Odpolední slunce - hřejivé a bohaté na plody

Pravý Kristův služebník by se měl neustále zdokonalovat. Odpolední slunce jeho života může být hřejivější a bohatší na plody než slunce ranní. Může nabýt na velikosti a zářit jasněji než nám klesne za obzor. Moji milí bratři ve službě, je mnohem lepší zemřít z namáhavé práce v některém domově nebo přímo misii v cizině než rezivět v nečinnosti. Nebojte se nesnází, neuspokojujte se v tom, že se usadíte bez dalšího studia, bez vylepšování svých schopností. Vyhledávejte pilně ve Slově Božím ty věci, které poučí nevědomé a nasytí Boží stádce. Musíte tím být tak naplněni, abyste byli schopni vynést z pokladnice Jeho Slova věci nové i staré.

Vaše zkušenost nesmí být stará l0, 20 nebo 30 let, vy musíte mít živou každodenní zkušenost, abyste byli schopni dát každému pokrm, který potřebuje. Hleďte před sebe, ne nazpět. Nikdy byste neměli chtít pátrat ve své paměti, abyste vyprávěli o nějaké minulé zkušenosti. To už dnes nemá velkou cenu ani pro vás ani pro jiné. Zapamatovali jste si ze své zkušenosti všechno, co bylo dobré, ale vy potřebujete jasnější, čerstvější zážitek ze svého současného života. Nechlubte se tím, co jste vykonali v minulosti, ale ukažte, co dovedete udělat teď. Vás musí chválit vaše činy, nikoliv slova. Osvědčujte Boží zaslíbení, že „štípení v domě Hospodinově v síních Boha našeho kvésti budou. Ještě v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou, aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není“ (Ž 92,14-16). Neustálým cvikem si zachovávejte mladé srdce a mysl. - RH 6.4.18886.

Pro uvolněnou sebekázeň není omluvy

Slyšela jsem od těch, kteří byli dlouhé roky věřícími, že bývali schopni snášet zkoušky a nesnáze, ale od té doby, co na ně začaly doléhat neduhy stáří, že se nedokázali přinutit ke kázni. Co to znamená? Znamená to, že Ježíš přestal být vaším Spasitelem? Znamená to, že když jste staří a šediví, máte výsadu stavět na odiv neposvěcenou vášeň. Přemýšlejte o tom. Stejně jako užíváte svých rozumových sil ve věcech časných, měli byste jich užívat i v této věci. Měli byste zapřít své já a na první místo svého života dát Boží službu. V životě, který žije v Bohu musí být neustálý růst, neustálý pokrok.

Kristus je ten žebřík, který Jákob viděl, žebřík, jehož konec spočívá na zemi a jehož vrchol sahá až do nebe. A vy musíte vystupovat po příčce za příčkou po žebříku, až dosáhnete věčného království. Není pro nás omluvy, stáváme-li se více podobni satanovi, jestliže v nás vítězí lidská přirozenost. Bůh nám ukázal, že být křesťanem je veliká výsada. Moc Jeho Ducha má v nás „moci posilněnu býti skrze Ducha svého na vnitřním člověku, aby Kristus skrze víru přebýval v srdcích vašich, abyste v lásce vkořeněni a založeni jsouce, mohli stihnouti se všemi svatými, kteraká by byla širokost, a dlouhost a hlubokost, a vysokost, a poznati lásku Kristovu, kteráž přesahuje umění, abyste naplnění byli ve všelikou plnost Boží“ (Ef 3,16-19).

- RH 7.10.1889.

Povstat a blahoslavit je půl třetí odpoledne jsem mluvila v naplněné modlitebně Adamsova střediska ve státě New York... Byli jsme rádi, že jsme se při této příležitosti setkali s těmi, kteří jsou již dlouhá léta v Božích službách. Starší sboru, Frederick Wheeler, kterému bude již brzy 80 let, nám pověděl o počátcích učení o trojandělském poselství. Poznali jsme H.H.Wilcox a Chas.O.Teylora, kteří patří 4O let mezi starší sboru. Na těchto starých korouhevnících je poznat věk stejně jako na mně. Budeme-li věrni až do konce, Pán nám dá neuvadlou korunu života.

Korouhevníci, kteří jsou již v letech, nebudou ještě dlouho neužiteční a odložení. Mají ještě vykonat svůj díl práce, jak se říká v poselství Janově. Budou moci říci: „Což bylo od počátku, což jsme slýchali, co jsme očima svýma vidělico jsme spatřili, a čeho se ruce naše dotýkaly, o Slovu života, (nebo ten život zjeven, jest, a my jsme viděli, a svědčíme, i zvěstujeme vám ten život věčný, kterýž byl u Otce, a zjeven jest nám,) což jsme viděli, a slyšeli zvěstujeme vám, abyste i vy s námi obecenství měli, a obecenství naše aby bylo s Otcem i se Synem Jeho Jezukristem. A totoť píšeme vám, aby radost vaše byla naplněna. Toť jest tedy zvěstování to, kteréž jsme slýchali od Něho, a zvěstujeme vám, že Bůh jest světlo, a tmy v něm nižádné není. Díme-li, že s Ním obecenství máme, a ve tmě chodíme, lžeme, a nečiníme pravdy. Pakliť chodíme ve světle, jako On jest ve světle, obecenství máme vespolek, a krev Krista Ježíše, Syna Jeho, očišťuje nás od všelikého hříchu“ (1J 1,1-7).

Takový byl duch poselství, které Jan nesl všem, když byl již skoro 100 let stár. Korouhevníci drží své korouhve pevně. Nepustí z rukou prapor pravdy, dokud neodloží zbroj. Hlasy starých bojovníků umlkají jeden po druhém a jejich místo zůstává neobsazeno. Nevidíme je už, ale oni přece mluví, i když jsou mrtví, neboť jejich skutky jdou za nimi. Jednejme velmi citlivě s těmi několika málo zbylými poutníky, važme si jich co nejvíc pro jejich dílo. To, co říkají, je velmi cenné, protože jejich síly se vyčerpávají a slábnou. Uchovávejte jejich slova jako vzácné svědectví. Nedopusťte, aby mladí lidé a noví pracovníci se těchto starých bratří zbavovali, nebo k nim byli lhostejní, ale uvítejte je a dobrořečte jim. Mladí by měli uvážit, že oni sami převzali práci těchto mužů. Přejeme si, aby v srdcích našich věřících bylo více Kristovy lásky pro ty, kdo jako první hlásali trojandělské poselství.

- MS 33, 1890.

RADA TĚM, KTEŘÍ VE SLUŽBĚ ZEŠEDIVĚLI

Výstraha staršímu S.N. Haskellovi

Poněvadž tolik dychtíš dělat všechno, co jen můžeš, pamatuj, bratře Haskelle, že jsi byl ponechán po všechna léta naživu jedině díky velkému Božímu milosrdenství, abys vydával své svědectví. Neberte na sebe břemena, která mohou nést jiní, mladší.

Musíš být na sebe opatrný a moudře užívat svých tělesných i duševních sil. My, kteří jsme prošli tak mnoho rozmanitými zkušenostmi, máme dělat všechno, co je v našich silách, abychom si uchovali svou svěžest a mohli pracovat pro Pána tak dlouho, pokud On nám to dovolí a pomáhat k pokroku Jeho díla.

Naše věc potřebuje pomocné ruce zestárlých pracovníků, kteří nabyli dlouholetých zkušeností ve věci Boží, kteří viděli, jak se mnozí stali fanatiky, když začali vyznávat falešné učení a vzdorovat všem snahám podnikaným pro to, aby pravé světlo zazářilo do temnoty a odhalilo tak pověry, které se vkrádaly dovnitř, aby zmátly soudnost a zlehčily poselství pravdy, které musí být v těchto posledních dnech předáno ostatku Božího lidu v celé své čistotě.

Mnozí ze zkoušených Božích služebníků zesnuli v Ježíši. My si velice ceníme pomoci těch, kteří se dožili dnešních dnů a vážíme si jejich svědectví. Čtěte 1. Kapitolu první epištoly Janovy a pak chvalte Pána, že přes mnohé své neduhy můžete ještě pro Něho vydávat svědectví....

Starší sboru - Smith a Loughborough

Snadno spočítáme, kdo je ještě dnes - v roce 1902 - naživu z těch, kdo jako první seli tíhu práce. Starší Uriah Smith pracoval s námi od začátku vydavatelské práce. Pracoval společně s mým manželem. Doufáme pokaždé, že uvidíme jeho jméno v Review and Herald uvedeno jako první v seznamu vydavatelů, neboť tak by to mělo být. Ti, kdo dílo začali, kde statečně zápasili, když byl boj nejtvrdší, nesmějí teď ztrácet oporu. Musí si je vážit ti, kteří se ujali díla až po velmi těžkém strádání. Ti, kteří se zapojili do práce až po tomto těžkém strádání, by si je měli vážit.

Na bratra Smitha myslím s velkou úctou. Můj životní zájem o vydavatelskou práci je svázán s jeho zájmem. Přišel k nám jako mladý člověk a jeho nadání ho opravňovalo zastávat místo redaktora. Mám vždycky velkou radost, když čtu v Review jeho skvělé plné duchovní pravdy a děkuji za ně Bohu. Mám bratra Smitha velmi ráda a věřím, že se jeho jméno bude vždycky objevovat v Review jako jméno hlavního redaktora. Bůh si to tak přál. Když se před několika lety jeho jméno octlo na druhém místě, bolelo mě to, ale když pak bylo znovu jmenováno na prvním místě, řekla jsem s pláčem, „Díky Bohu“. Kéž je tam stále, jak si Bůh přeje, dokud pravice bratra Smitha udrží pero v ruce. A až jeho ruka už nebude mít sílu, ať píší jeho synové a on ať jim diktuje.

Jsem vděčná, že bratr starší J.N.Loughborough může stále ještě užívat svých schopností a darů pro Boží dílo. Zůstal věrný uprostřed bouře s soužení. S bratrem Smithem, mým mužem, bratrem Butlerem - který se k nám připojil později - a s vámi, bratře Haskelle, může bratr Loughborough říci: „Což bylo od počátku... což jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme vám, abyste i vy s námi obecenství měli, a obecenství naše aby bylo s Otcem i se Synem jeho Jezukristem“ (1J 1,1-3).

Bratr starší Butler - velmi cenný pracovník

Jsme velmi vděční Bohu, že vidíme bratra staršího G.I.Butlera opět v plné práci. Jeho šedé vlasy svědčí o tom, že ví, co je to soužení. Vítáme ho ještě jednou do našich řad a vidíme v něm jednoho z našich nejcennějších pracovníků.

Kéž Pán pomáhá těm bratřím, kteří před lety vydávali svá svědectví, aby moudře hospodařili se svými tělesnými, duševními a duchovními silami. Pán mi dal příkaz, abych řekla, že on vám dal sílu rozumu a přeje si tedy, abyste správně chápali zákony, které ovlivňují zdraví člověka a řídili se jimi. Tyto zákony jsou Božími zákon. On si přeje, aby každý průkopnický pracovník setrvával na místě jemu určeném, konal svůj díl práce při zachraňování lidu, t.j. aby je mocný proud zla nesmetl do záhuby tělesného, duševního i duchovního úpadku. Milí bratři, Bůh si přeje, abyste neodkládali svou zbroj ani na samém konci zápasu. Buďte rozumní, nepracujte přes příliš, nezapomínejte na odpočinek.

Vítězství nebude patřit církvi bojující. Pán si přeje, aby Jeho zkoušení služebníci neusilovali za svého života o převratné reformy. Rozviňte prapor umírněnosti. Učte lid ve všem zachovávat přísnou zdrženlivost. Stůjte pevně v Boží pravdě. Zvedněte vysoko před očima lidu korouhev s nápisem: „Tu jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Boží a víry Ježíšovy“ (Zj 14,12)...

Vážit si průkopníků a mít je v úctě

Jen málo starých průkopníků je ještě na živu. Vroucně si přeji, aby si je naši bratři a sestry vážili a měli je v úctě. Představujeme vám je jako ty, kteří vědí, co je soužení. Dostala jsem od Pána příkaz, abych řekla: „Každý věřící si má vážit lidí, kteří hráli význačnou úlohu v počátcích zvěstování tohoto poselství a kteří prožívali soužení, nesnáze a mnohá strádání. Tito lidé ve své službě zestárli; nebude dlouho trvat a dostanou svou odměnu.

Pán si přeje, aby jeho služebníci, kteří v obhajování pravdy zestárli, zůstávali věrní a opravdoví a vydávali své svědectví ve prospěch zákonu.

Boží služebníci, kteří prošli zkouškou, nesmějí být dávání na obtížná místa. Ti, kteří sloužili svému Pánu, když byla práce nejtěžší, přestáli chudobu a zůstali věrni v lásce k pravdě, když byly naše řady velmi řídké, mají být vždy ctěni a váženi. Ti, kdo byli uvedeni do pravdy v pozdějších letech, se mají podle toho zachovat. Bůh si přeje, aby všichni na tuto výstrahu pamatovali.

- Letter 47, 1902.

Pracovníci pokročilého věku mají být jako učitelé a rádcové

Bůh vyzývá své zestárlé služebníky, aby pracovali jako rádcové, aby učili mladé lidi, co mají dělat v nenadálých případech. Zestárli pracovníci mají vydávat živé svědectví opravdové zkušenosti - jak to činil Jan. Až budou jednoho dne uloženi k odpočinku se slovy : „Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají“ (Zj 14,13), měli by se najít v našich školách muži i ženy, kteří budou moci jejich místa nahradit.

Zatímco zestárli průkopníci ještě pracují na Boží roli, měli by se ti, kteří měli užitek z jejich práce, o ně starat a vážit si jich. Nezatěžujte je přílišnými úkoly, važte si jejich rady, jednejte s nimi jako s otcem a matkou, která nesla tíhu díla. Pracovníci, kteří v minulosti předvídali, co bude Boží věc potřebovat, konají ušlechtilé dílo, když nenesou všechna břemena sami, ale svěřují je mladším mužům a ženám a vychovávají je, jako Eliáš vychovával Elizea.

David nabídl Bohu daň vděčnosti za to, že ho Bůh učinil a vedl: „Bože, učil jsi mne od mladosti mé“ (Ž 71,17), zvolal. Ti, kdo v době zvěstování nesli břímě dne i horko, mají mít na paměti, že týž Pán, který je učil od jejich mladosti, který je zve, „Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne“ (Mt 11,29), a dává jim světlo pravdy, je dnes stejně ochoten učit mladé muže a ženy, jako když učil je.

Osvobození od těžkých břemen

Je moudré, aby ti, kdo bývali zatíženi břemeny, odstoupili a trochu si odpočinuli. Tito věrní pracovníci by měli být zproštěni všeho, co je příliš zatěžuje. Práce, kterou mohou dělat jako vychovatelé, by se měla náležitě ocenit. Sám Pán jim bude pomáhat v jejich snaze učit druhé. Neměli by už zápasit s překážkami, měli by to přenechat mladším. Dílo budoucnosti musí vykonávat silní mladí lidé. Toto dílo je v moci vůdce a dokonavatele naší víry. On může dát a dá schopnost vhodným lidem. Způsobí, že povstanou ti, kdo mohou vybojovat Jeho bitvy. Bůh nikdy neponechává své dílo náhodě. Jeho dílo je veliké a velebné a má stále pokračovat kupředu.

Bůh si nepřeje, aby otcové vyčerpali v Jeho službě zbytek své životní svěžesti. Přenechejte mladým co nejvíc odpovědnosti, ať oni tak statečně bojují dobrý boj víry. Pán lépe ví, koho vybrat, aby konal Jeho dílo, než mohou vědět ti nejmoudřejší lidé. Sám Bůh vštěpuje do srdcí mladých lidí svého ducha a vede je, aby bojovali na Jeho straně. Takto dal vnuknutí Pavlovi z Tarsu, který bojoval všemi svými svěřenými schopnostmi za odhalenou nebeskou pravdu proti odpadlíkům, kteří by ho měli podporovat. Boží služebníci budou dnes muset bojovat se stejnými nesnázemi, s nimiž bojoval Pavel. Prožívají to teď ti, kteří začínají. Jsou to takoví lidé, kteří dovedou v obraně pravdy setrvat. Jestliže se budou i nadále učit, může si jich Bůh poučit k obhájení svého zákona.

Spojit mladé lidi se skutečnými pracovníky

Nepřipusťte, aby se pracovníci, kteří jsou již v letech, domnívali, že musí nést veškerou odpovědnost a všechnu tíhu. Před námi se otvírají neustále nová pole působnosti. Ať se mladí lidé spojí se zkušenými pracovníky, kteří rozumějí Písmu a delší dobu byli ve službě Slova a do praktického života přenesli pravdu, která každodenně spoléhá na Boha. Ať se mladí spojí s těmi, kteří hledali Pána jak to dělal Daniel. Daniel se modlil k Bohu třikrát denně. Věděl, že jen jeden mu může poradit, dát moudrost a sílu. Jeho válečnou zbraní byla pravda, která je v Ježíši - meč Ducha, který je dvousečným mečem.

Lidé, kteří mají v Bohu svou naději, jsou svými slovy, duchem i zásadami příkladem mládeži, která s nimi spolu pracuje. Tito věrní Boží služebníci se mají spojit s mladými lidmi a svou láskou je k sobě táhnout, protože je samotná k nim táhne Kristova láska.

- RH 20.3.1900.

Stárnou, ale nepřestávají svědčit

Drahý bratře G.I.Butlere,
... mám jedno velké přání, aby staří bojovníci, kteří zešedivěli ve službě Mistra, stále svědčili, aby mladší věřící pochopili, že poselství, která nám Pán dával v minulosti, jsou pro tuto etapu dějin země velmi důležitá. Naše minula zkušenost neztratila ani v nejmenším na síle. Děkuji Pánu za každé písmeno posvátného Slova. Z těžkosti, které provázely naši zkušenost, bych nechtěla nic ubrat.

Nesmíš pracovat nad své síly. Předpokládám, že v budoucnu bude naše zkušenost rozmanitá, ale myslím, že když Ty i já stárneme ve službě Kristova v konání Jeho vůle, že tím prožíváme zkušenost nejcennější a nejužitečnější.

Pán soudí již zde na zemi. Musíme pracovat oddaně a věrně, vkládat celou svou bytost do toho, co děláme, abychom pomáhali jiným jít vpřed i vzhůru. Všechny spory bychom měli nechat stranou. Buďme vždy hotovi povzbudit váhavé a unavené. Bezpečně půjdeme jedině tehdy, když půjdeme s Kristem. Ať nic neochromí Tvou odvahu. Buď nápomocný těm, s nimiž přicházíš do styku, aby pracovali věrně.

Doufám, že Tě zase uvidím na některém našem shromáždění. Ty a já jsme z nejstarších dosud žijících, kteří již dlouho zachovávají věrnost. My se už možná příchodu Páně nedočkáme. Přesto však, protože jsme vykonali nám určenou práci, odložíme svou výzbroj se vší důstojností. Pracujme, jak nejlépe dovedeme a dělejme to ve víře a v naději. Jsem vděčná Pánu, že mi dopřál tak dlouhý život. Moje pravá ruka může ještě bez chvění psát o biblických pravdách. Řekni všem, že ruka sestry Whiteové stále ještě píše slova, které Bůh určil pro náš lid. Dokončuji další knihu o dějinách Starého zákona. (myslí na knihu PK.)

Bůh Ti žehnej a zachovej Tě v naději a odvaze.

- Letter 130, 1910.

Méně trvalo obtížné práce

Drahý bratře S.N.Haskelle,
snažně Tě prosím, abys nepracoval nad své možnosti. Měl bys mít méně trvalé obtížné práce, aby sis udržel svou svěžest. Měl by sis během dne zdřímnout. Budeš potom lépe myslet a Tvé myšlenky budou jasnější a Tvá slova přesvědčivější. Buď si jist, že celá Tvá bytost bude ve spojení s Bohem. Přijmi Ducha svatého pro své duchovní osvícení a pod Jeho vedením dál poznávej Pána. Jdi tam, kam Tě Pán vede, dělej, co Ti přikazuje. Očekávej na Pána a On Tvé síly obnoví.

Nikdo nežádá od Tebe ani ode mne, abychom byli v neustálém napětí. Měli bychom se neustále podřizovat Tomu, co od nás požaduje a On nám zjeví svou smlouvu. „Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se Jeho bojí“ (Ž 25,14). Dostane se nám hlubšího poučení o tajemství Boha a Otce a Ježíše Krista. Budeme mít vidění v němž uvidíme Krále v Jeho kráse a před námi bude pravý sobotní odpočinek. Brzy vstoupíme do města, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh - do města, o němž jsme tak dlouho mluvili.

- Letter 78, 106.

Důvěřujte Bohu - spoléhejte na Něj

Drahá sestro S.N.Haskellová,
... teď, když už nemůžeš být činná a doléhají na Tebe neduhy, žádá Bůh od Tebe jen to, abys měla v Něj důvěru. Svěř Mu svůj život. Jeho milosrdenství je jisté. Jeho smlouva věčná. Blahoslavený je člověk, jehož naděje je v Hospodinu Bohu Jeho, který ostříhá pravdy až na věky. Mysli na Boží zaslíbení a pevně se jich drž. Nemůžeš-li si sama připomenout pevné jistoty, která je obsažena ve vzácných zaslíbeních, poslouchej je, když je říká někdo druhý. Jaká plnost, jaká láska a jistota jsou v těchto Božích slovech hlásajících Jeho lásku, Jeho smilování a Jeho zájem o Jeho děti:

„Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouho čekající a hojný v milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích“ (Ex 34,6.7).

Pán má veliký soucit s těmi, kteří pro Něho trpí. Jsou na světě hříchy, které by neodpustil? Je plný slitování, proto vždy ochotně a s radostí spíše odpustí než odsoudí. Je milostivý, nehledá v nás špatnost. On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach. Ve svém nekonečném soucitu a slitování uzdravuje všechna naše odvrácení, miluje nás dobrovolně a třebaže jsme jen hříšníci, nezbavuje nás svého světla, ale osvěcuje nás kvůli Kristu.

Chceš, drahá sestro, vždy důvěřovat v Ježíše, který je Tvou spravedlností? Duch svatý, kterého jsi z milosti dostala, vliv do Tvého srdce Boží lásku. Jsi jedno s Kristem. Dá Ti milost, abys byla trpělivá, abys byla plná důvěry, dá Ti milost, abyste přemohla neklid. Zahřeje Tvé srdce svým sladkým Duchem, oživí Tvou duši v její slabosti. Již brzy přestaneme být na tomto světě hosty a příchozími, kteří touží vlasti, vlasti nebeské. Náš domov je v nebesích. Opři svou duši o důvěru v Boha, vlož všechna svá břemena na Něj.

Považ jen, kolikrát se dotkla Tvého srdce sláva Spasitelovy tváře, kolikrát ho okouzlila milost Jeho povahy a kolikrát Tvé srdce zesláblo při pomýšlení na Jeho utrpení. On si přeje, aby ses teď cele na Něj opřela. V následujících verších proroka Izaiáše najdeš vždycky posilu: „I díš v ten den: Oslavovati Tě budu, protože byv hněviv na mne, obrátil jsi prchlivost svou, a utěšil jsi mne. Aj, Bůh silný spasení mé, doufati budu, a nebudu se strašiti. Nebo síla má a píseň je Hospodin, Hospodin; jest i mým spasením. I budete vážiti vody s radostí se studnic toho spasení“ (Iz 12,1-3).

- Letter 14b, 1891.