6T 349 Svěcení soboty v sobě skrývá veliká požehnání. Bůh si přeje, aby sobota pro nás byla dnem radosti. Při ustanovení soboty panovala radost. Bůh se s uspokojením díval na dílo svých rukou. Všechno, co učinil, prohlásil za „velmi dobré” (1Moj 1,31) Nebe a země byly naplněny jásotem. „Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní a plesali všichni synové Boží.” (Job 38,7) Ačkoliv na svět přišel hřích a zohavil Boží dokonalé dílo, přece Bůh nám dává sobotu jako svědka toho, že všemohoucí, nekonečně dobrotivý a milosrdný Bůh nám všechno stvořil. Přeje si, aby sobota obracela naši mysl na pravého a živého Boha a my tím, že ho známe, máme život a pokoj.
Když Pán vysvobodil svůj lid Izraelský z Egypta a dal mu svůj zákon, učil jej, že svěcením soboty se má lišit od modloslužebníků. Na zachování soboty se poznávalo, kdo se poddával Božímu panství a kdo se zdráhal přijmout ho jako svého Stvořitele a Krále. „Mezi mnou a syny izraelskými za znamení jest na věčnost,” řekl Pán. „Protož ostříhati budou synové Izraelští soboty, tak aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou.“ (2Moj 31,17.16)
Tak jako sobota byla znamením, které označovalo Izrael, když opustil Egypt a táhl do pozemského Kanaánu, tak dnes označuje lid Boží, jenž vychází ze světa, aby vešel do věčného odpočinutí. Sobota je znamením těsného spojení 6T 350 mezi Bohem a jeho lidem, znamením, že tento lid ctí Boží zákon. Umožňuje rozlišení věrných služebníků Božích od přestupníků.
Z oblakového sloupu Kristus hlásal: „Sobot mých ostříhati budete. Neboť to je znamením mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji.” (2Moj 31,13) Sobota byla dána světu jako znamení, že Bůh lidi posvěcuje. Síla, která stvořila všechny věci, je táž síla, kterou je člověk proměněn v Boží obraz. Kdo světí sobotu, tomu je znamením posvěcení. Pravé posvěcení je soulad s Bohem, jednota s Ním v povaze; dosáhne se jí poslušností zásad, jež jsou výrazem Jeho povahy. Sobota je znamením poslušnosti. Kdo ze srdce zachovává čtvrté přikázání, bude poslouchat celý zákon, bude poslušností posvěcen.
Tak jako lidu Izraele, také nám je dána sobota „k věčné smlouvě.“ Pro všechny, kteří ctí Boží svatý den, je sobota znamením, že je Bůh uznává za svůj vyvolený lid. Sobota je zárukou toho, že Bůh s nimi svou smlouvu dodrží. Kdo přijímá znamení Boží vlády, uzavírá s ním věčnou božskou smlouvu. Připoutává se pevně zlatým řetězem poslušnosti, na němž je každý článek zaslíbením.
Z deseti přikázání jen čtvrté má pečeť veliké Zákonodárce, Stvořitele nebe a země. Kdo se podřizuje tomuto přikázání, přijímá Boží jméno, od té chvíle mu platí všechna s tím spojená požehnání. „I mluvil Hospodin k Mojžíšovi řka: Mluv k áronovi a synům jeho a rci: Takto budete požehnání dávati synům Izraelským, mluvíce k nim:
Požehnejž tobě Hospodin a ostříhejž tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě. Obratiž Hospodin tvář svou k tobě, a dejž tobě pokoj. I budou vzývati jméno mé nad syny Izraelskými a já jim žehnati budu.” (4Moj 6,22-27.)
Skrze Mojžíše bylo také dáno zaslíbení: „Vystaví tě Hospodin za lid svatý, jakož zapřísáhl tobě, když ostříhati budeš přikázání Hospodina Boha svého a choditi po cestách jeho. I uzří všichni národové země, že jméno Hospodinovo vzýváno jest nad tebou... I ustanoví tě Hospodin za hlavu a ne za ocas a budeš vždycky vyšší a nikdy nižší, když poslouchati budeš přikázání Hospodina Boha svého, kteráž já dnes tobě přikazuji, abys ostříhal a činil je.” (5Moj 28,9-13)
Žalmista puzen Duchem svatým říká: „Pojďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho... Neboť Hospodin je Bůh veliký a král veliký nade všecky bohy. V jeho rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou. Jehož je i moře, neboť on je učinil, i země, kterouž ruce jeho zformovaly. Pojďte, sklánějme se a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.” „On učinil nás a ne my sami sebe, abychom byli lid jeho a ovce pastvy jeho.” (Žalm 95,1-7 100,3)
Tato zaslíbení daná lidu Izraele platí také pro dnešní lid Boží. Jsou to poselství, jež nám přináší sobota.
Reforma ve svěcení soboty
Sobota je zlatou sponou, která spojuje pevně Boha a Jeho lid. Avšak sobotní přikázání bylo porušeno, Božím svatým dnem se pohrdá. 6T 352 Hříšný člověk odstrčil sobotu z jejího místa a na její místo postavil obyčejný pracovní den. V zákoně vznikla mezera, která musí být zase zaplněna. Pravá sobota musí opět obdržet zákonnou platnost jako Boží den odpočinku. V Izaiáši 58. kapitole je popsána úloha, kterou má vyplnit Boží lid. Zákon se má učinit slavným a velkým a opět se má vybudovat to, co dlouho leželo pusté. Základy mnoha pokolení musí být opět obnoveny. Tomu, kdo vezme na sebe tento úkol, praví Pán: „Slouti budeš vzdělavatel zbořeniny, a napravovatel stezek k bydlení. Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý můj, anobrž nazveš-li sobotu rozkoší, a svatou Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova: Tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu a uvedu tě na vysoká místa země a způsobím to, abys užíval dědictví Jákoba otce svého; neboť ústa Hospodinova mluvila.” (Iz.58,12-14)
Otázka soboty je v posledním sporu, na kterém se bude podílet celý svět, tou největší spornou otázkou. Lidé si více vážili satanových směrnic, než zásad nebes. Přijali podstrčenou sobotu, kterou ustanovil satan jako znamení své moci. Bůh svému královskému požadavku vtiskl svou pečeť. Obojí ustanovení soboty nesou jména svých původců a jsou nesmazatelnými znameními svých původců. Je naší úlohou udělat to lidem pochopitelné. Musíme jim ukázat, že je životně důležité, jestli přijmou znamení království Božího, nebo znak říše vzpoury; neboť vyznávají, že jsou poddanými toho, jehož znamení nesou. Bůh nás povolal, abychom opět vztyčili prapor jeho pošlapané soboty. Je proto důležité, 6T 353 aby náš příklad ve svěcení soboty byl vzorný.
Při zakládání nových sborů by měli kazatelé pečlivě poučit o správném svěcení soboty. Musíme být velmi pečliví, neboť jinak se budou vlažné zvyky a mravy svěcení neděle napodobovat těmi, kteří zachovávají Boží svatý den odpočinku. Hranice mezi těmi, kteří nesou znamení království Božího a těmi, kteří přijímají znak říše vzpoury se musí vyznačit jasně a zřetelně.
Sobotě přísluší mnohem více svatosti, než se jí dostává od mnohých, kteří vyznávají, že jsou světitelé soboty. Pán byl velmi zneuctíván lidmi, kteří nezachovávali sobotu ani podle litery, ani v duchu podle přikázání. Vyzývá k reformě ve svěcení soboty.
Příprava na sobotu
Hned na počátku čtvrtého přikázání Pán říká: „Pamatuj!” On věděl, že lidé ve svých starostech a trampotách by se chtěli omlouvat, že nemohou plně dodržovat požadavek zákona, nebo že jeho svatý význam zapomenou. Proto řekl: „Pamatuj na den sobotní, abys jej světil.” (2Moj 20,8)
Po celý týden bychom měli pamatovat na sobotu a konat přípravy, abychom ji světili podle přikázání. Měli bychom dbát na zachovávání soboty nejen podle zákona, ale chápat také její duchovní vztahy ke všemu konání našeho života. Lidé, kteří považují sobotu jako znamení mezi sebou a Bohem, dávají tím znát, že Bůh je posvěcuje. Ti také budou každodenně zachovávat zákony království. Denně prosí o to, aby svěcení soboty pronikalo jejich životem. 6T 354 Každý den pěstují společenství s Kristem a odrážejí dokonalost jeho povahy. Nepřetržitě svítí jejich světlo tím, že konají dobro svým bližním.
První vítězství, které napomáhá k úspěchu Slova Božího se musí vydobýt v rodinném kruhu. Zde musí začít příprava na sobotu. Po celý týden musí rodiče myslet na to, že jejich domov má být školou, v níž jsou jejich děti připravovány pro nebe. Jejich řeč ať je ušlechtilá. Z jejich rtů nesmí vyklouznout žádné slovo, jež by děti nesměly slyšet. Svého ducha by měli oprostit od všeho podráždění. Rodiče, žijte po celý týden jako před očima svatého Boha, který vám dal děti, abyste je vychovali pro Něho. Veďte malý sbor ve svém domově tak, aby v sobotu byli všichni připraveni vzývat Pána v Jeho svatyni. Každé ráno a každý večer předkládejte své děti Bohu jako jeho krví vykoupené dědictví. Učte je, že je to jejich nejvyšší povinností a předností, milovat Boha a sloužit Mu.
Rodiče by měli zcela zvlášť dbát na to, aby pobožnosti učinili názorným vyučováním pro děti. Měli by častěji uvádět z Písma zejména taková místa, jež připravují srdce k pobožnosti. Následující vzácné slovo se může často opakovat. „Duše má, očekávej jen na Boha, neboť od Něho je mé očekávání.“ (Žalm 62,6.)
Pamatujeme-li takovým způsobem na sobotu, pak časné věci nebudou neprávem zasahovat do duchovních. Žádná povinnost, která se má vykonat v šesti pracovních dnech, nezůstane zapomenuta do soboty. Pak naše síly také nebudou v týdnu tak velice vyčerpány světskou prací, abychom v den, ve kterém Pán odpočíval, byli tak unaveni, že bychom nemohli navštívit bohoslužebné shromáždění.
Ačkoliv se máme na sobotu připravovat celý týden, přece je pátek zvláštním dnem připravování. Pán pravil dítkám Izraele prostřednictvím Mojžíše: „Odpočinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra. Což byste měli péci, pecte, a což byste vařiti měli, vařte dnes; což pak koli zbude, nechte sobě a schovejte to k jitru.” „I vycházel lid a sbírali a mleli žernovy, nebo tloukli v moždířích a smažili na pánvici, nebo koláče podpopelné dělali.” (2Moj 16,23 4Moj 11,8) Muselo se udělat něco, aby se pro dítky Izraele připravil chléb poslaný z nebe. Pán jim pravil, že se tato práce musí vykonat v pátek, v den připravování. To pro ně bylo zkouškou. Bůh chtěl vidět, budou-li sobotu světit, nebo ne.
Tato směrnice z úst Hospodinových platí také nám k poučení. Bible je dokonalý vůdce. Jsou-li její stránky zkoumány na modlitbě a se srdečnou touhou, abychom jim porozuměli, pak nemusí v této otázce nikdo bloudit.
Mnozí potřebují poučení, jak se mohou vhodně objevit na sobotní pobožnosti. Neměli by vstoupit do přítomnosti Boží ve svém pracovním nebo všedním obleku, ale mít zvláštní sobotní oděv, který oblékají k bohoslužbám. Ačkoliv se nedáme ovlivňovat světskou módou, přece nesmíme být lhostejní ke svému zevnějšku. Máme se oblékat čistě a slušně, avšak bez okras a ozdob. Dítky Boží musí být čisté uvnitř i zevně.
V pátek ukončeme všechny přípravy na sobotu, šaty ať leží přichystané, jídlo uvařeno, obuv vyleštěná a každý vykoupán. To se dá zařídit. Navykneme-li si na to, může se to snadno dělat. V sobotu bychom neměli ani opravovat šaty, ani vařit jídlo, ani se účastnit zábav, ani chodit za světským zaměstnáním. Před západem slunce odložte všechny světské práce, všechny světské noviny a knihy. Rodiče, 6T 356 vysvětlete dětem tento způsob počínání a jeho účel a nechejte je, aby se zúčastnily vašich příprav, aby se sobota světila podle přikázání.
Měli bychom starostlivě střežit hranice sobotního dne a myslet na to, že každý okamžik je posvěcený, svatý čas. Pokud je to možné, měli by dát zaměstnavatelé svým zaměstnancům volno od pátečního poledne až do počátku soboty, aby měli čas k přípravě, aby mohli den Páně a shromáždění uvítat v klidu. Kdo takto jedná, neutrpí žádnou ztrátu ani v pozemských věcech.
Ještě něčeho si musíme v den připravování zvlášť všimnout. V tento den by se mělo odstranit všechno, co působí rozdělení v rodině, nebo mezi bratřími a sestrami ve sboru. Očistěte své duše od hořkosti, hněvu a všeho zlého. V pokorném duchu „vyznávejte se jedni druhým z hříchů, modlete se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli.” (Jak 5,16)
Ještě než sobota začne, měly by se duch a tělo odvrátit od každého světského zaměstnání. Bůh dal svou svatou sobotu na konec šesti pracovních dnů, aby se lidé zastavili a přemýšleli o tom, zdali v posvěcení a přípravě na království, do kterého se nevpustí žádný přestupník, dále postoupili. Každou sobotu bychom měli zkoušet, zda minulý týden byl pro nás duchovním ziskem nebo ztrátou.
Zachovávat Pánu sobotu svatou znamená věčné spasení. Bůh praví: „Ty, kteříž mne ctí, poctím.” (1Sam 2,30)
Sobota v rodině
Členové rodiny by se měli shromáždit před západem slunce, aby četli slovo Boží, aby zpívali a modlili se. I v tom je nutná reforma, neboť mnozí se v tom stali nedbalými, to musíme sobě i Bohu přiznat. 6T 357 Dnes bychom měli začít znova a učinit zvláštní opatření, aby každý člen rodiny byl připraven uctít tento Bohem požehnaný a posvěcený den.
Nepromarněte vzácné sobotní hodiny v posteli. V sobotu ráno by měla rodina časně vstávat. Vstane-li pozdě, pak přípravou na snídani a na sobotní školu vzniká chvat a nepořádek. Nastává spěch, netrpělivost a dohadování a nesvaté pocity se zmocňují jednotlivých členů rodiny. Taková znesvěcená sobota se stává břemenem, její počátek je spíše očekáván s obavami, než radostně vítán.
Na sobotu bychom neměli vařit rozmanité pokrmy a chystat větší výběr jídel, než v jiné dny. Potrava ať je jednoduchá, jezme raději méně, aby duch zůstal jasný a živý pro pochopení duchovních věcí. Jíme-li příliš mnoho, nemůže mozek dost bystře myslet. Vzácná slova můžeme slyšet, ale nemůžeme je správně chápat, když je rozum omezován nevhodnou stravou. Přílišným jídlem v sobotu mnozí Boha zneuctili, aniž si toho byli vědomi.
Ačkoliv se máme vyhýbat vaření v sobotu, není nutné, abychom jedli studená jídla. Při chladném počasí je možno jídla připravená předešlý den přihřát. Pokrmy, ač jednoduché, by měly být přece lákavé a chutné. Postarejme se o něco zvláštního, co k jídlu nedostává rodina každý den.
Děti ať se také účastní rodinné pobožnosti. Všichni mohou vzít své Bible a každý může číst jeden nebo dva verše. Když zazpíváme známou píseň, pomodlíme se. Pán nám sice dal vzorovou modlitbu, ale nebylo tím myšleno, že by se měl Otčenáš odříkávat formálně, ale je to ukázka, jak se máme modlit - prostě, vážně a obsažně. Přednes Pánu své potřeby jednoduchou prosbou a vyjádři mu svůj dík za Jeho milosrdenství. Tím zveš Ježíše jako vítaného hosta do svého srdce a domova. 6T 358 V rodinné pobožnosti nejsou na místě dlouhé modlitby za vzdálené věci. Unavují, zatímco doba pobožnosti by se měla stát osvěžením a požehnáním. Udělejte si pobožnost radostnou a přitažlivou.
Sobotní škola a pobožnost zaujímají jen část soboty, zbývající čas může být rodině tou nejsvětější a nejvzácnější dobou z celé soboty. Nejvíc času by měli rodiče věnovat svým dětem. V mnohých rodinách jsou mladší děti ponechány samy sobě, aby se bavily, jak samy umí. Jsou-li děti samy, stávají se brzy neklidnými, začnou si hrát nebo páchají všelijakou neplechu. Takto pro ně sobota ztrácí svůj svatý smysl.
Za pěkného počasí mohou jít rodiče se svými dětmi na procházku do polí a do lesa. Vyprávějte jim v překrásné přírodě, proč byla ustanovena sobota. Popište jim mohutné stvořitelské dílo Boží. Řekněte jim, že země byla svatá a krásná, když vyšla z rukou Božích. Každá květina, každý strom a každý keř plnil účel Stvořitele. Co jen oči spatřovaly, bylo překrásné napohled a naplňovalo to člověka myšlenkami o lásce Boží. Každý zvuk byl hudbou v souladu s hlasem Božím. Ukažte jim, že hřích zkazil Boží dokonalé dílo a že trní a bodláčí, starost, bolest a smrt jsou následky neposlušnosti Boha. Poukažte jim na to, že země ještě i dnes zjevuje dobrotu Boží, ačkoliv je znetvořena kletbou hříchu. Zelené pole, vysoké stromy, usměvavý svit slunce, mraky, rosa, slavnostní ticho noci, nádhera hvězdami posetého nebe, měsíc ve své kráse - to vše dosvědčuje svého Stvořitele. Žádná dešťová kapka nepadne, žádný světelný paprsek se neosvítí náš nevděčný svět, aniž by dosvědčovaly shovívavost a lásku Boží.
Vypravujte jim o vykupitelském plánu, 6T 359 že „Bůh svět tak miluje, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho nezahynul, ale měl život věčný.” (Jan 3,16) Opakujte jim líbezná vyprávění o Betlému. Postavte dětem Ježíše před oči. Jak on jako dítě poslouchal své rodiče a jako mladík pilně a věrně přispíval na výživu své rodiny. Takovým způsobem je můžete učit, že Spasitel zná všechna pokušení, těžkosti a zkoušky, všechny naděje a radosti dětí a že on s nimi cítí a může jim pomáhat. Čtěte s nimi čas od času úchvatné události Bible, ptejte se, co probíraly v sobotní školce a učte se s nimi na příští hodinu.
Když zapadá slunce, pak ukončete svaté hodiny zpěvem a modlitbou, vyproste si přítomnost Boží pro nadcházející pracovní týden.
Takto mohou rodiče udělat sobotu tím nejradostnějším dnem týdne, jak by tomu mělo správně být. Mohou vést své děti k tomu, aby den dnů měl za svatý Pánu, jemuž čest přísluší.
Radím vám, bratři a sestry: „Pamatujte na den sobotní, abyste jej světili.“ Chcete-li, aby vaše děti zachovávaly sobotu podle zákona, pak je musíte poučovat učením a příkladem. Hluboce v srdci zakořeněná pravda se nedá úplně vymýtit; může sice vyblednout, ale nikdy se docela nevymaže. V dětství přijaté dojmy se vybaví v pozdějších letech. I když se děti odloučí od rodičů a od jejich domova, zůstanou jim přece požehnáním ona v dětství a v mládí udílená poučení.
Cestování v sobotu
Chceme-li mít požehnání, které je zaslíbeno poslušným, pak musíme být pečlivější ve svěcení soboty. Obávám se, 6T 360 že mnohdy v tento den cestujeme, i když bychom se tomu mohli vyhnout. Podle světla, které dal Pán o svěcení soboty, bychom měli pečlivě uvažovat o cestování lodí nebo dráhou v tento den. V tom bychom měli být příkladem našim dětem a naší mládeži. Cestování může být nutné v případě, kdy jedeme navštívit sbory a zvěstovat jim poselství, které mají slyšet podle vůle Páně. Avšak pokud to je možné, měli bychom si jízdenky a vše ostatní opatřit v některý jiný den. Chystáme-li se na delší cestu, pak bychom to měli podle možností zařídit tak, abychom na své místo určení nedojeli v sobotu.
Jsme-li nuceni v sobotu cestovat, pak se vyhněme společnosti lidí, kteří zavádějí naši pozornost na pozemské věci. Naše myšlenky by měly být soustředěny na Boha a s ním bychom měli rozmlouvat. Naskytne-li se příležitost, abychom s našimi bližními mluvili o pravdě, využijme ji a buďme stále ochotni pomoci trpícím a potřebným. Bůh chce, abychom při takových příležitostech užili poznání a moudrost, kterou nám propůjčil. Musíme si však dát pozor, abychom nemluvili o obchodních záležitostech nebo abychom se nedali do lehkých, světských rozhovorů. Bůh od nás očekává, abychom v každé době a na všech místech jemu dokazovali věrnost, když světíme sobotu.
Sobotní shromáždění
Kristus říká: „Kdekoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.” (Mat 18,20) Nachází-li se dva nebo tři věřící na jednom místě, měli by se v sobotu scházet a dožadovat se zaslíbení Páně.
Také malé skupiny, které se v jeho svatý den shromažďují, aby vzývali Boha, mohou očekávat hojné požehnání Páně. Mají věřit, že Pán Ježíš 6T 361 je v jejich shromáždění přítomen jako vážený host. Každému upřímnému ctiteli, který světí sobotu, platí zaslíbení: „Aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji.” (2Moj 31,13)
Kázání v našich shromážděních ať je všeobecně krátké. Všem, kteří Boha milují a na jeho počest chtějí říct slova díků, dejme k tomu příležitost.
Je-li sbor bez kazatele, pak by měl být někdo zvolen za vedoucího shromáždění. Není ovšem nutné, aby tento vedoucí měl kázání nebo vyplňoval velkou část času určeného k pobožnosti. Krátké, obsažné čtení Bible je často užitečnější než kázání. Potom může následovat hodina modlitební nebo hodina zkušeností.
Kdo má ve sboru vedoucí postavení, nemá v týdnu svou tělesnou a duchovní sílu vyčerpat tak, aby pak v sobotu byl neschopen vnést do shromáždění oživující vliv evangelia Kristova. Konejte méně světské práce a neolupujte Boha tím, že v sobotu přinášíte službu, kterou nemůže přijmout. Nesmíte se podobat mužům, kteří nemají duchovní život, bratři a sestry potřebují vaši pomoc. Dávejte jim pokrm ze slova. Přinášejte Bohu v jeho svatý den své nejvybranější dary. Zasvěťte mu celý vnitřní život ke svaté službě.
Nikdo ať nevstupuje do shromáždění, aby tam podřimoval. V domě Božím se nemá nacházet žádný spící. Při svém světském zaměstnání přece také neusínáte, protože upoutává vaši pozornost. Smíme pobožnost, při níž se jedná o věčné zájmy, cenit méně nežli časné záležitosti našeho života?
Chováme-li se tak, pak nepřijímáme požehnání, která nám Bůh zaslíbil. Sobota ale také nemá být dnem líné nečinnosti. Jak v domově, 6T 362 tak ve sboru se musí projevovat duch úslužnosti. Ten, který dal šest dní pro naše pozemské zaměstnání, požehnal a posvětil sedmý den a oddělil pro sebe. Toho dne chce žehnat zvláště těm, kteří se zasvětili Jeho službě.
Celé nebe světí sobotu, ale ne lhostejně a lenivě. Toho dne by měly být všechny duševní síly čilé, máme se přece setkat s Bohem a s naším Spasitelem Ježíšem Kristem. Můžeme ho ve víře vidět. On touží požehnat každé duši a občerstvit ji.
Každý ať myslí na to, že on sám musí mít díl na tom, aby se sobotní shromáždění utvářelo tak přitažlivým způsobem, jak je to jen možné. Neměli bychom se scházet jen ze zvyku, ale abychom si vyměnili myšlenky, vyprávěli denní zkušenosti, vyjádřili svůj dík a upřímnou touhu po božském osvícení, abychom poznali Boha a toho, kterého poslal, Ježíše Krista. Výměna myšlenek o Kristu nás posílí pro zkoušky a životní boje. Ať si nikdo nemyslí, že je křesťanem a může být sám. Každý jednotlivec je částí velikého lidstva a zkušenost jednotlivce bude dalekosáhle určována zkušeností jeho bližních.
Nedostáváme ani stý díl požehnání, které by nám měla poskytnout bohoslužba ve shromáždění. Naše vnímavost se musí zbystřit. Vzájemné společenství by nás mělo radostně naladit. Proč nezahoří naše srdce láskou k Bohu při naději, kterou máme?
Do každého náboženského shromáždění si musíme brát s sebou oživující vědomí, že Bůh a jeho andělé jsou přítomni a se všemi skutečně věřícími spolupracují. Při vstupu na místo shromáždění proste Pána, aby odstranil všechno zlé z vašeho srdce. Přinášejte do Jeho domu jen to, čemu může žehnat. Ohýbejte svá kolena před Bohem v Jeho chrámu a posvěťte mu Jeho vlastnictví, 6T 363 které získal krví Kristovou. Modlete se, aby hlasatelem slova mohlo proudit dolů hojné požehnání. Dychtěte vážně, abyste sami byli účastni tohoto požehnání.
Bůh bude bohatě žehnat všem, kteří se správně připraví na pobožnost. Oni pochopí, co to znamená mít svědectví Ducha, neboť oni přijali Krista skrze víru.
Shromažďovací místnost může mít opravdu chudý vzhled, proto ale nebude Bohem méně uznána. Kdo vzývá Boha v duchu a v pravdě a ve svaté okrase, tomu je modlitebna jako brána k nebi. I když je přítomno jen málo věřících, v očích Božích jsou přece velmi vzácní. Sekyra, kladivo a dláto soužení jsou vedeny obratnou rukou. Bůh nepoužije nástrojů, aby ničil, ale aby touto svojí prací provedl posvěcení každého člověka. Bůh si přeje, abychom jako vzácné, jako pro palác vyleštěné kameny byli vsazeni do nebeského chrámu.
Neomezené jsou dary milosti a Boží zaslíbení pro nás. Trůn milosti sám má tu největší přitažlivou sílu, protože tam trůní ten,kterého smíme nazývat Otcem. Bůh svou láskou nechtěl sám dokonat vykupitelský plán. U jeho oltáře slouží Prostředník, který přijal naši lidskou podobu. Tento náš Přímluvce nás představuje svému Otci jako syny a dcery Boží. Kristus zastupuje všechny, kteří ho přijali. Těm pro své zásluhy dává sílu, aby se stali členy královské rodiny, 6T 364 dítkami nebeského Krále. Otec dokazuje svou nekonečnou lásku ke Kristu, jenž zaplatil za nás svou krví jako výkupným, tím, že přátele Ježíše přijímá a vítá jako své přátele. On je uspokojen jen dokonalým smířením. On je oslaven člověčenstvím, životem, smrtí a zprostředkováním svého Syna.
Jakmile se dítko Boží blíží trůnu milosti, stává se chráněncem velikého Přímluvce. Při prvním projevu lítosti a prosby o odpuštění se Ježíš ujímá věci prosícího, bere ji za svou vlastní a úpěnlivě prosby přináší před Otce jako své vlastní prosby.
Když za nás Kristus prosí, Otec otevře všechny poklady své milosti, abychom si je přivlastnili, potěšili se jimi a sdělili je jiným. ”Proste Otce ve jménu mém,” řekl Kristus. „Neříkám, že chci za vás prosit Otce, neboť Otec vás miluje, protože milujete mne. Vyslovujte mé jméno, to učiní vaše modlitby způsobnými a Otec vám udělí bohatství své milosti. Proto, proste a vezměte, aby radost vaše doplněna byla.” (Jan 16,24)
Bůh chce, aby se jeho poslušné dítky dožadovaly jeho požehnání a s chválou a díkem k Němu přicházely. Bůh je zdrojem všeho života a vší síly. On svému lidu, který zachovává jeho přikázání, může poušť učinit úrodným polem, neboť to slouží k oslavení Jeho jména. On pro svůj, Jím vyvolený lid, učinil tak mnoho, že každé srdce by mělo být naplněno vděčností. Rmoutí ho, že je přinášeno tak málo chvály. On si přeje, aby jeho lid více vyjadřoval, že si je vědom, že má tak mnoho důvodů k radosti a veselosti.
Měli bychom si často připomínat, jak Bůh vedl svůj lid. Jak mocné ukazatele cesty postavil Pán ve svém počínání se starým Izraelem. Aby události z minulosti neupadly v zapomenutí, Pán přikázal Mojžíšovi, aby tyto zkušenosti zachytil v písni, aby ji rodiče mohli učit své děti. 6T 365 Museli sbírat upomínky a viditelně je uchovávat. Tyto upomínky byly zvlášť pečlivě chráněny, aby se zachovaly a rodiče mohli potomkům na jejich otázky vypravovat o události, jež s upomínkou souvisela. Takovým způsobem udržovali v paměti moudré Boží vedení. Bůh pečoval o svůj lid dobrotivě a soucitně a osvobodil jej. I my jsme napomínáni: „Rozpomeňte se pak na předešlé dny, v nichž osvíceni byvše, mnohý boj utrpení snášeli jste.” (Žd 10,32) Pán se v tomto pokolení ukázal jako Bůh, který činí velké divy pro svůj lid. Dřívější zkušenosti v díle Božím by se měly stále a stále vypravovat mladým i starým. Je nutné častěji mluvit o Boží dobrotě a velebit Ho za jeho podivuhodné činy.
Ačkoli jsme napomínáni, abychom nezanedbávali shromáždění, tak přece shromáždění neslouží jen k našemu vlastnímu občerstvení. Nás musí roznítit větší horlivost, abychom přijatou útěchu sdělili jiným.To je naší povinností, horlivě střežit čest Boží a nevydávat špatné svědectví, ať už smutným vzezřením nebo neuváženými slovy, jakoby Boží požadavky byly omezením naší svobody. I v tomto světě starostí, zklamání a hříchu máme být podle vůle Boží radostní a pevní v moci jeho síly. Celý člověk ať v každém ohledu vydává rozhodné svědectví. Výraz obličeje, duševní rozpoložení, řeč a povaha mají hlásat, že sloužit Bohu je rozkoší. Takto hlásáme: „Zákon Hospodinův je dokonalý, občerstvující duši.” (Žalm 19,8)
Všichni, kteří se denně zasvěcují Bohu, budou zjevovat tuto zářící a radostnou stránku naší víry. Neměli bychom zneuctívat našeho Boha smutnou zprávou zkoušek, jež se nám jeví jako bolestné. Všechny zkoušky, které považujeme za výchovný prostředek, působí radost. Celý náboženský život povznáší, 6T 366 pozvedá, zušlechťuje a šíří libou vůni dobrých slov a skutků. Nepříteli se líbí, když lidé sténají a naříkají, jsou zarmouceni, sklíčeni a smutní. Právě tyto dojmy chce stavět jako působení naší víry. Bůh však nechce, abychom byli sklíčeni. On si přeje, aby všichni jásali v ochranné síle Vykupitele. Žalmista říká: „Vzdejte Hospodinu, velikomocní,vzdejte Hospodinu čest a sílu. Vzdejte Hospodinu slávu jména jeho, sklánějte se Hospodinu v ozdobě svatosti.” (Žalm 29,1-2) „Vyvyšovati tě budu Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou. Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal a uzdravil jsi mne... Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho a oslavujte památku svatosti jeho.” (Ž 30,2-5)
Církev Boží zde na zemi je zajedno s církví Boží v nebi. Věřící na zemi a ony nikdy nepadlé bytosti nahoře tvoří jednu církev. Každá nebeská bytost má živý zájem na shromáždění svatých na zemi, v nichž se vzývá Bůh. V nebeské síni naslouchají svědectví Kristových svědků nacházejících se na zemi, písně chvály a díků věřících jsou přijímány do nebeských chórů. Chvála a velebení zaznívá v nebi, neboť Kristus marně nezemřel za padlé syny Adamovy. Zatímco andělé pijí bezprostředně ze zdroje, svatí na zemi pijí z čistého proudu, který teče z trůnu a obveseluje město našeho Boha. Ó, kéž by všichni poznali, jak blízko je nebe zemi! Aniž to vědí dítky na zemi narozené, andělé světla jsou jejich průvodci. Tiší svědkové chrání každého a snaží se táhnout jej ke Kristu. Dokud ještě je naděje až do té chvíle, než se lidé, ke svému věčnému zahynutí budou protivit Duchu svatému, 6T 367 do té chvíle budou vedeni nebeskými bytostmi. Nezapomeňme nikdy, že v každém shromáždění svatých na zemi jsou přítomni andělé Boží, kteří naslouchají našim svědectvím, písním a modlitbám. Mysleme ale také na to, že náš chvalozpěv je doplněn sbory nebeských zástupů.
Proto, když se shromáždíte v sobotu, zpívejte písně chvály a díků tomu, které vás povolal z temnoty ke svému podivnému světlu. „Jemu, který nás miloval a ve své krvi nás očistil od našich hříchů,“ buď z našeho srdce vzdávána pocta. Láska Kristova ať je předmětem řečníka a obsahem všech chvalozpěvů. Ať jsou naše modlitby vnuknuty Duchem Božím. Když se mluví slovo Boží, pak srdečným amen dejte najevo, že poselství přijímáte jako pocházející z nebes. Vím, že to se zdá jako staromódní, ale to bude Bohu děkovnou odpovědí za chléb života, který byl dán hladové duši. Tato odpověď na vnuknutí Ducha svatého vás bude posilovat a jiné povzbuzovat. Ona dokazuje, že se Boží dům skládá z živých kamenů, jež vyzařují světlo.
Nebudeme-li se ohlížet na temné stránky našich zkušeností, ale na projevy velikého milosrdenství a neklamné lásky Boží, pak budeme více velebit než naříkat. Budeme hovořit o láskyplné věrnosti Boží, o pravém, něžném, soucitném Pastýři svého stáda, o kterém On praví že mu je nikdo nevyrve z ruky. Mluva srdce se nebude vyjadřovat v sobeckém reptání a nespokojenosti, ale ve chvalozpěvech, které jasně tekoucí proudy vycházejí od upřímně věřícího. „Dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všechny dny života mého a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.” „Podle rady své veď mne a potom v slávu přijmeš mne. Kohož měl bych na nebi mimo tebe? 6T 368 A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.” (Žalm 23,6 73,24-25)
Proč na našem putování nechceme pozvedat své hlasy v duchovních písních? Proč se nechceme vrátit k dětské důvěře a k životu vroucí oddanosti? Nejsme radostnější, protože jsme svou první lásku ztratili. Buďte proto horliví a čiňte pokání, aby se svícen nepohnul ze svého místa.
Chrám Boží v nebi je otevřen, jeho práh přetéká slávou, která proudí dolů ke každému sboru, jenž miluje Boha a zachovává jeho přikázání. Jak je to nutné, zkoumat, uvažovat a modlit se. Pak náš duchovní zrak uvidí vnitřní dvůr nebeského chrámu a my pochopíme jásot a zpěvy díků nebeských zástupů u trůnu Božího. Když Sion jasně zazáří, bude jeho světlo pronikat všude a bude možno slyšet nádherné chvalozpěvy a zpěvy díků ve shromáždění svatých. Reptání a nářek nad malým zklamáním a těžkostmi přestanou. Když si vezmeme vzácnou mast na oči, uvidíme budoucí slávu. Naše víra pronikne temnými stíny satanovými a my uvidíme našeho Přímluvce, jak za nás přináší své zásluhy. Kdybychom to viděli tak, jak to je a jak si to přeje Pán, abychom viděli, pak bychom lépe chápali nekonečnou lásku Boží.
Bůh učí, že se máme shromažďovat v jeho domě a pěstovat dokonalou lásku. To připraví obyvatele země pro příbytky, které má Kristus připraveny pro všechny, kteří ho milují. Tam se budou shromažďovat ve svatyni sobotu co sobotu, od novoluní do novoluní aby věčně přinášeli v nejpovznešenějších zpěvech čest a chválu tomu, který sedí na trůnu a Beránkovi.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt