(Vyšlo v Notebook Leaflets, The Church, No.8. Jiné sdělení D.M.Chanrightovi je možno najít v následujících spisech 3T 304-329; 5T 516-520; 5T 571-573; 5T 621-628.

V Battle Creek 15.10.1880

Drahý bratře,
padl na mne smutek, když jsem uslyšela o tvém rozhodnutí, které však pro mne nebylo neočekávané. Jsme nyní v době, kdy Bůh prověřuje a zkouší svůj lid a kdy zažije otřes všechno, čím je možno otřást. Ostojí jedině ti, jejichž duše jsou připoutány ke věčné Skále. Ti, kteří se spoléhají na svůj vlastní rozum, ti, kteří nepřebývají stále v Kristu, budou vystavení právě takovým změnám. Je-li tvá víra založena na člověku, pak se takovéto výsledky dají očekávat.

Jestliže jsi se však rozhodl přerušit veškeré spojení s námi jako lidem, žádám tě ve tvém zájmu i v zájmu Kristově: Nechoď mezi náš lid, nenavštěvuj nikoho z nich a nemluv před nimi o svých pochybnostech a nevyjasněnostech. Satan jásá radostí, že jsi opustil korouhev Krista a že stojíš pod jeho korouhví. On v tobě vidí člověka, z něhož může učinit cenného pomocníka k vybudování svého království. Dáváš se přesně tou cestou, jak jsem očekávala, jestliže se poddáš pokušení.

Ty jsi vždycky toužil po moci, po popularitě a toto je jeden z důvodů proč máš dnes takový postoj. Ale já tě prosím, abys sis své pochybnosti, své dotazy a svůj skepticismus ponechal pro sebe. Náš lid věřil, že je v tobě více vytrvalosti k dosažení cíle a charakterové pevnosti, než jsi projevil. Pokládali tě za silného člověka. Když nyní prozrazuješ své temné myšlenky a pocity, je satan připraven umocnit jejich klamný charakter tak, že vlivem jedné duše, která zvolila raději tmu než světlo a směle se postavila po bok satanův do řad nepřítele, bude svedeno a ztraceno mnoho lidí.

Ty jsi se toužil dostat příliš vysoko, chtěl jsi, aby tě svět viděl i slyšel a výsledkem bude, že tvé slunce zcela jistě zapadne do tmy. Každý den pro tebe znamená věčnou ztrátu. Žák, který chodí za školu, mysli, že podvádí své rodiče a svého učitele. Kdo však utrpí největší ztrátu? Není to právě on? Nepodvádí a neklame právě sebe, když se olupuje o vědomosti, které by mohl získat? Bůh by chtěl, abychom získávali schopnost napodobovat Kristův příklad v dobrých skutcích; ty však chodíš za školu, máš v sobě pocity, které budou bodat tvou duši k její vlastní zkáze, chodíš za školu, místo aby ses učil věčným věcem, olupuješ svou duši o bohatství, které je v poznání Kristovy plnosti. Tvá ctižádost je tak veliká, že za nejvyššího uznává jen své vyvýšené Já. Neznáš sám sebe, tobě vždycky chybělo pokorné a zkroušené srdce.

Kristus - vzor člověka

Jaký byl Kristův život? Své poslání být vzorem člověka plnil stejně jako když se lopotil jako tesař a skrýval veliká tajemství svého božského poslání před světem, jako když kráčel po zpěněných vlnách Galilejského jezera, když navracel mrtvé k životu nebo když na kříži jako oběť za člověka umíral. Ježíš dlouho bydlel v Nazaretě bez poct a neznámý aby Jeho příklad dal mužům i ženám poznat, jak těsně mohou být spjati s Bohem i ve všedním toku denního života. Jak pokořující a tvrdé bylo - sestoupit z nebeského majestátu a stát se jedním z nás. Ježíš si získal náklonnost všech srdcí tím, že ukázal, že dovede každého člověka pochopit. Lidé z Nazareta se ptali, když byli na pochybách: „Zdaliž tento není ten tesař“ (Mk 6,3), syn Josefův a Marie?

Nebe a země si nejsou dnes o nic vzdálenější než tehdy, když obyčejní lidé všedního zaměstnání se setkali v poledne s anděly, nebo když pastýři na betlémských pláních uslyšeli zpěv nebeských zástupů, když v noci hlídali svá stáda. V Božích očích ti nedodá velikosti tvá snaha o vysoké postavení, ale pokorný život v dobrotě a věrnosti, pro nějž se ti dostane zvláštní nebeské andělské ochrany. Vzor člověka, který nepokládal za svatokrádež být roven Bohu, vzal na sebe naši přirozenost a žil téměř 30 let v zapadlém galilejském městě skrytém mezi pahorky. Celý zástup andělů Mu byl k službám, On však netvrdil, že je něčím velkým nebo vyvýšeným. Nepřipojil si titul profesora ke svému jménu, aby uspokojil svou ješitnost. Byl tesařem, který pracoval za mzdu, služebníkem těch, pro něž pracoval, a který ukazoval, že nám nebesa mohou i při všedním životě být velmi blízké a že andělé z nebeských dvorů budou bdít nad kroky těch, kdo přicházejí a chodí podle Božího příkazu.

Kéž by spočinul Kristův duch na jeho nepravých následovnících! Musíme být všichni ochotni pracovat a namáhat se ze všech sil, neboť toto je úkol, který nám dal Kristus během svého života. Kdybys sloužil Bohu ve všedních věcech, konal své dílo čistě a věrně, i když nebylo nikoho, kdo by řekl, žes to udělal dobře, nebyl bys nyní v takovém postavení. Dobrá, moudrá slova, laskavé skutky, denně osvědčovaná tichost, čistota a láska mohly učinit tvůj život pravdivým. Při veškerém světle, které jsi dostal, se obávám, že tento zvrat byl definitivní. Poskytl jsi satanovi všechny výhody.

Ukvapené rozhodnutí

Rozhodnutí učiněná v jediném okamžiku mohou být pro člověka osudová. Satan přišel k tobě tak, jako přišel ke Kristu s nabídkou světské pocty a slávy, jestliže uznáš jeho autoritu. To děláš Ty. Nežli však podnikneš další krok, prosím tě snažně, abys uvažoval.

Jaké svědectví teď podávají o tobě andělé? Jak toto svědectví vyvrátíš? Jakou omluvu předložíš Bohu za toto ukvapené odpadnutí? Vždycky jsi si přál vykonat něco velikého. Kdyby ses spokojil s tím, že konáš své malé dílo důkladně a věrně, Pán Ježíš by s tím souhlasil. Pamatuj však, že by to vyžadovalo celý život, aby se napravilo, co odhodíme v jediné chvíli, v níž podlehneme pokušení a vzdáme se myšlení.

Jsme tu jen cizinci a poutníky, kteří putují do lepší země. Pro tebe i pro mne by však bylo lépe, kdybychom raději byli tažnými zvířaty, která orají pole, než být v nebesích a nemít v srdcích lásku k Jeho obyvatelům. Satanové moci se můžeš poddat za chvilku, ale pak bude zapotřebí mnoho času, abys zlomil jeho pouta a dosáhl vyššího, světějšího života. Cíl může existovat, můžeš začít své dílo, ale jeho provedení bude vyžadovat lopotu, čas a vytrvalost, trpělivost i oběť. Člověk, který se po zralé úvaze odvrátí od Boha, shledá, až se bude chtít vrátit - že na jeho cestě vyrostlo trní a hloží být překvapen ani zastrašen, bude-li nucen dlouho putovat s rozdrásanýma a zkrvavělýma nohama. Svědectvím o pádu člověka, jehož se musíme nejvíc obávat a děsit, je to, že cesta zpět vyžaduje tolik námahy a že ji lze dobýt jedině po těžkém, dlouhém zápase.

Cesta do nebe je příliš úzká pro hodnost a bohatství, aby se po ní jelo v plné slávě, příliš úzká pro ctižádostivou hru, příliš příkrá a nerovná, aby po ní mohly vyjet nahoru pohodlné kočáry. Kristovým údělem byla lopota, trpělivost, obětavost, pohana, chudoba, snášení protivenství od hříšníků - a totéž musí být i údělem člověka, který chce vejít do Božího království.

Jestliže se tvá přítomná víra tak snadno vzdává, je to proto, že její kořen nebyl nikdy zapuštěn dostatečně hluboko. Stála tě příliš mnoho. Jestliže tě tvá víra nepodpírá v soužení a neposiluje v neštěstí, je to proto, že ji námaha neposílila a oběť nepročistila. Ti, kdo jsou ochotni trpět pro Krista, zakusí víc radosti v utrpení než ve faktu, že Kristus trpěl za ně a ukázal tak, že je miluje. Ti, kdo dobývají nebe, budou co nejušlechtilejší při svém snažení a budou pracovat a snášet neustálé strasti, aby sklidili ovoce své námahy.

Boží ruka dokořán otevře brány ráje těm, kteří dostali ve zkoušce pokušení a uchovali si dobré svědomí, protože se pro Kristovu lásku vzdali světu, jeho poct i uznání, přiznali se k Němu před lidmi a trpělivě na Něj očekávali, aby se On k nim přiznal před svým Otcem a svatými anděly.

Jaký vliv mají pochybnosti

Nežádám žádné vysvětlení o tvém způsobu života (C.W.) Stone si přál, aby mi mohl přečíst tvůj dopis, ale odmítla jsem to poslouchat. Pochybnosti, nářky a nevíra působí nakažlivě. Učiním-li ze svého myšlení stoku pro špinavou, zkalenou a znečištěnou vodu pocházející ze satanova pramene, může mi nějaký jeho návrh uvíznout v mysli a poskvrnit ji. Jestliže jeho návrhy na tebe tak zapůsobily, že tě přiměly prodat své prvorozenství za mísu čočovice - přátelství nepřátel Pána - nechci nic slyšet o Tvých pochybnostech a doufám, že si budeš dávat pozor, abys nenakazil mysl jiných, neboť samo ovzduší, jež obklopuje člověka, který se odvažuje vyslovit výroky, jaké jsi vyslovil Ty, je již plné nakažlivých zárodků.

Žádám Tě, abys šel nadobro z cesty těm, kdo věří v pravdu, neboť jestli-že jsi si zvolil svět a přátele ze světa, jdi s těmi, které jsi si vybral. Neotravuj mysl jiných a nečiň ze sebe zvláštního satanova vyslance, který přináší zkázu lidským duším. Jestliže jsi plně nezaujal své stanovisko, pospěš si, abys odolal satanovi, než bude navždy pozdě. Nedělej již další krok do tmy, ale zaujmi své místo jako Boží člověk.

Jestliže jsi chtěl bezpečně dosáhnout velkého cíle a smyslu života bez obav ze špatné volby nebo nezdaru, musíš dát Bohu na první místo, nejlepším v každém svém plánu, díle i myšlence. Chceš-li jít cestou, která vede přímo do tmy, stačí jen odhodit za sebe Boží světlo a žít bez Boha. Když Ti Bůh ukazuje Tvou cestu a říká: „Toto je tvoje cesta pokoje a bezpečí“, stačí se obrátit opačným směrem od cesty Páně, abys šel vstříc zkáze. Je slyšet hlas Božího Beránka, který k nám mluví: „Následuj mne a nebudeš chodit ve tmě.“

Pověření od Krále králů

Bůh si Tě vyvolil pro veliké a vážné dílo. On se tě už dlouho snaží ukáznit, vyzkoušet, prověřovat, přepalovat, aby toto posvátné dílo mohlo být s čistým srdcem vykonáno k Jeho slávě, která náleží cele Bohu. Je to velmi zvláštní, pomyslíme-li, že Bůh si volí nějakého člověka, uvádí ho se sebou do těsného spojení a dává mu poslání, aby je vzal na sebe, úkol, aby jej konal pro Něj. Slabý člověk získá sílu, bázlivý statečnost, z váhavého se stane člověk pevného a rychlého rozhodování. Jak je možné, že člověk je tvorem tak významným, že dostává pověření od Krále? Má světská ctižádost odvádět od posvátné důvěry, od svatého úkolu?

Nebeský Majestát sestoupil na náš svět, aby dal člověku příklad čistého a neposkvrněného života a obětoval sebe pro radost ze záchrany hynoucích. Každý, kdo následuje Krista, je Jeho spolupracovníkem, sdílí s Ním božské dílo spásy duši. Toužíš-li být toho zproštěn, protože vidíš jakousi naději ve spojení se světem, který Tě učiní známějším, je to tím, že zapomínáš, jak velkolepé a vznešené to je, dělat něco pro Boha, jak výjimečné je být spolupracovníkem Ježíše Krista, nositelem světla světu, který rozlévá světlo a lásku na cestu jiným.

Odměna za věrnost

Budeš velmi zápasit se silami zla ve svém srdci. Pocítil jsi, že Ti bylo určeno vyšší dílo, ale kéž bys aspoň zvedl to dílo, které leží přímo na tvé cestě, konal je věrně a nijak se nesnažil vyvyšovat své Já. Pak by do Tvé duše - čistší a bohatší - vešel pokoj a radost a daly by Ti větší uspokojení než se dostává vítězům v bojích na této zemi. Žít a pracovat pro Boha a užívat veškerého svého času i schopností, jak nejlépe dovedeme, znamená růst v milosti a poznání. Toto dělat můžeme, protože je to naše práce. Musíš nutně odložit své pochybnosti a mít plnou víru ve skutečnost svého božského poslání, aby tvá práce byla opravdu úspěšná.

Radost, úspěch, sláva Tvého kazatelského úřadu záleží v tom, být vždycky ochoten naslouchat a odpovědět na Mistrovo volání: „Aj já, pošli mne“ (Iz 6,8). Zde Pane, s nejlepšími a nejsvětějšími náklonnostmi svého srdce. Zde vezmi mou mysl s jejími nejčistšími a nejšlechetnějšími myšlenkami, vezmi mne a využij pro svou službu.

Apeluji teď na Tebe, aby ses co nejrychleji vrátil. Ujmi se svého poslání, které Ti dal Bůh a hledej čistotu a svatost, abys toto poslání posvětil. Neprodlévej, neváhej mezi dvojím názorem. Jestliže je Bohem Pán, služ Jemu, ale je-li bohem Baal, služ jemu. Tvrdá škola utrpení Tě znovu musí naučit důvěře v Boha. D.M.Canright by se měl cele oddat Ježíši....

Možná, že za malou chvíli budeme zavoláni jménem a nebude nikoho, kdo by odpověděl. Měli bychom ukrýt svůj život v Bohu, aby naše jméno bylo zapsáno v nebesích a stalo se nesmrtelným. Běž za Kristem, kamkoli Tě vede a dbej, aby stopy, které za sebou zanecháváš na písku času, byly pro ty, kdo půjdou za Tebou, bezpečnými stopami na cestě svatosti.

Cesta, která vede ke smrti, je lemována námahou, tresty, smutkem, zklamáním i napomínáním Božích poslů, aby se nešlo dál. Bůh chce nepozorným a svéhlavým lidem jejich vlastní záhubu ztížit. Po celé cestě vzhůru na přikré stezce vedoucí k věčnému životu jsou zdroje radosti pro osvěžení unavených. Pravá, silná radost duše začíná tehdy, když se uvnitř vytváří podoba Krista, naděje slávy. Jestliže si teď zvolíš Boží cestu a půjdeš vpřed za hlasem povinnosti zmizí nesnáze, které Ti satan zveličoval.

Bezpečná je jedině ta cesta, která se projasňuje a zpevňuje, čím dál se po ní jde. Noha může někdy sklouznout i na sebe bezpečnější stezce. Abys kráčel bez bázně, musíš vědět, že tvou ruku pevně drží Kristova ruka. Ani chvíli si nesmíš myslet, že pro Tebe neexistuje žádné nebezpečí. I ti nejmoudřejší jsou chybující, i ti nejsilnější někdy klopýtnou. Pošetilí, sebevědomí a ti, kdo se povyšují, kteří se nepozorně ženou vpřed po zakázaných cestách a lichotí sami sobě, že mohou změnit svou dráhu, kdy se jim zlíbí, jdou po stezce osidel. Mohou se vzpamatovat z pádu, z chyby, kterou udělají, je však mnoho těch, pro něž jeden chybný krok bude znamenat jejich věčnou zkázu.

Jestliže si hraješ na neutrálního, abys získal věci, které by se Ti jinak získat nepodařilo, jestliže si lstí a úskočností získáváš to, co by se mělo získat vytrvalostí, námahou a zápasem, budeš zapleten do sítě, kterou si sám upleteš a bude to znamenat pád nejen pro tento svět, ale i pro Tvůj budoucí život.

Nedej Bože, abys zde ztroskotal ve víře. Hleď na apoštola Pavla, naslouchej jeho slovům, která patří naší době: „Boj výborný bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval, Již za tím odložena jest mi koruna spravedlností, kterouž dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce, a netoliko mně, ale i všechněm těm, kteříž milují to slavné příští Jeho“ (2Tm 4,7.8). Toto je Pavlův vítězný válečný pokřik. Jaký bude ten Tvůj?

Teď, bratře Canrighte, v zájmu své duše, uchop znovu pevně Boží ruku, snažně Tě prosím. Jsem příliš unavena, abych psala víc. Modlím se, aby Tě Bůh vysvobodil z satanovy léčky.

- Letter 1, 1880.

Vyvyšování Krista.

Každá duše, která přijímá Krista opravdovou vírou, bude chodit v pokoře srdce. Nebude žádného povyšování sebe, ale bude vyvýšen Kristus jako člověk, od něhož závisí naděje věčného života „Milostí spasení jste skrze víru“ (Ef 2,8), řekl apoštol Pavel, a Kristova milost v nás činí z nás Jeho svědky. My se můžeme stát přemožiteli jedině krví Beránkovou a slovem svého svědectví. Řádným životem a obcováním s Bohem se stáváme světlem pro církev i pro svět. Duchovní věci je nutno posuzovat Duchem. Ti, kdo pijí z nejhlubších vod spasení, zjevují také nejplněji Kristovu tichost a pokoru. Dostala jsem pokyn, abych řekla těm, kdo byli povoláni, aby druhé učili Božímu Slovu:

Nikdy nevybízejte lidi, aby u vás hledali moudrost. Jestliže k vám přicházejí lidé o radu, ukažte jim na toho, který čte pohnutky každého srdce. Naše dílo služby musí být naplněno jiným duchem. Nikdo si nesmí hrát na zpovědníka, nikdo nesmí být pokládán za vyššího. Naším úkolem je ponížit své já a lidmi vyvýšit Krista. Spasitel slíbil po svém vzkříšení, že Jeho moc bude se všemi, kdo budou vycházet v Jeho jménu. Nechť je tato moc a toto jméno vyvýšeno. Potřebujeme si neustále připomínat Kristovu modlitbu. Když se modlil, aby pravda a spravedlnost posvětila naše já.

Moc věčného Otce a Synova oběť by se měly zkoumat víc než dosud. Dokonalé Kristovo dílo dovršila Jeho smrt na kříži. V Jeho oběti a Jeho přímluvě po pravici Otce je naše jediná naděje spásy. Pro nás by mělo být radostí vyvyšovat Boží charakter před tváří lidí a přičiňovat se o to, aby Jeho jméno bylo na zemi slavné.

- MS 137, 1907