kde se sešli lidé z North Fitzroy. Několik dní před shromážděním jsem se dozvěděla, že jsem očekávána, abych v sobotu promluvila v modlitebně, ale na neštěstí jsem se poněkud nachladila a úplně jsem ochraptěla. Chtěla jsem se omluvit, že nebudu schopna ^{1SM 148} zúčastnit se tohoto shromáždění, ale jelikož to byla má jediná příležitost, řekla jsem si: „Posadím se před lidi, a věřím, že Pán vyslyší mé vroucí modlitby a zbaví mně chrapotu, abych mohla lidem přednést své poselství." A svému nebeskému Otci jsem předložila zaslíbení, které dal: „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevřeno. Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno ... Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm, kteříž ho prosí?" (Lk 11,9-10.13)

Boží slovo je jisté. Prosila jsem a věřila, že mi bude možno hovořit k lidem. Vybrala jsem část z Písma; ale když jsem povstala, abych hovořila, bylo mi to z mysli odňato a cítila jsem, že mám hovořit z první kapitoly 2. Petrovy epištoly. Bůh mi dal zvláštní úlevu při předkládání cesty Boží milosti.... Bylo mi umožněno s přispěním Ducha svatého hovořit jasně a důrazně.

Na konci přednášky jsem byla vedena Božím Duchem, abych učinila výzvu pro všechny ty, kteří se chtějí plně odevzdat Hospodinu, aby přišli dopředu. Ti, kteří cítili potřebu modliteb Božích služebníků, byli pozváni, aby tak učinili zjevně. Bylo asi 30 těch, kteří dopředu přišli. Mezi nimi byly ženy bratří F, které poprvé projevili své přání přiblížit se k Bohu. Moje srdce bylo naplněno nevýslovnou vděčností z rozhodnutí těchto dvou žen.

Mohla jsem pak poznat, proč jsem byla tak opravdově vedena k přijetí pozvání. Zpočátku jsem váhala a byla zvědavá, zda to bylo to nejrozumnější, neboť syn a já jsme byli jediní, na koho jsem se mohla spolehnout, že mi za daných okolností poskytne pomoc. Ale jako kdyby ke mně někdo hovořil, mou myslí procházela myšlenka: „Nemůžeš důvěřovat Pánu?" Řekla jsem: „Chci, Pane.! Ačkoliv syn byl velice překvapen tím, že při této příležitosti chci učinit takové provolání, vyrovnal se s touto okolností. Nikdy jsem jej neslyšela hovořit s větším důrazem a hlubokým citem než tehdy. ^{1SM 149} Vyzval bratra Faulkheada a Salisbury, aby vykročili kupředu a poklekli jsme k modlitbě. Můj syn se ujal slova a Pán vskutku vedl jeho prosbu; jeho modlitba se jevila tak, jakoby byl v Boží přítomnosti. Také bratří Faulkhead a Salisbury připojili své vroucí prosby, a potom Pán umožnil, abych také já mohla svůj hlas pozvednout v modlitbě. Vzpomínala jsem sestry F, které poprvé zaujaly veřejně svůj postoj k pravdě. Duch svatý byl přítomen ve shromáždění a mnozí byli hluboce dojati.

Na konci shromáždění přicházeli mnozí k pódiu, uchopili mě za ruku a se slzami v očích mně žádali, abych se za ně modlila. Ochotně jsem jim to slíbila. Byly ke mně přivedeny sestry F a já jsem poznala, že měly něžná srdce.... Matka jedné sestry, která se nyní postavila na stranu pravdy, byla velkou odpůrkyní a prohlásila, že jestliže se její dcera stane světitelkou soboty, nedovolí ji, aby vstoupila do domu, a že na ni bude pohlížet jako na hanbu rodiny. Paní F často prohlašovala, že se nikdy nemůže stát adventistkou sedmého dne. Byla vychovávána v presbyteriánské církvi a byla vychována v myšlení, že pro ženy je nevhodné, aby hovořily na shromážděních a stejně tak je nad hranicí slušnosti, aby žena kázala. Ráda naslouchala staršímu Daniellsovi a Corlissovi a považovala je za schopné řečníky; jenom kázáním žen nenaslouchala. Její manžel se modlil, aby Bůh uspořádal vše tak, aby mohla být obrácena prostřednictvím sestry Whiteové. Když jsem učinila výzvu a požádala ty, kteří cítili potřebu přiblížit se k Bohu, aby přišli dopředu, k překvapení všech, tyto sestry předstoupily vpřed. Sestra, která ztratila své malé dítě, řekla, že byla rozhodnuta, že nevystoupí; ale Duch Páně působil tak mocně, že se neodvážila odmítnout. Cítím hlubokou vděčnost ke svému nebeskému Otci za Jeho láskyplnost, že přivedl tyto dvě vzácné duše, aby se se svými muži spojily a podrobily se pravdě.

- The Review and Herald 30.7.1895.

Neadventističtí návštěvníci odpovídají na výzvu

^{1SM 150} Vyzvala jsem všechny, kteří se chtěli odevzdat Bohu ve svaté smlouvě a sloužit Mu celým srdcem, aby povstali. Dům byl naplněn a téměř všichni povstali. Byli přítomní někteří, kteří nebyli našeho vyznání, z nichž někteří také povstali. Předložila jsem je v upřímné modlitbě Pánu a poznali jsme, že Duch Boží se k nám přiznal.Cítili jsme, že bylo dosaženo vítězství.

- Manuscript 30a,1896

Zvláštní výzva v Battle Creek College

Nyní jsem hovořila k pomocníkům, ošetřujícímu personálu a lékařům pětkrát během modlitebního týdne a jsem si jista, že má kázání byla přijata s uznáním. Dvakrát jsem kázala na koleji. Minulý čtvrtek mě pozval profesor Prescott. Po modlitbě jsem promlouvala ve větší modlitebně naplněné studenty. Hovořila jsem bez zábran a poukázala jsem na dobrotu a milosrdenství Boží, na blahosklonnou oběť Ježíše Krista, na nebeskou odměnu, která nám je poskytnuta a na poslední vítězství, jakož i na přednosti křesťana.

Profesor Prescott povstal a pokoušel se promluvit, ale jeho srdce bylo přeplněno a po dobu pěti minut nemohl pronést jediné slovo, jen stál před lidmi a plakal. Pak řekl několik slov: „Jsem rád, že jsem křesťanem." Hovořil asi pět minut a předal slovo ostatním, aby také mohli hovořit. Byla přinesena mnohá svědectví, ale zdálo se mi, že zde musí být ještě skupina, kterou se mi nepodařilo získat. Pozvali jsme všechny, aby ti, kteří měli pocit, že nejsou plně připraveni na Ježíšův příchod a nejsou přesvědčeni, že byli Bohem přijati, aby přistoupili. Měla jsem dojem, že všechno prožívá vzrušení. Pak jsme dali možnost, aby všichni vyjádřili své city. Po chvíli jsme se opět modlili. Zdálo se, že jejich srdce zasáhlo Hospodinovo požehnání.

Rozdělili jsme se do skupin a ještě dvě hodiny jsme pokračovali v práci a Duch Páně na mně sestoupil pozoruhodným způsobem. Někteří z těch, kteří neměli žádnou známost o víře, nevěřící ^{1SM 151} z celého světa, získali novou zkušenost v náboženském životě. A dílo pokračuje stále dál a dál. Pán koná své dílo a bude ho konat tak rychle, jak my pro Něho připravíme cestu, aby mohl bezpečně projevit svou moc v náš prospěch.

- Letter 75, 1888.

Povolání k práci v San Franciscu

V pátek 21. prosince 1900, jsem odjela do San Francisca, kde jsem měla strávit modlitební týden. V sobotu odpoledne jsem hovořila ve sboru, přestože jsem byla tak zesláblá, že jsem se oběma rukama přidržovala kazatelny, abych zůstala vzpřímena. Prosila jsem Pána, aby mi dal sílu, abych mohla hovořit k lidem. On vyslyšel moji prosbu a posílil mě. Hovořila jsem na téma Zjevení 1,1-5.

Sestoupila na mne moc Božího Ducha a lid byl hluboce ovlivněn poselstvím, které jsem přinesla. Když jsem skončila, všichni, kteří si přáli zasvětit se Pánu, byli pozváni vpřed. Pozvání přijal velký počet, načež byla vznesena modlitba. Někteří z těch kteří předstoupili, slyšeli adventní poselství teprve nedávno, a ještě se rozhodovali. Nechť Bůh v nich posílí dobrý vliv, jehož se jim dostalo, aby se Mu mohli cele odevzdat. Ó, jak toužím po tom, abych viděla obrácené duše a slyšela zpívat novou píseň a velebit našeho Boha!

V neděli odpoledne jsem promlouvala k širšímu publiku, z nichž mnozí nesdíleli naši víru. Moje síly byly obnoveny a mohla jsem bez přidržování stát před lidmi. Spočinulo na mě požehnání Páně a jak jsem hovořila, přibývalo mi i sil. Tak jako v sobotu, byli přizváni ti, kteří hledali duchovní pomoc a byli jsme potěšeni, když jsme se dívali na tak hotovou odezvu. Pán sestoupil velmi blízko, když jsme Jej hledali na modlitbě.

-The Review and Herald 19.2.1901.

Podobné působení v každé církvi

V sobotu 10. listopadu, jsem navštívila San Francisco a měla jsem proslov v chrámu, naplněném posluchači, kteří měli uši ^{1SM 152} k slyšení a srdce k porozumění .... Když jsem skončila, pozval starší Corliss všechny, kteří si přáli zasvětit se Ježíši. Byla to rychlá a zdařilá odezva. Bylo mi řečeno, že předstouplo téměř 200 osob. Muži i ženy, mladí i děti se tlačili na přední sedadla. Pán by se radoval, kdyby se podobné dílo uskutečnilo v každém sboru.

Mnozí nemohli pro velký zástup předstoupit vpřed, jen oduševnělé tváře a zaslzené oči svědčily o rozhodnutí: „Chci stát při Pánu. Od této chvíle budu opravdově usilovat o dosažení vyšší úrovně."

- The Review and Herald 12.2.1901.

Odpověď na generální konferenci roku 1909

Moji bratři a sestry, hledejte Pána, dokud může být nalezen. Přichází doba, kdy ti, kteří promarnili čas i příležitost, budou si přát, aby Ho mohli najít.... On si přeje, abyste stáli v řadách rozumných, abyste stáli v řadách pracovníků. Přeje si, abyste vyšli do našich sborů, a abyste pro Něj usilovně pracovali. Přeje si, abyste pořádali shromáždění pro ty, kteří stojí mimo církev, aby poznali pravdy tohoto posledního varovného poselství. Ještě existují místa, kde budete laskavě přijati, a kde duše budou vděčné za to, že jste jim přišli pomoci. Nechť vám Pán pomůže, abyste se chopili tohoto díla tak, jak jste to dosud nikdy neučinili. Chcete to učinit? Chcete povstat a dosvědčit že Bůh bude vaší záštitou a pomocníkem? (Shromáždění povstává.)

(Modlitba) Děkuji ti, Pane Bože Izraelský. Přijmi slib svého lidu. Uděl Mu svého Ducha. Nechť je v nich zřejmá Tvá sláva. A když budou vynášet Slovo pravdy, dej nám spatřit spasení Boží. Amen.

- General Conference Bulletin, 18.5.1909.