^{3T 9} Drazí bratří a sestry: Cítím se nyní nucena splnit dlouho zanedbávanou povinnost.

Dlouhá léta předtím můj manžel nebezpečně a na dlouho onemocněl, konal víc práce, než by za tentýž čas stačili vykonat dva lidé. Nenacházel chvíli, když by se mohl uvolnit od tlaku starostí a duševně a tělesně se zotavit. Svědectví ho varovalo před tímto nebezpečím. Bylo mi ukázáno, že své mozkové síly příliš přepínal. Uvedu zde opis uveřejněného svědectví z 26. srpna 1855:

„Za pobytu v Paris Maine, bylo mi ukázáno, že zdraví mého manžela je v kritickém stavu, že jeho myšlenková úzkost přesahovala jeho síly. Když byla přítomná pravda po prvé zveřejněna, vynaložil veliké úsilí a při práci se mu dostalo jen malého povzbuzení a pomoci od bratří. Od počátku sám nesl břemena, která byla příliš náročná na jeho tělesnou sílu.

Kdyby tato břemena byla rovnoměrně rozdělena, nemusela být tak těžká. Zatím, co můj manžel přebíral na sebe příliš mnoho zodpovědností, někteří z jeho bratří v kazatelské službě nechtěli nést žádné. A ti, kteří se vyhnuli starostem a zodpovědnostem, neuvědomili si jeho břímě a nedbali o pokrok práce a díla Božího, jak by dbát měli. ^{3T 10} Můj manžel pociťoval tento nedostatek, svým ramenem podepřel tato břemena, která byla příliš těžká a která jej téměř zdolala. V důsledku tohoto mimořádného úsilí bude zachráněno více duší, avšak právě tato námaha poškodila jeho konstituci a zbavila ho síly. Bylo mi ukázáno, že by měl velkou měrou odložit svoji úzkost. Pán chce, aby byl zbaven tolika únavné práce a aby více času trávil studováním Písma ve společnosti svých dětí a jejich výchovou.

Viděla jsem, že není naší povinností komplikovat si život jednotlivými těžkostmi. Měli bychom se vyvarovat duševnímu zatížení, vyplývajícímu z nesprávného jednání jiných. Můj manžel může pokračovat v práci ze všech sil, jak to dosud dělal a v důsledku toho jít do hrobu, a jeho snažení může být ztrátou pro dílo Boží anebo nyní být uvolněn a se zbytkem sil být mezi námi a více nám prospět.“

Nyní uvedu ze Svědectví z r. 1859: „Ve svém posledním vidění bylo mi ukázáno, že Pán chce, aby se můj manžel více věnoval studiu Písma, aby byl připraven k účinnější práci slovem a vyučováním, ať už způsobem přednáškovým, nebo spisovatelským. Viděla jsem, že v minulosti jsme vyčerpávali své síly mnohou úzkostí a péčí, abychom přivedli církev na správné stanovisko. Takové přetížení na různých místech, nošení břemen církve není žádoucí, neboť církev by měla nést svá vlastní břemena. Naší prací je poučovat členy z Božího slova, připomínat jim nutnost zkušenostního náboženství, a pokud možno co nejjasněji definovat správné stanovisko k pravdě. Bůh chtěl, abychom pozvedli své hlasy ve velkém shromáždění v otázkách přítomné pravdy, které jsou životně důležité. Tato by měla být zvěstována jasně, se vší rozhodností, také by měla být napsána, aby tiší poslové tisku mohli tyto pravdy přinést lidem kdekoliv. Z naší strany se vyžaduje mnohem důkladnější posvěcení podstatně důležitému dílu, musíme žít se vší opravdovostí ve světle Boží tváře. ^{3T 11} Kdyby naše mysl byla méně zaměstnána církevními těžkostmi, byla by volnější pro zájem o biblické věci, důkladnější zájem o biblickou pravdu by uzpůsobil mysl, aby přemýšlela tímto způsobem a my bychom byli lépe připraveni pro důležité dílo, které nám bylo svěřeno.

Bylo mi ukázáno, že Bůh na nás neklade tak těžká břemena, jaká jsme nesli v minulosti. Naší povinností je mluvit k církvi a ukázat jejím členům nutnost osobní práce každého člena ve vlastním zájmu. Byli příliš přetíženi. Důvod, proč by se od nás nemělo požadovat nést těžká břemena a řešení spletitých situací je ten, že Pán nám dává práci jiného druhu. Nechce, abychom do krajnosti vyčerpávali své tělesné i duševní síly, nýbrž hospodařili jimi pro zvláštní příležitost, kdykoliv je pomoci skutečně třeba a je nutná, aby náš hlas bylo slyšet.

Viděla jsem, že budou učiněna důležitá opatření, v nichž lid bude muset rozhodně zasáhnout; že přijdou vlivy a do církve se příležitostně vloudí bludy a že pak bude nutný náš vliv. Budeme-li vyčerpáni předcházejícím úsilím, nebudeme mít onu klidnou soudnost, postřeh a nutné sebeovládání pro důležité příležitosti, do nichž nás Bůh povolává.

Svým vlivem na církev satan ochromil naše síly natolik, že si to od nás vyžádalo téměř dvojité úsilí proklestit se temnotou a nevěrou. Tyto snahy uvést věci do pořádku ve sborech vyčerpaly naši sílu, přemohly nás únavou a ochabnutím. Viděla jsem, že máme vykonat určité dílo a že nepřítel duší se vynasnaží odporovat každému úsilí, které vynakládáme. Lid může být ve stavu odpadnutí, takže Bůh mu nemůže žehnat, a to bude lid zmalomyslňovat. Neměli bychom však být znechuceni. Měli bychom splnit svoji povinnost přinášet světlo a přenechat zodpovědnost lidu.“

Uvedu ještě něco z dalšího Svědectví napsaného 6. června 1866: „Bylo mi ukázáno, že naše svědectví církev stále potřebuje, že bychom se měli snažit ušetřit se soužení a starostí a měli si zachovat zbožnou mysl. ^{3T 12} Je povinností bratří výboru namáhat více své mozky a méně toho přenechat mému manželi. Mnoho času tráví nad různými záležitostmi, které zmítají a unavují jeho mysl a nedopřávají mu možnosti ke studiu nebo psaní, a tak brání zářit světlu v časopise Review tak jak by mělo.

Mysl mého manžela by neměla být tak zaneprázdněna a přetížena. Musí mít odpočinek a volnost psát a řešit takové případy, které jiní nemohou. Bratři ve výboru by mohli sejmout z něho velikou tíhu, kdyby se sami posvětili Bohu a hluboce se zajímali o dílo. Mezi pracovníky výboru by nemělo existovat žádné sobectví. Pracují přece v díle Božím a za své pohnutky a způsob, k němuž toto odvětví patří, jsou odpovědni Jemu. Žádá se od nich myšlenková ukázněnost. Mnozí se domnívají, že zapomnětlivost nelze kárat. Je to veliký omyl. Zapomnětlivost je hřích. Vede k mnoha omylům a k velikému nepořádku a mnohému zlu. To, co má být vykonáno, nesmí být zapomenuto. Mysl musí být zaměstnána a musí být kázněna dokud si nebude pamatovat.

^{3T 13} Můj manžel měl mnoho starostí a vykonal mnohé, co se obával jim přenechat, co měli vykonat jiní, aby se ve své nepozornosti nedopustili omylů, které nelze tak snadno napravit, a aby tím nedošlo k ztrátám. Toto bylo velikým zatížením jeho mysli. Pracovníci výboru by se měli učit. Měli by studovat, namáhat a cvičit své mozky, neboť každý z nich má určité odvětví na starosti, zatímco můj manžel nese odpovědnost za mnohá odvětví díla. Pakliže některý pracovník pochybí, měl by si uvědomit, že škody má nahradit sám z vlastního, a neměl by dopustit, aby výbor byl poškozen jeho nedbalostí. Neměl by přestat nést odpovědnost, nýbrž znova se pokoušet a vyhnout se dřívějším omylům. Takto se naučit nést tu starost, kterou Boží slovo vždy požaduje a tehdy bude konat svoji povinnost.

Můj manžel by si měl najít čas pro ty věci, které by mu podle vlastního jeho úsudku sloužily k zachování jeho zdraví. Domníval se, že musí zanechat břemena a zodpovědnost, které na něho doléhaly a odejít z výboru, jinak myšlenkově ztroskotá. Bylo mi ukázáno, že když ho Pán uvolňuje z jeho postavení, dá mu právě tak jasný důkaz o jeho uvolnění jako mu dal, když na sebe přebíral dílo. On však nesl příliš mnoho břemen a ti, kteří s ním spolupracovali ve výboru, a také jeho spolubratři kazatelé, příliš ochotně mu je přenechávali. Oni všeobecně stáli v pozadí, vzdáleni břemen a sympatizovali s těmi, kteří reptali proti němu, a nechali ho stát samého obtíženého kritikou, dokud Bůh neobhájil své dílo. Kdyby vzali svůj podíl břemen, mému manželovi by to bylo pomohlo.

Viděla jsem, že Bůh nyní od nás žádá, abychom pečlivě dbali o zdraví, které nám dal, neboť naše dílo není ještě ukončeno. Naše svědectví musí stále znít a bude mít vliv. Měli bychom zachovat své síly k práci v Božím díle, kdy bude potřebí našeho úsilí. Měli bychom dbát o to a nebrat na sebe břemena, které by mohli a měli nésti jiní. Měli bychom usilovat o radostnou, dokonalou pokojnou mysl, neboť na ní závisí naše zdraví. Dílo, které Pán od nás žádá, nám nebude bránit v péči o zdraví, abychom se mohli zotavit z přepracování. Čím lepší je náš zdravotní stav, tím lepší bude naše práce. Přepínáme-li své síly a nadměrně se vyčerpáváme, jsme v nebezpečí nachladit se, čímž nemoc může dostat ještě nebezpečnější průběh. Pečování o sebe nesmíme přenechat Bohu, když tuto zodpovědnost svěřil nám.

25. října 1869 v Adams Center, N.Y. bylo mi ukázáno, že někteří kazatelé mezi námi nenesou tu zodpovědnost, kterou na ně Bůh ukládá. Tento nedostatek nadměrně zatěžuje ty, kteří nesou břemena. Obzvláště těžce to doléhá na mého muže. ^{3T 14} Někteří kazatelé odmítají jít kupředu a odvážit se něčeho pro dílo Boží. Nutno provést důležitá rozhodnutí. Jelikož však smrtelný člověk nemůže vystihnout konec od počátku, některým se nedostává odvahy jít směrem vyznačeným Boží Prozřetelností. Někdo musí jít kupředu, někdo se musí něčeho v bázni Boží odvážit v naději dobrého výsledku. Ti kazatelé, kteří se vyhýbají tomuto pracovnímu úseku, ztrácejí mnoho. Neobdrží onu zkušenost, kterou Bůh pro ně připravil, aby je učinil silnými, užitečnými muži, na něž lze za každých okolností spolehnout.

Bratře A, nechceš se vystavovat žádnému nebezpečí? Nejsi ochoten odvážit se něčeho, nemůžeš-li vidět cestu naprosto jasnou? A přece někdo musí konat i toto dílo; někdo musí chodit vírou, jinak nebude učiněn žádný pokrok a nic nebude dosaženo. Strach, že se zmýlíš a učiníš nesprávný krok a pak budeš pokárán, tě zdržuje. Omlouváš se a nechceš nést odpovědnost, protože jsi v minulosti udělal chyby. Měl bys však jednat podle svého nejlepšího vědomí a spoléhat na Boha. Někdo to musí konat a je to pro každého zkouška. Sám nikdo všechnu odpovědnost nenese, avšak po náležitém uvažování a vážné modlitbě, měla by být rovnoměrně rozdělena.

V době nemoci mého manžela Pán vyzkoušel a zkusil svůj lid, aby se zjevilo, co je v jejich srdcích, tím jim ukázal, co v nich bylo skryto a co nebylo podle Ducha Božího. Těžké okolnosti, v nichž jsme se nacházeli, vyvolaly u našich bratří to, co by jinak zůstalo nezjeveno. Pán dokázal svému lidu, že moudrost člověka je bláznovstvím, a že nebudou-li pevně důvěřovat a spoléhat na Boha, jejich plány a výpočty ztroskotají. Ze všeho toho se máme učit. Dochází-li k omylům, ty by měly být poučením a ne důvodem utíkat od práce a odpovědnosti. Tam, kde je mnohé v sázce, a kde nutno pamatovat na životně důležité otázky a vyřešení významných otázek. Boží služebníci by měli nést osobní zodpovědnost. ^{3T 15} Nemohou utíkat od práce a přitom chtít činit vůli Boží. Některým kazatelům chybí nutná kvalifikace k budování sborů a nechtějí se vyčerpávat v díle Božím. Nejsou ochotni cele se odevzdat dílu s nerozděleným zájmem, neochabující horlivostí, neúnavnou trpělivostí a vytrvalostí. Živé uplatnění těchto vlastností by uvedlo sbory do pořádku a práce mého manžela by nebyla tak těžká. Všichni kazatelé stále nepamatují, že práce všech bude hodnocena soudem a že každý dostane odplatu podle svých skutků.

Bratře A, ty máš nést odpovědnost za dílo ve Zdravotním institutu (nynější ústav: „The Medical and Surgical Sanitarium“). Měl bys pouvažovat a zamyslet se. Častokrát čas věnovaný četbě, je čas, kdybys měl přemýšlet a studovat, co učinit, aby věci v institutu i nakladatelství byly v pořádku. Můj manžel koná tyto práce, protože vidí, že dílo pro tyto instituce musí někdo vykonat. Nepůjdou-li jiní, zaplní mezeru sám a nahradí ty, co schází.

Bůh varoval a napomínal mého manžela, aby své síly šetřil. Bylo mi ukázáno, že Pán ho pozvedl a že žije jako zázrak milosti - ne snad proto, aby znovu bral na sebe břímě, pod nímž kdysi klesl, nýbrž aby Boží lid byl jeho zkušeností požehnán pro všeobecný pokrok díla a pro ten úsek Božího díla, který svěřil mně a zodpovědnost, k níž mne poslal.

Bratře A, měl bys vynaložit velikou péči, obzvláště v Battle Creeku. Při návštěvách tvé rozmluvy by se měly týkat toho nejdůležitějšího. Dbej o to, abys slova podepřel příkladem. Toto je velice důležité postavení a vyžaduje námahy. Pokud jsi zde, měl by sis najít čas a pouvažovat o těch mnohých věcech, které nutno udělat, které si vyžadují vážného zamyšlení, starostlivé pozornosti a tu nejopravdovější modlitbu víry. ^{3T 16} Měl by ses do takové míry zajímat o věci, týkající se díla a práce ve Zdravotním institutu a vydavatelském oddělení, jak si to uvědomuje můj manžel; měl by sis uvědomit, že dílo je tvé. Nemůžeš konat dílo, k němuž Bůh zvlášť povolal mého manžela a on také nemůže vykonat to, co Bůh zvlášť určil tobě. A přece byste oba spojeným úsilím, ty na svém úseku a můj manžel taky na svém, mohli vykonat mnoho.

Dílo, o které máme společný zájem, je veliké a účinných, ochotných, odpovědných pracovníků je skutečně málo. Bůh ti dá sílu, můj bratře, půjdeš-li vpřed a budeš-li očekávat na Něho. On dá mému manželovi i mně sílu v našem spojeném úsilí, pakliže vše konáme k Jeho slávě, podle našich schopností a sil. Měl bys být tam, kde by byla větší příležitost uplatnit schopnosti, které ti dal Bůh. Měl by ses spolehnout na Pána a dát Mu příležitost, aby tě mohl učit, vést a ovlivňovat. Uvědomuješ si hluboký zájem o dílo Boží, a proto bys měl od Něho očekávat světlo a usměrnění. On ti dá světlo. Avšak jako od Kristova vyslance žádá se od tebe, abys byl věrný, napomínal ve vší pokoře a lásce, a tvé úsilí nebude marné.

Od doby, kdy se můj manžel zotavil ze své slabosti, pracovali jsme se vší opravdovostí. Nedbali jsme o své pohodlí nebo potěšení. Cestovali jsme a pracovali ve stanových shromážděních, a přepínali své síly, což nás velice vysilovalo, aniž bychom si dopřáli odpočinku. V roce 1870 jsme navštívili dvanáct stanových shromáždění. Břímě zodpovědnosti v několika z těchto shromáždění spočívalo téměř celé na nás. Cestovali jsme z Minnesoty do Maine, a do Missouri a Kansasu.

Společným úsilím jsme se s manželem snažili o vyšší úroveň časopisu Health Reformer, abychom učinili z něho zajímavý a užitečný časopis, po němž by toužili nejen naši, nýbrž i lidé ze všech vrstev. Bylo to pro něho příliš těžké břemeno. Učinil také velice důležitá opatření pro časopisy Review a Instructor. ^{3T 17} Vykonal dílo, které si mohli rozdělit tři lidé. A zatímco všechna tato práce připadla jemu, ve vydavatelském odvětví, obchodní odvětví v Zdravotním institutu a Vydavatelském sdružení si vyžadovaly práci dvou mužů, aby se tyto podniky dostaly z finanční tísně.

Nespolehliví lidé v nakladatelství i ve Zdravotním institutu svým sobectvím a nedostatkem zodpovědnosti zatáhli dílo do nejhorší možné situace. Byly zde nevyjasněné obchodní záležitosti, které musely být rozřešeny. Můj manžel vyplnil mezeru a pracoval ze všech svých sil. Přepínal se. Mohli jsme vidět, že je to nebezpečné, nevěděli jsme však, jak by měl přestat, nemělo-li být vydavatelské dílo přerušeno. Téměř každodenně vznikaly nějaké zmatené situace a nové těžkosti, způsobené nevěrností mužů, kteří na sebe vzali odpovědnost za toto dílo. Jeho mozek byl krajně přetížen. Avšak ty nejhorší situace jsou nyní za námi, a dílo úspěšně pokračuje.

Při zasedání Generální konference můj manžel žádal, aby byl uvolněn z odpovědnosti spočívající na něm; avšak přes všechny jeho žádosti břímě vydávání časopisů Review a Reformer bylo vloženo na něho s příslibem, že ti, kteří by chtěli nést starost a zodpovědnost, budou vyzvání přestěhovat se do Battle Creeku. Dosud však nepřišla žádná pomoc, aby byl zbaven starostí o finanční úsek vydavatelského díla.

Můj manžel se rychle vyčerpává. Navštívili jsme čtyři západní shromáždění a naši bratři na nás naléhají, abychom navštívili východní shromáždění. Neodvažujeme se však vzít na sebe další starosti. Když jsme se vrátili ze západních stanových shromáždění v červenci 1871, našli jsme veliké množství práce, která se nahromadila v nepřítomnosti mého manžela. Dosud jsme neviděli žádnou příležitost k odpočinku. Můj manžel musí být uvolněn ze zodpovědnosti, spočívající na něm. Příliš mnozí spoléhají na jeho mozek, místo aby spoléhali na svůj vlastní. Z hlediska světla, které se Pánu zalíbilo nám dát, prosíme vás, bratři, uvolněte mého manžela.

^{3T 18} Nejsem ochotna riskovat důsledky jeho dalšího vypětí, jak tomu bylo dosud. Po celá léta vám sloužil věrně a nesobecky a nakonec padl pod tíhou odpovědností, které jej tísnily. Pak ho, jeho bratři, jimž důvěřoval, opustili. Přenechali ho mé péči a zapomněli na něho. Téměř dva roky jsem byla sama jeho ošetřovatelkou, jeho pomocníkem i lékařem. Nechci již znovu prožít podobnou zkušenost. Bratři, sejměte břemena z nás a tím nám zachováte naše síly, jak si to Bůh přeje, aby dílo všeobecně mohlo prospívat z naší práce, kterou nemůžeme pro naše přetížení vykonat. Anebo nás necháte, abychom se vyčerpali natolik, že budeme pro dílo neužiteční?“

Předcházející část této výzvy byla přečtena při stanovém shromáždění v New Hampshire, v srpnu 1871.

Když jsme se vrátili z Kansasu na podzim roku 1870, bratr B byl doma nemocen a měl horečku. Sestra Vam Horrová právě v té době nebyla přítomna v nakladatelství v důsledku horečky způsobené náhlým úmrtím její matky. Bratr Smith byl také mimo nakladatelství, v Rochester, N. Y., a zotavoval se z horečky. V redakci bylo mnoho nedokončené práce, a přece bratr B zanedbal svoji povinnost a šel za svými zálibami. Tato skutečnost je charakteristická pro tohoto muže. Na svatých povinnostech mu jen velice málo záleží.

Takové jednání bylo velikou trhlinou v důvěře, která mu byla projevena. Jak výrazně s tím kontrastuje život Krista, našeho Vzoru! Byl Synem Božím a původcem našeho spasení. Pracoval a trpěl pro nás. Zapíral se, a celý Jeho život byl nepřetržitou námahou a odříkáním. Sám se proto rozhodl. Na světě, který sám stvořil, mohl trávit své dny v pohodě a hojnosti, a mohl si nárokovat všechnu radost a potěšení, jak ji svět může poskytnout. Nedbal však na své pohodlí. Nežil samolibě, nýbrž konal dobro a štědře udílel svá požehnání jiným.

Bratr B onemocněl horečkou. Jeho případ byl kritický. Mám-li být věrna dílu Božímu, musím konstatovat, že jeho nemoc nebyla důsledkem přepracování z nadměrné odevzdanosti zájmům vydavatelstva. ^{3T 19} Nesmyslné vypětí na cestě do Chicaga za vlastním zájmem bylo příčinou jeho dlouhého utrpení. Nebylo to podle Boží vůle, aby opouštěl dílo, když tak mnozí, kteří zastávali důležitá místa v nakladatelství, byli nepřítomní. Právě tehdy, když neměl chybět ani hodinu, opustil své odpovědné postavení, a Pán ho nepodporoval.

Nedostalo se nám žádného odpočinku jakkoli jsme ho potřebovali. Review a Instruktor musely být vydávány. Rozsáhlá korespondence byla dána stranou, dosud jsme se k ní nedostali. V nakladatelství byla situace v žalostném stavu. Všechno muselo být uvedeno do pořádku. Můj manžel začal svoji práci a já jsem mu pomáhala, jak jsem mohla - to však bylo málo. Ustavičně pracoval, aby urovnal spletité obchodní záležitosti a zlepšil situaci našich tiskovin. Nemohl se spoléhat na pomoc žádného ze svých bratří kazatelů. Měl plnou hlavu, srdce i ruce. Bratři A a C ho nepovzbudili, když se dověděli, že zavalen prací zůstal v Battle Creeku sám. Nepodepřeli jeho ruce. Krajně znechucujícím způsobem psali o svém zdraví a poukazovali na takovou vyčerpanost, že nebylo možno od nich něco očekávat. Můj manžel věděl, že tímto směrem se ničeho nedočká. I když měl dvojnásobné množství práce v létě, nemohl si odpočinout. A přes všechnu svoji slabost pustil se do díla, které zanedbali jiní.

Časopis Reformer téměř zanikl. Bratr B trval na krajních stanoviscích doktora Tralla. To povzbudilo doktora, že v Reformeru prosazoval přísnější stanovisko, než by to byl udělal jindy, za odstranění mléka, cukru a soli. Úplně přestat užívat tyto věci má své oprávnění ve svůj čas, ten čas však ještě nepřišel, abychom zaujali všeobecné stanovisko k těmto bodům. ^{3T 20} A ti, kteří zaujímají své postavení a obhajují naprosté neužívání mléka, másla, cukru, měli by dbát o to, aby jejich vlastní stůl byl předně zbaven těchto věcí. Sám bratr B, i když v Reformeru zaujímá stanovisko shodně Dr. Trallem ohledně škodlivých účinků soli, mléka a cukru, neuplatňuje to, co učí. Na jeho stole jsou tyto věci denně.

Mnozí z našich lidí ztratili svůj zájem o časopis Reformer a denně jsme přijímali listy se znechucující žádostí: „Prosíme, neposílejte nám časopis Reformer.“ Ze Západu, kde kraj je nový a ovoce málo, přicházejí dopisy tážící se: Jak žijí přátelé zdravotní reformy v Battle Creeku? Přestali již úplně používat sůl? Pakliže je tomu tak, nemůžeme v přítomné době přijmout zdravotní reformu. Máme jen málo ovoce a vyloučili jsme užívání masa, čaje, kávy, tabáku; něčím se však musíme živit.

Strávili jsme nějaký čas na Západě a poznali jsme nedostatek ovoce a soucítili jsme s našimi bratřími, kteří se upřímně snažili být v souladu s církví sobotu zachovávajících adventistů. Byli znechuceni a mnozí se odvrátili od zdravotní reformy v obavě, že v Battle Creeku jsou tak radikální a fanatičtí. Na Západě jsme nikde nemohli vzbudit zájem, abychom získali čtenáře zdravotního časopisu Reformera. Viděli jsme, že pisatelé v Reformeru opouštěli lid a nechávali ho stranou. Pakliže zaujmeme stanoviska, která svědomití křesťané, kteří jsou skutečnými reformátory, nemohou přijmout, jak můžeme očekávat, že posloužíme třídě, k níž můžeme mít přístup jen ze zdravotního hlediska?

Nemůžeme jít kupředu rychleji, než s námi stačí jít ti, jejichž svědomí a rozum je přesvědčen o pravdách, které zastáváme. Musíme se stýkat s lidmi tam, kde jsou. Některým z nás to trvalo mnoho let, než se dostali na naše přítomné stanovisko ve zdravotní reformě. Je to pomalé dílo získat reformu v stravování. Máme co činit se silnými chuťovými sklony, protože svět holduje přejídání. Kdybychom měli dopřát lidu tolik času, jak to trvalo nám, než jsme se dostali do přítomného pokrokového stavu v reformě, musili bychom být velice trpěliví a dovolit jim jít kupředu krok za krokem, jak jsme to dělali sami, až jejich nohy by byly pevně postaveny na základě zdravotní reformy. ^{3T 21} Měli bychom však být velice opatrní a nejít kupředu příliš rychle, abychom nebyli nuceni vracet se zpět. V reformách by bylo lépe, kdybychom raději udělali o krok méně před hraniční čárou, než šli o krok dále. A jestli vůbec jde o nějaký omyl, potom ať ho neuděláme sami.

Především bychom neměli svými péry obhajovat stanoviska, která neuplatňujeme v praktickém životě ve svých rodinách, na svém vlastním stole; je to přetvářka, určité pokrytectví. V Michiganu se můžeme lépe obejít bez soli, cukru a mléka než mnozí, kteří jsou daleko na Západě nebo na Východě, kde je nedostatek ovoce. V Battle Creeku je však jen velice málo rodin, které tyto potraviny nepoužívají. Víme, že libovolné užívání těchto potravin zdraví skutečně škodí a máme za to, že v mnoha případech, kdyby se jich lidé zřekli, byli by zdravější. V přítomné chvíli však naše starost není soustředěna na tyto věci. Lid je tak pozadu, že stěží snáší to, co mu přinášíme o škodlivých zálibách a dráždivých narkotikách. Se vší rozhodností svědčíme proti tabáku, lihovým nápojům, šňupacímu prášku, čaji, kávě, masitým pokrmům, máslu, koření, zákuskům a závinům s masitou náplní, jakož i hojnému solení a všem dráždidlům používaným v potravě.

Přicházíme-li k lidem, kteří nemají světlo o zdravotní reformě, a předkládáme jim hned napoprvé naše nejhlavnější požadavky, je nebezpečí, že budou znechuceni, když vidí, čeho všeho se musí vzdát - a přestanou usilovat o nápravu. Musíme lid vést trpělivě a postupně, pamatujíc na hloubky propasti, z níž jsme byli sami vytaženi.