(3.11.1892 napsal vedoucí jednoho vydavatelství sestře Whiteové dopis, v němž jí oznámil, že se kvůli osobním finančním potížím rozhodl odejít z ústavu a bude zaměstnán mimo církev. Nedokázal vyjít se svým platem, za osm let se u ústavu zadlužil celkovou částkou 1244 dolarů a také v sanatoriu si udělal dluh. Oba ústavy ho po dobrém žádají, aby tyto částky zaplatil. On usoudil, že bude-li mu umožněno změnit církevní práci za lépe placené zaměstnání mimo ni, bude mít naději, že splatí své dluhy. Pro Boží věc už pracovat nebude. Následující dopis je odpovědí sestry Whiteové. - Sestavovatelé.).
Milý bratře, ve svém dopisu mluvíš o svém odchodu z Review and Herald. Je mi líto, že chceš dobrovolně opustit práci z důvodů, které udáváš. Je z toho vidět, že jsi zvyklý vydělávat mnohem víc než vyděláváš teď. Tvoje víra je velmi chabá. Jiné rodiny - mnohem větší než Tvoje - vystačí s polovinou Tvého platu a nestěžují si ani slůvkem. My jsme to zažili a já vím, o čem mluvím. Je jasné, že ať zůstaneš ve službách Review and Herald, nebo odejdeš, musíš se naučit lekcím, které jsou pro Tebe velmi důležité. Necítím se oprávněna naléhat na Tebe, abys zůstal, neboť nebudeš-li pít z pramene živé vody, nebude Tvoje služba Bohu milá.
Nevím, kdo by zastával místo, které by zůstalo prázdné, kdybys Ty odešel, ale jestliže dílo Pán zamýšlí a které se má pro sbor v Battle Creeku vykonat, jsem si jista, že jim pomůže v každé krizi. On nechce žádnou vynucenou službu. Nemají-li Jeho slova přístup do nitra duše a nepřimějí-li člověka, aby se cele podrobil Kristu, půjde takový jedinec - až přijde pokušení a zkoušky - spíš svou vlastní cestou než cestou Páně. Doufala jsem, že pravda, která září od shromáždění v Minneapolis viditelným světlem, zaplaví Tvé nitro. Ale z dopisů, které jsi napsal, poznávám, že nechodíš ve světle....
Nikdo, kdo zastává jakékoliv místo v naší publikační kanceláři, nemůže dostávat přemrštěnou částku, neboť tímto způsobem se Bůh neprojevuje. Chyběl Ti duchovní zrak a potřeboval bys nebeské posvěcení, abys poznal, že Boží dílo je založeno na oběti a že jedině skrze oběť může dál růst....
V našem vydavatelství jsou lidé, kteří nevědí a nepřejí si poznat, za jakou cenu vybudovali toto dílo jejich předchůdci. Když tito pozdější pracovníci přijali jednu část tohoto díla, nestali se Božími spojenci. Neuznávají zásady a podmínky, které musí ovládat člověka při spolupráci na Božím díle. „Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ Žádný člověk, který se nespojí s touto láskou, jež obětuje sebe, není ochoten pracovat pro Boha. Mnozí klopýtají, pevně se drží břemena svého sobectví, jakoby to byl vzácný poklad a neustále jdou jen po své cestě. Až zaklepou na bránu nebeskou, Pane, pane, otevři nám, mnohý uslyší slova: „Sem nevstoupí nikdo než ti, kdo mohou přijmout nebeské požehnání: To dobře, služebniče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohým tebe ustanovím. Vejdiž v radost Pána svého.“ Ale tys věrně sloužil sobě, pracoval jsi pro svůj vlastní sobecký zájem, staral ses o sebe. Ty sis neukládal poklady v nebi.“
Ani na okamžik nejsme jisti spásou své duše, zůstáváme-li lhostejni a nestaráme-li se o svou spásu. Mnozí se budou muset probudit a změnit svůj způsob jednání, mají-li být spasení. Riziko posledních dní se nad námi vznáší. Jedině spojení s božskou mocí skrze silnou, živou, účinnou víru - může z nás učinit Boží pomocníky. Ti, kdo neznají sebezapření a obětavost, nebudou nikdy účastníky Kristovy slávy. Ti, kdo mají získat korunu života, musí mít hlubokou zbožnost a odhodlané úsilí.
Nikdo se nesmí domnívat, že jeho původ, postavení nebo vzdělání mu zaručuje nějakou přednost. Jak k těmto výhodám přišli? Jedině skrze Krista. Bůh vyzývá všechny, kdo by chtěli mít věčný život, aby se podobali velkému Vzoru. Pravda a spravedlnost jsou před ním zásadami evangelia a jedinými, které Kristus u každého člověka uzná. Musí tu být hluboce procítěné odevzdání se naší vůle Bohu. Musíme se zříct všech svých domnělých zásluh a hledět ke kříži na Golgatě. V tomto odevzdání se Bohu je zahrnuta i snaha člověka - spolupracovat s božskými silami. Ratolest musí zůstávat při vinném kmeni....
Mnozí, ach, velmi mnozí mezi věřícími se sotva dosyta najedí, přesto však i přes svou velkou chudobu přinášejí své desátky a dary do pokladnice Páně. Mnozí, kdo vědí, co to znamená, zachovávat věrnost Boží věci v těžkých okolnostech a zkouškách, vložili své peníze do našeho nakladatelství. Tito lidé ochotně snášeli trampoty a strádání, bděli a modlili se za zdar věci. Jejich dary a oběti vyjadřují vřelou vděčnost a chválu jejich srdcí tomu, který je vyvolal ze tmy do svého předivného světla. Žádná líbeznější vůně nemůže stoupat k nebesům. Jejich modlitby a almužny Bůh přijímá a pamatuje na ně.
Dílo Boží je však v celém svém velkém rozsahu jedno jediné a ve všech jeho odvětvích by měly vládnout tytéž zásady a měl by se projevovat týž duch. Ono musí nést pečeť misionářské práce. Každé odvětví Boží věci má vztah ke všem částem evangelijní práce a duch, který vládne v jednom odvětví, budeme pociťovat na celém poli. Jestliže část pracovníků bude dostávat velké platy, pak jiní - v různých odvětvích Božího díla - budou rovněž žádat vyšší mzdy a duch obětavost začne pohasínat i v samém srdci díla. Jiné ústavy budou zachváceny týmž duchem a Boží milost jim bude odňata, neboť On nikdy nemůže schvalovat sobectví. To by znamenalo konec našeho díla, které mělo získávat lidské duše. Tato práce se může rozvíjet dál jedině neustálou obětí. Ze všech části světa přichází žádosti o lidi i o peníze, aby dílo mohlo pokračovat. Budeme donuceni říkat: „Musíme počkat, nemáme peněz v pokladně?“
Bratr X ví, jak se předtím v podniku pracovalo; zná svědectví, která Bůh poslal jemu i jiným. Dobře ví o mnoha místech, o sebezapření a oběti kde bychom měli začít pracovat, kde se má pozvednout korouhev pravdy a ke je zapotřebí peněz k vybudování díla. Kdyby měl Kristova ducha, projevila by se u něho Kristova mysl.
Zběhové z armády Páně
Bratr X přestal pro naše dílo pracovat a udělal tak přesně ta, čeho jsem se obávala. Kdyby byl zapřel své já, když stál na svém místě v poslušnosti s Boží vůle - protože toto je Boží dílo - kdyby byl vložil celé své srdce do díla a nesl za ně odpovědnost a tíhu, jako je nesli jiní před ním, nebyl by sice tolik vydělal, jako kdyby byl pracoval pro sebe, ale byl by prokázal, že není prospěchář. Jak velký byl však jeho zájem o práci, jestliže ji dovedl opustit, kdy se mu zachtělo? Měli by tak jednat vojáci Kristovy armády? Kdyby toto udělali vojáci armády kterékoli země, jednalo by se s nimi jako se zběhy. A jak pohlíží nebeské zástupy na takové vojáky v Kristově armádě? Nikdo, kdo začne pracovat pro Boží dílo a je si vědom jeho posvátnosti, by se nemohl od něho odvrátit a zajišťovat si nějaké světské výhody.
Bratře Y, Bůh byl velmi milostivý k Tobě i k bratru X. Život, který byl pro vás oba tak nejistý, vám milostivě ušetřil. Dopřál vám dnů, měsíců i let a s nimi vám byla dána příležitost rozvíjet svůj charakter. Bůh vás přivedl do styku se svým dílem, abyste byli naplněni Kristovým duchem. Každý den, každá hodina k vám přichází jako výsada vykoupená krví, abys nejen směl pracovat pro své vykoupení, ale směl mít také účast na přivádění duší ke Kristu, na budování Jeho království a představovat Jeho lásku. Bůh žádá pro své dílo srdce a oddanost. Ti, kdo jsou skutečnými Božími pomocníky, ponesou tíhu díla a jako služebníci, které On posílá, budou cítit: „Běda mně, neobstojím-li věrně a pravdivě na svém místě důvěry.“
Milý bratře, jestliže Tvoje srdce už nemá větší zájem o dílo než je naznačeno tou skutečností, že je tak lehce dovedeš opustit, nemám, co bych řekla, nebudu Tě zapřísahat, abys setrval ve své službě, ani bratra X, aby se do ní vrátil. Vy oba ukazujete, že nejste muži, na nichž je možno stavět.
Já bych Ti nikdy nenabízela ani žádnému jinému muži úplatek, abych vás udržela pro práci na díle, i kdyby toto dílo vaším odchodem nějakou dobu utrpělo. Kristus stojí u kormidla. Jestliže Jeho Duch tak na Tebe nezapůsobí, abys byl ochoten být pro pravdu něčím nebo něco pro ni dělat, pak se můžeš této lekci naučit jedině až Tě potká zkouška. Bůh podrobí zkoušce věrnost každého člověka. Kristus nás vykoupil za nekonečně velkou oběť. Třebaže byl bohatý, stal se kvůli nám chudý, abychom my skrze Jeho chudobu získali věčné bohatství. Všechny naše schopnosti a všechen náš rozum nám Pán pouze propůjčil v té důvěře, že jich užijeme pro Něj. Naší výsadou je, že se podílíme s Kristem na Jeho oběti, jestliže chceme.
Zkušení a zbožní muži, kteří se pustili do tohoto díla, zapřeli své já a neváhali obětovat cokoli, jen aby se dařilo, nespí v hrobě. Naopak byli těmi cestami, které Bůh ustanovil, skrze než církvi sdělil zásady duchovního života. Měli tu nejcennější zkušenost, nedali se koupit ani prodat. Jejich čistota, oddanost a obětavost, jejich živý vztah k Bohu, byly požehnáním na jehož základě se dílo budovalo. Pro naše ústavy byl příznačný duch obětavosti.
V něčem se však dílo pokazilo. Rostlo sice co do šíře a vybavení, ale vytrácela se zbožnost. Ve dnech, kdy jsme zápasili s chudobou, cítili ti, kdo viděli, jak úžasně Bůh usiloval o vybudování díla, že se jim nemůže ostat žádné větší pocty než budou-li svázáni se zájmy díla posvátnými pouty, které je spojují s Bohem. Myslíš, že by složili svá břemena a dohadovali se s Pánem o peněžní záležitosti? Ne, ne. I kdyby každý prospěchář opustil místo své služby, tito by nikdy od svého díla neutekli. Tito by asi řekli: „Jestliže mě Pán postavil sem, přeje si, abych byl věrným šafářem, který se denně od Něho učí, jak pracovat tak, aby se mu to líbilo. Já chci setrvat na svém místě, dokud mě Bůh neodvolá. Chci poznat, co to znamená být skutečným, upřímným křesťanem. Odměny se mi snad dostane až na nebesích.“
Věřící, kteří se před námi obětovali pro vybudování díla, byli naplněni týmž duchem. Cítili, že Bůh žádá od všech, kdo pro Jeho věc pracují, aby veškeré své tělesné i duševní schopnosti dali bezvýhradně do služeb díla, aby mělo úspěch. Dostávali svědectví, která ve jménu Božím žádala veškerou jejich energii při spolupráci s anděly a všechnu prohloubenou schopnost, kterou získali tím, že každý dar dál procvičovali.
Zhoubné účinky sobectví a chamtivosti
Ti, kdo pro nějakou světskou pohnutku dokáží opustit dílo, si možná myslí, že mají o Boží věc určitý zájem. Ale v lidském srdci se skrývá sobectví a chamtivost, jsou to ty nejmocnější vášně a výsledek je téměř vždy předem znám. Jedině tehdy, když se člověk denně sytí chlebem Jeho slova, převáží božský vliv satanův, jinak zase zvítězí sobectví a chamtivost. Kdo je sebevědomý a nezávislý na Bohu, ten nikdy nevejde do Božího království. Jedině ti budou účastníky Jeho slávy kdo se účastní s Kristem Jeho sebezapření a oběti.
Ti, kdo si uvědomují třeba jen částečně, co pro ně a jejich bližní znamená vykoupení, budou se držet víry a pochopí - alespoň v omezené míře nesmírnou bídu lidského pokolení. Jejich srdce pociťuje soucit, kdykoli vidí, kolik je v našem světě chudoby, když vidí lidi trpící nedostatkem jídla a oděvu i mravní bídu tisíců těch, jimž hrozí strašná záhuba, proti níž není tělesné utrpení ničím. Náboženství Ježíše Krista dobylo nad lidskou sobeckostí zázračné vítězství. Ti, jsou jeho spolupracovníky, vidí neustále před sebou jeho sebezapření a oběť a podrobují svou vůli cele vůli Boží....
Bůh chce, aby všichni, kdo jsou Jeho pomocníky, věděli co nejvíc o Jeho lásce a o Jeho spasitelné moci. Nikdy bychom neměli říkat: „Nemám žádnou zkušenost,“ neboť ten Bůh, který se zjevil apoštolu Pavlovi, zjeví se každému, kdo ho bude opravdově hledat. Co řekl Bůh Abrahamovi? „Nebo znám jej“, řekl Bůh, který zkoumá srdce, „protož přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Hospodinovy, a činili spravedlnost a soud“ (Gn 18,19). Abraham pěstoval svůj vztah k Bohu doma a úcta k Hospodinovu domu, říká: „Znám jej, protož přikáže.“ Zde není možná zrada svatých svěřených úkolů, žádného váhání mezi tím, co je správné a co je špatné. Ten jediný Svatý dal pravidla pro všechny, měřítko charakteru, od něhož se nikdo nemůže odchýlit, aniž by se provinil. Musíme pilně a svědomitě zkoumat Boží vůli a jí všechno podřídit. Zákony, jimiž se má každý člověk řídit, prýští ze srdce, které je plné nekonečné lásky.
Týž svatý Posel, který říká „Znám Abrahama“, znal také Kornelia a poslal svého anděla s poselstvím k muži, který přijal a využil tohoto světla, které mu Bůh dal. Anděl řekl: „Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na paměť před tváří Boží. Protož nyní pošli muže do Joppe, a povolej Šimona, kterýž má příjmi Petr.“ Pak následují přesné příkazy: „Ten hospodu má u nějakého Šimona koželuha, kterýž má dům u moře. On poví tobě, co bys měl činiti“ (Sk 10,4-6). Takto působí anděl Páně, aby přivedl Kornelia k člověku, skrze něhož by mohl obdržet větší světlo. Studujte pečlivě celou kapitolu a všimněte si, jak prostě je všechno provedeno. Uvažte potom, že Pán zná každého z nás jménem, i to, kde právě žijeme, i ducha, jakého máme, i každý čin našeho života. Andělé, kteří jsou vyslaní k službě procházejí středem sborů a všímají si, jak věrně každý konáme svou povinnost.
Andělé také zaznamenávají každé naše zanedbání povinnosti. Podívejte se na příběh Ananiáše a Zafíry. Oba tvrdili, že věnovali celé své jmění Bohu, lhali Duchu svatému a za tento svůj podvod ztratili nejen život zdejší, ale i budoucí. Je to smutné, že každý, kdo se obírá posvátými věcmi, přece jen vnáší do služby své vlastní povahové rysy, a nutí Boha svými hříchy ke službě. Bůh žádá, aby v postavení, které jim bylo svěřeno byli příkladem toho jak Kristus uvažuje. Žel v celé jejich práci jsou viditelné závadné povahové rysy a jejich sobectví maří posvátnou Boží věc. Pán ví, jestli ti, kdo nesou břemeno odpovědnosti, jsou věrnými správci, kteří dodržují přísnou poctivost při každém jednání a vtiskují tuto pečeť každé fázi svého díla....
Jsi smutný, Tvé srdce je sevřené, ale neklam sám sebe, ani nečekej, že muž i ženy si budou vážit světla, které jim Bůh ze svatosti dal, dokud neotevřou svá srdce Ježíši: „Spolehněte se na mne“, říká, „důvěřujte mi. Já tě nikdy neopustím, budu ti osvědčenou pomocí vždy v pravý čas.“
Bylo mi zjeveno, že všichni, kdo teď zastávají důležité místo v Review and Herald, budou podrobeni zkoušce. Jestliže jim bude vzorem Kristus, On jim dá moudrost, poznání i schopnost rozeznávat pravého Boha; budou růst v milosti a náklonnosti ke způsobu Krista. Jejich povahy budou formovány k Jeho podobě. Jestliže se odkloní od Boží cesty, jejich úmysl a úsudek bude řídit jiný duch a budou vymýšlet plány bez Pána, dají se svým vlastním směrem a opustí postavení, které zastávali. Dostali světlo. Jestliže se od Něho odchýlí a půjdou svou vlastní cestou, neměl by jim nikdo dávat úplatek, aby je přiměl setrvat na jejich místě. Byli by i nadále překážkou a pastí. Nadešel čas, kdy se začne pochybovat o všem, o čem se pochybovat dá, aby obstálo to, co je neotřesitelné.
- Letter 20a, 1893.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt