Jak máme bádati v Písmě, abychom rozuměli, čemu nás učí? K bádání Slova Božího máme přistupovati se srdcem zkroušeným a s duchem učenlivým a prosebným. Nesmíme se domnívati, že jsou naše vlastní myšlenky a náhledy neomylné, jako si to mysleli Židé, ani jako se domnívali papeženci, že jsou jistí jedinci jedinými strážci pravdy a vědomí, že lidé nemají práva sami bádati v Písmě, ale že musí přijímati výklady církevních otců. Neměli bychom bádati v Bibli za tím účelem, abychom podepřeli své předem pojaté názory, ale prostě proto, abychom poznali, co pravil Bůh.

Někteří se domnívají, že kdyby se i jen v jediném bodě přiznali k omylu, uvedli by i druhé v pochybnost o celé teorii pravdy. Proto shledávají, že badání by nemělo býti dovoleno, že by vedlo k rozporům i rozštěpení. Ale mělo by se badání setkati s takovým výsledkem, pak by bylo lépe, kdyby se dostavil čím dříve, tím lépe. Jsou-li zde takoví, jejichž víra ve Slovo Boží byl neobstála ve zkoušce badání v Písmě, tím lépe bude, čím dříve budou odhaleni, neboť pak bude cesta otevřena, aby jim mohl býti ukázán jejich omyl. Nemůžeme trvati na tom, že by postoj jedenkráte zaujatý, že by myšlenka jednou zastávaná, nesměla býti za žádných okolností opuštěna. Jest jen jeden neomylný - Ten, který je cesta, pravda i život.

Ti, kdo dovolí předsudku, aby uzavřel jejich srdce pro přijetí pravdy, nemohou obdržeti Božské osvícení. Když pak je vykládáno nějaké místo z Písma,netáží se mnozí: Je to pravda - je to v souladu se Slovem Božím? Ale: Kým je to hlásáno? A není-li to právě osobou a způsobem, který se jim líbí, nepřijímají. Jsou také plně spokojeni svými vlastními myšlenkami, že nechtějí bádati v důkazech Písma s touhou poznati, ale odmítají projeviti zájem pro své předsudky.

Pán často pracuje, kde bychom ho nejméně hledali, překvapí nás často odhalením své moci skrze nástroje své vlastní volby, zatím co pomíjí lidi, ke kterým jsme vzhlíželi jako k těm, skrze které by mělo světlo přijíti. Bůh si přeje, abychom přijali pravdu pro její vlastní zásluhy - poněvadž je to pravda.

Bible není vykládána tak, aby se přizpůsobovala myšlenkám člověka, ať již jakkoli dlouho pokládal tyto myšlenky za správné. Nesmíme přijímati náhledy vykladačů hlasu Božího, jsou omylnými smrtelníky, jako my. Bůh nám dal schopnost usuzování právě tak, jako jim. Nechť je Bible svým vlastním výkladem.

Opatrnost v překládání nových výkladů

Všichni by měli být opatrní při překládání nových výkladů Písma, dokud by tyto body důkladně neprostudovali a nemohl je plně podpořit Biblí. Nevnášej nic, co by způsobilo rozkol, bez jasného důkazu, že v tom Bůh dává zvláštní poselství pro tuto dobu.

Ale chraň se zavrhovati to, co je pravda. Velkým nebezpečím pro náš lid je, že jsou příliš závislí na člověku a že kují své zbraně z těla. Ti, kdo nejsou zvyklí bádati sami v Bibli, nebo vážiti důkazy, ti mají důvěru ve své vedoucí a přijímají jejich rozhodování a tak mnozí zavrhnou ono pravé poselství, které Bůh posílá svému lidu, nepřijmou-li je tito vedoucí bratři.

Nikdo si nemá činiti nárok na všechno světlo, které je dáno lidu Božímu. Pán to nebude trpěti. On pravil: „Postavil jsem před tebou dvéře otevřené a žádných jich nemůže zavříti“. Zj.3,8. I kdyby všichni vaši vedoucí zavrhli světlo a pravdu, zůstanou tyto dvéře ještě otevřené. Pán vzbudí muže, kteří donesou lidu poselství pro tuto dobu.

Pravda obstojí

Pravda je věčná a její spor s bludem pouze ukazuje její sílu a moc. Nemáme nikdy zamítati bádání v Písmě s těmi, o nichž se právem domníváme, že si přejí poznati, co je pravda. Dejme tomu, že některý bratr trvá na výkladu, který se liší od tvého a že by přišel k tobě s návrhem, abys s ním prostudoval onen bod v Písmě, měl bys nad povstati naplněn předsudkem zatratiti jeho myšlenky a zamítnouti dopřáti mu sluchu? Jedině správnou cestou by bylo usednouti s ním jako křesťan a probádati předloženou stať ve světle Slova Božího, které zjeví pravdu a odhalí blud. Zesměšňováním jeho názorů bys neoslabil ani v nejmenším jeho postoj, i kdyby byl nesprávný a neposílil bys svůj vlastní postoj i když je pravdivý. Neobstojí-li pilíře naší víry ve zkoušce bádání, je na čase, abychom si to uvědomili. Mezi námi nesmí býti hověno duchu farizejství.

V Písmě svatém musí býti bádáno s uctivostí

Ke studiu v Bibli máme přistupovati s uctivostí a s pocitem, že se………………….

Všechna lehkomyslnost a pohrávání má jíti stranou. Některým statím můžeme porozuměti snadno, kdežto správný význam jiných částí nemůžeme tak rychle rozpoznati. Je k tomu potřebí trpělivého bádání a přemýšlení a vážných modliteb. Jakmile otevře Písmo, měl by každý badatel prositi o osvícení Duchem svatým a máme jisté zaslíbení, že nám bude dán.

Duch, ve kterém přistoupíte k bádání Písma, rozhodne o charakteru pomocníka, stojícího po vašem boku. S těmi kteří v pokoře srdce hledají Boží vedení, budou andělé ze světa světla. Ale je-li Bible otevírána s neúctou, s pocitem spokojenosti se sebou samým, je-li srdce naplněno předsudkem, pak je vám po boku satan a ten chce postaviti jasná Boží prohlášení do převzácného světla.

Někteří si libují v lehkomyslnosti a dokonce v posmívání se těm, kteří jsou jiní, než oni sami. Jiní mají opět Písmo, jasně zodpoví tyto námitky,neuznávají podaného důkazu a nepřipustí ani, aby mohli býti přesvědčeni. Jejich důkazy nesloužily pouze účelu dosíci pravdy, ale měly za účel jen zmásti myšlení druhých.

Někteří opět pokládali za důkaz dušení odvahy a nadřazenosti, když mohli másti mysl ve věci pravdy. Hledají útočiště v chytračení s argumenty, hrají si se slovy, využívají nesprávných příležitostí ku kladení otázek. Když byly jejich otázky řádně zodpověděny, obrátí celou věc a vynesou jinou stať, aby nemuseli uznati pravdy. Chraňme se hověti duchu, jenž ovládal Židy. Neučili se od Krista, poněvadž jeho výklad Písma nesouhlasil s jejich smýšlením, proto mu byli na stopě jako zvědové: „Úklady činíce jemu, a hledajíce popadnouti něco z úst jeho, aby jej obžalovali“. Lk. 11,52. Neuvalujme na sebe strašlivou obžalobu slov Spasitelových: „Běda vám zákoníkům, nebo jste vzali klíč umění, sami jste nevešli a těm, kteří vcházeli, zbránili jste“. Lk. 11,52.

V prostotě a víře

Nevyžadujte mnoho učení a schopností klásti otázky, jež je nesnadné odpověděti. I dítě může klásti otázky, jež vedou do rozporů a rozpaků ty nejmoudřejší lidi. Nepouštějme se do slovních potyček takového druhu. Právě táž nevěra existuje v naší době, jaká převládala za dnů Kristových. Nyní, jako tenkráte odvádí člověka touha po povyšování a chvále, od prostoty a pravé zbožnosti. Není nebezpečnější pýchy nad pýchu duchovní. Mladí lidé by měli sami v Písmě bádat. Nemají se domnívati, že to stačí, když ti starší ve zkušenostech hledají pravdu a že ji ti mladší mohou od nich přijímati jako věrohodnou. Židé zahynuli jako národ, poněvadž byli od pravdy Bible odvráceni svými zákoníky, kněžími a staršími. Kdyby byli dbali naučení Kristova a sami bádali v Písmě, nemuseli zahynouti.

Mladí lidé v našich řadách pozorují, v jakém duchu přistupují kazatelé k bádání v Písmě. Mají učenlivého ducha a jsou-li dosti pokorní, aby přijali důkazy a obdrželi světlo od poslů, které si Bůh zvolil.

Musíme studovat pravdu sami pro sebe. Neměli bychom spoléhati na nikoho, že bude mysleti za nás. Nezáleží na tom, kým je a jaké postavení zaujímá, nemáme pohlížet na žádného člověka, jako na zkušební kámen. Máme se společně radit a máme být poddáni jedni druhým, ale současně máme se cvičiti ve schopnostech, které nám Bůh dal, abychom mohli poznati, co je pravda. Každý z nás musí vzhlížet k Bohu Boží osvícení. Musíme jednotlivě rozvíjet charakter, který by obstál ve zkoušce v den Hospodinův. Nemáme setrvávat na vlastních myšlenkách a myslet si, že nikdo nemůže naše názory porazit.

Když vyvolá tvou pozornost některý bod nauky, jemuž nerozumíš, jdi na svých kolenou k Bohu, abys pochopil, co je pravdou a nebyl nalezen jako Židé v zápase s Bohem. Když varujeme lidi, aby se obrátili přijmouti něco, co není pravdou, měli bychom je též varovati, aby neuváděli v nebezpečí své duše zavrhováním poselství světla, ale aby se vymanili ze tmy vážným bádáním ve Slově Božím.

Když přišel Natanael k Ježíši, Spasitel zvolal: „Aj, právě Izraelský, v němžto lsti není“. Jan 1,48. Natanael pravil: „Jakž ty mne znáš“? Jan 1,49. Ježíš odpověděl: „Kdyžs byl pod fíkem, viděl jsem tebe“. Jan 1,49.A takto nás Ježíš uvidí i když se budeme modlit na skrytých místech, budeme-li Ho prosit o světlo, abychom poznali, co je pravda.

Vyučuje-li některý bratr bludu, mají to vědět ti, kteří jsou na odpovědných místech, učí-li však pravdě, je jejich povinností postavit se mu po boku. Měli bychom dobře vědět, čemu se mezi námi učí,neboť je-li to pravda, je potřeba, abychom to věděli. Každý učitel sobotní školy má povinnost tomu rozumět. Všichni máme závazek vůči Bohu rozuměl tomu, co nám posílá. Dal nám směrnice, dle nichž si můžeme ověřit každou doktrinu - nemluví-li Zákon a Svědectví v souladu s tímto slovem, je tomu tak proto, že v něm není světa. Ale souhlasí-li v této zkoušce, nebuď tak naplněn předsudky, abys nemohl uznati nějaký bod prostě proto, že nesouhlasí s tvými myšlenkami.

Žádnému rozumu není možné, aby pochopil všechno bohatství a všechnu velikost i jen jediného zaslíbení Božího. Jedno skrývá slávu s jednoho hlediska, druhé opět krásu a milost s hlediska druhého a duše je plná nebeského světla. Kdybychom viděli všechnu tu slávu, zmalomyslněl by náš duch. Ale my můžeme snésti mnohem větší zjevení přehojných zaslíbení Božích, než z jakých se nyní těšíme. Jsem zarmoucena, pomyslím-li, jak se našemu zraku ztrácí plnost požehnání, která jsou nám určena. Spokojujeme se chvilkami kapkami duchovního osvícení tehdy, když bychom přece mohli choditi den co den ve světle jeho přítomnosti.

Drazí bratři, modlete se, jak jste se nikdy před tím nemodlili, aby paprsky slunce spravedlnosti zářily na Slovo, abyste byli schopni porozuměti jeho pravému významu. Ježíš prosil, aby jeho učedníci byli posvěceni pravdou - Slovem Božím. Jak vážně bychom se my tedy měli modliti, aby Ten, který zpytuje všechny věci i hlubokosti Božské“. 1.Kor. 2,10.Ten, jenž službou lásky připomíná lidu Božímu všechny věci a jenž je uvádí do vší pravdy, aby Ten byl s námi při bádání v Jeho svatém Slově. GW 98-100, 249-254.

Bůh si přeje, abychom byli na Něm závislí a nikoli na člověku. Přeje si, abychom měli nové srdce, chce nám dáti zjevení světla od trůnu Božího. - Review and Herald, 18.2.1890.