(Vyšlo v Lístcích ze zápisníku, Křesťanská zkušenosti, č. 13).

Každé věrné Kristovo dítě bude tříbeno jako pšenice a při tom se musíme vzdát každé radosti, kterou si pěstujeme a která odvádí mysl od Boha. V mnoho rodinách je plno ozdobných věcí a obrazů, alby jsou plné fotografií rodiny a jejich přátel a jsou umístěna tak, aby přitahovala pozornost návštěvníků. Myšlenky, které by měly být u Boha a nebeských zájmů, jsou tak strhávány dolů ke všedním věcem. Není to jakýsi druh modlářství? Nemělo by se peněz takto vydaných užít k tomu, aby byly lidem k požehnání, aby ubylo utrpení, aby se nazí oblékli a hladoví nasytili? Neměly by se dát do pokladnice Páně, aby Jeho věc urychlily a vybudovaly Jeho království na zemi?

Je velmi důležité, abyste se uchránili od hříchu modlářství. Kdybyste uposlechli slov, která řekl Svatý Izraelský: „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou“ (Ex 20,3), dostali byste požehnání. Mnozí lidé až příliš o sebe pečují a bojí se o sebe, věnují čas a myšlenky zbytečným obrazům, jimiž přeplňují své domy. Potřebují, aby je Boží moc vyburcovala z této poddanosti věcem, neboť to je vlastně modlářství.

Ten, který zkoumá srdce, přeje si odvrátit Svůj lid od jakéhokoli modlářství. Ať Boží Slovo, ta požehnaná kniha života, zaujme místo na stolech, naplněných teď zbytečnými obrazy. Vydávejte své peníze na koupi takových knih, které osvítí mysl ve věci přítomné pravdy. Čas, který maříte přemisťování a oprašováním všech těch nesčetných okras ve svém domě, užijte k napsání zprávy svým přátelům, k poslání časopisů nebo letáčků či knížeček někomu, kdo nemá pravdu. Zmocněte se Slova Páně jako pokladu nekonečné moudrosti a lásky. Toto je průvodce, který ukazuje stezku do nebes. On říká: „Aj Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa“ (J 1,29) a ukazuje nám tak cestu.

Ach, kéž byste studovali Písma se zbožným srdcem i duchem, který se odevzdal Bohu. Kéž byste prozkoumali a prosvítili svá srdce a odhalili tak a přetrhli tu tenounkou niť, která vás poutá ke světu a odvádí mysl od Boha! Bůh dal člověku svůj svatý zákon jako měřítko našeho charakteru. Skrze tento zákon můžete poznávat a přemáhat každý nedostatek své povahy. Můžete se odloučit od každé modly a zlatým poutem milosti a pravdy se spojit s Božím trůnem.,

- RH 14.5.1901.

Varování před výstředními názory

Někteří lidé měli schopnosti k tomu, aby pomáhali sboru, potřebovali však napřed uvést do pořádku svá vlastní srdce. Někteří z nich vnesli do církve falešné důkazy, učinili kriteriem své vlastní nápady a představy, takže věci bezvýznamné prohlásili pro sbor za podstatné a tím způsobili ostatním těžké starosti. Tak se vloudil do církve duch kritiky, malicherného posuzování a neshody, což jí velmi ublížilo. Nevěřící tak nabyli dojmu, že Adventisté sedmého dne jsou skupinou fanatiků a extrémistů a že jejich zvláštní víra z nich činí lidi nelaskavé, nezdvořilé a opravdu nekřesťanské povahy. Tak způsob jednání několika extrémistů zabránil tomu, aby pravda zapůsobila na ostatní lidi.

Pro některé lidi bylo nejdůležitější věci oblékání, kritické články o tom, jaké šaty nosí jiní a ochota odsuzovat každého, kdo přesně neodpovídal jejich představám. Jiní zas odsuzovali obrazy, tvrdili, že druhé přikázání je zakazuje a že každá věc by měla být zničena.

Tito lidé se svou jedinou myšlenkou naléhají stále jen na tuto jedinou věc, která zaměstnává jejich mysl. Před lety jsme se setkávali se stejným problémem. Povstávali lidé, kteří tvrdili, že nesou poselství odsuzující obrazy a naléhali, aby byl zničen každý obraz, ať představoval cokoli. Zacházeli tak daleko, že zavrhovali i zvony, na kterých byly „obrazy“.

My však čteme v Bibli o dobrém svědomí. Není jen dobré svědomí, ale i zlé. Existuje svědomitost, která všechno požene do krajnosti a křesťanské povinnosti tak zproblematikují, jak to učinili Židé například se zachováváním soboty. Ježíšova výtka určená písařům a farizeům platí i pro tento druh lidí: „Desátky dáváte z máty a z routy a ze všeliké byliny, ale opouštíte soud a lásku Boží“ (Lk 11,42). Jeden jediný fanatik silného ducha a radikálních názorů, který bude utiskovat svědomí těch, kdo chtějí být spravedliví, může způsobit velkou škodu. Církev se musí nutně od takových vlivů osvobodit.

Obrazy, které Bůh užívá

Druhé přikázání zakazuje klanět se obrazům. Ale Bůh sám užíval kreseb a symbolů, aby svým prorokům objasnil úkoly, které měli předat lidu a které se daly takto lépe pochopit než když byly podány nějakým jiným způsobem. Chtěl nám zprostředkovat pochopení našim zrakovým smyslem. Proroctví byla Danielovi a Janovi podána v symbolech a tyto měly být jasně popsány, aby jim porozuměl každý, kdo je přečte.

Je pravda, že dohromady se za obrazy vydá příliš mnoho peněz. Nemalé prostředky, které by měly plynout do Boží pokladnice, se zaplatí umělcům. Ale zlo, které se vrátí církvi díky těmto extrémistům, je mnohem větší než to, které se snaží napravit. Není vždycky snadné říci, kde je přesně hranice, kdy vytvořeny obraz je již hříchem. Těm však, kdo milují Boha z celého srdce si přejí zachovávat Jeho přikázání, ukáže cestu. Bůh nechtěl, aby záviseli na někom, kdo by pro ně byl svědomím. Ten, kdo přijímá všechny tyto názory a vlivy nevyrovnaných myslí, bude popletený a zmatený. Satanovým cílem je odvést pozornost od trojandělského poselství k vedlejším otázkám, aby mysl i srdce, které by měly růst v milosti pravdy zakrněly a byly oslabeny, aby Bůh nemohl být skrze ně oslaven.

- Historical sketches of the Foreing Missions of the Seventh-day Adventists, po.211,212.