Když se spolupracovník Kristův v pokoře a lásce horlivě snaží vštípit pravdu do srdce hříšníka, promlouvá hlas lásky skrze lidský nástroj. Nebeské bytosti pracují s posvěceným lidským prostředníkem a Duch působí na duši nevěřícího.Srdce přijímá schopnost víry a hříšníku se dostává svědectví Slova Božího. Milostivým působením Ducha svatého se proměňuje a stává se jedno s Kristem v duchu i předsevzetí. Jeho náklonnost k Bohu roste, hladoví po spravedlnosti a touží být více podoben Kristu - Mistru. Vzhlížením ke Kristu je proměněn od slávy k slávě, od charakteru k charakteru a stává se více a více podobným Ježíši. Je naplněn láskou ke Kristu a hlubokou neutuchající láskou k hynoucím duším a Kristus, naděje slávy, se v něm formuje. „Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteří věří ve jméno Jeho”. Jan 1,12.

Prosím, čtěte k Filip. 2. a 3. Kapitolu a ke Kolos. 1. Kapitolu. Jsou zde lekce, které bychom měli všichni studovat. Pavel píše: „Nic nečiníce skrze svár, aneb marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější, nežli sebe majíce. Nehledejte jeden každý jen svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných. To tedy ciťte při sobě, co i při Kristu Ježíši, kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu. Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn a v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti a to do smrti kříže. Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno nad každé jméno… s bázní a s třesením spasení své konejte. Bůh zajisté jest, kterýž působí ve vás i chtění i skutečné činění, podle dobré libé vůle své. Všechno čiňte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bez úhony a upřímní synové Boží, bez obvinění uprostřed národa zlého a převráceného, mezi kterýmižto svěťte jako světla na světě. Slova života zachovávajíce, ku poctivosti mé v den Kristův, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval”. Fil. 2,3-9, 12-16. „Učiněn jsem já služebníkem tak, jakž mi to svěřil Bůh na to, abych vám sloužil a tak naplnil Slovo Boží. To tajemství skryté od věků a národů, nyní však zjevené svatým jeho. Jimžto Bůh račil známo učiniti, které by bylo bohatství slavného tajemství tohoto mezi pohany, jenž jest Kristus ve vás, ta naděje slávy. Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší moudrosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši”. Kol. 1,25-28.

Varujte se provokací

Naši pracovníci by měli postupovat s největší moudrostí, aby nebylo nic řečeno, co by mohlo vyprovokovat zástupy satanovy a vyburcovat společné bratrstvo zla. Kristus si nedovoli tupit knížete zla. Bylo by snad vhodným, abychom my pronesli takové obvinění, které by uvedlo v pohyb nástroje zal, lidí, kteří jsou ve spolku se zlými duchy? Kristus byl jednorozeným Synem Nekonečného Boha, byl Velitelem v nebeských dvorcích a přece s zdržel obviňovat satana. Mluvě o něm, Izaiáš praví: „Dítě narodilo se nám, Syn dán jest nám i bude knížectví na rameni jeho a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje”. Iz . 9,6. Nechť uvažují ti, kteří píší a mluví o poselství třetího anděla o této skutečnosti, že kníže pokoje netupil nepřítele. Nechť se naučí lekci, které se měli mnohem dříve ze zkušenosti již naučit. Mají nést jho Kristovo, mají zjevoat pokoru Kristovu. Velký učitel praví: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete odpočinutí dušem svým”. Mat.11,29. Nechť naši misionáři konají takové dílo, které vede k takovému pokání, z něhož se netřeba káti. Potřebujeme se ještě mnohem více učit Ježíšově pokoře, abychom byli vůni života k životu.

Nechť nikdo neotvírá cestu nepříteli, konáním jeho práce. Nechť mu nikdo nepomáhá rozmnožovat jeho kruté síly, nebo%t nejsme dosud připraveni, abychom se s nimi mohli střetnouti. Potřebujeme umírňující, poddajný a zušlechťující vliv Ducha svatého, který by nám umožnil, abychom se přemohli, který by nás vedl k nohám Ježíšovým, jako Marii a naučil nás jeho mírnosti a pokoře srdce.

Potřebujeme být posvěceni Duchem svatým v každé denní hodině, jinak budeme svedeni nepřítelem a naše duše budou v nebezpečí. Jsme ve stálém nebezpečí sebevyvýšování a proto se musíme velmi střežit tohoto zla. Buďme neustále na stráži, abychom neprojevovali ducha domýšlivosti, kritičnosti a odsuzování. Hleďme se vyvarovat již i pouhého zdání zla a neprojevovat ničeho, co by se podobalo vlastnostem satanovým, co by zmalomyslňovalo a zbavovalo odvahy těch, s nimiž se stýkáme. Naší úlohou je pracovat tak, jako pracoval Kristus, pozvedat, budovat a ne srážet. Někteří jsou přirozeně břitcí a poručničtí, panují na Božím dědictvím a právě pro tyto vlastnosti byla tak mnohá vzácná duše pro věc Boží ztracena.

Příčina, proč lidé ukazují tyto neradostné známky svého charakteru, tkví v tom, že takoví nemají spojení s Bohem.

Zacházení se vzácnými dušemi

Ti, kdo zaujímají důležité postavení, kdo přicházejí do styku s dušemi, za které Kristus zemřel, měli by lidem prokazovat tutéž úctu a totéž ocenění, které Bůh prokazuje jim a měli by na ně pohlížet, jako na drahocenné. Ale mnoho jich jednalo s výkupní cenou krve Kristovy způsobem hrubým, v souladu s povahou a ustanoveními lidskými, místo ve shjodě s Duchem Kristovým. Kristus praví o svých učednících: „Vy pak všichni bratři jste”. Mat. 238. Měli bychom vždy být pamětliví vztahů, pojících nás jedny s druhými a také toho, že se musíme jedenkrát setkat s těmi, s nimiž se stýkáme zde, i u soudné stolice Kristovy. Bůh bude soudcem a bude spravedlivě zacházet s jedním každým z nás.

Jan praví: „Viděl jsem mrtvé, malé i velké, stojící před obličejem Božím a knihy otevřeny jsou. A jiná kniha také jest otevřína, tj. kniha života, i souzení jsou mrtví podle toho, jakž psáino bylo v knihách, totiž podle skutků svých”. Zj. 20,12. Nechť si každý, kdo vyznává jméno Ježíše Krista, uvědomí onu skutečnost, že se setká s každým nespravedlivým činem, že bude muset skládat počet z každého hrubého slova před soudnou stolicí Boží. Jistě nebude příjemným znovu patřit na rozhodnutí, která pracovala proti duším, za které Kristus zemřel. Každý čin přijde před soud a bude zjeven duch, který jej vyvolal. Ovoce každého sobeckého a svévolného požadavku bude jasně ukázáno a lidé uvidí výsledky svých činů tak, jak je vidí Bůh. Uvidí, že odvedli vzácné duše ze správné cesty tím, že s nimi jednali nekřesťansky. Žijeme ve velkém dni smírčí oběti a je nyní na čase, aby se každý kál před Bohem, vyznal své hříchy a živou vírou spočinul v zásluhách ukřižovaného a živého Spasitele.

Moji milí bratři a milé sestry, vštípíte si do duše, že nesmíte jednat dle svého přirozeného charakteru, když zacházíte s dědictvím Božím? Lid Boží je vykoupeným Kristovým vlastnictvím a jakou cenu musel za ně zaplatit? Chtěl by snad něko z nás pomáhat nepříteli Boha a člověka, zmalomyslňováním a rozptylováním duší? Každý z nás by měl z našich rozhovorů odstranit všecko hrubé a prudké. Neměli bychom připouštět oduszování druhých a my to také nebudeme dělat, budeme-li zajedno s Kristem. Ve svém jednání s bližními musíme přeestavovat Krista. Musíme být spolupracovníky Božími v pomáhání těm, kteří jsou v pokušení. Nesmíme povzbuzovat duše, aby zasévali setbu pochybnosti, neboť by to přinášelo strašlivou žeň. Musíme se učit od Krista uplatňovat jeho metody a zjevovat Jeho charakter. Nám je dán příkaz: „To tedy ciťte při sobě, co i při Kristu Ježíši”. Fil. 2,5. Vychovávejte sami sebe, abychom věřili ve Slovo Boží, které se tak předivně a slavně naplnilo. Budeme-li mít plnou jistotu víry, nebudeme omlouvat pochybování bratří a sester.

Charakter Kristův

Máme tu přednost, že vidíme Ježíše takovým, jakým je, že Ho známe, plného soucitu, slušnosti a božské úslužnosti. Je dobrý a milosrdný a chce nám odplustit naše hříchy. O něm je psáno: „Pročež ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom, což se u Boha k očištění hříchů lidu díti mělo, nebo že sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhat”. Žid. 2,17-18.

Nacházejme zaslíbení v lásce a vděčnosti, vzhlížejme ke Kristu a budeme proměněni v Jeho obraz. Výsledkem toho bude zvětšená důvěra, naděje, trpělivost a odvaha. Pojme vodu života, o které mluvil Kristus zeně ze Samaří. Pravil:s „Kdybys znala ten dar Boží a kdo jest ten, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho a dal by tobě vody žřivé…. Kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody, prýštící se k životu věčnému”. Jan 4, 10,14. Tato voda představuje život Kristův a každá duše ji musí mít, aby mohla přejít do živého spojení s Bohem. Tehdy bude požehnána, pokora a věčná důvěra bude sídlit v duši. Strach, prýštící z nevěry, bude živou vírou smeten. Mějme na zřeteli charakter toho, který dříve miloval nás.

Patříme na jedinečnou lásku našeho Boha, přijímáme Jeho charakter. Kristus byl představitelem charakteru našeho nebeského Otce před lidmi i anděly. Předváděl skutečnost, že kdyby lidstvo plně záviselo na Bohu, mohli by lidé zachovávati Boží přikázání a dobře žít. Jeho zákon by jim byl jako zřítelnice oka.

Ti, kdo se dotazují po cestě života, nepotřebují být bohatými, nepotřebují být moudrými, učenými, nebo váženými a přece Bůh obživí a povzbudí jejich vnímání, aby pochopili, co mají dělat, aby byli zachráněni. Nebeské světlo svítí na zem od trůnu Božího a Kristus praví: „A já, budu-li povýšen od země, všechny potáhnu k sobě”. Jan 12,32. Jeho milostivé pozvání zaznívá všemu lidstvu a ti, kteří naň odpoví, naleznou život a spasení. Petr píše: „Milost vám a pokoj rozmnožen buď skrze známost Boha a Ježíše, Pána našeho. Jakož nám od Jeho Božské moci všecko, což k životu a pobožnosti náleželo, darováno jet, skrze známost toho, kterýž povolal nás k slávě a k ctnosti, pročež veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně Božského přirození účastni učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech”. 2.Petr 1,2-4.

Pro další studium: 4T 101,338, 371-383, 527. GW 318-321.