Pokušení, kterým satan zaútočíl na našeho Spasitele na „velmi vysokém vrchu“, je jedním z nejzákeřnějších pokušení, s nímž se člověk setkává. Satan Kristu ukázal světská království v celé jejich kráse a slávě a chtěl mu je dát pod podmínkou, že mu vzdá čest, která patřila někomu vyššímu. Náš Pán poznal útočnost tohoto pokušení, odrazil je však a zvítězíl nad ním pro nás. Kristus by nebyl býval pokoušen v tomto ohledu, kdyby člověka nemělo postihnout totéž pokušení. Svým vítězstvím nám dal příklad jak máme jednat, kdyby satan i k nám přišel a chtěl nás odvést od našeho čestného zápasu.
Nikdo nemůže být Kristovým následovníkem a přitom milovat věci tohoto světa. Jan ve svém prvním listě píše: „Nemilujte svět, ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, není lásky Otcovy v něm“. 1J 2,15. Náš Vykupitel, který odolal tomuto satanovu pokušení v jeho nejprudším útoku, dobře ví, jaké nebezpečí se skrývá ve vydávání se pokušení a v lásce k světu.
Kristus se ztotožnil s lidstvem v tom, že vzal na sebe toto pokušení a zvítězil za člověka. Svými varovnými napomenutími nás ohradil proti těm útokům, kterými by satan svá pokušení na člověku nejlépe uplatnil. 3T 478 Věděl, že satan získá vítězství nad člověkem, nebude-li člověk bdít obzvláště nad svou chutí a láskou k světskému bohatství a slávě. Praví: „Neshromažďujte poklady na zemi, kde je mol a rez kazí a kde je zloději vykopávají a kradou. Neboť kde je poklad váš, tu je i srdce vaše. Nikdo nemůže dvěma pánům sloužiti. Nebo jednoho milovati bude a druhého nenáviděti, aneb jednoho se přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“. Mt 6,19-21.24.
Kristus nám tu představuje dva pány - Boha a svět. Jasně ukázal, že oběma není možno najednou sloužit. Převládá-li zájem a láska k tomuto světu, nebudeme si cenit věcí, které nadevše stojí za naší pozornost. Láska k světu vylučuje lásku k Bohu a naše nejvyšší zájmy podřizuje světským zájmům. Tehdy Bůh nemůže mít přednostní místo v našich srdcích, zájmech a odevzdanosti, když je věnujeme věcem tohoto světa.
Naše skutky ukáží, jak dalece sloužíme pozemským hodnotám. Největší starost, úzkostlivost a úsilí pohlcují světské zájmy, zatímco věčné hodnoty jsou jen na druhém místě. Tím dostává satan tu čest, kterou žádal od Krista a kterou od Něho nedostal. Právě sobecké milování světa narušuje víru vyznávajících následovníků Kristových a oslabuje jejich mravní sílu. Čím více milují své pozemské statky, tim více se odlučují od Boha a méně jsou účastni na Boží přirozenosti, která by jim v pravém světle ukázala porušenost světských vlivů, jakož i nebezpečí, kterým jsou vystaveni.
Satanská pokušení mají v úmyslu líčit svět velmi půvabně. Láskou k bohatství a světské slávě nabývá satan podmanivou moc, kterou si získává náklonnost vyznavačů křesťanského světa. 3T 479 Mnozí křesťané obětují všechno, aby získali bohatství a čím lépe se jim daří, tím méně mají lásky k vzácné pravdě a méně zájmů o její šíření. Ztrácejí lásku k Bohu a jednají jako lidé bez rozumu. Čím lépe se jim daří hmotně, tím chudobnějšími se cítí a litují, že nemají ještě více a tím méně podporují Boží dílo.
Skutky těch, kteří tak chorobnou láskou lnou k pozemským statkům, ukazují, že není možné sloužit dvěma pánům, Bohu i mamonu. Peníze jsou jejich Bohem. Vzdávají čest jejich moci. Slouží světu v každém směru. I svou čest, která je jejich přirozeným právem, obětují světskému zisku. Tato podmanivá moc usměrňuje jejich mysl tak dalece, že se nerozpakují porušit i Boží zákon, jen aby sloužili osobním zájmům a rozmnožili svůj pozemský poklad.
Mnozí se mohou přiznávat ke Kristovu náboženství, ač nemají lásku a nezachovávají ani literu ze zásad Kristova učení. Své nejlepší síly věnují světským zájmům a cele slouží mamonu. Je hroznou skutečností, že mnoho lidí odvedl satan a oslepil jejich smysly výhledy na skvělé úspěchy a na světské zisky. Oslepil je zábleskem jakéhosi dokonalého štěstí; jakmile dosáhnou svůj cíl a získají slávu a bohatství tohoto světa. Satan je pokouší lákavým úplatkem: „Toto všechno tobě dám“, všechnu tuto moc, všechno toto bohatství, jímž budeš moci vykonat mnoho dobrého. Když však dosáhli svého cíle, za nímž spěli, nemají ono spojení s Vykupitelem, který zapřel sám sebe, což by jim pomohlo být účastníky Boží přirozenosti. Lpí na svých pozemských pokladech a opovrhují sebezapřením a obětavostí, kterou Kristus vyžaduje. Nijak netouží rozejit se s milovanými poklady, k nímž jejich srdce přirostlo. Vyměnili si pány: místo Krista přijali mamon. Mamon je jejich bohem a mamonu slouží.
Od těchto svedených duší získal satan úctu jejich láskou k bohatství. 3T 480 Změna nastala tak nepozorovaně a satanská moc je tak zákeřná, že se přizpůsobili světu a nepozorují, že odešli od Krista a že jsou již Jeho služebniky jen jménem.
Satan jedná s lidmi opatrněji, než když pokoušel Krista na poušti, protože se poučil z porážky. Satan je poražený nepřítel. K člověku nepřichází přímo a nežádá žádnou okázalou úctu. Chce jen, aby si lidé zamilovali věci tohoto světa. Když se mu podaří upoutat pozornost a získat jejich náklonnosti, nebeské věci budou zastíněny. Chce docílit toho, aby člověk podlehl svůdné moci jeho pokušení, zamiloval si svět, nadchl se pro společenské zařazení a postavení, lpěl na penězích a celý svůj zájem soustředil na pozemské statky. Dosáhne-li toho, pak satan získává všechno, co chtěl dostat od Krista.
Kristův příklad nám ukazuje, že jedinou naší nadějí na vítězství je ustavičné odrážení satanových útoků. Ten, který zvítězil nad nepřítelem duší v pokušení, zná satanskou moc, která ovládá lidstvo. Za nás nad ní zvítězil. Jako vítěz dal nám užitek ze svého vítězství, abychom ve své snaze odporovat satanovým pokušením mohli spojit svou slabost s Jeho silou, svou nehodnost s Jeho zásluhami a podporováni Jeho trvalou mocí v prudkých pokušeních, mohli odolávat v Jeho všemocném jménu a zvítězit jako zvítězil On.
Náš Vykupitel svým nevýslovným utrpením zpřístupnil nám vykoupení. Na tomto světě byl zneuctěn a nepochopen, aby svým obdivuhodným pokořením mohl povýšit člověka, aby tento mohl přijmout nebeskou čest a nesmrtelnou radost v Jeho království. Bude snad padlý člověk reptat proto, že do nebe možno dojít jen zápasy, sebeponižováním a mnohou námahou?
Mnohé pyšné srdce se ptá: Proč potřebujeme pokoru a kajícnost dříve, než smíme mít jistotu, že nás Bůh přijal a než dosáhneme nesmrtelnou odplatu? Proč cesta k nebi není snažší, přijemnější a půvabnější? 3T 481 Všechny tyto reptající a pochybovačné jednotlivce vyzýváme, aby pohlédli na náš velký Vzor, jak trpěl pod břemenem lidské viny a jak snášel nejprudší útoky hladu. Byl bez hříchu, a co víc, byl Pánem nebe; pro člověka se však stal hříchem. „On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na Něj vložena a zsinalosti jeho lékařství nám způsobeno.“ Iz 53,5.
Kristus obětoval pro člověka vše, jen aby ho zachránil pro nebe. Nyni má padlý člověk ukázat, co obětuje pro Krista, aby mohl získat nesmrtelnou slávu. Ti, co mají jen trochu správnou představu o velikosti spásy a o její ceně, nikdy nebudou reptat, že musí rozsévat v slzách a že údělem křesťana v tomto světě a životě je zápas a sebezapření. Podmínky spásy určil člověku Bůh. Sebeponížení a nesení kříže jsou opatřeními, kterými má kající hříšnik najít útěchu a pokoj. Myšlenka, že se Ježíš podrobil takovému poníženi, jímž člověk neprojde a přinesl oběť, jakou člověk nikdy nepřinese, měla by umlčet každý reptavý hlas. Člověk prožívá vrcholnou radost, když před Bohem upřímně lituje, že přestupoval Jeho zákon a když věří v Krista, jako Vykupitele a obhájce hříšníka.
Lidé se snaží za každou cenu opatřit si statky tohoto světa. Namáhají se, snášeji těžkosti, sebezapření, jen aby získali nějakou světskou hodnotu. Proč by hříšník měl být méně ochoten něco snášet vytrpět a obětovat, aby si opatřil nehynoucí poklad, věčný život a nevadnoucí věnec slávy? Nekonečné poklady nebe, dědictví, které přesahuje každou představu o jeho ceně, věčná hojnost slávy, toto musíme získat za každou cenu. Neměli bychorn reptat, když máme sebe zapřít, protože Pán života a slávy více vytrpěl před námi. Utrpení a nedostatku bychom neměli uhýbat, protože Majestát nebes to vše na sebe vzal za hříšníky. Obětováni pohodlí by nemělo vyvolat ani jedinou myšlenku nespokojenosti, protože Spasitel světa vše to ochotně snášel pro nás. Když pročítáme všechna svá sebezapření, odříkání a oběti, v každém ohledu nás to stojí o mnoho méně, než to stálo Pána života. 3T 482 Každá oběť, kterou můžeme přinést, se bezvýznamně ztrácí ve srovnání s tím, co pro nás vykonal Kristus.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt