Bratře A, tvá vůdcovská zkušenost před dvěma lety byla pro tebe blahodárná a krajně důležitá. Měl jsi velice výrazné, vyhraněné náhledy na osobní nezávislost a na právo soukromého úsudku. Někdy tyto své náhledy přeháníš do krajnosti. Myslíš si, že o svých povinnostech musíš mít sám jasné světlo a důkazy.

Bylo mi ukázáno, že člověk má mít svůj vlastní úsudek nezávisle na úsudku kteréhokoli člověka. Když jde o úsudek Generální konference, která je nejvyšší autoritou již Bůh na zemi má, pak nezávislý a soukromý úsudek nelze zastávat, ale jej podřídit. V otázce tvé povinnosti jsi neústupně trval na vlastním úsudku proti hlasu nejvyšší pozemské autority, kterou tu Bůh má. Po dlouhém otálení a v důsledku toho i opoždění díla, jsi konečně přišel do Battle Creeku na opětovné a naléhavé výzvy Generální konference. Pevně jsi trval na tom, že jsi jednal správně, když ses řídil vlastním přesvědčením své povinnosti. Pokládal sis to za ctnost vytrvale zastávat své nezávislé stanovisko. Zdálo se, že nemáš správnou představu o moci, kterou dal Bůh své církvi v rozhodnutí Generální konference. Domníval ses, že odpovíš-li na výzvu Generální konference, podřizuješ se úsudku a smýšlení jednoho člověka. Podle toho jsi projevil nezávislost, umíněnost a svévolnost, což bylo naprosto nesprávné.

^{3T 493} Bůh ti tehdy dal vzácnou zkušenost, která pro tebe měla cenu a která ti velice prospěla v práci Kristova služebníka. Tvá pyšná, nepoddajná vůle se stala ukázněnou. Prožil jsi pravé obrácení. To vedlo k zamyšlení a k nástupu do vedoucího postavení. Tvé zásady ohledně vedení jsou správné, ale nesprávně je používáš. Tvé stanovisko by bylo tehdy správné, kdyby autorita církve, rozhodnutí a úsudek Generální konference vycházely, jak se domníváš, od mého manžela. Velice se však mýlíš, když jednomu člověku a jeho úsudku připisuješ onu autoritu a vliv, který Bůh svěřil své církvi, úsudku a rozhodnutí Generální konference.

Připíšeme-li moc, kterou Bůh dal církvi, jednomu člověku a pokládáme-li jeho úsudek za autoritativní pro ostatní lidí, pak převracíme pravý biblický pořádek. Satan bude na takového člověka co nejzákeřněji a nejsvůdněji působit, neboť ví, že tak zasáhne mnohé. Tvé stanovisko k vedení je správné, připíšeš-li nejvyšší autoritě církve to, co připisuješ jednomu člověku. Bůh si nikdy nepřál, aby Jeho dílo neslo pečeť rozumu a úsudku jediného člověka.

Důvod, proč batřím B a C nyní chybí zkušenost jakou měli mít, spočívá v tom, že neměli patřičnou sebedůvěru. Uhýbali od zodpovědnosti, protože pod její tíhou by se byly objevily jejich nedostatky. Příliš ochotně přenechávali mému manželovi vedoucí postavení a tím i zodpovědnost a připustili, aby za ně přemýšlel a usuzoval. Tito bratři jsou slabí tam, kde by mohli být silní. Neodvažovali se uplatnit svůj vlastní nezávislý úsudek, aby se nedopustili omylů a nebyli za to káráni. Zatímco snadno podléhali pokušení volat k odpovědnosti mého manžela za to, co se jim v jeho jednání mohlo zdát jako omyl, nepomáhali mu nést břímě. Stále se odvolávali na mého manžela a nechali ho nést zodpovědnost, kterou si měli s ním rozdělit. Nakonec zeslábli v tom, v čem mohli být silní. ^{3T 494} Jsou mravně slabí, zatímco mohli být mravními obry a sloupy Božího díla.

Tito bratři nemají patřičnou sebedůvěru, t.j. důvěru, že Bůh je skutečně povede, budou-li jednat podle světla, které jim dal. Bůh nechtěl, aby silní nezávislí lidé s vyššími rozumovými schopnostmi spoléhali na jiné, jako když se břečťan ovíjí kolem dubu. Všechny těžkosti, nezdary, nesnáze a zklamání, s nimiž se Boží služebníci v aktivní službě setkali, je jen posíli při utváření správného charakteru. Použijí-li svých duševních sil, pak jim i vzniklé překážky budou skutečným požehnáním. Získají duševní a duchovní svalstvo, které mohou vhodně použít v jedinečných příležitostech. Budou mít patřičnou sebedůvěru ve vlastní zkušenost, že Bůh je skutečně vede a usměrňuje. Ve chvíli nebezpečí a skutečné duchovní úzkosti musí přemýšlet a uvědomit si potřebu modlitby, aby si počínali rozvážně a pracovali pro pokrok Božího díla; zjištují, že boj a složitá situace vyžaduje zkušenost víry, důvěru v Boha a onu pevnost, která rozvíjí sílu. Máme-li čelit tísnivým situacím, objevuje se stálá potřeba nových způsobů a prostředků. Nutno uplatnit schopnosti, které by jinak dřímaly, nebýt těchto tísnivých situací v díle Božím. To poskytuje různé zkušenosti a lidé omezeného rozhledu nemohou přijít v úvahu.

Bůh použije v tomto díle ke své slávě lidi plné duchovní moci; jsou to ti, kteří okusili protivenství, nezdar a zhroucení plánů. Bratři B a C mohli změnit svou porážku v důležitá vítězství. Místo toho se však zříkali zodpovědnosti tam, kde se mohli snadno dopustit omylů. Tito vzácní bratři promeškali možnost získat výchovu, která je umocněna zkušeností a kterou jim nemůže dát žádná četba ani studium, nebo jiné přiležitosti.

^{3T 495} Bratře A, ty jsi měl sílu, abys unesl určité zodpovědnosti. Bůh přijal tvé rázné úsilí a požehnal tvé snahy. Dopustil ses určitých omylů; ale pro některé poklesky neměl bys nikterak znevažovat své schopnosti, nebo přestat důvěřovat v Boží sílu. Nebyl jsi ochoten a připraven převzít zodpovědnosti. Od přirozenosti se jim vyhýbáš a volíš si snadnější postavení; chceš psát a uplatňovat své duševní schopnosti tam, kde nejde o žádné zvláštní životně důležité zájmy. Dopouštíš se omylu, spoléháš-li na mého manžela, aby ti řekl, co máš dělat. Bůh tím nepověřil mého manžela. Sám máš zkoumat, co nutno udělat a sám také zvedat nepříjemná břemena. Bůh ti při tom požehná. Musíš nést břímě zodpovědnosti díla Božího podle svého nejlepšího vědomí. Musíš se však mít na pozoru, aby tvůj úsudek nebyl ovlivněn názory jiných. Je-li zřejmé, že ses dopustil omylů, pak přednostně můžeš i tyto své poklesky změnit na vítězství tím, že se tomu v budoucnu vyhneš. Bude-li ti stále někdo říkat, co máš dělat, pak nikdy nezískáš zkušenost potřebnou pro jakékoli důležité postavení.

Totéž platí pro všechny vedoucí v různých zodpovědných odvětvích v Battle Creeku. Nesmíme jim lichotit, hýčkat je a pomáhat jim na každém kroku, neboť to jim znemožňuje zodpovědně zastat důležitá postavení. Člověka utvrzují jen překážky. Ne pomoc, ale těžkosti boje a nezdary mravně upevňují lidi. Přílišné pohodlí a uhýbání od zodpovědnosti oslabuje a mrzačí ty, kteří by měli být zodpovědnými lidmi plnými mravni síly a pevných duchovních svalů.

Lidé, kteří měli být v každé tísnivé situaci tak věrní jako kompas severnímu pólu, přestali být užitečni, protože se chtěli ze strachu před pádem zabezpečit před kritikou a vyhnout se zodpovědnosti. ^{3T 496} Lidé ohromných rozumových schopností jsou dětmi, když jde o kázeň, protože se zbaběle vyhýbají zodpovědnostem, které by měli nést. Nesnaží se být užiteční. Příliš dlouho spoléhali na jednoho člověka, který měl uvažovat za ně a přemýšlet místo nich, což by v prospěch Božího díla mohli výborně dokázat i sami. S duševními nedostatky se setkáváme na každém kroku. lidé, kteří se spolehnou, aby za ně plánovali a uvažovali jiní, nejsou plně rozvinuti. Jde-li ovšem o jejich osobní plány, tu dovedou promýšlet a důkladně prokalkulovat. Když však jde o Boží dílo, pak je to pro ně něco zcela jiného; jako kdyby tuto schopnost úplně ztratili. Rádi zůstávají nevědomí a neprůbojní, jako kdyby jiní lidé museli za ně plánovat a uvažovat. Zdá se, jako by si někteří lidé nedokázali prorazit svou životní cestu. Musí vždy na někoho spoléhat, kdo za ně plánuje a studuje, kdo je jejich mozkem i úsudkem? Bůh se stydí za takové vojíny. Jsou-li jen pouhými stroji v Jeho díle, pak Mu to není ke cti.

Nezávislí muži, zanícení vážným úsilím, budou použití a nikoli takoví, kdož jsou přístupní lidským vlivům jako sklenářský tmel. Muži, kteří chtějí, aby jim práce byla nachystána až k ruce, kteří chtějí vykonat pouze stanovené množství za stanovený plat, kteří si přejí pro sebe vhodné postavení, místo aby se mu přizpůsobili a k tomu se vzdělali, nejsou těmi muži, které Bůh povolal pro věc svého království. Kdo nemůže své schopnosti prizpůsobit téměř každým okolnostem vyžaduje-li toho nutnost, není tím mužem pro tento čas. Muži, které chce Bůh spojit se svým dílem, nejsou ospalí a nedbalí, bez síly svalů nebo pevnosti povahy. V díle Božím budou lidé teprve tehdy ukázněně pracovat, budou-li se ustavičně a vytrvale přičiňovat. Tito lidé by se neměli dát znechutit ani těmi nejtěžšími okolnostmi a situacemi. Neměli by se zříkat svého záměru a pokládat ho za neúspěch, nejsou-li nade vší pochybnost přesvědčeni, že ke cti Boží a pro blaho lidí už více nemohou udělat.

Jsou lidé, kteří si namlouvají, že za jiných okolností by vykonali něco velkého a dobrého a při tom nepoužívají svých schopností, které získali prací tam, kam je povolala Prozřetelnost. ^{3T 497} Člověk může ovlivnit okolnosti, ale okolnosti by člověka neměly nikdy ovlivňovat. Člověk má použít okolnosti jako svých pracovních nástrojů. Má ovládnout okolnosti a nikdy nedovolit, aby okolnosti ovládaly jeho. Nyní je potřebná osobní nezávislost a osobní moc. Osobní charakter není třeba obětovat, nutno ho však formovat, zjemnit a zušlechtit.

Bylo mi ukázáno, že můj manžel je povinen složit zodpovědnosti, které by mu jiní rádi přenechali, protože jim to ušetří mnohé nesnáze. Pohotový úsudek a jasný postřeh mého manžela, který je výsledkem dlouhodobého cviku a úsilí, vedl k tomu, že bral na sebe zodpovědnosti, které měli nést jiní.

Bratře A, jsi příliš pomalý, měl bys usilovat o získání opačných schopností. Dílo Boži potřebuje lidi, kteří se dovedou rychle orientovat a v pravý čas bezodkladně a rázně jednat. Čekáte-li, až každá těžkost bude změřena, každá překážka uvážena, potom vykonáte pramálo. Všude narazíte na překážky. Musíte se pevně rozhodnout že je přemůžete, jinak vás porazí.

Mnohokrát se zdá, že různé cesty a usnesení i různá jednání mají v díle Božím stejnou cenu. Právě tehdy je nutné nejpřesnější rozlišování. A má-li být něco úspěšně vykonáno, musí se to stát v tom pravém, zlatém okamžiku. Musí být pozorováno to nejnepatrnější hnutí misek váhy a ihned rozhodnuto pro tu věc. Dlouhé otálení unavuje anděla. Mnohdy je dokonce převrácené rozhodnutí odpustitelnější, než-li neustálé kolisání a naklánění se brzy k tomu, brzy k onomu směru. Z takového váhání a pochybování povstane více zmatku a zla, než-li z rychlého jednání.

Bylo mi ukázáno, že nejvýznamnější vítězství a nejstrašnější porážky byly otázkou minut. Bůh žádá pohotové jednání. 3T ⁴⁹⁸ Odkládání, pochybování a nerozhodnost bývají často příležitostí pro nepřítele. Můj bratře, potřebuješ nápravu. Včasné jednání výrazně svědčí pro pravdu. Mnohé vítězství je ztraceno otálením. V tomto díle budou kritické situace. Pohotové a rozhodné jednání v pravý čas získá slavná vítězství, zatímco odklad a zanedbání způsobí veliké škody a vážně zneuctí Boha. Rychlé jednání v kritickém okamžiku často odzbrojuje nepřítele, působí mu zklamání a prohru, neboť spoléhal, že na své plány a podvodné dílo má dost času.

Bůh chce takové lidi, kteří pracují v Jeho díle v Battle Creeku, jejichž soudnost je pružná a mysl se dovede v čase potřeby bleskově rozhodnout. Ve chvíli neštěstí a nebezpečí je pohotovost krajně nutná. Každý plán musíme důkladně promyslet, abychom docílili dobrých výsledků. Někdy třeba i krátký odklad může přispět k tomu, že všechno se zcela jinak vyvine a veliké cíle, kterých bylo možné dosáhnout, jsou ztraceny pro nedostatek pohotového postřehu a okamžitého jednání. Tím, že se cvičíme v přemýšlení, lze mnoho získat a přemoci lenost. Je čas, kdy opatrnost a zralá úvaha je nutná; ukvapenost by byla pošetilá. Avšak i v podobných situacích se mnoho ztratilo přílišnou váhavostí. Opatrnost je do jisté míry potřebná, ale váhavost a mudrování ve zvláštních případech způsobilo více škody, než nějaký nezdar z unáhlenosti.

Můj bratře, potřebuješ si vypěstovat pohotovost. Pryč s tvou váhavostí. V práci jsi pomalý a liknavý. Musíš se dostat z tohoto nevhodného pracovního způsobu, neboť je ti na škodu. Když se tě zmocňuje nevěra, pak jsi tak váhavý, pomalý a nerozhodný, že sám nevykonáš nic a překážíš ostatním. Tehdy jen vyhledáváš těžkosti a plodíš pochybnosti a nemáš zájem ani odvahu přemoci těžkosti nebo rozptýlit nedůvěru. V takových chvílích se musíš odevzdat Bohu. Potřebuješ pevnost charakteru a méně tvrdošíjnosti a umíněnosti. ^{3T 499} Tato pomalost, tato lenost je jedním z největších nedostatků tvého charakteru a maří tvůj výkon.

Tvá pomalost při rozhodování v Božím díle je někdy bolestná. Není však vůbec nutná. Pohotové a rozhodné jednání může dosáhnout velikých výsledků. Rád pracuješ, máš-li dobrou náladu, jsi ochotný, vidíš-li jasně co máš dělat; nejsi však takovým požehnáním pro dílo, jakým bys mohl být, kdybys v kritickém okamžiku jednal pohotově a rozhodně a kdybys přemohl váhavost a liknavost, jíž se vyznačuje tvůj charakter. To velice zdržuje dílo Boží. Nebude-li tento nedostatek přemožen, v kritických okamžicích může dílu způsobit velikou škodu a může být osudným tobě samému. Musíš se naučit přesnosti a rozhodnému jednání v pravý čas; tyto vlastnosti nemáš. V boji a ve válkách národů se často více získá dobrým plánováním a náhlou akcí, než přímým smrtelným utkáním s nepřítelem.

Dovednost pohotového a přece důkladného vybavování záležitostí je velikou předností. Můj bratře, ty ses domníval, že tvé opatrnictví a váhavost jsou chvályhodné spíše jako ctnost a ne jako nějaké zlo. Ale podle toho, co mi v tomto ohledu Pán ukázal, tvoje pomalost byla velikou překážkou dílu Božímu a způsobila to, že moho věcí zůstalo neuděláno, co mělo být vykonáno okamžitě. Nyní se ti bude na charakteru těžko něco měnit podle Boží vůle, protože jsi v mladosti zanedbal přesnost a pohotovost. Je-li charakter dotvořen, zvyklosti utvrzeny, duševní a mravní schopnosti ustáleny, pak je snad nejtěžší odnaučit se nesprávným zvykům a být pohotovým. Měl by sis uvědomit cenu času. Necháváš-li nejdůležitější a snad nepříjemnou práci stranou v naději, že ji najednou vykonáš celou, anebo se domníváš, že bude méně nepříjemná, věnuješ-li se zájmům příjemnějším a snadným, pak nemáš omluvy. ^{3T 500} Předně bys měl udělat to, co nutno udělat a co vyžadují životní zájmy díla a méně důležité záležitosti vybavovat až po těch důležitějších. Přesnost a rozhodnost v práci a díle Božím jsou na výsost důležité. Oddalování je vlastně porážkou. Okamžik je zlato a měli bychom ho co nejlépe využít. Pozemské vztahy a osobní zájmy měly by být vždy druhořadé. Dílo Boží by nemělo kvůli našim pozemským přátelům, ba ani kvůli nejdražším příbuzným ani trochu trpět.

„I řekl jinému: Pojď za mnou. Ale on řekl: Pane, dopusť mi prvé jíti a pochovati otce mého: I dí jemu Ježíš: Nech ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží. I řekl opět jiný: Půjdu za tebou, Pane, ale prvé dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domě mém. Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobilý ke království Božímu.“ Luk. 9,59:

Žádná pozemská pouta, nebo pozemské zájmy by ani na chvíli neměly přijít v úvahu před povinností vůči Božímu dílu. Ježíš se odloučil od všeho, aby zachránil ztracený svět a od nás žádá plné a ochotné posvěcení. Pro zájmy Božího díla nutno přinášet oběti. Oběť citů je nejbolestnější, jaká se od nás vyžaduje; a přece je to nepatrná obět. Máš-li mnoho přátel a jsou-li city posvěceny, nemusíš se obávat, že přinášíš nějakou velikou oběť. Nenecháváš svou manželku mezi pohany. Nejsi povolán, abys šel do horké africké pouště, nebo do vězení, anebo na každém kroku trpěl. Dbej o to, jak zacházíš se svými city a svou lidskou náklonností a osobní názory podřiď zájmům a potřebám díla Božího. On žádá nesobeckou a ochotnou službu. Můžeš ji konat a přitom splnit všechny své rodinné povinnosti, které však vždy mají zůstat druhořadé.

S manželem jsme se dopustili omylu, když jsme vzali na sebe zodpovědnosti místo jiných. Na počátku dílo potřebovalo člověka, který by připravoval návrhy, neodkladně je prováděl, dílo vedl, bojoval proti bludům a hromadícím se překážkám. ^{3T 501} Můj manžel nesl nejtěžší břímě a narážel na nejrozhodnější odpor. Při organizačních počátcích, kdy někteří lidé byli povoláni na zodpovědná místa, byl nejvyšší čas, aby můj manžel přestal pracovat jako jediný zodpovědný činitel a aby nesl tolik zodpovědností a těžkých břemen. Tato práce vyžadovala více lidí, než jednoho. Tu se dopustili omylů jeho bratři, když na něj naléhali a chybu udělal i on, že to přijal a dále nesl břemeno a zodpovědnosti, které jej po celá léta tísnily. Již před léty měl složit toto břímě a měl je rozdělit mezi několik lidí, kteří by pracovali v zájmu díla. Bylo to podle satanova přání, aby úsudek, plány a rozum jednoho člověka usměrňoval smýšlení a úsudek těch, kdo věří přítomné pravdě.

Můj manžel je často sám a uvědomoval si potřeby díla Božího i nutnost pohotově jednat. Vedoucím bratřím nechyběly rozumové schopnosti, ale ochota zastat místo, které zastával můj manžel. Nerozvážní lidé dovolili, aby ochrnutý člověk nesl břímě a zodpovědnost tohoto díla, což by nikdo z nich sám nevydržel ani při vší tělesné a nervové zdatnosti. Někdy projevoval zdánlivou přísnost a mluvil tak, jako by někoho káral. Když viděl jak jiní, kteří mohli nést alespoň část břemene uhýbají zodpovědnostem, bolelo ho srdce a mluvil popudlivě. Do tohoto obtížného postavení ho neposlal Pán, ale jeho bratři. Jeho život se mnoho nelišil od jisté formy otroctví. Jeho bratři si necenili stálou práci, únavnou péči, vyčerpávající mozkovou námahu. Vedl neutěšený život a neštěstí ještě přibývalo, když jeho bratří kazatelé jen naříkali, ale sami nevykonali to, co vykonat mohli. Opětovně přestoupil přírodní zákon. Zatímco ho jeho bratři vinili z přepracování, nenapadlo je aby mu pomohli, ale za všechno velmi rádi svalovali odpovědnost na něho. ^{3T 502} Nebylo však nikoho, kdo by mu břímě pomohl nést. Kdyby jeho bratří v kazatelské službě byli ochotni nést břemena, mohli je nést, můj manžel nemusel vidět a konat tolik potřebné práce, kterou pokládal za neodkladnou.

Bůh nedovolil, aby život manžela skončil tak neslavně. Podpíral ho. Avšak člověk, který koná dvojnásobné množství práce, který dvouletou práci vykoná za rok, pálí svíci na dvou koncích. Můj manžel má ještě vykonat určité dílo, které měl konat během celých let. Měl by mít méně bojů, nesnází a životních zodpovědostí a měl by uzrávat, zjemňovat se a zušlechťovat pro svou poslední přeměnu. Měl by nyní hospodařit se svou silou. Neměl by připustit, aby zodpovědnosti za dílo tak těžce na něho doléhaly, ale měl by být volný a předsudky a podezírání jeho bratří neměly by rušit jeho klid.

Bůh dovolil, aby převzácné světlo pravdy ozářilo zvěst Písma a osvítilo mysl mého manžela. Svým kázáním a psaním může být nástrojem šíření světla Ježíšovy přítomnosti. Svým pravidelným zaměstnáním v díle byl velkou měrou zbaven možnosti uplatnit své péro a kázat lidu.

Uvědomoval si, že Bůh ho povolal obhajovat pravdu a někdy i přísně kárat ty, kteří si v díle nepočínali správně. Tísnivé starosti a utrpení v nemoci ho často znechucovaly, takže někdy viděl věci v přehnaném světle. Bratři zneužili jeho slov a unáhleného jednání, které bylo v tak výrazném protikladu s jejich liknavostí a slabými výkony. Mému manželovi připisovali nepatřičné pohnutky a city. Mezi nimi a jím byl propastný rozdíl; to všechno se však dalo snadno překlenout, kdyby tito lidé byli vložili své veškeré zájmy a celá srdce do díla budování a pokroku vzácného díla Božího.

^{3T 503} Můžeme vynakládat ustavičný vliv našich ústavů v čele díla, které by šlo úspěšně kupředu. Ale jednání ostatních lidí, kteří sami neplní své povinnosti a povolují pokušení a kteří, skříží-li se jim cesta, dovedli by pochybovat o našem nejupřímnějším úsilí v prospěch díla Božího, nás nutí, abychom hledali útočiště jinde, kde můžeme pracovat úspěšněji s menším nebezpečím, že břemeno práce nás rozdrtí. Bůh nám dal velikou svobodu, moc a sílu v Battle Creeku. Když jsme sem přišli minulého léta, naše práce započala s celou vážností a pokračovala až dosud. Jedna tísnivá situace následovala za druhou a vyžádala si namáhavé úsilí, abychom vše patřičně uspořádali.

Když Pán ukázal, že zůstane-li bratr D pokorný a bude-li spoléhat na Boží sílu, mohl by zastat toto místo, nevyvolil si nesprávného muže. Bratr D měl na čas skutečný zájem a jednal jako otec Zdravotního institutu. Pak spyšněl a začal spoléhat na své schopnosti. Obrátil se nesprávným směrem. Podlehl pokušení. Omluvy vedoucích za zanedbání povinností jsou nesprávné. Přenechání zodpovědnosti na bratra Whitea a sestru Whiteovou svědčí jasně proti nim. Zanedbali prostě svou povinnost, protože byla nepříjemná.

Viděla jsem, že dílo na Pacifickém pobřeží potřebovalo pomoc. Bůh však nechtěl, abychom přebírali zodpovědnosti za jiné, anebo snášeli těžkosti, které patří jiným. Můžeme jim radit a pomáhat svým vlivem nebo úsudkem. Můžeme mnoho vykonat, nebudeme-li zatíženi břemenem a nebudeme-li muset snášet tíhu, jíž mají ve vlastním zájmu snášet jiní, chtějí-li získat potřebnou zkušenost. Musíme napsat mnoho důležitého, co velice potřebuje náš lid. Máme převzácné světlo o biblické pravdě, kterou bychom měli zvěstovat lidu.

^{3T 504} Bylo mi ukázáno, že Bůh nechtěl, aby můj manžel nesl břemena, která nesl za posledních pět měsíců. Pracovní úsek díla byl přenechán jemu. To způsobilo tísnivou situaci, únavu a nervové vyčerpání, což mělo za následek znechucení a depresi. Dílo od počátku trpělo nedostatkem ochoty ze strany jeho bratří k souladné akci. Bratři v kazatelské službě milovali pohodlí. Nenesli odpovědnosti, které nést měli a nezískali zkušenost, kterou získat mohli, což by jim pomohlo zastat nejodpovědnější místa, týkající se životních zájmů díla Božího v přítomné době. Svou lhostejnost vůči zodpovědnostem omlouvali tím, že se obávali neblahých následků.

Náboženství které vyznáváme, je poznamenáno našimi přirozenými sklony a povahou; proto je krajně důležité, aby slabé stránky našeho charakteru byly cvikem uvedeny na správnou míru a silně nepříznivé stránky byly oslabeny a aby se posilnily opačné vlastnosti. Ale někteří bratři nevykonali co mohli a měli a co by bylo pro mého manžela dostatečným povzbuzením a pomohlo mu i nadále nést některé zodpovědnosti vedoucího díla. Jeho spolupracovníci nejednali nezávisle a neočekávali světlo od Boha pro své povinnosti, které měli vykonat; nejednali podle toho, jak jim otvíral cestu a neradili se společně o pracovních plánech a nespolupracovali.

Od té doby co jsme loňského léta přijeli do Michiganu, Pán obzvláště žehnal úsilí mého manžela. Zvláštním způsobem ho podpíral, aby mohl konat, co bylo velice potřebné. Kdyby jeho společníci byli probuzeni a chápali potřeby díla Božího při našem posledním stanovém shromáždění v Michiganu, mnoho věcí, které nebyly uskutečněny, mohly se uskutečnit. Bylo velikou chybou, že jsme nevyužili této příležitosti. Kdyby Bratr A radostně kotvil v Bohu, kdyby chodil ve světle a pohotově viděl co nutno vykonat a práci provedl neprodleně, mohli jsme být celé měsíce napřed v našem díle a na Pacifickém pobřeží se už mohlo dávno pracovat tiskem. Bůh nemůže být oslaven tím, že jsme upadli do temna a zůstali pod mrakem. ^{3T 505} Světlo září, ačkoli nepociťujeme jeho požehnání; budeme-li však usilovat abychom se dostali k světlu a půjdeme-li vpřed jako za světla, brzy vyjdeme z temnot a poznáme, že nás skutečné světlo obklopuje.

Při našem posledním stanovém shromáždění andělé Boží zvláštním způsobem přišli svou mocí potěšit, uzdravit a požehnat jak mého muže, tak bratra Waggonera. Bylo tam získáno zvláštní vítězství, jehož vliv by se neměl nikdy ztratit. Bylo mi ukázáno, že Bůh dal mému manželovi nejzvláštnějším způsobem důkazy své lásky a péče a také své pomocné milosti. Viděl jeho horlivost a odevzdanost dílu a práci. Manžela by to mělo vždy vést k pokoře a vděčnosti.

Bůh potřebuje přesné lidi. Bude mít lidi, kteří, když to vyžadují důležitá rozhodnutí, budou jednat věrně, jako magnetická jehla vůči severnímu pólu. Lidé, kteří dávají stranou zvláštní osobní zájmy a po příkladu našeho Spasitele jsou spojování jediným velikým všeobecným zájmem o vspasení duší. Satan ovlivňuje lidskou mysl kdykoli má k tomu příležitost a dovede zasáhnout v pravý čas a na pravém mistě, aby měl největší zisk a aby nejvíce poškodil dílo Boží. Zanedbáme-li vykonat, co vykonat máme a co Bůh od nás ve svém díle požaduje, je to hřích, který nelze omlouvat ani okolnostmi nebo těžkými podmínkami, protože Ježíš učinil patřičná opatření pro všechny v každé situaci.

Můj bratře, v díle Božím se dostaneš do různých okolností, které budou vyžadovat připravenost a sebeovládání, které tě však uzpůsobí, abys pochopil okolnosti a zvláštnosti situace. Pak můžeš jednat bez překážek. Neměl bys přiliš podceňovat své schopnosti, které tě předurčují na různá povolání praktického života. Tam, kde si uvědomuješ své nedostatky, snaž se je okamžitě odstranit. Nespoléhej, že někdo jiný odstraní tvé nedostatky a že je můžeš lhostejně přehlížet, jako by nešlo o nic závažného a že jaký jsi, takový vždy musíš zůstat. ^{3T 506} Všemožně se snaž odstranit tyto nedostatky, abys byl v Ježíši Kristu dokonalý, v ničem nemající nedostatku.

Budeš-li příliš sebevědomý, propadneš doměnce, že tvé úsilí má mnohem větší cenu, než jakou skutečně má, a budeš se dožadovat osobní nezávislosti, hraničící se zpupností. Půjdeš-li do druhé krajnosti a budeš-li o sobě smýšlet nízce, budeš se cítit bezvýznamnější a zanecháš dojem podřadnosti, což velice omezí tvůj blahodárný vliv. Měl by ses vyhnout oběma krajnostem. Neměl bys podléhat pocitům, neměly by tě ovlivňovat okolnosti. Můžeš se přece hodnotit správně, což tě ochrání od obou krajností. Můžeš být důstojný bez marné sebedůvěry a můžeš se k lidem sklonit bez obětování sebeúcty a osobní nezávislosti. Tvůj život může mocně ovlivnit lidi výše postavené i lidi z nižších vrstev.

Bratře A, nyní ti hrozí nebezpečí, že se necháš ovlivnit zprávami. Tvé nynější snahy jsou rozhodně praktické, důkladné a pronikavé. K lidem jsi příliš náročný a přísný. Někdy je to nutné, ale tvé úsilí je převážně takové a může poškodit tvůj vliv, nebude-li provázeno větší dávkou laskavosti, povzbudivé milosti Ducha Božího. Připouštíš, aby slova tvých příbuzných a zvláště přátel ovlivnila tvé návrhy a tvá rozhodnutí. Příliš ochotně jim důvěřuješ a přijímáš za své jejich názory a ty tě příliš často zavádějí. Musíš se mít na pozoru. Rodiny ve ---, které jsou úzce spřízněny, mají určitý vliv. Tvůj úsudek, tvé pocity, tvé názory je ovlivňují a naopak také oni ovlivňují tebe. Silný proud půjde nesprávným směrem, nebudete-li všichni pokorní a cele posvěcení Bohu. Všechny prvky těchto rodinných svazků jsou přirozeně nezávislé a sebevědomé a nebudou-li obzvláště vyváženy a ovládnuty Duchem Božím, mají sklon ke krajnostem.

^{3T 507} Nikdy, nikdy se nenech ovlivnit zprávami. Nedovol, aby tvé jednáni bylo ovlivněno tvými drahými příbuznými. Nadešel čas, kdy v díle Božím nutno uplatnit krajní moudrost. Potřebujeme soudnost, abychom věděli kdy mlčet. Hlad po porozumění často vede k dalekosáhlé nerozvážnosti, otevíráme-li své city jiným. Tvoje povaha vyžaduje často porozumění, ač by bylo lépe, abys je nepřijímal. Všichni jsou povinni poznat své každodenní jednání a pohnutky, které vedou k činům. Musí poznat své osobité pohnutky, které je nabádají k zvláštní činnosti. Každý čin jejich života se posuzuje nikoli vnějším zjevem, ale podle pohnutek, které je vedly k činu.

Všichni bychom měli bdít nad svými smysly, aby nad nimi nezvítězil satan, neboť ony jsou branou k duši. K sobě můžeme být přísní jak chceme, musíme být však velice opatrní, abychom nevháněli lidi do zoufalství. Někteří si myslí, že bratr White je vůbec velice přísný k jednotlivcům, kárá-li to, co u nich pokládá za nesprávné. Je v nebezpečí, že při svém způsobu kárání nedá si záležet na uvážení; avšak někteří z těch, kteří si naříkají na jeho způsob kárání používají sami nejostřejšího, nejpřísnějšího a nejodsuzovačnějšího jazyka, příliš nerozvážného, než aby se tak mohlo mluvit ve shromáždění. Myslí si, že si duševně ulevili a vykonali dobré dílo. Ne vždy to však Boží andělé schvalují. Jestliže bratr White dává někomu pocítit, že nečiní správně, je-li příliš přísný vůči některému jednotlivci a jestliže je nutno ho poučit, aby jednal mírněji, o kolik víc si mají uvědomit jeho bratři kazatelé nedůslednost, dopustí-li, aby ostré pokárání znělo ve velkém shromáždění, kde s vinníkem musí trpět i nevinný.

Je mnohem horší dát průchod svým pocitům ve velkém shromáždění a kárat každého, než jít k jednotlivcům, kteří se něčeho dopustili a kárat je osobně. ^{3T 508} Urážlivost tohoto přísného, panovačného, obviňujícího projevu ve velkém shromáždění je před Bohem mnohem závažnější, než osobní, jednotlivé pokárání, protože přítomných je víc a kritika je všeobecnější. Je vždy snadnější dát průchod pocitům před shromážděním, protože jsou mnozí přítomní, než jít k bloudícímu a tváří v tvář si s ním otevřeně, upřímně a jasně probrat jeho nesprávné jednání. Avšak přinášet do Božího domu nepřátelské pocity vůči jednotlivcům a připustit, aby nevinní trpěli s vinníkem, není způsob, který Bůh schvaluje: to spíše škodí, než prospěje. Příliš často se stávalo, že kritické a obviňující proslovy byly předneseny před celým shromážděním. To u bratří nepovzbuzuje ducha lásky. Nevede je k tomu, aby smýšleli duchovněji, aby dospěli k svatosti a k nebi; naopak, v srdcích se probouzí nenávist. Tyto velice prudké, nešetrné projevy, které člověka drtí, jsou jistě někdy nutné, aby probudily, vyburcovaly a přesvědčily. Nemají-li však zvláštní znamení, že jsou diktovány Duchem Božím, způsobí více škody, než dobra.

Bylo mi ukázáno, že jednání mého manžela není dokonalé. Někdy se mýlil, když reptal a nadmíru přísně káral. Podle toho, co jsem viděla, nebyl však v tomto ohledu vinen natolik, jako se mnozí domnívali a jak jsem se někdy obávala. Joba také jeho přátelé nechápali. On jim vrátil jejich výčitky. Ukazuje jim, že obhajují-li Boha tím, že nezamlčují svou víru v Něho a uvědomují si svůj hřích, pak on má o tom hlubší a důkladnější poznání, než oni. Na jejich kritiku a poznámky odpovídá: „Všichni vy nepříjemní jste těšitelé. Zdaliž bych i já tak mluviti mohl jako vy, kdyby byla duše vaše na místě duše mé? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou? Nýbrž posiloval bych vás ústy svými a otvírání rtů mých krotilo by bolest“. Jb 16,2-5.

^{3T 509} Dobře smýšlející bratři a sestry, kteří mají omezený rozhled a všímají si jen zevnějšku, mohou se snažit pomoci řešit problémy, které vlastně neznají. Jejich omezená zkušenost nemůže vystihnout pocity duše puzené Duchem Božím, která poznala hlubiny oné opravdové a nevyslovitelné lásky a zájmu o dílo Boží a o duše. Hloubku této lásky a zájmu nikdy neokusili. Tito omezení lidé nikdy nenesli břemena díla Božího, ba ani je nezvedli.

Někteří krátkozrací a nezkušení přátelé nemohou svým omezeným pohledem docenit pocity toho, kdo byl úzce spojen s Kristem a pracoval pro spásu jiných. Jeho pohnutky nejsou pochopeny a jeho činy překrucují ti, kteří by měli být jeho přáteli. Jako Job upřímně prosí, aby byl osvobozen od svých přátel. Bůh sám se ujímá Joba. Jeho trpělivost byla těžce zkoušena, ale když Bůh mluví, všechny jeho malicherné pocity mizí. U Boha není nutné ani sebeospravedlňování, jímž se musil bránit před odsuzováním svých přátel. Bůh nikdy nesoudí nesprávně, nikdy se nemýlí. Pán říká Jobovi: „Přepaš nyní jako muž bedra svá“, a sotva Job slyší Boží hlas, jeho duše se sklání ve vědomí své vlastní hříšnosti a říká Bohu: „Mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele“. Jb 38,3, 42,6.

Když promluvil Bůh, můj manžel naslouchal jeho hlasu. Odsouzení a kritika ze strany jeho nerozvážných přátel byla velikou zkouškou. Kdyby jeho bratři museli být v podobných okolnostech a nést odpovědnosti, které nesl s malým povzbuzením a nepatrnou pomocí, pak by lépe pochopili, jak by měli podpírat, jak potěšovat, jak být ku požehnání bez mučivých připomínek a nezasloužené kritiky.