(Fanatické učení označované jeho obhájci jako „Učení o svatém těle“, které odmítá vedoucího církve a různé pracovníky, vzniklo v r. 1900 ve státě Indiana. Toto učení hlásalo, že když Kristus trpěl v Getsemane, dostal svaté tělo, jaké měl Adam před svým pádem. Tato teorie uváděla, že ti, kdo následují Spasitele, musí také získat týž stav bezhříšnosti těla jako předpoklad pro to, aby byli vzati do nebe. Očití svědkové líčí, že při jejich bohoslužbách dosáhli fanatikové vysokého stupně vzrušení hrou na hudební nástroje, jako na varhany, flétny, housle, bubínky, lesní rohy a dokonce i na velký basový buben. Snažili se o tělesný projev, křičeli, modlili se a zpívali, dokud někdo ve shromáždění nespadl se svého sedadla v bezvědomí - tváři na zem. Jeden nebo dva lidé procházeli proto stále chrámovou lodí a odvlékli pokaždé odpadlého postiženého na pódium. Potom se asi 12 lidí shromáždilo kolem těla, při čemž někteří z nich zpívali, někteří křičeli a jiní se modlili - vždy všichni zároveň. Když se bezvědomý člověk vzpamatoval, připočetli ho k těm, kteří prošli zážitkem v Getsemane, obdrželi svaté tělo a věřili, že bude vzat do nebe. Tvrdilo se, že nemůže hřešit a že nikdy nezemře. Starší S.N.Haskell a A.J.Bréd, dva z našich vedoucích denominačních kazatelů, byli posláni na shromáždění pod širým nebem, které se konalo v Muncii ve státě Indiana od 13. - 23.9.1900, aby se tam proti tomuto fanatismu postavili. O tomto vývoji byla paní Whiteová informována za pobytu v Austrálii v lednu 1900 a vydala proti tomu varovné svědectví, jak je patrné ze dvou následujících poselství.)

Opakování fanatismu dřívějších let

(Výklad čtený pí Whiteovou před kazateli na Generální konferenci 17.4.1901.)

Dostalo se mi napomenutí, které se týká nedávné náboženské zkušenosti bratří v Indianě a učení, které předávali sborům. Tato zkušenost i učení jsou dílem satana, který chce zavést věřící na scestí.

Učení o „svatém těle“ je blud. Všichni mohou nyní získat svatá srdce, ale není správné tvrdit, že máme v tomto životě svaté tělo. Apoštol Pavel říká: „Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré“ (Ř 7,18). Těm, kteří se tolik snažili vírou dosáhnout tak zvaného svatého těla, stále říkám, že je dosáhnout nemohou. Ani jediný z nás nemá teď svaté tělo. Žádná lidská bytost na zemi nemá svaté tělo. Je to nemožné.

Kdyby ti, kteří tak přirozeně mluví o dokonalosti těla, mohli vidět věci v pravém světle, odvrátili by se v hrůze od svých troufalých myšlenek. Tím, jak Pán ukazuje klamnost jejich domněnek o svatém těle, snaží se Bůh předejít tomu, aby si muži a ženy vykládali jeho slova tak, že by to vedlo k poskvrnění těla, duše i ducha. Dotáhněte tuto fázi učení ještě kousíček dál a vyústí to tvrzení, že takoví věřící nemohou hřešit; že od chvíle, kdy mají svaté tělo, jsou všechny jejich činy svaté. Takto bychom otevřeli dokořán dveře ohromnému pokušení!

Písmo nás učí, abychom posvěcení těla, duše i ducha hledali v Bohu. Při tomto díle máme být Božími spolupracovníky. Pro obnovení Božího mravního obrazu v člověku, pro zlepšení tělesných, duševních i mravních schopností se dá jistě mnoho vykonat. Posloucháme-li Boží zákony, nebo naopak, vnášíme-li do těla jen nečistotu mohou nastat v lidském těle mnohé změny. Protože nemůžeme hlásat dokonalost těla, smíme mít pouze křesťanskou dokonalost duše.Hříchy nám mohou být odpuštěny jen skrze oběť, kterou za nás přinesl Kristus. Naše závislost nespočívá v tom, co může činit člověk; spočívá v tom, co může Bůh činit pro člověka skrze Krista. Jestliže se cele odevzdáme Bohu a plně uvěříme že Kristova krev nás očistí od veškerého hříchu. Svědomí může být osvobozeno od myšlenek, že jsme zavrženi. Vše může být dokonalé v Ježíši Kristu skrze víru v Jeho krev. Děkujte Bohu, že nám nic není nemožné. Smíme žádat o posvěcení, smíme se radovat z Boží milosti. Nemáme za každou cenu chtít vědět, co si o nás Bůh v Kristu myslí. Snažme se raději poznat, co smýšlí Bůh o Kristu, o našem Zástupci. Jste přijati v tom Nejmilejším (Ef 1,6). Pán ukazuje kajícímu a věřícímu člověku, že Kristus přijímá každého, kdo se mu odevzdá, aby byl utvářen podle Jeho obrazu.

Za svého života na zemi by Kristus mohl udělat objevy, které by všechny lidské objevy zastínily. On by mohl k tajemným věcem otevírat jedny dveře za druhými a byl by tak odhalil mnohé věčné reality. Mohl by pronášet slova, která mohla být klíčem po odhalení času. Mnohé dveře, které se lidská zvědavost ze všech sil neustále snaží otevřít, Kristus neotevírá. On nepořádá pro lidi hostinu, která by je kvůli jejich nejvyšším zájmům zahubila. On přišel, aby pro člověka zasadil strom života, nikoliv vědění....

Dostala jsem příkaz, abych těm v Indianě, kteří hájí podivné učení, řekla toto: Vy jste pro vzácné a důležité Boží dílo špatným vzorem. Přidržujte se Bible, držte se Kristových naučení a znovu a znovu je opakujte. Pamatujte, že „moudrost, kteráž jest s hůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství. Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí“ (Jk 3,17,18).

Až lidské bytosti obdrží svaté tělo, nezůstanou na zemi, ale budou vzati do nebe. Hřích je sice v tomto životě odpuštěn, ale jeho důsledky nejsou ještě nyní úplně odstraněny. Teprve při svém příchodu Kristus „promění tělo naše ponížené, aby bylo podobné k tělu slávy Jeho“ (F 3,21)....

Tak, jak naše dílo pokračovalo, tak vznikala stále nová fanatická hnutí a pokaždé, když mi byla ta záležitost předložena, musela jsem vydat svědectví podobné tomu, které vydávám teď svým bratřím v Indianě. Dostalo se mi poučení od Pána, že toto hnutí v Indianě je stejného druhu, jakého byla hnutí v minulých letech. Ve vašich náboženských shromážděních se vyskytovaly tělesné projevy podobné těm, jakých jsem byla svědkem v souvislosti s oněmi hnutími v minulosti.

V době zklamání - po roce 1844 - vznikal fanatismus v nejrůznějších podobách. Někteří byli toho názoru, že zmrtvýchvstání spravedlivého mrtvého se už konalo. Byla jsem poslána, abych vydala svědectví těm, kteří tomu věřili, tak jako teď vydávám svědectví vám. Oni prohlašovali, že se stali dokonalými, že tělo, duše i duch jsou svaté. Předváděli projevy podobné vašim projevům a mátli tak svými podivnými domněnkami své myšlení i myšlení druhých. Tito lidé však byli naši milí bratři a my jsme jim toužili pomoci. Chodila jsem do jejich shromáždění. Vládlo tak velké vzrušení, hluk a zmatení. Nedalo se poznat, na co se pískalo nebo hrálo. Někteří - jak se zdálo - měli vidění a padli na zem. Jiní skákali, tančili a křičeli. Prohlašovali, že jsou připraveni, aby byli vzati do nebe, poněvadž jejich tělo je očištěno. To neustále opakovali. Podala jsem své svědectví ve jménu Páně tak, že jsem tyto projevy Jeho jménem pokárala.

Někteří, kteří se k těmto hnutím hlásili, dali se přesvědčit a poznali svůj omyl. Byli mezi nimi výteční, upřímní lidé, ale mysleli, že posvěcené tělo nemůže hřešit a byli takto chyceni do satanovy léčky. Zašli ve svém vyhraněném myšlení tak daleko, že vzácnou Boží věc pošpinili. Tito lidé dělali velké pokání a někteří později patřili k našim nejspolehlivějším mužům a ženám. Byli však jiní, kteří potom stále zůstávali smutní. Nikdy jsme je nedokázali přesvědčit, že i oni jsou hodní pracovat pro Mistra, přestože Jeho vzácnou věc tolik zneuctili.

Výsledkem fanatického hnutí, jak jsem je popsala, bylo to, že lidé, kteří za ně vůbec nebyli zodpovědní, přišli v některých případech o rozum. Nedovedli sloučit výjevy vzrušení a vřavy se svou dřívější vzácnou náboženskou zkušeností. Byl na ně činěn nadměrný nátlak, aby přijali poselství klamu a byli ujišťování, že jestliže to neučiní, budou zatraceni. Výsledek byl ten, že pozbyli duševní rovnováhu a někteří zešíleli. Tyto věci jsou pro věc pravdy vždy hanbou a pro vyhlášení posledního poselství o milosti pro tento svět jsou takové věci brzdou.

Křik není důkazem posvěcení

Způsob, jakým se konala shromáždění v Indianě - uprostřed hluku a zmatku, nemůže přitahovat přemýšlivé a inteligentní lidi. V těchto projevech není nic, co by mohlo přesvědčit svět, že máme pravdu. Pouhý hluk a křik není důkazem posvěcení nebo přítomnosti Ducha svatého. Vaše divoké projevy vzbudí v mysli nevěřících jen nechuť. Čím je takových projevů méně, tím lépe pro účinkující a pro lid vůbec.

Fanatismus, který jednou vznikne a je ponechán bez kontroly, se potlačuje stejně těžko jako oheň, který se rozšířil v nějaké budově. Ti, kteří s tímto fanatismem sympatizují a podporují ho, by udělali mnohem lépe, kdyby se zabývali světskými pracemi, neboť svým nesmyslným způsobem jednání zneuctívají Pána a ohrožují Jeho lid. Mnohá taková hnutí vzniknou v této době, kdy by mělo být dílo Páně vyvýšeno; čisté, neposkvrněné pověrou a výmysly. Musíme se mít na pozoru, abychom udrželi těsné spojení s Kristem, abychom nebyli zklamání satanovými nápady.

Pán si přeje, abychom Mu sloužili podle řádu a s kázni, nikoliv v rozčilení a zmatku. Nejsme teď schopni přesně popsat výjevy, které se budou v budoucnu v našem státě odehrávat, ale jistě víme, že nyní je doba, kdy musíme bdít na modlitbách, neboť den příchodu Páně je blízko. Satan teď sbírá své síly. Musíme být přemýšliví, a klidně meditovat o pravdách zjevení. Vzrušování nepřeje růstu v milosti, růstu k pravé čistotě a posvěceni Ducha.

Bůh chce, bychom o posvátné pravdě hovořili. Jedině toto může odpůrce přesvědčit. Musíme pracovat klidně a uvědoměle, protože jen tak přesvědčíme lidí o jejich stavu a ukážeme jim, jak se má vytvářet charakter. Takto ukážeme, že v této práci je třeba neustále pokračovat, neboť vytváření charakteru je jako nádherná budova, která se staví pro Pána. Probuzenou mysl lidí musíme poučovat trpělivě, aby správně porozuměli pravdám Slova a náležitě je ocenili.

Bůh vyzývá svůj lid, aby zůstával v posuzování střízlivý a naprosto důsledný. Všichni by měli být velmi opatrní, aby svaté body pravdy nepochopili nesprávně a nezneuctili je výstřednostmi, zmatkem a hlukem. To by pak vedlo nevěřící k přesvědčení, že adventisté sedmého dne jsou skupinou fanatiků. Takto se vytváří předsudek, který lidem brání v tom, aby přijali poselství pro tuto dobu. Jestliže věřící svědčí o pravdě tak, jak je v Ježíši, budou působit svatým, vědomým klidem, nikoliv bouří zmatku.

- Generál.Conference Bulletin, 23.4.1901.

Uctívání Boha uprostřed bláznivé vřavy

Není možno v celé šíři docenit dílo, které chce Pán vykonat skrze nás. Máme uskutečňovat Jeho představy a cíle. O věcech, které se - jak říkáte - dějí v Indianě, mi Pán zjevil, že se budou odehrávat přímo před koncem zkoušky.Lidé se budou pokoušet o vysvětlení všech tajemných věcí, všude bude plno křiku s bubny, hudbou a tancem. Rozumní lidé budou tak popleteni, že nebude možno spoléhat na jejich správný úsudek. A toto se bude nazývat hnutím Ducha svatého

Duch svatý se nikdy neprojevuje takovým způsobem, v takovém bláznivém hluku. To je satanova práce, aby tím zakryl své důmyslné metody, a tak se nemohla projevit čistá, upřímná, povznášející, zušlechťující a posvěcující pravda tohoto času. Lépe je nikdy nespojovat uctívání Boha s hudbou než užívat při našich táborových shromážděních hudebních nástrojů k takovému dílu, jakému jsem byla přítomna letos v lednu. Pravda tohoto času nepotřebuje nic takového, aby mohla obracet duše lidí. Hlučný blázinec otupuje smysly a znesvěcuje to, co by mohlo být požehnáním, kdyby se práce vykonávala správně. Síly satanových pomocníků se uplatňují v hlučném karnevalu a tomu se říká - působení Ducha svatého.

Když se táborové shromáždění skončí, není vykonáno dobré dílo, které se mělo vykonat a které by mohlo být výkladem posvátné pravdy vykonáno. Ti, kteří se účastní domnělé náboženské obrody, získávají dojmy, které se zavádějí na scestí. Nedovedou říci, co předtím už z biblických zásad znali.

Takový způsob pobožnosti bychom neměli podporovat. Po roce 1844 pronikaly do shromáždění stejné vlivy a konala se podobná přestavení. Lidé upadali do extáze a síla, která na ně působila, byla pokládána za sílu Boží....

Minulé věci se budou opakovat

Nebudou opakovat všechny ty trapné historie, bylo jich příliš mnoho. Ale letos v lednu mi Pán ukázal, že do našich táborových shromáždění proniká nesprávné učení a metody a že tyto minulé události se budou opakovat. Byla jsem z toho velmi nešťastná. Bylo mi přikázáno, abych řekla, že při těchto představeních jsou přítomní démoni v podobě lidí a ti působí veškerou chytrostí, které je satan schopen, aby citlivým lidem zošklivili pravdu. Satan se snaží zařídit věci tak, aby táborová shromáždění, na kterých se velkému množství lidí přinášela pravda o trojandělském poselství - ztratila svou sílu i vliv.

Trojandělské poselství se má hlásat přímým způsobem. Má být oproštěno od všech laciných, ubohých výmyslů lidského učení, připravených satanem a maskovaných jako onen lesklý hlad, kterého satan použil jako prostředku k oklamání našich prvních rodičů. Takto se satan snaží vtisknout své znamení dílu, které chce mít Bůh neporušené.

Duch svatý nemá nic společného s takovou směsí hluku a hudebních zvuků, jakých jsem byla svědkem letos v lednu. Satan působí hlukem a hlukem takové hudby, která, kdyby byla správně použita, sloužila k Boží chvále a slávě. On však způsobuje, že působí jako uštknutí jedovatého hada.

Ty věci, které byly v minulosti, nastanou i v budoucnu. Způsobem jakým se hudba provozuje, dělá s ní satanovu past. Bůh vyzývá svůj lid, který má před očima světlo Slova a Svědectví, aby četl, uvažoval a byl ostražitý. Bůh dal jasný a přesný úkol, aby mu všichni porozuměli. Ale toužebné přání něco vynalézat a nové výsledky neznámých učení do značné míry ničí vliv těch, kteří mohli působit dobrým vlivem, kdyby zachovali pevné své počáteční předsevzetí v pravdě, kterou jim dal Pán.

„Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo (nevyteklo jako z děravých nádob). Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné slovo a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty, kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprve začavši vypravováno býti skrze samého Pána, od těch, kteříž jej slýchali, nám jest utvrzeno?“ (Žd 2,1-3). „Viztež, bratři, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého. Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha. Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme“ (Žd 3,12-14).

Bratře a sestro Haskellovi, musíme obléci plnou zbroj a když jsme vykonali všechno, zůstaňme pevně stát. Jsme pověřeni bránit evangelium a musíme vytvořit část velké armády Páně pro příští boj. Věrní poslové Páně musí hlásat pravdu naprosto jasně. Mnoho z toho, co se dnes nazývá zkoumáním pravdy, je jen prázdná řeč, která vede k odporu proti Duchu svatému....

Nesprávný výklad Ducha svatého

Mnoho se mluví o zprostředkování Ducha svatého a někteří to vysvětlují tak, že to sborům škodí. Život věčný spočívá v přijímání živých základů Písma a plnění Boží vůle. To je používání těla a pití krve Syna Božího. Těm, kteří to činí, poznají život a nesmrtelnost ve světle evangelia, protože Slovo Boží je pravé a pravdivé, je to duch i život. Je to výsada všech, kdo věří v Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele, výsada všech, kteří se živí Božím Slovem. Vliv Ducha svatého způsobuje, že Slovo, bible, nesmrtelná pravda, dává zbožnému hledači duchovní vzpruhu a sílu.

„Ptejte se na písma“, prohlásil Kristus, „nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně“ (J 5,39). Ti, kdo kopou pod povrchem, objevují skryté drahokamy pravdy. Duch svatý je s tím, kdo pravdu hledá. Jeho osvícení ozařuje Slovo a vtiskuje nově a svěže pravdu do mysli. Ten, kdo studuje Písmo, je naplněn pocitem míru a radosti, který dříve nikdy neznal. Člověk si uvědomuje jako nikdy předtím, jak drahocenná je Boží pravda. Nové nebeské světlo ozařuje Slovo, prosvěcuje je, jakoby každé písmeno bylo pozlaceno. Bůh sám promluvil k mysli i k srdci a učinil Slovo duchem i tělem.

Ten, kdo opravdu studuje Písmo, obrací své srdce k Bohu a úpěnlivě si vyprošuje pomoc Ducha svatého a brzy objevuje to, co ho povznáší nad všechna vymyšlená tvrzení, třeba i učitele, jehož chatrné, rozpadávající se teorie nejsou podpírány Slovem živého Boha. Tyto teorie vymysleli lidé, kteří se nenaučili první veliké lekci, že Duch Boží i život jsou v Jeho Slově. Kdyby byli do svého srdce přijali věčný základ obsažený ve Slově Božím, poznali by, jak prázdné a bezvýznamné je všechno snažení po něčem novém a po nějaké sensací. Tito lidé potřebují poznat samé prazáklady Slova Božího. Pak by měli slovo života pro lid, který brzy rozezná plevy od pšenice, a tím se dočkali naplnění slibu, který dal Ježíš svým učedníkům.

- Letter 132, 1900.