EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Mojžíš a Áron

Svědectví pro církev - svazek třetí


Rejstřík - na začátek na začátek

Mojžíš a Áron

áron zemřel na hoře Hor a byl tam pohřben. Mojžíš, áronův bratr a Eleazar, jeho syn jej doprovodili na horu. Přetěžká povinnost připadla Mojžíši; měl sejmout ze svého bratra árona kněžské roucho a dát ho Eleazarovi, neboť Bůh řekl, že Eleazar má zastoupit árona v kněžské službě. Mojžíš a Eleazar byli svědky smrti áronovy a Mojžíš jej pohřbil na hoře. Tato scéna na hoře Hor obrací naši mysl zpět k jedné z nejvýznamnějších událostí áronova života.

áron byl člověk příjemné povahy, kterého Bůh vyvolil, aby stál s Mojžíšem a mluvil za něho; krátce, aby byl Mojžíšovými ústy. Bůh si mohl vyvolit árona jako vůdce, ale ten, který zná srdce a rozumí povaze, viděl, že áron byl povolný a chyběla mu mravní odvaha hájit právo za všech okolností bez ohledu na následky. áronova touha zachovat si přízeň lidu,ho někdy svedla k velkým nepravostem. 3T 294 Příliš často povoloval jejich přáním a tím zneuctíval Boha. Tentýž nedostatek pevného postoje k spravedlnosti ve vlastní rodině způsobil smrt obou jeho synů. áron byl zbožný a užitečný, ale zanedbal kázeň své rodiny. Místo, aby vyžadoval od svých synů úctu a vážnost, dovolil jim, aby se řídili svými sklony. Nevedl je k sebezapření, nýbrž podřídil se jejich přáním. Nebyli vedení k tomu, aby si vážili rodičovské autority. Otec měl být až do konce svého života správcem své rodiny. Jeho autorita neměla přestat ani tehdy, když děti dorostly a měly samy svou rodinu. Sám Bůh byl králem národa a vyžadoval od lidu poslušnost a úctu.

Řád a prospěch národa závisel na dobrém pořádku v církvi. Blaho, soulad a řád v rodinách byl závislý na dobrém pořádku a dokonalé kázni. Bůh sám netrestá nevěrné rodiče, kterým dal za úkol, aby udržovali zásady rodičovské vlády, která je základem církevní kázně a blaha národa. Jedno neukázněné ditě zmaří často pokoj a soulad ve sboru. A tehdá synové áronovi již podnítili národ k reptání a vzpouře. Pán zdůrazňuje dětem jejich nesmírně vážnou povinnost, aby něžně ctili své rodiče a vážili si jich. Na druhé straně žádá od rodičů, aby své dětí vychovali a s ustavičnou bdělostí je poučovali o požadavcích Božího zákona a aby jim přinášeli o Bohu a Boží bázni poznání. Tyto příkazy, které Bůh tak důtklivě dával Izraelským, jsou právě tak závažné i pro všechny křesťanské rodiče. Ti, kteří zanedbávají světlo a poučení, které Bůh dal ve svém slově o výchově a o zakládání rodiny, budou muset projít přísným soudem. áron proto, že nevyžadoval od svých synů vážnost a úctu, zaplatil ztrátou jejich životů.

3T 295 Bůh poctil árona tím, že si jej i jeho mužské potomky vyvolil za kněze. Jeho synové měli vykonávat svatou službu. Nádab a Abiu znevážili Boží příkaz, aby mu v kadidelnicích přinášeli svatý oheň. Bůh jim pod trestem smrti zakázal přinášet v kadidle obyčejný oheň.

Zde je však vidět následek uvolněné kázně. Protože tito áronovi synové nebyli vychováni k úctě vůči příkazům svého otce a přehlíželi rodičovskou autoritu, neuvědomovali si ani nutnost přísně dodržovat Boží požadavky. Když podlehli své žádosti po víně a pod jeho omamnými účinky se jim zatemnila mysl, zanedbali rozdíl mezi svatým a obecným. Výslovný příkaz Boží zneuctili tím, že obecný oheň obětovali místo svatého. Bůh je navštívil svým hněvem, který na ně sestoupil v podobě ohně a zničil je.

áron snášel tento trest trpělivě a s pokornou odevzdaností. Zármutek a prudká bolest mu svíraly duši. Uvědomil si svou promarněnou povinnost. Byl knězem nejvyššího Boha, aby přinášel oběti smíření za hříchy lidu. Byl knězem ve své domácnosti a přece měl sklon přehlížet pošetilost svých dětí. Zanedbal svou povinnost vychovávat a přivádět je k poslušnosti, sebezapření a úctě před rodičovskou autoritou. Nemístnou shovívavostí promeškal příležitost utvářet charaktery s posvátnou úctou k věčným hodnotám. áron neviděl, právě tak jako dnes mnozí křesťanští rodiče nevidí, že jejich nemístná láska a povolnost k dětem v nepatřičných věcech jim přivolává Boží nelibost a hněv, který je může zničit. áron neuplatnil svou autoritu a Boží spravedlnost se obrátila proti synům. áron se musel naučit, že jeho slabošské protesty bez pevné rodičovské kázně a jeho dobrácká povolnost k synům je konec konců ukrutností. Dílo spravedlnosti vzal Bůh do svých rukou a áronovy syny zničil.

3T 296 Když Bůh povolal Mojžíše, aby vyšel na horu, bylo to šest dnů předtím, co byl přijat v oblaku do bezprostřední přítomnosti Boží. Vrchol hory skvěl se slávou Boží. A ačkoli Izraelité tuto slávu viděli, nevěra jim byla tak vrozená, že začali nespokojeně reptat nad Mojžíšovou nepřítomností. Zatímco Boží sláva znamenala posvátnou přítomnost Hospodinovu na hoře, a jejich vůdce byl tam v úzkém spojení s Bohem, měli se posvěcovat důkladným zkoumáním srdce, být pokorní a mít Boží bázeň.Bůh povolal árona a Hura, aby zaujali Mojžíšovo místo. V jeho nepřítomnosti se lidé měli dotazovat a radit s těmito Božími muži.

Zde je zřejmá áronova neschopnost vůdcovství, prozíravosti a vlády nad Izraelem. Lid ho žádal, aby mu udělal bohy, kteří šli s ním z Egypta. Zde byla příležitost, aby áron osvědčil svou víru a neochvějnou důvěru v Boha a aby pevně a rozhodně čelil požadavkům lidu. Svou přirozenou touhou líbit se a povolovat lidu, dal se svést k obětování, podlehl a poskvrnil čest Boží. Žádal je, aby přinesli své šperky a on jim z toho udělal zlaté tele a prohlásil lidu: „Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli ze země Egyptské.“ Ex 32,4. Tomuto nesmyslnému bohu postavil oltář a vyhlásil nazítří slavnost Hospodinovu. Zdálo se, že všechny uzdy lidu jsou povoleny. Přinášeli zápalné oběti zlatému teleti a všeho lidu se zmocnila nespoutanost. Hověli si v hanebném hýření a opilství, jedli, pili a nespoutaně hýřili.

Uběhlo jen několik týdnů co učinili s Bohem smlouvu, že budou poslouchat Jeho hlas. Vyslechli slova Božího zákona v strašném majestátu Sinaje, za hromobití, blesků a zemětřesení. Slyšeli, jak sám Bůh promlouvá: „Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl ze země Egyptské, z domu služby. Nebudeš míti bohů jiných přede mnou. 3T 297 Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí. Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin, Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne, a činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříž mne milují, a ostříhají přikázání mých.“ Ex 20,2-6.

áron a jeho synové byli poctěni tím, že byli povoláni na horu, aby byli svědky Boží slávy. „A viděli Boha Izraelského. A pod nohami jeho bylo jako dílo z kamene zafírového a jako samo nebe, když jest jasné.“ Ex 24,10.

Bůh povolal Nádaba a Abiu k nejsvětějšímu dílu. Poctil je nejobdivuhodnějším způsobem. Dal jim vidět svou vznešenou slávu, aby jim to, co viděli na hoře, utkvělo v mysli a lépe se připravili pro službu v Jeho díle, aby mu mohli vzdávat vznešenou poctu a úctu před lidem. To by lidu dalo jasnější představu o Božím charakteru a probudílo v něm patřičnou poslušnost a respekt ke všem Božím požadavkům.

Dříve než Mojžíš opustil lid a odešel na horu, četl jim slova smlouvy, kterou Bůh s nimi učinil a oni jednomyslně odpověděli: „Cožkoli mluvil Hospodin, činiti a poslouchati budeme.“ Ex 24,7. Jak veliký musel být áronův hřích a jak závažný v Božích očích!

Zatímco Mojžíš přijímal zákon Boží na hoře, Hospodin mu oznámil hřích odbojného Izraele a ohlásil jeho záhubu. Mojžíš však prosil Boha za lid. Ačkoli Mojžíš byl nejtišším člověkem, přece v zájmu lidu, nad nímž ho Bůh ustanovil za vůdce, ztratil svou přirozenou tichost a s jedinečnou rozhodností a obdivuhodnou odvahou prosil Boha za Izraele. Prosil, aby Bůh nezničil tento lid, třebaže Hospodin zaslíbil, že po zničení jeho povolá lepši lid, než byl Izrael a Mojžíš bude vyvýšen.

3T 298 Mojžíš zvítězil. Bůh vyslyšel Mojžíšovu upřímnou prosbu, aby nezničil svůj lid. Mojžíš vzal desky Smlouvy, zákon Desatera a sestoupil z hory. Rozpustilé a opilé hýření Izraelských zasáhlo jeho sluch dříve, než přišel do tábora. Když viděl jejich modloslužbu a uvědomil si, že nejhanebnějším způsobem porušili slova smlouvy, podlehl hněvu a rozhořčení nad jejich podlou modloslužbou, zmocnil se ho zmatek a hanba. Mrštil deskami o zem a rozbil je. Když oni zrušili svou smlouvu s Bohem, Mojžíš jim rozbitím desek dal najevo, že i Bůh zrušil svou smlouvu s nimi. Desky, na nichž byl napsán Boží zákon, byly zničeny.

áron svým laskavým, mírným a výmluvným způsobem se snažil usmířit Mojžíše, jako by se lid nebyl dopustil žádného velikého hříchu, nad nímž by bylo třeba tak velice se rozhořčovat. Mojžíš se v hněvě ptal: „Co učinil tobě lid tento, že jsi uvedl na něj hřích veliký? Odpověděl áron: Nehněvej se, pane můj. Ty víš, že lid tento ke zlému nakloněn jest. Nebo řekli mi: Udělej nám bohy, kteříž by šli před námi, nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás ze země Egyptské, nevíme co se stalo. Jimž jsem odpověděl: Kdo má zlato strhněte je se sebe. I dali mi, a uvrhl jsem je do ohně, a udělalo se to tele.“ Ex 32,21-24. áron chtěl Mojžíšovi předstírat, že zlaté ozdoby se nějakým zázračným způsobem zformovaly do tvaru telete. Neřekl Mojžíšovi, že tuto podobu vyhotovil sám s několika jinými řemeslníky.

áron se domníval, že Mojžíš až příliš odporuje touhám lidu. Myslel si, že kdyby Mojžíš byl někdy méně přísný, méně rozhodný, kdyby usiloval o kompromis s lidem a povolil jejich přáním, měl by méně nepříjemností a bylo by více pokoje a souladu v Izraeli. 3T 299 Proto se rozhodl vyzkoušet tuto novou taktiku. Projevil svou přirozenou povahu, když k vůli spokojenosti a záchraně dobré vůle lidu povolil jeho přání, chtěl předejit vzpouře, kterou předpokládal, nepovolí-li jejich přáním. Kdyby však byl áron neochvějně stál na Boží straně, kdyby byl přání lidu po modlách, které by je vedly zpět do Egypta, odmítl s náležitým rozhořčením a hrůzou, jakou si jejich návrh zasluhoval, a kdyby jim byl připomenul majestát Sinaje, kde Bůh vyslovil svůj zákon v takové slávě a velebnosti, kdyby jim byl připomenul jejich slavnostní smlouvu s Bohem, podle níž mají poslouchat všechno, co jim přikáže, kdyby jim byl řekl, že ani za cenu svého života nepovolí jejich přání, mohl ovlivnit lid a zachránit ho před strašným odpadnutím. Měl v Mojžíšově nepřítomnoti svým vlivem správně usměrnit lid, pevně a neústupně stát jako Mojžíš, aby zabránil hřichu lidu. Byl bezmocný, když šlo o obhájení Boží cti a zachovávání Jeho svatého zákona. Podpořil nepravost. Sám ukázal nesprávnou cestu a lid rád poslechl.

Když áron udělal první nesprávný krok, duch, který podnítil lid, zmocnil se i jeho a on vedl a usměrňoval jako vůdce. Lid ochotně poslouchal. áron tím jasně potvrdil nejstrašnější hřích. Povolit bylo mnohem snadnější, než stát a obhajovat spravedlnost. Když se vzdal své počestnosti a povolil hříšnosti lidu, jako by byl posílen novým rozhodnutím k vážnosti a horlivosti. Zdálo se, že ho náhle opustila jeho plachost. S horlivostí, jakou dosud nikdy neprojevil při obraně Božích věcí proti zlu, chopil se nástrojů, aby ze zlata vyhotovil podobu telete. Rozkázal postavit oltář a s jistotou hodnou lepší věcí oznámil lidu, že zítra se bude konat slavnost Hospodinu. 3T 300 Trubači to slyšeli od árona a oznámili tuto zvěst celému Izraelskému zástupu.

Klidná, ale přitom falešná jistota áronova působila u lidu více, než Mojžíšův správný vliv, který musel ovládnout jejich vzpouru. Jak strašná duchovní slepota stihla árona, že světlo pokládal za tmu a temnotu za světlo! Zde vidíme satanovu moc ovládající člověka, který není zcela pod vlivem Božího Ducha. Satan vztyčil v Izraeli svůj prapor a ten byl prohlášen za prapor Boží.

áron bez váhání a studu řekl: „Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli ze země Egyptské.“ áron ovlivnil Izraelské a uvedl je do větší modloslužby, než do jaké by mohli sami upadnout. Pak už nedbali o to, zda ohnivá sláva na hoře neztráví jejich vůdce. Domnívali se, že mají vůdce podle svého srdce a byli ochotni vykonat cokoliv jim řekne. Obětovali svému zlatému bohu, přinesli pokojné oběti a odevzdali se radování, hýření a opojení. Usoudili, že na poušti netrpěli proto, že by byli zlí, ale že jim všechny nesnáze konec konců připravil jejich vůdce. Nebyl to člověk na pravém mistě. Byl příliš nepovolný a stále jim vytýkal jejich hříchy, vystříhal je, káral a hrozil Boží nelibostí. Nastaly nové poměry, áron jim vyhověl a spokojili se i sami sebou. Mysleli si, že kdyby Mojžíš byl tak příjemný a mírný jako áron, jaký pokoj a soulad by vládl v Izraeli! Nyní nedbali, zda Mojžíš vůbec přijde z hory nebo ne.

3T 301 Když Mojžíš viděl modloslužbu Izraele, jeho rozhořčení nad jejich hanebnou zapomětlivostí na Boha bylo tak veliké, že hodil desky zákona na zem a rozbil je. áron stál tiše vedle a snášel Mojžíšovo kárání s příkladnou trpělivostí. Lidu se líbil áronův tichý a laskavý duch a byli znechuceni Mojžíšovou prudkostí. Bůh však vidí jinak, než člověk. On neodsoudil horlivost a rozhořčení Mojžíšovo proti podlé zpronevěře Izraele.

Pravý vůdce se však staví na Boží stranu. Právě vyšel z přítomnosti Boží kde prosil, aby Bůh odvrátil svůj hněv od svého bloudícího lidu. Jako Boží posel má nyní obhajovat Boží čest před lidem a ukázat mu, že hřích je hřích a spravedlnost je spravedlnost. Musí vykonat něco, čím by zmařil strašný vliv áronův. „Stoje ve bráně táboru Mojžíš řekl: Kdo jest Hospodinův, přistup ke mně. I shromáždili se k němu všickni synové Léví. Jimž řekl: Tak praví Hospodin, Bůh Izraelský: Připaš každý meč svůj k boku svému, přejděte sem i tam od brány táboru ke bráně, a zabí každý bratra svého, a každý přítele svého, i každý bližního svého.

I učinili synové Lévi podlé řeči Mojžíšovy a padlo v ten den z lidu na tři tisíce mužů. Nebo řekl byl Mojžíš. Posvěťtež dnes rukou svých Hospodinu, každý na synu svém a na bratru svém, aby vám dal dnes požehnání.“ Ex 32,26-29.

Mojžíš tu definuje pravé posvěcení jako poslušnost vůči Bohu, jako obhajobu práva a ochotu plnit Boží záměr i v nejnepříjemnějších povinnostech, jako osvědčení, že požadavky Boží jsou vyšší, než požadavky přátel nebo i život nejbližších. Léviho synové se posvětili Bohu, aby vykonali Jeho spravedlnost proti zločinu a hříchu.

áron a Mojžíš, oba zhřešili tím, že nevzdali slávu a čest Bohu při vodách Meriba. 3T 302 Oba byli unaveni a znechuceni ustavičným naříkáním Izraele. Když Bůh měl milostivě projevit lidu svou slávu, obměkčit a získat jejich srdce a vést je ku pokání, Mojžíš a áron se tvářili jako by měli moc otevřít jim skálu. „Slyšte nyní, o reptáci: Zdali ze skály této vyvedeme vám vodu?“ Nu 20,10. Zde byla jedinečná příležitost oslavit Pána před lidem a ukázat mu dlouhoshovívavost Boží a Jeho velké slitování nad nimi. Reptali proti Mojžíšovi a áronovi, protože nemohli najít vody. Mojžíš a áron vzali toto reptáctví jako velikou zkoušku a zneuctění sebe a zapomněli, že lid zarmucoval Boha. Byl to Bůh, proti němuž zhřešili a jehož zneuctili. Ne ti, které Bůh určil plnit Jeho záměr. Uráželi svého nejlepšího Přítele, když připsali své neštěstí Mojžíši a áronovi, reptali proti Boží prozřetelnosti.

Hřích obou šlechetných vůdců byl veliký. Jejich životy mohly být až do konce skvělým příkladem. Bůh jim dal veliké přednosti a velice je poctil, ale neomlouvá hřích u lidí vysoce postavených právě tak, jako u lidí obyčejných. Mnozí vyznavači křesťanství hledí na ty, kteří nekárají a neodsuzují zlo, jako na skutečné křesťany. Mylně se přitom domnívají, že těm, kteří otevřeně obhajují spravedlnost a svou ctí nechtějí ustoupit neposvěceným vlivům, chybí zbožnost a křesťanský duch.

Obhájci Boží cti a zastánci čistoty pravdy za každou cenu, budou mít mnohé zkoušky, jako měl Spasitel na poušti pokušení. Lidé s povolnou povahou, kteří nemají odvahu odsoudit zlo, kteří mlčí, když mají prosadit obranu spravedlnosti proti jakémukoliv vlivu, mohou si ušetřit mnohé trápení a vyhnout se mnohým zmatkům. Avšak oni také ztratí velice bohatou odměnu, ne-li vlastní život. Ti, kdo v souladu s Bohem a kteří skrze víru v Boha čerpají sílu odporovat zlému a obhajují spravedlnost, budou vždy mít těžké spory a často budou muset stát osamoceni. Získají však převzácné vítězství, budou-li záviset jen na Bohu. Jeho milost bude jejich sílou. 3T 303 Jejich mravní citlivost bude ostrá a jasná a jejich mravní síla obstojí i přílivu zla. Jejich mojžíšovská čestnost bude mít nejčistší charakter.

Mírný a povolný duch áronův a jeho touha líbit se lidu, oslepila jeho oči proti jejich hříchům a proti množství zločinů, které povolil. Jeho nesprávný vliv přivedl Izraele do hříchu, čímž přišlo o život tři tisíce mužů. Jaký to protiklad s jednáním Mojžíše. Když dokázal lidu, že si beztrestně nemohou zahrávat s Bohem, když jim ukázal pravou nelibost Boží pro jejich hříchy, když vydal strašný rozkaz zabíjet přátele nebo příbuzné, kteří setrvali ve svém odpadlictví, když vykonal spravedlnost, aby odvrátil hněv Boží bez ohledu na pocity nebo sympatie Levitů k milovaným přátelům a příbuzným, kteří tvrdošíjně setrvávali ve svém odboji - po tom všem byl Mojžíš připraven na další dílo. Dokázal, kdo je pravým přítelem Božím i přítelem lidu.

„A když bylo nazejtří, řekl Mojžíš lidu: Vy jste zhřešili hříchem velikým. Protož nyní vstoupím k Hospodinu, zda bych očištění vykonal za hřích váš. Tedy navrátiv se Mojžíš k Hospodinu, řekl: Prosím, zhřešilť jest lid ten hříchem velikým, nebo udělali sobě bohy zlaté. Nyní pak buď odpusť hřích jejich, a pakli nic, vymaž mne prosím, ze knihy své, kteroužs psal. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Kdo zhřešil proti mně, toho vymaži z knihy své. Protož nyní jdi, veď lid tento kamž jsem rozkázal tobě. Aj, anděl můj půjde před tebou; v den pak navštívení mého navštívím i na nich hřích jejich. I bil Hospodin lid, protože učinili tele, kteréž byl udělal áron.“ Ex 32,30-35.

Mojžíš prosil Boha za zhřešivšího Izraele. Nesnažil se snížit jejich hřích před Bohem, neomlouval je v jejich hříchu. 3T 304 Otevřeně uznal, že velice zhřešili a učinili si bohy zlaté, pak ztratil svou krotkost, tichost, a blaho Izraele si natolik vzal za své, že přišel otevřeně k Bohu a prosil ho, aby odpustil svému lidu. Je-li jejich hřích tak veliký, že jim Bůh nemůže odpustit, a jejich jména musí být z Jeho knihy vymazána, prosí Pána, aby vymazal také jeho jméno. Když Hospodin Mojžíši obnovil své zaslíbení, že jeho anděl povede lid do zaslíbené země, Mojžíš věděl, že jeho prosba je vyslyšena. Hospodin však ujistil Mojžíše, že bude-li nucen navštívit tento lid za jejich přestoupení, pak jistě potrestá také tento strašný hřích. Budou-li však poslušni, vymaže tento veliký hřích ze své knihy.

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy