Uspokojení a požehnání, které plyne z obětavé práce

Ti, jimž na věci Boží záleží, si musí uvědomit, že nepracují pro sebe, ani pro malou mzdu, kterou možná dostávají a že Bůh může to málo, co dostávají rozmnožit mnohem víc než si myslí. Jak budou pokračovat v obětavé práci, dostanou od Boha uspokojení a požehnání. On požehná každému z nás, budeme-li pracovat v Kristově tichosti. Když tak vidím některé lidi, jak se snaží o vyšší platy, říkám si: „Ti se připravují o vzácné požehnání.“ Vím, že je to skutečně tak, poznala jsem to pokaždé vždy znovu.

Dejme se tedy, bratři, do práce a konejme ji jak dovedeme nejlépe, aniž bychom požadovali vyšší platy. Výjimkou by měl být jen takový případ, kdy by nám náš plat na živobytí nevystačil. Ale i tehdy se snažte, aby vaši potřebu viděli i jiní, neboť Bůh zapůsobí i na jejich srdce, takže se vás zastanou a jejich slovo bude mnohem účinnější než mnohá vaše slova. Oni vaši situaci lépe lidu vysvětlí. Pán je naším Bohem a pomocníkem.

Budeme-li mít správný vztah k Bohu, budeme mít úspěch, kamkoliv přijdeme. A my potřebujeme úspěch, ne peníze - živý úspěch a Bůh nám jej dá, protože dobře zná naše sebezapření. On ví o každé naší oběti. Vy si možná myslíte, že na vašem sebezapření nezáleží, že byste měli být více odměňování atd. ale Bohu na tom velice záleží. Vždy znovu a znovu mi bylo zjevováno, že když jednotlivci začnou toužit po stále vyšších mzdách, jejich zkušenost se změní, poruší se onen správný vztah k Bohu. Jestliže však budou mzdu, který již na první pohled svědčí o jejich obětavosti, vidí Pán jejich sebezapření a dá jim úspěch a vítězství. To mi bylo mnohokrát ukázáno. Pán, který vidí skryté věci, odplatí viditelně za každou oběť, kterou jsou ochotni přinášet jeho služebníci, kteří obstáli ve zkoušce.

- MS 12, 1913.

Nevyžadovat vymíněnou mzdu

Kristus zve všecky: „Poďtež ke mně všichni, kteříž pracujete a obtížení jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jeho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné a břímě mé lehké“ (Mt 11,28-30). Jestliže všichni ponesou Kristovo jho, jestliže se všichni učí budou v Jeho škole úkolům, kterým učí On, bude dostatek prostředků, aby se na mnoha místech zřídily léčebny, v nichž se bude uskutečňovat evangelizace.

Nikdo by neměl říkat: „Já se do této práce dám, dostanu-li za to určitou sumu; jinak to dělat nebudu.“ Ti, kdo takto mluví, ukazují, že nenesou jho Kristovo. Ti se nenaučili Jeho tichosti a pokoře....

Jsme-li bohatí na bohatství světa, tím nijak nestoupne naše cena v Božích očích. Pán uznává a přijímá toho, kdo je tichý a skromný. Čtěte 57. Kapitolu Izaiášovu, pečlivě ji studujte, protože Božímu lidu má mnoho co říci. Nebudu ji dál vysvětlovat. - Letter 145, 1904.

Vykonejte práci a přijměte nabízenou mzdu

Na každém člověku se žádá, aby konal práci, kterou mu Bůh určil. Měli bychom být ochotni prokazovat malé služby, dělat ty věci, které se mají udělat, které někdo vykonat musí, využívat malých příležitostí. Jsou-li toto jediné příležitosti, měli bychom je přesto konat poctivě. Jen, kdo mrhá hodinami, dny a týdny, protože není ochoten dělat práci, která se nabízí ať je skromný, toho bude Bůh žádat, aby se za svůj promarněný čas zodpovídal. Jestliže cítí, že si může dovolit nic nedělat, protože nemůže dostat požadovanou mzdu, ať se zastaví a uvědomí sis, že tento den, tento jeden den patří Pánu. On je Pánův služebník, který nemá mrhat svým časem. Ať sis řekne: „Já strávím tento čas tak, že budu něco dělat a všechno, co vydělám, dám na uspíšení Božího díla. Nechci být pokládán za lenocha.“

Jestliže někdo miluje Boha nade všecko a svého bližního jako sebe samého, nebude se ptát, zda to, co může dělat, vynáší hodně nebo málo. Udělá práci a přijme nabízenou mzdu. Nebude příkladem člověku, který odmítá zadanou práci, protože nemůže počítat s tak vysokou mzdou, jakou si myslí že by měl dostat.

Pán posuzuje charakter člověka podle těch zásad, podle nichž se on řídí v jednání se svým bližním. Jestliže při projednávání všedních záležitostí jsou jeho zásady nesprávné, bude tomu stejně tak v jeho duchovní službě Bohu. Tyto zásady budou ovlivňovat celý jeho náboženský život. Je-li pod vaši důstojnost pracovat pro sebe za malou mzdu, pracujte tedy pro Mistra a výtěžek dejte do Boží pokladny. Nabídněte dar vděčnosti Bohu za to, že vás ještě nechává žít. Rozhodně však nebuďte líní.

- MS 156, 1897.

Plat má být přiměřený námaze

Cesty Páně jsou spravedlivé a správné. Pracovníci ve škole by měli dostávat plat podle hodin, v nichž pro ni konají poctivou a tvrdou práci. Žádnému pracovníku se nesmí ukřivdit. Jestliže muž nebo žena věnuje škole všechen čas, má dostat od školy odměnu podle času, který škola dostává od něho. Jestliže dává někde své myšlení, práci i sílu, aby zvládl zátěž, má obdržet odměnu podle hodnoty, kterou škole dává. Spravedlnost a pravda musí být zachovány nejen pro přítomné a budoucí postavení školy, ale v zájmu spravedlnosti. Pán nebude souhlasit ani s tou nejmenší nespravedlností.

- MS 69, 1898.

Výsada práce za mzdu

Ti, kdo myslí víc na svou mzdu než na výsadu, že jsou ctěni jako Boží sluhové, kdo se ujímají své práce a v duchu se radují že dostanou mzdu, nevnášejí do ní sebezapření a obětavost. Muži najati naposled uvěřili slovu hospodářovu: „A což by bylo spravedlivé, vezmete“ (Mt 20,7). Oni věděli, že dostanou všechno, co zaslouží, a byli zařazeni jako první, protože do své práce vložili víru. Kdyby ti, kdo pracovali po celý den, byli vložili do své práce ducha lásky a důvěry, byli by zůstali stále první.

Pán Ježíš oceňuje vykonané dílo podle ducha, v němž se koná. V poslední hodině přijme kající hříšníky, kteří k Němu přijdou v pokorné víře a kteří byli poslouchali Jeho přikázání.

Kristus upozorňuje ty, kdo Mu slouží, aby nesmlouvali o vymíněnou částku, jako kdyby s nimi pravdivě jejich Mistr nejednal. Pověděl toto podobenství, aby bylo známo, že reptalové nebudou vyslyšeni, když si budou stěžovat na domnělé bezpráví. - MS 87, 1899.

Člověk, který neusxtále baží po vyšší mzdě a který podlehne pokušení, které ho odvádí od díla, které mu Bůh určil, nemůže být nikdy skutečně spokojný. Žádný člověk, rodina ani žádný podnik nebo instituce nebude spokojen, není-li u nich na prvním místě Boží moudrost.

- Letter 2, 1898 (Traktát „Vedoucím mužům v našich sborech,“ str.4.)

„Nákladný život rodiny“

Dostala jsem dopisy od mužů, kteří říkají, že musí mít vysoké mzdy a na omluvu uvádějí velký náklad který vyžaduje rodina. Zároveň podotýakjí, že ústav, v němž pracují, byl nucen k větší šetrnosti, aby mohl zaplatit běžné výdaje. Proč by měl někdo uvádět nákladný život rodiny jako důvod své žádosti o vyšší mzdu? Nestačí to naučení, které dal Ježíš? „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne (Mt 16,24).

Naše ústavy byly zřízeny, aby sloužily jako účinný prostředek, který má napomáhat dílu záchrany duší. Ti, kteří tam pracují, mají zkoumat, jak ústavu pomoci, nikoliv jak vytáhnout co nejvíc z pokladny. Jestliže pobírají víc než jim náleží, jsou pro Boží věc překážkou. Ať každý, kdo v těchto ústavech pracuje, řekne: „Já nebudu vyžadovat vysokou mzdu, protože bych okrádal pokladnu a oddálil provolání poselství milosrdenství. Musím se učit hospodárnosti. Ti, kdo pracují venku na Boží roli, konají dílo stejně důležité, jako je moje práce. Musím udělat všechno, co je v mých silách, abych jim pomohl. Spravuji peníze, které patří Bohu a chci jednat tak, jak by na mém místě jednal Kristus. Nebudu vydávat peníze za přepych, budu pamatovat na misijní pracovníky.Ti potřebují víc peněž než já, neboť při své práci přicházejí do styku s mnoha chudými a nešťastnými. Musí sytit hladové a oblékat nahé. Musím omezit svá vydání, abych se mohl podílet na jejich díle lásky.“

- Special Testimonios, Serie B, No.19.

Volání po rovnosti

Mělo by být mezi námi víc rovnosti a méně dychtění po odměně. Vykonaná práce se oceňuje sobecky. Nikdo nemá dostávat nadměrný plat, kdo se domnívá, že je schopen dělat užitečnou práci a klade tím práci konanou pro Boha a pro podporu Jeho věci, na úroveň práci konaní za žold. Komu je mnoho dáno, od toho se bude žádat. Ti, kteří dokazují, že by měli dostávat větší platy pro své schopnosti a zvláštní dary, by se měli zeptat sami sebe: „Čí jsou hřivny, kterých bezohledně využívám? Užil jsem tyto hřivny tak, abych co nejvíc oslavil Boha? Zdvojnásobil jsem hřivny, které mi byly půjčeny?“ Požehnané užívání těchto hřiven by přineslo Boží věci užitek. Všechny naše hřivny náleží Bohu a dlužník i úrok mají být jednoho dne vráceni Jemu.

Kdyby ti, kteří pracovali mnoho let pro dílo Boží, pozorně zkoumali, kolik škody způsobili vinici Páně nemoudrým postupem, odklonem od správných zásad a vším, co odvádělo pozornost od Boží věci, i to, jak svým vlivem zavedli jiné lidi na nesprávné stezky, pak by se místo usilování o vyšší mzdy sami v nejhlubším pokání před Bohem sklonili. Ať si položí otázku: „Jak jsi mnoho dlužen Pánu mému?“ (Lk 16,5). Jak se zodpovím za zneužitou hřivnu, za to, že jsem šel za vlastní neposvěcenou představou? Co mohu udělat, abych smazal zlé výsledky svého nemoudrého jednání, které tolik uškodilo Boží věci? Kdyby byl každý člověk věrně konal to, co mu bylo s důvěrou svěřeno, nebyl by dnes v pokladnici Páně nedostatek prostředků.

Náš vztah k Božímu dílu nemá být vztahem obchodním, kdy se říká: „Zaplatí se za tolik, kolik se udělalo.“ Lidé se velice mýlí, když své službě přikládají velkou cenu. Důvěřujte pravdivosti Jeho slova a budete svou práci pro Mistra docela jinak oceňovat.

Stále máme kolem sebe nenasytné lidi, kteří musí ještě na sobě mnoho vylepšit. Nesmíme sobecky dychtit po odměně a po vyšších příjmech. Touha po nich vypudila již z mnoha srdcí lásku k Bohu. Být pyšný na své postavení je hluboko zakořeněné zlo, které již zničilo tisíce lidí. Ano pro mnoho tisíc lidí se stala zhoubou jejich nadměrná ctižádost a touha po okázalosti, protože se pro ně vzdali zásad. Byli sami sobě měřítkem a srovnávali se mezi sebou navzájem. Jejich velké bažení po uznání a odměně je připravilo o značnou část jejich duchovnosti. Toto ponaučení by měli všichni bedlivě studovat, aby se vyvarovali sobectví, lakoty a pýchy, která ničí lásku k Bohu a rozleptává duše.

Jestliže někdo, kdo pracuje na Božím díle, odmítne pracovat za mzdu, kterou dostává - za předpokladu, že je za své služby odměňován rozumnou částkou - dostane možná, oč žádá, ale z jeho srdce se často vytratí Boží milost, která má větší cenu než zlato, stříbro a drahé kamení.

- MS 164, 1899.

Skoncovat s nadměrnými platy

Kristovo vtělení bylo sebeobětování. Žil životem stálého sebezapření. Největší Boží láska k člověku se projevila v oběti Jeho jednorozeného Syna, který byl obrazem Jeho osoby. To je velké tajemství zbožnosti. Mít Kristovu mysl je výsadou i povinností každého pravého Kristova následovníka. Bez sebezapření a bez kříže nemůžeme být Jeho učedníky.

Když byla uzavřena a přijata rozhodnutí platit nadměrné platy těm, kdo pracují v kanceláři Review and Herald, podařil se satanovi jeho plán - zvrátit Boží úmysly a zavést lidi na nepravé cesty. Nadměrné platy byly přijaty, protože sobecký, hrabivý duch získal převahu. Kdyby byli pracovníci prakticky prováděli zásady Ježíšova učení, nemohli by s dobrým svědomím takové platy přijmout. Výsledkem tohoto zvýšení platů bylo, že si rodiny zvykly na nákladný život. Neplnily se Boží příkazy, ani příklady, které dal Kristus svým životem. Hovělo se probuzené pýše, utrácely se peníze z touhy po okázalosti, pro nicotný pocit sebeuspokojení. Světská láska se zmocnila srdce a neposvěcená ctižádost ovládla chrám duše. Nadměrné platy se staly kletbou. Nebyl to Kristův příklad, ale příklad světa.

Láska ke Kristu nepovede k tomu, že povolíme vlastním vášním, nepovede k žádným zbytečným výdajům, aby se těšilo a uspokojovalo naše Já, nebo aby se v lidském srdci živila pýcha. Je-li v našem srdci láska k Ježíši, vede duši vždy k pokoře a naprosté shodě s Boží vůlí.

- Letter 21, 1894.

Jestliže hřích udeří zevnitř, útočí na nejušlechtilejší část lidské bytosti. Způsobí strašný zmatek a pustoší božské schopnosti a síly v člověku. Tělesná nemoc stravuje tělo, ale sobectví a hrabivost ničí duši.

- Letter 26, 1897.

Zvýšení platů navrženo pro výše postavené lidi

Dnes v noci mi byly ukázány výjevy, které mne hluboce rozrušily. Slyšela jsem návrhy některých bratří, s nimiž nemohu souhlasit. Jejich výroky svědčí o tom, že tito bratři jsou na nesprávné cestě, že nemají zkušenost, která by je chránila před klamem. Bylo mi líto, že slyším se rtů některých našich bratří výrazy, které nesvědčí ani o důvěře v Boha, ani o věrnosti jeho pravdě. Byly podány návrhy, které kdyby se provedly, odváděly by od přímé a úzké cesty.

Někteří se domnívají, že kdyby se těm mužům, kteří dostali větší nadání, zvýšily platy, zůstali by s námi. Udělalo by se víc práce a důkladněji a věc pravdy by spočívala na vyšším základě.

Vzhledem k této otázce jsem dostala příkaz od toho, který se nikdy nemýlí. Dejme tomu, že by se tento plán provedl. Ptám se: „Kdo je oprávněn posoudit pravou prospěšnost a význam svých spolupracovníků?“ Žádný člověk není oprávněn posuzovat užitečnost druhého v Boží službě.

Postavení nebo úřad, které může člověk zastávat, není samo ukazatelem jeho užitečnosti pro Boží věc. Tím je jedině rozvíjení kristovského charakteru skrze posvěcení Ducha, které mu dává sílu činit dobro. V očích Boží se cena jeho služby řídí podle stupně jeho věrnosti.

Bůh přijímá jedině služby těch, kdo jsou účastníky božské přirozenosti. Bez Krista nemůže člověk učinit nic. Jedině láska k Bohu a člověku přivádí lidské bytosti do Boží blízkosti. Když budeme poslušní božskému příkazu, budeme také schopni stát se Božími pomocníky. Láska je ovoce, které se rodí na křesťanově stromě, ovoce, které je jako listí stromu života pro uzdravení národů.

- MS 108, 1903.

Potřeby a radosti života

V Boží pokladnici by mělo být dostatek prostředků pro přiměřenou podporu těch, kteří věnují svůj čas dílu spásy lidí. Jejich spravedlivé mzdy by jim nikdo neměl závidět. Nemělo by se připustit, aby ti, kdo jsou ochotni pracovat pro Mistra, měli nouzi. Mělo by se jim umožnit, aby žili pohodlně a aby také měli z čeho přinášet dary pro Boží věc, protože se od nich často očekává, že přinášení obětí budou na předním místě.

- MS 103, 1906.

Nezávislí na světském podnikání a osvobozeni od povinnosti, které jim nenáleží.

Mnoho věci je třeba ještě urovnat a to bude možné jedině tehdy, budeme-li se přísně držet zásad. Dostala jsem zvláštní příkaz týkající se našich kazatelů. Bůh si nepřeje, aby se snažili zbohatnout. Neměli by se zúčastňovat světského podnikání, neboť toto je zbavuje možnosti věnovat své nejlepší síly duchovním věcem. Mají však mít platy, které plně stačí jim i jejich rodinám. Nemá se také na ně nakládat tolik břemen, že pak nemohou pečovat o členy své vlastní rodiny. Mají povinnost vštěpovat svým dětem - jako to dělal Abraham - že mají ostříhat cesty Hospodinovy a činit spravedlnost a soud....

Kazatelé a učitelé by měli pamatovat, že je Bůh činí odpovědnými za to, že budou vykonávat svůj úřad podle svých nejlepších schopností, že své práci věnují své nejlepší síly. Nemají se ujímat povinností, které jsou v rozporu s dílem, ke kterému je Bůh pověřil. Jestliže kazatelé a učitelé - zatěžování neustále neutěšeným finančním stavem - vstoupí na kazatelnu nebo do třídy unaveni a otrávení, s bolestmi hlavy a přepjatými nervy, nemůžeme očekávat, že budou plni plamenné horlivosti pro Boží věc. Nucenost, křečovité úsilí bolí mluvčího a je zklamáním pro posluchače. Takový kazatel neměl čas hledat Pána, neměl čas žádat ve víře o udělení Ducha svatého. Nemáme tento způsob práce změnit?

- MS 101, 1902.

Vyhýbejte se nákladným zálibám

Boží pracovníci se musí probudit, aby viděli dál. U mnohých odumřelo sebezapření a obětavost, základní věci, které musí být znovu probuzeny k životu. Lidé musí pochopit, že nadměrné platy, které žádají, vyprazdňují Boží pokladnu. Spojují Boží peníze se soukromými zájmy a svými činy říkají světu: „Prodlívá Pán můj přijíti“ (Mt 24,48). Neměli bychom tuto věc změnit? Kdo se vyrovná velkému příkladu Nejvyššího dělníka?

- Letter 120, 1899.

Nemluvte o svých skromných platech. Nelibujte si v nákladném oděvu nebo nábytku. Pracujte tak, jako jste začali - ve víře a sebezapření - aby mohl být brzy nastolen jiný řád věcí.

- Letter 94, 1899.

Potřebujeme dnes ducha sebezapření dávných doby

Nyní je zapotřebí takového sebezapření, jako když jsme se poprvé pustili do díla, kdy nás byla jen hrstka, kdy jsme věděli, co je to sebezapření, co je to obětavost, když jsme se snažili vydávat i noviny a letáky určené pro ty, kteří žili ve tmě. Někteří z těch, kteří dnes pro nás pracují, byli tehdy s námi. Po celá léta jsme nedostávali žádný plat, jen něco málo, zač jsme si mohli obstarat to nejprostší jídlo a oblečení. Byli jsme rádi, že nosíme staré šaty a někdy jsme měli na jídlo sotva jen tolik, abychom se udrželi při síle Všechno ostatní se vložilo do díla. Později dostával můj muž 6 dolarů týdně. Z toho jsme žili a já jsem pracovala s ním pro Boží věc. Jiní pracovali podobným způsobem....

Ti, kteří začali pracovat po tom, když se dostavil úspěch, by měli žít velmi skromně a prokázat sebezapření. Bůh si přeje, aby zdejší ústavy byly vedeny se stejným sebezapřením jako když se zakládaly. - General Conference Bulletin, 20.3.1891.p. 184.

Bude-li se tato práce dělat, jak by měla, budeme-li pracovat s božskou horlivostí, abychom přivedli nově obrácené k pravdě, uvidí svět, jakou sílu má poselství pravdy. Jednotnost věřících podává svědectví o síle pravdy, která může přivést k dokonalé harmonii lidi nejrůznějších sklonů tím, že sjednotí jejich zájmy.

Modlitby a dary věřících je nutno spojit s opravdovým a nesobeckým snažením, aby na ně hleděl svět a měli z nich radost andělé i lidé. Pak se lidé znovu obrátí k Bohu. Ruka, která kdysi sahala po odměně vyšší mzdy, se stane pomocnou rukou Boží. Věřící spojuje jeden zájem - přání zřizovat střediska pravdy, kde má být Bůh vyvýšen. Kristus je spojuje ve svatý svazek jednoty a lásky, který má neodolatelnou moc.

Za tuto jednotu se Ježíš modlil těsně před svým přelíčením, když stál pouhý krok od kříže. „Aby všichni jedno byli“, řekl, „Jako Ty, Otče, ve mně, a já v Tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi Ty mne poslal“ (J 17,21).

- Letter 32,1903.