Bratr R, tvůj vliv nebyl takový, abys mohl být ctí přítomné pravdě. Kdybys byl posvěcen pravdou, kterou zvěstuješ jiným, mohl jsi být desetkrát užitečnější dílu Božímu, než jsi byl. Natolik jsi spoléhal na nějakou senzaci, že bez ní jsi ztrácel odvahu. Tyto veliké vzruchy a zájem o senzaci jsou tvojí sílou, slávou, i úspěchem jako pracovníka. To všechno se však nelíbí Bohu. Tvá práce není tím, za co ji ty máš.

Důkladný průzkum ukazuje skutečnost, že z těchto zvlášť vzrušených shromáždění je jen nepatrná úroda. A přece celá tvá minulá zkušenost tě nenaučila, abys změnil způsob své práce. Velice pomalu jsi usměrňoval své příští pracovní úsilí, aby jsi se vyhnul omylům minulosti. To proto, že jako opilec máš zálibu v těchto senzačních shromážděních, toužíš po nich jako alkoholik vyhledává skleničku alkoholu, aby se podnítily jeho ochabující síly. Tyto diskuse, vytvářející určité ovzduší vzruchu, jsou mylně pokládána za horlivost pro Pána a lásku k pravdě. Pracoval jsi vlastním úsilím téměř bez Ducha Božího. Kdyby Pán byl provázel každé tvé počínání a kdyby sis byl uvědomoval odpovědnost za duše a dovedl moudře zužitkovat tyto vzácné příležitosti pro získání duší pro Kristovo království, mohl jsi vidět plody svého úsilí a Bůh by byl oslaven. ^{3T 228} Tvoje duše by se byla zaskvěla duchem pravdy, kterou zvěstuješ jiným. Přesvědčováním duší o požadavcích Božího zákona a poučováním o potřebě pokání vůči Bohu a viře v Krista, tvoje práce teprve začala. Příliš často své dílo nedotáhneš do konce a těžké břímě dokonání díla přenecháváš jiným, místo abys práci dokonal sám. Říkáš, že nejsi kvaliíikován abys dokonal dílo. Čím dříve se tedy připravíš, abys mohl nést pastorační zodpovědnosti za stádo, tím lépe.

Jako pravý pastýř měl by ses ukáznit, abys mohl pracovat s lidmi a každému ze stáda Božího dávat pokrm v čas příhodný. Měl bys být pečlivý a studovat, abys měl zásobu praktických pojednání, které jsi prozkoumal, a abys mohl podle potřeby jasně a mocně zvěstovat lidu poselství v pravý čas a na pravém místě. Nejsi dostatečně zásoben inspirovaným Slovem při každé vhodné příležitosti. Když stádo potřebovalo duchovní pokrm, často jsi jim přinášel některý důkazový materiál, který se o nic víc nehodil pro okamžitou chvíli, než nějaká národnostně zabarvená přednáška. Kdybys byl vynaložil určité úsilí a vzdělal svoji mysl poznáním toho, co ti Slovo Boží hojně poskytovalo, mohl jsi budovat dílo Boží tím, že bys stádo sytil patřičným pokrmem, který by dal duchovní zdraví a sílu podle potřeby.

Musíš se učit konat dílo pravého pastýře. Když to pochopíš, pak na tebe dolehne dílo Boží s takovou vahou, že nebudeš mít chuť lehce si s ním pohrávat a pouštět se do lehkovážných a frivolnich řečí. Kristův služebník, který si patřičně uvědomuje zodpovědnost za dílo a má jasnou představu o vznešenosti a posvátnosti svého poslání, nebude mít sklon k lehkovážnému a nerozvážnému zacházení s beránky svého stáda.

Pravý pastýř se bude živě zajímat o vše, co se týká blaha, pokrmu, usměrnění a obrany stáda. ^{3T 229} Bude si počínat obezřele a projeví laskavou rozvahu, bude zdvořilý a soucitný ke všem, obzvláště k pokoušeným, trpícím a klesajícím. Misto abys těmto lidem projevil soucit, jaký si každý jednotlivý případ vyžadoval a jaký jejich mdloby potřebovaly, ty ses, můj bratře, vyhnul těmto lidem a hledal jsi sympatie u jiných. „Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby sloužil, a aby dal život svůj mzdu na vykoupení za mnohé“. Mt 20,28. „Amen, amen pravim vám: Není služebník větší nad pána svého, ani posel větší nežli ten, kdo jej poslal Jan 13,16 „Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný jsa lidem učiněn.“ Fil 2,7 „Povinniž jsme pak my silní mdloby nemocných snášeti, a ne sami sobě se líbiti. Protož každý z nás bližnímu se lib k dobrému pro vzdělání. Nebo i Kristus ne sám se sobě líbil, ale jakož psáno jest: Hanění hanějících tebe připadla na mne.“ Řím 15,1-3

Služebníku evangelia nenáleží samolibě ovládat Boží dědictví, ale v pokoře, něžnosti a shovívavosti trestat, kárat, napomínat se vší tichostí a učením. Jak se budou předcházející texty Písma srovnávat s tvým minulým životem? Téměř po celý svůj život jsi pěstoval sobecké sklony. Oženil ses s umíněnou ženou. Její přirozená dispozice byla svrchovaně sobecká. Oba jste milovali sebe, spojení vaších zájmů nepomohlo osobně ani jednomu, nýbrž ohrozilo oba. Ani jeden z vás nebyl svědomitý a neměl na zřeteli Boží bázeň v tom pravém smyslu. Hlavní vaší zásadou byla láska k vlastnímu já a sobectví. Oba jste byli jen málo posvěcení Bohu, a proto jste nemohli být jeden druhému k požehnání. Šli jste vlastní cestou, každý chtěl být hýčkán, chválen a obsluhován.

Pán viděl vaše nebezpečí a čas od času vám poslal varovné poselství skrze svědectví, že jsou v nebezpečí vaše věčné zájmy, nezvítězíte-li nad svou sebeláskou a svou vůli nepodřídíte-li vůli Boží. ^{3T 230} Kdybyste byli sledovali napomenutí a varování Páně a obrátili se, učinili naprostou změnu, tvoje žena by dnes nebyla v léčce nepřítele opuštěna Bohem a nevěřila by silným svodům satana. Kdybys byl následoval světlo, které ti dal Bůh, dnes jsi mohl být silným a účinným pracovníkem v díle Božím, připraveným splnit desetkrát víc, než konáš nyní. Byl jsi slabý, protože jsi zanedbal pěstování světla. Byl jsi schopný, ale jen krátce jsi uměl rozeznat hlas pravého Pastýře od hlasu cizince. Tvá neochota žít ve světle přivodila tvou temnotu a tvé svědomí častokrát umlčené, se zatemnilo.

Tvoje žena nevěří a nežije podle světla, které ji Pán milostivě poslal. Pohrdla napomenutím; sama zavřela dveře, jimiž ji Boží hlas radil a napomínal. Satanu se to líbilo a nic mu nepřekáželo, aby se nemohl vetřít do její přízně a aby ji nezotročil podle své vůle svými líbivými a lichotivými svody.

Pán ti dal svědectví, že ti tvá žena překáži v práci a že by tě neměla provázet, dokud nebudeš mít určitý důkaz, že je obrácena a proměněna obnovením mysli. Tehdy ses domníval, že máš právo na svou domácnost; to jsi měl za omluvu a jednal jsi podle toho, ačkoli svou vlastní domácnost jsi nepotřeboval. Tvá žena měla své povinnosti vůči svým rodičům, které po celý svůj život zanedbávala. Kdyby se byla radostně chopila této dlouho zanedbané povinnosti, nedostala by se do satanova zajetí, nekonala by jeho vůli a nebyla by poskvrnila své srdce a duši v jeho službě.

Tvá touha po domově se opírala o tvé vlastní představy stejně, jako mnoho tvých jiných zájmů. Dostal jsi domov, po jakém toužilo tvé sobectví, takže tvá žena mohla být pohodlně zabezpečená. Bůh však pro ni připravoval konečnou zkoušku. Utrpení její matky mělo v jejím srdci probudit soucit, kdyby však nebylo zatvrzelé sobectvím. ^{3T 231} Ale toto řízení Boží prozřetelnosti neprobudilo dětskou lásku dcery vůči trpící matce. V cestě ji nestály žádné domácí starosti, ani děti, o něž by se musela starat, ale vlastní ubohé „já“, jemuž věnovala všechnu pozornost.

Břímě strarosti, které musel nést její otec, bylo nad jeho věk a sílu. Stihlo ho těžké utrpení. Je tedy jisté, že kdyby dcera měla aspoň trochu citlivé srdce, musela by to cítit, uvědomit si svou povinnost a pomoci své sestře i jejímu manželovi. Avšak svou lhostejností a bezstarostností dala najevo, že její srdce je tak necitlivé jako kámen.

Být rodiči tak milovanou, a přece být vůči nim tak lhostejnou, je svědectvím proti ní. Obeznámila svého manžela se situací. Bratr R byl právě tak sobecký jako jeho manželka a poslal naléhavou žádost, aby přišla k němu. Jak hleděli Boží andělé, ti něžní, slitovní, milující a sloužící andělé na tento čin? Dcera připustila, aby ty něžné povinnosti, o něž se měla podělit se svou zatíženou sestrou, vykonávali cizí lidé. Na tuto scénu hleděli andělé s údivem a zármutkem a odvrátili se od této sobecké ženy. Jejich místo zaujali zlí andělé a ji si podmanil podle své vůle satan. Byla satanovým nástrojem, a proto i velikou překážkou svému muži. Jeho práce měla jen nepatrný význam.

Dílo Boží b bylo na vyšší úrovni v ----, kdyby se bylo vynaložilo úsilí na dokonání započatého díla. Byl sice probuzen zájem,ale poklesl tak hluboko, že jej již nelze probudit. Žádám tě bratře R, abys porovnal dříve uvedené texty týkající se díla a služby Kristovy s tvým jednáním a prací jako služebníka evangelia, ale obzvláště s případem, který jsem popsala, kde povinnost byla tak jasná, že vylučuje jakýkoliv omyl, a kde svědomí a láska byly ochromeny dlouhou modloslužbou vlastnímu já.

^{3T 232} Proto, že jsi opustil své rodiče v jejich utrpení, kdy potřebovali pomoc, církev byla nucena vzít toto břímě na sebe a pečovat o trpící členy těla Kristova. Touto bezcitnou nedbalostí jsi na sebe přivodil Boží hněv. Bůh nepřehlíží takové věci lehkovážně. Andělé je zaznamenali. Bůh nemůže pomáhat těm, kdo jdou přímo proti nejjasnějším povinnosten, vyznačeným v Jeho Slově - povinnostem dětí vůči rodičům. Děti, které necítí více povinnosti ke svým pozemským rodičům tak jako vy, a tak snadno přehlížejí svou zodpovědnost za ně, nebudou mít patřičný respekt vůči svému nebeskému Otci. Nebudou si vážit a ctít požadavky, které Bůh má vůči nim. Nerespektují-li a zneuctívají-li své pozemské rodiče, nebudou respektovat a milovat svého Stvořitele. Zanedbáním svých rodičů tvoje manželka přestoupila páté přikázání Desatera: „Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin, Bůh tvůj, dá tobě.“ Ex.20,12

Toto je první přikázání se zaslíbením. Ti, kdo nectí a znevažují své rodiče, nemohou očekávat, že je bude provázet Boží požehnání. Naši rodiče mají vůči nám oprávněné požadavky, jichž se nemůžeme zbavit, anebo je přehlížet. Děti, které nebyly vychovány a usměrněny v dětství a jimž bylo dovoleno dbát jen o sebe a sobecky vyhledávat své vlastní pohodlí a vyhýbat se zodpovědnostem, stávají se bezcitné a bezohledné vůči potřebám svých rodičů, kteří o ně pečovali v jejich dětském věku.

Bratře R, ty sám jsi byl v tomto ohledu sobec a velkou měrou jsi zanedbával povinnosti. Vyžadoval jsi pozornost a péči, ale neoplácel jsi podobným způsobem. Byl jsi sobecký a náročný a často jsi byl nerozvážný a své ženě jsi dal přiležítost, aby tě trápila. Oba jste byli neposvěceni a nadmíru sobečtí. Pro pravdu jste přinesli jen nepatrnou oběť. Ty i tvoje žena jste se vyhýbali zodpovědnostem a zastávali jste postavení, kde jste si nechali raději sloužit, a nesnažili jste se, abyste byli co možná nejméně na obtíž.

^{3T 233} Kristovi služebníci by si měli pokládat za svou povinnost přijmou-li pohostinství u svých bratří nebo přátel, nechat určité požehnání v rodině tím, že se vynasnaží povzbudit a posílit její členy. Při návštěvách rodin neměli by zanedbávat pastorační povinnosti pastýře. Měli by se obeznámit s každým členem rodiny, aby rozuměli duchovnímu stavu všech a měli pochopení pro každého. Když kazatel, který nese světu významné varovné poselství, přijímá pohostinnost u přátel a bratří a zanedbává povinnosti pastýře stáda, nedbá o to, jak působí svým příkladem a chováním a s mladými lidmi se pouští do lehkovážných rozhovorů, žertuje, šprýmuje a kvůli smíchu vypráví anekdoty, není hoden být služebníkem evangelia. Potřebuje se obrátit dříve, než mu může být svěřena péče o ovce a beránky. Kazatelé, kteří zanedbávají službu věrného pastýře, dokazují, že nejsou posvěceni pravdou, kterou zvěstují jiným. Neměli bychom je nechávat jako pracovníky na vinici Páně, dokud nepochopí vznešenou posvátnost díla Kristova služebníka.

Konají-li se jen večerní shromáždění, je mnoho času, který lze zužitkovat k rodinným návštěvám a k pohovorům s lidmi. Mají-li Kristovi služebníci vlastnosti Ducha, napodobují-li onen velký Příklad, naleznou přistup k srdcím a získaji duše pro Krista. Někteří kazatelé zvěstující poslední poselství milosti jsou příliš vzdáleni . Nevyužívají příležitosti, které se jim naskýtají získáním důvěry nevěřících svým příkladným chováním, svým nesobeckým zájmem pro dobro jiných, svou laskavostí, shovívavostí, pokornou myslí a svou uctivou zdvořilostí. Toto osobní úsilí v rodinách bude působit mnohem větším vlivem, než kázání z kazatelny. Zvěstováním jasných pravd lidu a záměrné osobní působení dům od domu, které má utvrdit úsilí z kazatelny, velkou měrou rozšíří vliv k dobrému a duše se obrátí k pravdě.

^{3T 234} Někteří z našich kazatelů nesou příliš malá břemena, uhýbají osobní péči a povinnostem; necítí onu potřebu pomoci od Boha, kterou by pocítili, kdyby se chopili povinností, které jim ukládá dílo Boží a naše vyznání. Když nutno konat povinnosti tohoto díla a když ti, kdo je vykonávají dostávají se do tísnivých situací, uvědomí si potřebu Boží blízkosti, aby mohli důvěřivě svěřit své cesty Jemu a u víře se dožadovat té pomoci, kterou může dát jedině On. Pak budou denně získávat zkušenosti víry a důvěry, která má pro služebníky evangelia největší cenu. Jejich práce je mnohem závažnější a posvátnější, než si kazatelé všeobecně uvědomují. Měli by s sebou přinášet posvěcující vliv. Bůh žádá, aby ti, kdo slouží v svatých věcech, byli lidé horliví pro Jeho dílo. Základem jejich práce by mělo být spasení duší. Bratře R, ty jsi nepociťoval to, co popisuje prorok Joel: „Kněží, služebníci Hospodinovi, at plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění“. Joel 2,17. „Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou. Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své“. Žalm 126,5.6.

Bratře R, bylo mi ukázáno, v jakém velikém protikladu s požadavky Božími byl způsob tvé práce. Nepozorně jsi vybíral svá slova a takový jsi byl ve svém chování. Ovce musely pečovat o pastýře, napomínat ho, kárat, probouzet a plakat nad lhostejným počínáním svého kazatele, který přijetím svého úřadu znal, že je Božím mluvčím. On však mnohem více pečuje o sebe, než o ubohé ovce. Ty sis neuvědomoval zodpovědnost za duše. Tys nepracoval v slzách a nemodlil ses za duše, aby se hříšníci obrátili. Kdybys to byl dělal, byl bys zaséval símě, které by vzklíčilo po mnohých dnech a přineslo ovoce k Boží slávě. Když nejsi zaměstnán rozhovorem nebo modlitbou u krbu s rodinami, měl bys být pilný a využívat času tím, že se budeš cvičit v užitečném zaměstnání.

^{3T 235} Ty i tvoje manželka mohli jste si ušetřit mnoho nepříjemností, být mnohem radostnější a šťastnější, kdybyste byli méně vyhledávali vlastní pohodlí a vedle studia pamatovali ještě na tělesnou práci. Vaše svaly nebyly stvořeny k nečinnosti, ale proto, abyste je užívali. Bůh dal Adamovi a Evě v ráji všechno co potřebovali, a přece jejich nebeský Otec vědél, že potřebují zaméstnání, mají-li být šťastní. Kdybys bratře R každodenně používal své svaly na práci, a vedle studia pracoval, tvoje mysl by byla vyrovnanější, tvoje myšlenky by byly čistší a vznešenější a tvůj spánek by byl přirozenější a zdravější. Tvá hlava by nebyla tak zmatena v důsledku překrvení mozku. Tvé myšlenky o posvátné pravdě by byly jasnější a tvé mravní síly mnohem zdatnější. Nemiluješ práci, ale bylo by to k tvému dobru mít více tělesného pohybu denně, neboť ten podnítí línou krev k zdravější činnosti a povznese tě nad nespokojenost a nemoce.

Neměl bys zanedbávat pilné studium, ale měl bys prosit Pána o světlo, aby otevřel tvé chápání pro poklady svého Slova, abys byl důkladně vyzbrojen ke každému dobrému skutku. Abys překonal své pokušení, budeš muset bdít a vážně se modlit. Ustavičně se musiš mít na pozoru, abys nemyslel na své vlastní já. Podněcoval jsi zvyk dělat se velice důležitým a zdůrazňoval jsi své rodinné těžkosti a své chatrné zdraví. Krátce, tvé vlastní já bylo hlavním tématem tvých rozhovorů a vstupovalo mezi tebe a tvého Spasitele. Měl bys zapomenout na vlastní já a skrýt se v Kristu. Ať je povýšen drahý Spasitel a vlastní já ať zmizí. Vidíš-li a pociťuješ-li svou slabost, poznáš, že nic v tobě není hodno zvláštní pozornosti nebo ohledu. Lidé nebyli jen unaveni, ale znechuceni tvými úvody před kázáním. ^{3T 236} Kdykoli mluvíš k lidu a zmiňuješ se o těžkostech své rodiny, snižuješ se v jejich očích a působíš dojemem, že to není s tebou v pořádku.

Máš příklad kazatelů, kteří se povýšili a vyžadovali chválu od lidu. Lidé je nerozvážně hýčkali a lichotili jim, až se cítili povýšenými a soběstačnými; tím, že spoléhali na vlastní moudrost, ztroskotali u víře. Domnívali se, že jsou tak populární, že při vší své vyjímečnosti mohou dělat co chtějí. Taková byla i tvoje domýšlivost. Když chování Kristova služebníka dává důvod pomlouvačným jazykům a když jeho mravní život je vážně pochybný, neměl bys ty lidské řeči nazývat žárlivostí nebo pomluvou. Měl bys dávat pozor na to, jak obvykle usměrňuješ své myšlení, neboť z těchto zvyklostí vznikne to, co může způsobit tvoji záhubu. Všímej si jednání těch, jimž by ses měl vyhnout a pak se varuj je následovat.

Byl jsi soběstačný a zaslepený a satanem tak sveden, že jsi nemohl poznat svou slabost a mnohé omyly. „Ovoce pak Ducha jestit: Láska, radost, pokoj, snášenlivost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost. Proti takovým není zákon. Kteříž pak jsou Kristovi, ti své tělo ukřižovali s vášněmi a se žádostmi. Jsmeliť Duchem živí, Duchem i choďme. Nebývejme marné chvály žádostiví, jedni druhých popouzejíce, a jedni druhým závidíce“. Ga 5,22-26.

Byla mi ukázána pracovní pole, velkoměsta, města i obce, které by měly slyšet varovné poselství, neboť všichni budou posouzeni a vyzkoušeni poselstvím přítomné pravdy. Je třeba vykonat veliké dílo, ale pracovníci vstupující do těchto polí by měli být mužové zdravého úsudku, kteří vědí jak zacházet s lidmi. Měli by to být lidé trpěliví, laskaví, zdvořilí, žijící v bázni Boží.

Často dostáváš důvěru lidi, ale svým nerozvážným jednáním, přísností,nebo domýšlivým duchem ztratíš jejich důvěru. Pak dílu Božímu vznikne více škody, než užitku. ^{3T 237} Dílo utrpělo velkou škodu, kterou mu způsobili kazatelé, jednající jen impulsivně. Někteří se snadno rozčílí a často podráždí, a jsou-li uraženi, mstí se. A právě o to satanovi jde. Nepřátelé pravdy vítězí následkem této slabosti Kristova služebníka, neboť takové chování je potupou přítomné pravdy. Ti, kdo projevují tuto povahovou slabost, nepředstavují správně pravdu, ani služebníky našeho vyznání. Neuvážené jednání jednoho kazatele vrhá stín na všechny. Ti pak, kteři přicházejí na jeho místo, mají práci nesmírně ztíženou.

Bratře R, začínáš-li pracovat v novém poli, rád probíráš argumentační tématiku, protože jsi zvyklý takto pracovat. Avšak tvoje snaha nemá ani desetinu účinku, kterého mohla mít, kdybys měl praktickou zkušenost, jak mluvit k lidem o praktických otázkách. Musíš být žákem ve škole Kristově, abys získal praktickou zbožnost. Máš-li spásnou moc pravdy ve svém nitru, pak nemůžeš jinak, než abys nasytil stádo Boží těmi praktickými pravdami, které potěšily tvé srdce v Pánu. Praktická stránka a věroučná stránka se mají vzájemně doplňovat, aby si srdce uvědomila důležitost požadavků pravdy, když bylo svědomí přesvědčeno tíhou důkazů. Kristovi služebníci by měli ve své práci napodobovat příklad Mistra. Ustavičně by měli upozorňovat lid nejlépe srozumitelným způsobem na nutnost praktické zbožnosti, a měli by mu ukázat potřebu náboženských zásad a spravedlnosti v každodenním životě, jak to činil Spasitel. Kazatelé populárních církví nesytí lid pokrmem duchovním, po kterém hladoví, který by je naplnil, dal duchovní život.

Tvůj život se nevyznačoval pokorou mysli a tichým jednáním. Boha miluješ jen slovem, ale ne skutkem a opravdově. Tvá důstojnost je snadno dotčena. ^{3T 238} Kazatelé by jako první si měli uvědomovat posvěcující vliv pravdy na jejich srdce a život, a pak se jejich kazatelské úsilí prosadí příkladem i mimo kazatelny. Kazatelé musí být sami nejdřive obměkčeni a posvěceni, než Bůh může zvláštním způsobem podepřít jejich snahu.

Ztratil jsi skvělé příležitosti získat žeň duší, protože Bůh nemohl podepřít tvé úsilí, neboť tvé srdce nebylo při Něm. Tvůj duch nebyl čistý před Tím, který je ztělesněním čistoty a svatosti. Nevidíš-li nepravost ve svém srdci, Pán nevyslyší tvou prosbu. Náš Bůh je žárlivý Bůh. Pozná myšlení, představy i záměry srdce. Ty ses řídil vlastním úsudkem a žalostně jsi ztroskotal, zatímco jsi mohl mít úspěch. V této práci jde o příliš mnoho, než abychom mohli pracovat ledabyle a povrchně. Lidé jsou zkoušeni významnou věčnou pravdou a cokoli řekneš, nebo vykonáš, ovlivní je buď pro pravdu,nebo proti ní. Zatímco jsi mohl žít v pokoře před Bohem, prosit Ho, aby ti pomáhal v práci, uvědomujíc si tíhu díla a hodnotu duší, rozhodl ses pro společnost mladých žen, bez ohledu na posvátné dílo Boží a své povoláni jako služebníka evangelia Kristova. Stojíš mezi životem a smrtí a přece se pouštíš do lehkovážných a planých rozhovorů, žertování a šprýmování.

Jak mohou být sloužící andělé při tobě, jak tě mohou osvěcovat a posilovat? Zatímco bys měl usilovat o to, abys našel způsob a prostředky jak dopomoci k světlu lidem, kteří jsou v bludu a temnotě, máš zálibu sám v sobě a jsi příliš sobecký, než aby ses pustil do práce, pro kterou nemáš sklon ani lásku. Je-li kritizováno naše stanovisko těmi, kteří je zkoumají, máš s nimi jen málo trpělivosti. Často jim dáváš stručnou, příkrou odpověď, jakoby je důkladný průzkum neměl zajímat a jako by měli všechno, co se jim předkládá jako pravda přijmout, bez vlastního uvážení. Ve své kazatelské činnosti odvrátil jsi svým jednáním mnoho duší od pravdy. ^{3T 239} Nejsi vždycky netrpělivý a nepřístupný a v takové chvíli nacházíš čas odpovědět otázky otevřeně; často však jsi nezdvořilý a uštěpačný, zhýčkán a podrážděn jako dítě.

Skryté, zlaté klenoty a babylonské roucho zneklidnilo celý izraelský tábor. Boží hněv postihl všechen lid pro hřích jednoho muže. Tisíce zahynuly na bojišti, protože Bůh nechtěl požehnat a pomáhat lidu, v němž byl třeba jediný hříšník, jediný, kdo přestoupil Jeho Slovo. Tento hříšník nebyl ve svaté funkci a přece žárlivý Bůh nemohl podporovat boj armád izraelských, dokud byly tyto skryté hříchy v táboře.

Přes všechno apoštolovo varování, abychom se „varovali vší zlé tvárnosti“, někteří i nadále pokračují ve svém nekřesťanském způsobu života. Bůh požaduje od svého lidu, aby byl svatý, aby se zdržel skutků temnosti, aby byl čistý srdcem i životem a neposkvrněný od světa. Dítky Boží vírou v Krista jsou Jeho vyvoleným lidem a stojí-li na svatém základu biblické pravdy, budou zachráněny od obecenství s neužitečnými skutky temnosti.

Bratře R, ty jsi stál přímo v cestě Božímu dílu a přivodil jsi velkou temnotu a znechucení na jeho dílo. Satan tě oslepil; hledal jsi sympatie a našel jsi je. Kdybys byl ve světle, mohl jsi rozeznat satanovu moc v tom, jak se tě snaží svést a zničit. Dítky Boží nejedí a nepijí jen kvůli vlastní chuti, ale aby si zachovaly život a sílu a mohly konat vůli svého Pána. Oblékají se kvůli zdraví a ne pro obdiv, anebo kvůli proměnlivé módě. Žádost očí a pýcha života jsou zásadně vypovězeny ze skříní i z jejich domovů. Vše konají upřímně a jejich obcování je vznešené a nebeské.

^{3T 240} Bůh má veliké slitování nad našimi slabostmi a našimi pokušeními. Přicházíme-li k Němu s rozervaným srdcem a potřeným duchem, přijímá naše pokání a slibuje, chopíme-li se Jeho moci a budeme-li žít s Ním v míru, že budeme s Ním smíření. Jakou vděčnost a radost bychom měli cítit, že Bůh je milosrdný!

Ty jsi se nespoléhal na Boží sílu. Spoléhal jsi na sebe a stále si o sobě přemýšlel a rozmlouval. Své zkoušky jsi zveličoval sobě i jiným a tvoje mysl se odvracela od pravdy, od Vzoru, který máme napodobovat. To všecko tě oslabovalo, bratře R.

Když jsi mimo kazatelnu, měl by sis uvědomit hodnotu duší a vyhledávat příležitosti zvěstovat pravdu jednotlivcům; neuvědomoval sis však zodpovědnost, jakou má služebník evangelia. Ježíš a Jeho spravedlnost nebyla předmětem tvého uvažování. Mnohé příležitosti, které při náležitém úsili mohly získat více než dvacet duší pro odevzdání Kristu a pravdě. Ale toto břímě jsi nechtěl nést. Pastorační práce znamenala kříž, a tys ho nechtěl snášet.

Viděla jsem anděly Boží, kteří pozorují, jak působíš na druhé, sledují tvůj všeobecný vliv na věřící a nevěřící a vidí ovoce, které přinášíš ve shromáždění. Viděla jsem, jak si tito andělé smutně zakrývají tvář a zarmouceni se pozvolna odvracejí od tebe. Často ses pouštěl do záležitostí méně významných, a když jsi měl vynaložit úsilí, které vyžadovalo všechny tvé schopnosti, jasné myšlení a opravdovou modlitbu, řídil ses vlastní zálibou a náklonností a spoléhal jsi na vlastní sílu a moudrost nejen lidí, ale i knížete mocností, satana a jeho andělů. V důsledku všeho toho jsi konal Pánovo dílo nedbale a ohrozil jsi pravdu, dílo Boží i spásu duší.

Musí v tobě nastat celková změna dříve, než ti může být svěřeno dílo Boží. Měl bys pokládat svůj život za vážnou skutečnost a ne za marný sen. Jako strážný na hradbách Siona jsi odpovědný za duše lidu. ^{3T 241} Měl bys zakotvit v Bohu. Jednáš nerozvážně, více pudově, než ze zásady. Neuvědomil sis pozitivní nutnost vzdělat svou mysl a nepochopil jsi potřebu ukřižovat v sobě starého člověka s jeho žádostmi i vášněmi. Musíš být vyvážen závažím Ducha Božího a všechno tvé jednání musí být vyrovnáno. Ve všem svém podnikání nemáš jistoty Konáš i nekonáš, buduješ a pak boříš, zapaluješ a probouzíš zájem a pak z nedostatku posvěcení a božské moudrosti uhašuješ. Nejsi posilován, utvrzen a vyrovnán. Máš jen malou víru, nežiješ modlitebně. Velice potřebuješ zakotvit svým životem v Bohu, pak nebudeš rozsévat tělu a nakonec nesežneš porušení.

Žertování, šprýmování a světské rozhovory patří světu. Křesťané, kteří mají ve svém srdci pokoj Boží, budou radostní a šťastní, aniž by povolovali lehkovážnosti nebo lehkomyslnosti. V bdělé modlitbě budou klidní a pokojní, což je povznese nad všechnu povrchnost. Tajemství zbožnosti zjevené mysli Kristova služebníka povznese ho nad přízemní a smyslné radosti. Bude účastníkem božské přirozenosti, protože unikl porušení, které je na světě skrze žádostivost. Spojení mezi Bohem a jeho duší bude přinášet ovoce poznání Boží vůle a otevře mu poklady praktického poučení, které může předkládat lidu, což nevzbudí lehkovážnost ani smích ale posílí mysl, dotkne se srdce a probudí mravní citlivosť vůči posvátnýrn požadavkům Božím na lásku a život. Kdo slouží slovem a učením, měl by být Božím, čistým v srdci i v životě.

Jsi v největším nebezpečí, že přivodíš pohanu na dílo Boží. Satan zná tvou slabost. Jeho andělé upozorní na tvé slabiny ty duše, které jsou svedeny jeho zázraky, a ty už tě počítají mezi své pomocníky. Satan jásá, že té svedl na nerozumnou cestu, neboť stojíš na jeho půdě a dáváš mu příležitos , aby tě ovládal. ^{3T 242} Dobře ví, že nerozvážnost mužů, obhajujících Boží zákon, odvrátí duše od pravdy. Nevzal jsi na sebe odpovědnost za dílo a nepracoval jsi pečlivě a se vší vážností v soukromí, abys střízlivě ovlivnil mysl a přípravil ji pro pravdu. Často jsi netrpělivý, podrážděný, dětinský a svým zbrklým způsobem vzbuzuješ nepřátelství. Nebudešli se mít na pozoru, pak u lidí vzbudíš předsudky vůči pravdé. Nenastane-li změna a nebudeš-li uplatňovat ve svém životě zásady posvátných pravd, které zvěstuješ z kazatelny, tvé úsilí bude marné. Na tobě spočívá břímě odpovědnosti. Povinnosti strážce je být vždy na stráži, bdít nad dušemi, jako ten, který musí vydat počet. Je-li tvoje mysl odvrácena od tohoto velikého díla a naplněna nesvatými myšlenkami, olupují-li tě sobecké plány a projekty o spánek a tím zmenšují tvou duševní a tělesnou sílu, hřešíš proti vlastní duši a proti Bohu. Tvůj postřeh je zastřen a svaté věci se dostávají na úroveň zájmů přízemních. Bůh je zneuctěn, Jeho dílo pohaněno a dobrá práce, kterou jsi mohl vykonat, kdybys byl spoléhal na Boha, je mařena. Kdyby sis zachoval průbojnost svých sil, a své duševní i tělesné schopnosti odevzdal do významného díla Božího, pak bys mohl uskutečnit mnohem větší a důkladnější dílo.

Tvé pracovní výkony měly mnohé nedostatky. Mistr chce, aby Jeho služebníci pracovali dobře a konali trvalé dílo které vyžaduje důmysl a mnohou péči. Chtějí-li správně konat toto dílo, nutno probudit všechny jejich schopnosti, aby co nejlépe mohli konat svěřený úkol. Avšak jeden muž ze společnosti je ovládán zvrácenou chutí. Miluje alkohol. Den co den ukájí svou touhu po dráždidle a pokud je pod vlivem tohoto dráždidla, mozek je zastřen, nervy jsou oslabeny a jeho ruce jsou nepevné. Z práce, která mu byla svěřena,
není téměř nic. Onen muž lehkomyslně utrácí svou mzdu a působí téměř nenahraditelnou škodu svému zaměstnavateli. ^{3T 243} Svou nevěrností ztrácí důvěru svého pána i svých spolupracovníků. Byla mu svěřena veliká odpovědnost a když ji přijímal, tvrdil, že je schopen vykonat dílo podle pokynu svého zamětnavatele. Ale svou zvrácenou sebeláskou povoloval choutkám a přivodil si těžké následky.

Tvůj případ, bratře R, je tomu podobný. Avšak zodpovědnost Kristova služebníka, který má varovat svět před přicházejícím soudem, je o tolik důležitější, než odpovědnost obyčejného dělníka, o kolik věčné zájmy převyšuji zájmy přízemní. Podléhá-li služebník evangelia své náklonnosti a nedá-li se vést povínností, povoluje-li vlastnímu já na úkor duchovní síly a v důsledku toho jedná nerozvážně, pak na soudu povstanou duše a odsoudí ho pro jeho nevěrnost. Krev duší bude nalezena na jeho rouchu.Neposvěcenému kazateli se to může zdát něčím nepatrným, je-li náladový, impulsivní a neposvěcený. Buduje-li a pak boří, znechucuje, zarmucuje a zmalomyslňuje ty duše, které byly obráceny zvěstovanou pravdou. Je smutné, ztratí-li důvěru těch, které chtěl zachránit. Výsledek nerozvážného jednání kazatele bude dotud špatný, dokud kazatel neprohlédne a nebude-li vidět tak, jak vidí Bůh.