Získat ty nejtalentovanější lidi

Občas jsem pociťovala, že Duch Páně mě vybízí, abych vydávala našim bratřím svědectví, že pro práci v různých našich ústavech a četných jiných odvětvích naší věcí je potřebí získávat ty nejnadanější lidi. Ti, kdo pro tuto dílo pracují, musí být vzdělaní lidé, které Bůh může učit a které může poctit moudrostí a chápáním, jako to učinil Danielovi. Musí to být lidé myslící, lidé, kteří nesou Boží znamení, kteří neustále zdokonalují svou svatost, mravní důstojnost i výbornou kvalitu své práce. Jsou-li to lidé, kteří neustále rostou, mají rozumnou mysl a posvěcenou chápavost, poslouchají-li Boží hlas a snaží se zachytit každý paprsek světla z nebes - pak půjdou jako slunce po dráze, která se neodchyluje, porostou v moudrosti a budou Bohu milí....

Ti, kteří jsou v našich ústavech na vedoucích místech, by měli mít velké pochopení, aby respektovali ty, kteří mají zušlechtěný rozum a kteří je budou odměňovat úměrně jejich zodpovědnosti. Je pravda, že ti, kteří pracují na díle Páně, by to neměli dělat pouze za mzdu, kterou dostávají, ale proto, aby Boha uctívali, napomáhali Jeho věci, aby jednou dostali nepomíjitelné bohatství. Zároveň bychom se neměli domnívat, že ti, kteří jsou schopni vykonávat práci vyžadující přemýšlení a usilovanou snahu a mohou ji dělat přesně a důkladně, by neměli dostávat větší plat než méně obratný řemeslník. Nadání musí být správně oceněno. Ti, kteří nedovedou ocenit opravdovou práci a duševní schopnost, by neměli zastávat vedoucí místa v našich ústavech, protože jinak budou práci překážet a strhávat ji na nižší úroveň.

Mají-li naše ústavy prospívat tak, jak si Bůh přeje, musí tu být víc starostlivosti a opravdové modlitby spolu s neutuchajícím zanícením a dobrou prací. Na to, aby pracovníci našich ústavů konali Boží dílo a s láskou, je třeba vynaložit více prostředků. Hlavní věcí nesmí být snaha o šetrnost za každou cenu. Někteří skoupí lidé přijímají laciné pracovníky, jejichž práce odpovídá jejich mzdě. Dílo bude pokračovat pomaleji a velikost věci bude podceněna.

- Letter 63, 1886.

Platy pracovníků našich zařízení

Vydavatelská práce byla založena na oběti a udržovala se jen díky zvláštní Boží prozíravostí. Začali jsme s ní za bídných podmínek, měli jsme sotva co do úst a na sebe. Když bylo málo brambor a museli jsme za ně hodně platit, nahradili jsme je tuřínem. Šest dolarů za týden bylo vše, co jsme v prvních letech své práce dostávali. Měli jsme početnou rodinu. Ale s penězi jsme vyšli. Nemohli jsme si koupit všechno, co jsme si přáli, museli jsme se ve svých potřebách omezovat. Byli jsme však rozhodnuti, že svět musí dostat světlo přítomné pravdy a vkládali jsme do své práce všechny své síly duševní i tělesné. Pracovali jsme od časného rána do noci, bez odpočinku a nepotřebovali jsme být povzbuzováni žádnými vysokými platy.... Bůh stál při nás a když pak měla vydavatelská práce úspěch, byly platy zvýšeny podle potřeby.

Platy odstupňovat, ale spravedlivě

Za mého pobytu ve Švýcarsku mi z Battle Creeku sdělili, že sestavili plán, podle něhož by neměl nikdo, kdo pracuje v kanceláři, dostávat víc než 12 dolarů týdně. Řekla jsem, že to nebude dobré, protože někteří budou nezbytně potřebovat vyšší platy. Dvojnásobnou částku však by neměl dostávat každý, kdo pracuje v kanceláři, neboť jestliže několik zaměstnanců dostane tak vysoký plat, nemohou být všichni odměněni spravedlivě. Dávat vysoké mzdy několika málo lidem a jiným - kteří by si to zasloužili také - dávat daleko méně, to je světský plán a není to spravedlivé.

Pán chce, aby v každé škole, každé tiskárně, zdravotním zařízení nebo ve vydavatelství pracovali věrní lidé. Pro jejich platy by nemělo platit světské měřítko. O těchto by měli rozhodovat lidé s velmi bystrým úsudkem, aby nevznikala žádná šlechta, ale aby vládla rovnost, která je zákonem nebes. „Vy všichni bratří jste“ (Mt 23,8). Tito mnozí by neměli žádat vysoké platy a ty by se neměly poskytovat jako prostředek k zajišťování schopnosti a talentů, protože je to světská zásada. Zvyšování platů nese zákonitě s sebou růst sobectví, pýchy, okázalosti, samolibosti a zbytečnou výstřednost, zatím co lidé, kteří se ze všech sil snaží platit své desátky a předkládají své oběti Bohu, takovému pokušení nepodléhají. Na nich je patrná jen jejich chudoba. Pán miluje každého člověka stejně. Rozdíl je jen v tom, že člověk obětavý, ponížený, který miluje Boha a ze všech sil se Mu snaží sloužit, je vždycky bližší velkému srdci nekonečné lásky než člověk, který po chuti užívá všeho dobrého, co život poskytuje.

Neměřit měřítkem světa

Dostala jsem mnohá svědectví o tom, že se nemáme řídit světským měřítkem. Nemáme povolovat své náklonnosti uchvátit všechno, čeho se můžeme zmocnit, vydávat své peníze na oblečení a životní přepych, jak to dělají lidé ze světa. Budeme-li žít pro vlastní potěšení, nebudeme ani v nejmenším šťastnější. Zbytečné peněžní výdaje ochuzují Boží pokladnu a někdo musí schodek nahradit. Příležitost k budování Kristova království na tomto světě je velmi omezená, protože lidé okrádají Boha na desátcích i darech.

Ani na chvíli by si neměl nikdo myslet, že to, jak energicky se někdo dožaduje vyšší mzdy, je měřítkem jeho ceny jako pracovníka v očích Božích. Svět cení člověka podle toho, na kolik se cení jeho majetek. V nebeských knihách je však zaznamenána cena člověka podle toho, kolik dobrého vykonal prostředky, které mu byly svěřeny. V Boží bázni a lásce, se svými hřivnami plně obětovanými pokroku Boží slávy může člověk ukázat svou pravou hodnotu. Teprve podle odměny, jakou dostane každý podle jeho díla oceněného při posledním soudu, se ukáže, kolik pokladů si už nastřádal v nebesích.

Po léta se moje svědectví obracelo proti skrovnému platu, jaký dostávali někteří naši kazatelé. Zeptejte se, pátrejte v knihách a zjistíte, že s některými našimi kazateli jsme měli velmi důvěrná jednání. Je třeba, aby revisní výbor měl pochopení pro jejich povolání a aby měl Kristova ducha. V tomto výboru jsou i lidé, kteří nemají správnou představu o sebezapření a obětavosti, která se žádá od Božího služebníka. Oni si nedovedou dobře představit, co to znamená odejít z domova, od ženy a dětí a stát se Božím misionářem, pracovat pro duše s tím vědomím, že bude nutno vydat účet. Pravý Boží služebník zasvětí celý svůj život službě.

Výstraha ze Salamanky

Za pobytu v Salamance ve státě New York, v listopadu 1890, mi bylo zjeveno mnoho věcí. Měla jsem vidění, že do našeho ústředí proniká smýšlení, jaké Bůh neschvaluje. Někteří dostávají vysoké mzdy, zatím co jiní, kteří na svém místě věrně po léta pracovali, dostávají mnohem méně. Měla jsem opakovaná vidění v tom smyslu, že Bůh si nepřeje, aby se člověk zhroutil a aby misionářský duch vyhasl....

Vím, že jsou lidé, kteří jen s velkým sebezapřením platí svůj desátek a přinášejí oběti Boží věci.Ti, kdo stojí v čele díla, by měli jednat tak, aby mohli s čistým svědomím říci: „Pojďte, pracujme společně na díle, které bylo začato s obětí a udržuje se jen neustálým sebezapíráním.“ Ti, kdo stojí v čele našich ústavů by se neměli v hospodaření a omezování svých potřeb dát zahanbit naším lidem.

- MS 25a, 1891.

Pohled na hrozící nebezpečí v r. 1890

Budoucnost sanatoria a vydavatelství v Battle Creeku a naše ústavy vůbec mi dělají velké starosti. V našich ústavech se projevuje a rok od roku sílí jakýsi duch, který je docela jiného druhu než ten, který Pán zjevil ve svém Slovu a kterým by se měli vyznačovat lékaři a pracovníci našich zdravotnických ústavů a vydavatelství. Udržuje se názor, že lékaři v sanatoriu a lidé na zodpovědných místech ve vydavatelství nejsou vázáni řídit se křesťanskými zásadami sebezapření a obětavosti. Tato myšlenka však pochází od satana. Jestliže lékaři dávají najevo, že myslí víc na plat, který mají dostat, než na práci v ústavu, ukazují, že nejsou lidmi, na které je možno se spolehnout jako na nesobecké, bohabojné Kristovy sluhy, kteří by vykonávali věrně Mistrovo dílo. Mužové, kteří jsou ovládání sobeckými tužbami, by neměli být pracovníky našich ústavů....

Bůh bude žádat náhradu od lidí v tom poměru, jak oni oceňovali sebe a své služby, neboť budou souzeni podle svých choutek a naprosto ne nějakým měřítkem, které si sami stanovili. Jestliže si tak vysoko ocenili svých hřiven i svých schopností, bude se od nich požadovat, aby vykonávali služby úměrné svému vlastnímu ocenění a svým nárokům. Ach, jak málokdo opravdu zná Otce nebo Syna Ježíše Krista. Kdyby byli naplněni Kristovým Duchem, konali by Kristovy skutky. „Budiž tedy táž mysl při vás, kteráž i při Kristu Ježíši byla.“ (F 2,5).

Naše hřivny patří Bohu

Ten, kdo soudí spravedlivě, řekl: „Beze mne nic nemůžete učiniti“ (J 15,5). Všechno nadání, velké nebo malé, nám bylo svěřeno od Boha, abychom ho použili pro Jeho službu a když lidé využívají svých schopností jednoduše pro sebe a nijak se nestarají, aby pracovali v souladu s těmi v lékařské praxi, kteří jsou téže víry, ukazují, že mají sklon posuzovat tyto muže podle sebe. Nesnaží se uposlechnout Kristovy prosby, aby byli jedno, jako On a Otec jsou jedno. Když žádají za své služby přemrštěné ceny, Bůh, Soudce vší země je bude posuzovat podle toho, jak dalece přeceňovali své mínění a bude od nich vyžadovat plný rozsah hodnoty, kterou přisuzují sobě.

Poněvadž se oceňují z hlediska peněz, bude Bůh soudit jejich skutky tak, že bude srovnávat jejich služby podle toho, jak je oceňovali oni. Nikdo, kdo tak vysoko cení své schopnosti, nespatří nikdy nebesa, jestliže se neobrátí, neboť jeho vlastní služba pro Krista nikdy nevyváží misku vah s jeho sebevědomím nebo s jeho nároky, jak požaduje, aby jiní sloužili jemu....

Ten, kdo je sobecký a hrabivý, chtivý každého dolaru, který může dostat od našich ústavů za své služby, ten brzdí Boží dílo na zemi, ten „má už svou odměnu“. Nemůže být uznán hodným toho, aby dostal věčnou nebeskou odměnu v příbytcích, které Kristus odešel připravit těm, kdo zapřou sebe, vezmou Jeho kříž a následují Ho. Způsobilost lidí vejít v dědictví vykoupené krví, se zkouší během tohoto života, který je zkouškou. Ti, kdo mají ducha sebezapření, jakého osvědčil Kristus, když dal sebe, aby vykoupil padlého člověka, ti budou pít kalich a budou křtěni křtem a budou mít účast na Vykupitelově slávě.

- Letter 41, 1890.

Důležitost sebezapření

Bylo mi ukázáno, že naše vydavatelství by nemělo být vedeno podle týchž zásad jako jiné vydavatelství, ale že to má být něco po způsobu misijní školy. Každý kdo tam pracuje, má být opravdovým misionářem a má pracovat podle týchž zásad, jimiž toto naše středisko vzniklo. Sebezapření by mělo být samozřejmou vlastností všech pracovníků....

Sebezapřením by se měli vyznačovat lidé zaměstnání na zodpovědných místech našeho vydavatelství a měli by být příkladem pro všechny pracovníky. Z ducha sebezapření toto dílo vzniklo a týž duch by se v něm měl projevovat a udržovat. Velký cíl je nutno mít stále na mysli. Toto je misijní dílo a ti, kdo nemají žádného misionářského ducha, by tuto práci dál dělat neměli. - Letter 5, 1892.

Co hrozí všem našim ústavům

Apoštol Pavel dobře viděl zlé věci, které se vkrádaly do církve, když prohlásil: „Miluji vás Božím milováním. Zasnoubil jsem zajisté vás čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu. Ale bojím se, aby snad, jakž onen had svedl Evu chytrosti svou, tak nebyly porušeny mysli vaše od sprostnosti, kteráž jest v Kristu“ (2K 11,2.3).

To je to zlo, které dnes hrozí našim školám, ústavům i sborům. Nenastane-li náprava, bude to znamenat pro mnohé nebezpečí. Někdo se bude domnívat, že by měl být bohatě odměňován, protože vykonává takovou práci, za kterou se u nevěřících velmi dobře platí. Když začne být nespokojený, prodá sám sebe tomu, kdo nabídne nejvíc. V zájmu správnosti zásad, kterých by měli všichni dbát, kdo pracují v našich ústavech, mi Pán přikazuje, aby řekla všem, kdo nesou odpovědnost: „Přerušte okamžitě se všemi takovými spojení, neboť toto je zlý kvas sobectví a chamtivosti.“

Užívají pro sebe i mezi sebou pouze lidských měřítek. To nejhorší, co můžete pro ně udělat je, když se budete snažit je udržet. I kdyby to byli vydavatelé nebo ředitelé, nezdržujte je. Při takovém člověku Bůh nestojí, a není tedy pro vás bezpečné, abyste na něm lpěli. Tento člověk už vlastně není věřícím. Jeho srovnávání ho dovedlo k obojetnosti. On si říká: „Když takový pracovník dostal takovou částku, já bych měl dostat také tolik.“ Informuje se o tom, na co má právo a přivlastní si peníze pro vlastní potřebu. Takto okrádá pokladnu. Bůh to posuzuje stejně, jako posuzoval hřích Achanův. Ví, že takoví lidé nemohou pracovat tak, jak by měli. Nemohou uhradit nutné potřeby těch, kdo pracují na obtížných Božích rolích, kde musí obětovat část svého platu na potřeby těchto pracovišť. Bůh každý takový případ vidí a vynese svůj rozsudek nad těmi, kdo takto posuzují sebe a sobecky se starají, aby dostali všechno, co si myslí, že by měli mít.

- MS 97, 1899.

Jeden charakteristický rys díla je ohrožen

S ohledem na rozsáhlé dílo, které má být vykonáno, by měli být naši pracovníci ochotni pracovat za přiměřenou mzdu. I když byste mohli dostat vysoké mzdy, měli byste myslet na Kristův příklad, který přišel na náš svět a žil životem sebezapření. Právě v této době je velmi závažné, jaké mzdy pracovníci žádají. Jestliže požadujete a dostáváte vysoké mzdy, umožňujete jiným, aby jednali stejně. Právě žádost pracovníků o vysoké mzdy pomohla zkazit ducha práce v Battle Creeku. Dva muži tohoto hnutí zahájili, tři nebo čtyři a jiní se připojili a výsledkem bylo spojené úsilí o akci, která - kdyby byla našla pochopení u většiny - by byla zničila jeden z charakteristických rysů díla tohoto poselství. Věc přítomné pravdy byla založena na sebezapření a obětavosti. Tento sobecký a chtivý duch je pravým opakem jejich zásad. Je to jako vražedné malomocenství, které časem zachvátí celé tělo. Bojím se toho. Potřebujeme se mít na pozoru, abychom nepozbyli obětavého ducha, jakým se vyznačovala naše práce v dřívějších letech.

Řídit práci v sanatoriu v ---- vám nebude připadat těžké. Budete-li jednat nesobecky, nevynucovat si vámi určený plat, bude vás Pán ve vaší práci podpírat. Jestliže - na druhé straně - budete vyžadovat vysoký plat, nakazíte tím jiné, kteří budou žádat totéž. Tak se spotřebují peníze, kterých se mělo užít k vybudování díla věci přítomné pravdy na jiných místech.

Děláme-li důležitá rozhodnutí, měli bychom věc zkoumat po všech stránkách. Máme mít stále na paměti, že v tomto díle jsme dostali úkol, který máme zodpovědně plnit. Pokud se týče mezd, jednali by někteří lidé po světském způsobu. Pán se však nedívá na věci tak, jak je vidí tito lidé. On pohlíží na naše povinnosti a naši zodpovědnost ve světle Kristova sebezapíravého příkladu. Evangelium musí být hlásáno světu tak, že poselství půjde ruku v ruce s příkladem.

Naše sanatoria nemají být vedena po světském způsobu. Ani primář nemusí nutně dostávat nadměrný plat, vždyť jsme všichni Boží služebníci.

- Letter 370, 1907.

Od lékařů a kazatelů se vyžaduje sebezapření

Cítím dnes ráno, že je nutné, abych vám napsala a požádala vás, abyste jednali se všemi lidmi spravedlivě. Dostala jsem poučení, že je nebezpečí, že se dáte stejným směrem jako někteří lékaři, kteří lidem ubližují. Máme dělat všechno, co je v naší moci, abychom podpořili nadání kazatelů i lékařů tím, že jim poskytujeme všemožné výhody. Existuje však hranice, kterou bychom neměli přistoupit.

Když jsme se snažili najít vrchního lékaře pro sanatorium v Loma Lindě, jistý zkušený lékař byl za jistých podmínek ochoten jít. Stanovil si za své služby jistou částku a řekl, že za menší plat místo nepřijme. Někteří soudili - protože se zdálo tak těžké někoho najít - že bychom tohoto lékaře měli přijmout za podmínek, které si klade. Ale já jsem bratru (J.A.) Brudenovi řekla: „Přijmout tohoto lékaře a platit mu tolik, když druzí, kteří pracují stejně věrně a dostávají méně, by nebylo správné. Toto není spravedlivé a Pán mě poučil, že by takové rozlišování neschvaloval.“

Pán žádá pro svou službu sebezapření a tento požadavek zavazuje stejně lékaře, jako kazatele. Máme před sebou náročné dílo, které vyžaduje finanční prostředky a my musíme zvát do služby mladé lidi, aby pracovali jako kazatelé a lékaři, nikoliv kvůli nadměrným platům, ale poněvadž to Boží věc velmi potřebuje. Pána netěší tento duch pachtění se o nejvyšších platech. Potřebujeme lékaře a kazatele, kteří zasvětili své srdce Bohu a kteří své příkazy na cestu dostávají od největšího Lékaře-Misionáře, jaký kdy chodil po této zemi. Ať hledí na Jeho život plný sebezapření a pak ať ochotně něco obětují, aby více pracovníků mohlo zasévat setbu evangelia. Budou-li všichni pracovat v tomto duchu, budou mít také menší požadavky na mzdy.

Někteří v tomto ohledu zklamali. Bůh je obdařil schopností konat dobré služby, oni se však nedokázali naučit lekcím hospodaření, sebezapření, ani toho, aby chodili pokorně sa Bohem Obdrželi vysoké platy, které žádali a začali zbytečně utrácet. Ztratili svůj dobrý vliv a Boží přející ruka s nimi nebyla.... Dejte si pozor, abyste nevkládali příliš velkou důvěru v ty, kdo požadují vysoké platy ještě než začnou pracovat na Božím díle. To vám píši pro výstrahu.

- Letter 330, 1906.

Rada lékaři k otázce pevného platu

To, že máte kromě svého platu dostávat ještě peníze, které si vyděláte za určitou práci, otvírá dveře pokušení, které nepovede k dobrým výsledkům. Tohoto si nejste vědom Vy ani ti, kteří tyto články dohody sestavovali. Tato dohoda bude znamenat velkou škodu pro Vás a hanbu pro Boží věc. V tomto plánu je klamný základ, který je nutno uvážit. Nic nemá zůstávat nedokončeno, všechno se má prohovořit. Měl byste přijmout určitou částku jako mzdu za svou práci a žít tak, abyste s ní vystačil.

Něco podobného stanovilo při vyjednávání s Dr.U. Je to podvodný obchod. Bůh vidí, kam to směřuje i jaký bude výsledek. Tento způsob odměňování nebude platit pro sanatoria, která se budou zřizovat. Tento ústav Vám musí platit patřičnou částku za Vaše služby a všichni, kdo pro tento ústav pracují, musí být odměňováni podle svých služeb.

- Letter 99, 1900.

Nesouhlas s 30%-ní odměnou

Co se týče návrhu bratra V, (Mzda 25 dolarů týdně, 30% za operace, jeden měsíc v roce neplaceného volna pro studium a vlastní zdokonalení. Smlouva platí 5 let.) jsem stejného názoru jako vy. My si nemůžeme dovolit vytasit se s plánem vysokých mezd. Toto bylo neštěstím pro lid v Battle Creeku a já o tom vím své. Čeká nás rozsáhlá misionářská práce. Musíme si být jisti, že dbáme na Kristovy požadavky, který dal našemu světu sám sebe. Měli bychom udělat vše co je v naší moci. Je třeba, aby vládl pořádek a řád a má se udělat všechno, co je možné, abychom se v každém ohledu přiblížili k dokonalosti. V Austrálii mi bylo zjeveno, že platit 25 dolarů týdně a ještě dávat vysoké procento za chirurgické výkony, není možné, protože je v sázce naše svědectví. Bylo mi ukázáno, že mnoho sanatorií se bude muset postavit v jižní Kalifornii, neboť tam nastane velký příliv lidí, když budou mnozí vyhledávat tamnější podnebí.

Musíme být v souladu s Hospodinem, každý připraven následovat příkladu Ježíše Krista. Nemůžeme souhlasit, aby se vyplácely přemrštěné mzdy. Bůh žádá od svých lékařů, aby vyhověli pozvání: „Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí duším svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké“ (Mt 11, 29.3O).

„Nevymáhejte vysokou mzdu“

Velmi ráda bych Vás viděla a hovořila s Vámi. Vroucně si přeji, abyste napodobil vzor daný v Božím Slově....

Doktore W, snažně Vás prosím, abyste nevymáhal vysokou mzdu. Uděláte-li to, budou jiní chtít totéž. Jestliže to dovolíme, brzy zjistíme, že mzdy pohltí všechny příjmy sanatoria a že nebude nikoho, kdo by pokračoval v misijním díle v cizích zemích.

Píši Vám to, protože vím, o čem mluvím. Pán svůj lid zkouší. Můj manžel a já jsme tím prošli, a protože jsme nežádali velký plat, ale byli ochotni pracovat se sebezapřením a obětavostí. Pán nás obdařil svou hojnou milostí. Půjdete-li cestou sebezapření, budete příkladem pro jiné a pro dílo to bude požehnáním. Když jste pracoval v ----, bylo Vaším nejpůsobivějším kázáním to, že jste žil ve své rodině podle zásad pravdy a osvědčoval opravdovou oddanost dílu Páně. Vím, o čem mluvím, když toto říkám.

Mezi platem kazatele a lékaře by měl být menší rozdíl než byl dosud. Od našich kazatelů se očekává, že budou členům sboru příkladem ve štědrosti, proto by jejich plat měl být takový, aby mohli dávat hojné dary.

- Letter 372, 1907.

Výstřednost a autorita

Naši kazatelé, lékaři, učitelé a agitátoři se musí celou svou myslí, srdcem i duší odevzdat Bohu.... Žádné naše oblečení, nákladné příbytky, ani módní život nevtiskne dílu dobré znamení, ale tichý a pokojný duch je před obličejem Božím určitě velmi drahý. Náboženství nedělá člověka drsným a hrubým. Opravdový věřící, vědomí si své mdloby, se bude v každém ohledu hlídat a složí veškerou svou důvěru v Boha. Opravdová křesťanská zbožnost se nedá vnutit, je to projev upřímného srdce....

Bůh povolává lidi nepatrné, lidi, kteří se modlí, lidí skutků.V očích vnímavých lidí nebudou mužové a ženy hodnoceni lépe jen proto, že vystavují na odiv své bohatství. Není správné, když lékař vede nákladný život a pak účtuje přemrštěné ceny za provedení malých operací. Bůh vidí všechny tyto věci v jejich pravém světle.

- MS 34, 1904.

Důležitý rozhovor o lékařských platech

(Ráno dne 4.12.1913 se radili vedoucí bratři z Pacific Union Conference se sestrou E.G.Whiteovou v jejím Elmshavenském domově o platech našich lékařů v sanatoriích. O rozhovoru byl pořízen těsnopisný záznam a na rubu strojopisu je vlastní rukou sestry Whiteové napsána poznámka: „Toto je naprosto správné a já s tím plně souhlasím. Kéž nám Pán pomáhá, učí a vede na každém kroku v našich nesnázích.“ Následující řádky přinášejí nejdůležitější části záznamu tohoto rozhovoru. - Sestavovatelé).

Přítomní byli: E.G.Whiteová, starší sboru: F.M.Burg, G.W.Reaser, W.M.Adams, J.H.Behrens, C.I.Taggart, A.G.Christiansen. W.C.White; Dále byl přítomen C.C.Crisler.

Po úvodních slovech a pozdravech promluvil starší W.C.White takto:

Včera jsme celý den uvažovali o zájmech různých našich škol v Pacific Union Conference. V těchto školách v Angwinu, Lodi, Fernando, Armoně a Loma Lindě, se vyučuje 600 až 700 studentů. Když jsem se o těchto školách začal společně radit, byli jsme povzbuzeni.

Dnes musíme začít uvažovat o problémech sanatorií, zejména o otázce platů, které by mněli naši lékaři a chirurgové dostávat. V našem sanatoriu v ---- máme bohabojného lékaře, který si získal důvěru všech spolupracujících, muže jehož Bůh zvláště obdařil pro jeho službu nemocným. Jeho přání je, aby mohl u nás zůstat a také si to přejí všichni ostatní. On však žádá, aby mu bratři dávali téměř dvojnásobný plat než dostávají naši průměrní pracovníci. On rád štědře dává, a tak si přeje mít více peněz, aby je mohl volněji vydávat. Jsme na rozpacích, jak máme odpovědět a chtěli bychom vědět, dostalo-li se ti o tom nějakého světla.

Sestra Whiteová: Jestliže dostává o hodně víc než jiní lékaři, začnou si tito říkat, že jejich platy nejsou spravedlivé a že si zasluhují také víc. Musíme postupovat opatrně a rozumně a nedovolit, aby platy byly zvýšeny tak, že to bude pro mnohé pokušením. Lékařské platy budou asi muset spíš klesat než stoupat, protože nás čeká velká práce. Pokud nemáte jasný pokyn od Pána, není radno odměňovat jednoho člověka bohatší než jiného, který vykonává podobnou práci. Neboť jestliže to uděláte, budou jiní s naprostou samozřejmostí očekávat, že zvýšíte platy i jim. Musíme všechno důkladně uvážit a uvědomit si, že si nijak nepomůžeme, budeme-li si myslet, že můžeme nabídnout úspěšnému pracovníku vysoký plat prostě protož, že on ho vyžaduje. Musíme spíše uvážit, co si můžeme dovolit udělat v přítomné době, kdy se nám naskytují nová pole působnosti, na něž budeme muset od nynějška vynakládat mnohem víc prostředků, než jsme až dosud vydali. To jsou věci, které budou zkouškou víry pro náš lid.

W.C.White: Je to opravdu zkouška naší věrnosti, zvláště když skupina pracovníků pracuje s někým, koho se naučí mít ráda, obdivuje ho a věří, že dovede dělat lepší práci než kdokoli jiný. Pak je přirozené, že nesouhlasí, když mu bratři odmítnou dát to, co by mohl s prospěchem využít. Oni si myslí: „Co je to 1000 dolarů nebo 1500, zvlášť když jde o lidský život?“ Řeknou: „Tu je takový a takový případ člověka, kterého on vlastně zachránil, a tam je jiný člověk, který také žije dál jen jeho zásluhou“ a mají pocit, že by bylo od nás nepěkné, kdybychom jeho požadavků nevyhověli. Říkají dál: „Nikdo jiný nemusí tolik pracovat a vydržet, jako chirurg. Pomyslete jen, kolik hodin usilovné práce, úzkosti, duševních muk musí snést, když drahocenný život visí jen na vlásku.“

Na druhé straně však, když o té věci uvažujeme, musíme mít na paměti, že naším jednáním jsou ovlivněny jiné ústavy. Vidíme ubohá, ze všech sil zápasíci sanatoria položená na krásném místě, kde by mohl být čilý provoz, a tedy i pěkný výdělek, jen kdyby ústav měl výborného lékaře. A oni ho mohou dostat, jestliže se odhodlají platit o pouhých 300 či 500 dolarů víc než udává mzdová stupnice. Říkají nám: „Když nám dovolíte platit několik set dolarů víc než jste radili, můžeme ale pak jako sanatorium vydělat 5 000 dolarů, a z větších zisků můžeme krýt toto malé dodatečné vydání za platy.“ Tak to vypadá, díváme-li se na to z hlediska obchodního.

Sestra Whiteová: Za mnoha věcmi, s nimiž Pán není spokojen se skrývá sobectví. Musíme pracovat v naprosté shodě. Jen tak může naše dílo pokračovat. Pro některé to bude velmi těžké, pro jiné to bude snadnější. Všechny tyto věci se však budou muset brát tak, jak přicházejí, a pracovníci musí stále myslet na to, co obětoval Ježíš, když přišel na náš svět. Neustále to promýšlím a připadá mi, že můžeme vykonat úžasné dílo, dáme-li správný příklad. Ale jestliže žádáme to, co většina našich bratří dostat nemůže, pak to škodí naší autoritě. Některý bratr si řekne: „Ten a ten bratr má určitou mzdu, já tedy musím dostat také víc“. Tak budou mzdy stoupat výš a výš. Skutečnost je taková, že platy některých lidí se budou muset snížit, abychom mohli konat rozsáhlé dílo, které je před námi - totiž - varovat svět....

Když se v minulých letech uvažovalo o mzdách, řekla jsem bratřím, že Pán zná pohnutky, které nás inspirují k činu, a že On může změnit věci v náš prospěch i tehdy, kdy to vůbec nečekáme. Budeme-li dobrým příkladem, Pán nám požehná. Poznala jsem již, že Pán působil mnohými způsoby a na mnoha místech, aby pomohl právě těm, kdo vidí tyto věci v pravém světle a jsou příkladem obětavosti. Vy, bratři, pracujete opravdově, zbožně, pokorně, v duchu Kristově a Bůh před vámi otevřel dveře. Lid pozná vaše sebezapření. V dobách, kdy ke mně bratři přicházeli o radu, zda mají žádat vyšší platy, říkala jsem jim, že když je budou žádat, získají snad trochu peněz, ale že Boží požehnání bude provázet ty, kdo jdou jinou cestou. Bůh vidí odříkání. Hospodin Bůh Izraele vidí každou pohnutku a když se na vaší cestě vyskytne překážka, budou tam Boží andělé, aby vám pomohli zvítězit.

Měla jsem v sobě dokonale jasno, když jsem radila bratřím, aby nepožadovali vysoké mzdy, neboť toto není hlavní ohnutka, která nás nutí vydávat své síly pro dílo spásy duší.

Otázka platu nemá být pro nás překážkou v konání povinnosti, ať se po nás žádá služba kdekoliv. Pán může způsobit, že naše námaha bude požehnána tak, že daleko převýší jakékoliv odškodnění, které bychom mohli obdržet od lidí. On vloží svým služebníkům do úst slova, která mají pro hynoucí duše rozhodující význam.

Lid hladoví a žízní po pomoci z nebe. Snažila jsem se praktikovat tyto zásady obětavosti a vím, o čem mluvím, když říkám, že Bůh vám požehná, jestliže odpovědnost bude u vás na prvním místě. Raduji se z této výsady, že mohu dnes ráno dosvědčit, že Pán znovu a znovu dával věcem takový průběh, že jsme dostali víc než jsme vůbec mohli žádat.

Pán bude své služebníky zkoušet. Jestliže mu osvědčí věrnost a ponechají-li vše na Něm, On jim pomůže pokaždé, když budou potřebovat.

Nejsme Božími pomocníky kvůli mzdě, kterou snad v Jeho službě dostáváme. Je samozřejmé, bratři, že vy musíte dostávat plat, jímž byste uživili svou rodinu. Ale kdybyste si začali vymiňovat, kolik máte dostávat, byli byste kamenem úrazu pro někoho jiného, kdo třeba nemá odvahu žádat víc, nebo byste budili dojem, že jste příliš liberální a výsledkem bude zmatek. Jiní se budou domnívat, že se nejedná se všemi stejně. Brzy si uvědomíte, že to Boží věci neprospívá a takový výsledek vidět přece nechcete. Toužíte vidět, že okolnosti pomáhají Boží věci. Váš příklad - stejně jako vaše slova - mají být pro lid živou zárukou, že pravda přijatá srdcem plodí ducha sebezapření. Budete-li v tomto duchu pokračovat dál, budou vás mnozí následovat.

Pán si přeje, aby Jeho děti jednaly tím sebezapíravým, obětavým způsobem, který nám přinese uspokojení, že jsme svou povinnost vykonali dobře, protože to byla naše povinnost. Jednorozený Boží Syn vydal sebe sama k potupné smrti na kříži, a my bychom si měli stěžovat na oběti, které se po nás žádají?

Když v noci celé hodiny nespím, prosím Pána, aby se naši bratři vyvarovali slibů, že půjdou na určitá místa, ale s tou výhradou, že budou dostávat vyšší plat. Budou-li žít v duchu sebezapření, s důvěrou v Něho, Pán jim dá stálou mysl i charakter a výsledkem bude úspěch.

V budoucnu bude naše dílo potřebovat sebezapření a obětavost i přes to, co vše jsme v minulých letech zažili. Bůh si přeje, abychom svěřili své duše Jemu, aby skrze nás mohl působit rozmanitými způsoby. To, co tu navrhujete, mi je cizí. Bratři, choďme v tichosti a pokoře mysli a buďme pro své druhy příkladem obětavosti. Splníme-li svůj díl věrnosti, otevře Bůh před námi cesty, o nichž nemáme ani tušení....

Jestliže někdo navrhuje něco, co není v souladu se zásadami obětavosti, na nichž je naše dílo postaveno, připomeňme si, že Boží ruka může jediným pohybem snést všechno, co nám připadá užitečné, protože to nesloužilo slávě Jeho jména.

- MS 12, 1913.

Co dělat při nenadálých případech

Jestliže pro nedostatek peněz necháte své schopné pracovníky odejít, aby si našli jiné zaměstnání, budete si brzy přát, aby se vrátili. Otázka finanční se dá dobře vyřešit, budou-li všichni pracovníci ochotni souhlasit s menšími platy, když je málo peněžních prostředků. Pán mi ukázal, že tuto zásadu máme zavést v našich vydavatelstvích. Práce bude dostatek a vaše dílo bude potřebovat právě tyto lidi. Neměli bychom být snad všichni schopni ochotně omezit své potřeby v době, kdy je peněž tak málo?

Můj muž i já jsme podle této zásady pracovali. Řekli jsme: „Vydavatelství je ústav Páně. Budeme šetřit a omezíme své výdaje na nejnižší možnou míru.“Pán žádá obětavost od všech svých služebníků, aby Jeho dílo pokračovalo a mělo úspěch. Každý pracovník by měl dělat co může, abychom udrželi a ubránili naše vydavatelství v ---. Myslíte, že Pán nebude mít radost, až takový duch zavládne ve všech našich zařízeních? Naší povinností je být při práci zásadoví. Ježíš řekl: „Chce-li kdo jíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne“ (Lk 9,23). Jsme připraveni následovat Krista.

- Letter 25, 1896.

Naše ústavy mají být cele pod Božím dozorem. Byly vybudovány na základě obětí a jedině skrze oběť je možné, aby jejich dílo úspěšně pokračovalo.

- Letter 129, 1903.

Lidské nápady budou odvádět od sebezapření, od posvěcení a budou vymýšlet mnohé věci, které mají za cíl zlehčovat Boží poselství.

- RH 13.12.1892.