^{6T 229} Každý lékař vírou v Krista může používat léčebný prostředek té nejvyšší hodnoty - lék pro hříchem nemocné duše. Lékař, který je obrácen a posvěcen pravdou, je v nebi zapsán jako Boží spolupracovník a následovník Ježíše Krista. Posvěcující silou pravdy propůjčuje Bůh lékařům a ošetřovatelkám nemocných moudrost a obratnost při zacházení s nemocnými a tato práce otevírá mnohé pevně zavřené dveře srdce. Muži a ženy jsou přivedeni tak daleko, že poznají pravdu potřebnou k záchraně těla i duše.

Tento podstatný rys označuje práci pro přítomnost. Lékařské misie jsou jako pravá ruka pro trojandělské poselství, jež se musí zvěstovat padlému světu. Lékaři, vedoucí a zaměstnanci, kteří věrně plní svou povinnost, hlásají toto poselství. Tím dospěje pravda ke všem národům, pokolením, jazykům a lidu. Této práce se účastní Boží andělé. Probouzejí duchovní radost a chvalozpěvy v srdcích těch, kteří jsou zbaveni utrpení. Mnozí, kteří přijali nádhernou pravdu, přinášejí Bohu děkovnou oběť svých rtů.

Každý lékař v našich řadách by měl být křesťanem. Jen ti lékaři, kteří jsou pravými biblickými křesťany, mohou správně konat vznešené povinnosti svého povolání.

Lékař, který si je vědom odpovědnosti a tíže svého povolání pozoruje, jak je v jeho práci nutná přítomnost Kristova pro ty, za něž Kristus zemřel. Podřídí vyššímu zájmu vše, aby zachránil život pro věčnost a koná, co je v jeho moci, aby zachránil tělo i duši. ^{6T 230} On se bude snažit vykonat to, co by učinil Kristus na jeho místě. Lékař, který miluje Krista a duše, za něž Kristus zemřel, vynaloží vážné úsilí, aby do pokoje nemocného přinesl list ze stromu života. Trpícímu bude lámat chléb života. Přes překážky a obtíže je toto slavnostní a svatou úlohou lékařova povolání.

Pravá misijní práce je ta, ve které se nejlépe představuje působení Spasitelovo, nejpřesněji napodobuje Jeho způsob práce a Jeho jméno je nejvíce velebeno. Misijní práce, jež je v této věci krácena, je v nebi hodnocena jako nedostatečná, je zvážena na váze svatyně a shledána lehkou.

Lékaři by se měli snažit obrátit ducha svých nemocných na Krista, Lékaře duší i těla. Co lékař začne, to Kristus dokončí. Člověk usiluje o prodloužení života. Naproti tomu Kristus je sám život. Vytrpěl smrt, aby zničil toho, který měl moc smrti, On je pramenem všeho života. V Galád je mast a lékař po ruce. Kristus za nejpokořujících okolností vytrpěl v krutých bolestech smrt, abychom my měli život. Dal svůj drahocenný život, aby zvítězil nad smrtí. Ale povstal z hrobu a nesčetné zástupy andělů, kteří sem přispěchali, aby viděli, jak si opět přisvojil život, který obětoval, slyšeli jeho slova radostného vítězství, když stál u Josefova hrobu a zvolal: „Já jsem vzkříšení a život.”

Otázka: „Když člověk umře, bude opět žít?” byla zodpovězena. Tím, že Kristus vzal trest za hřích na sebe a zemřel, zbavil hrůzy smrti všechny, kteří umírají s vírou. Bůh v lidské podobě přivedl radostným poselstvím na světlo život a nesmrtelnost. Kristova smrt zajišťuje všem, kteří v něho věří, věčný život. ^{6T 231} Svou smrtí odsoudil původce hříchu k tomu, aby vytrpěl trest za hřích, věčnou smrt.

Jako Pán a dárce věčného života byl Kristus jediným, kdo mohl přemoci smrt. On je náš Vykupitel. Požehnaný je každý lékař, který je v nejopravdovějším smyslu slova misionářem, zachráncem duší, za něž dal Kristus svůj život. Takový lékař učí o tom velkém Lékaři, jak se musí působit pro záchranu duší a lidí. Spasitel je přítomen v pokojích nemocných i v operačním sále. Jeho moc vykonává veliké činy ke cti jeho jména.

Je-li lékař úzce spojen s velikým Lékařem, může dělat velké věci. Snad najde příležitost, aby příbuzným nemocného, jejichž srdce plná soucitu tlučou pro trpícího, promluvil slova života. On může uklidnit mysl trpícího, povznést jeho ducha a poukázat mu na Toho, který všechny, kdož chtějí být jím zachráněni, může zachránit z každého postavení.

Když Duch boží působí na zarmoucené a vede je k tomu, aby hledali pravdu, pak může lékař pro drahocennou duši působit tak, jak to činil Kristus. Nevnucujte jim žádné zvláštní učení, ale poukazujte jim na Ježíše, na Spasitele, jenž odpouští hříchy. Andělé Boží budou působit na mysl. Někteří lidé se budou zdráhat, aby byli osvíceni světlem, jemuž Bůh dává svítit do komůrek srdcí a do chrámů duší, mnozí ale přijmou světlo a jejich mysl bude zbavena klamu a bludu.

Mělo by se horlivě použít každé příležitosti k práci pro Krista. Lékař by měl mluvit o tom, jak Kristus uzdravoval, o jeho soucitu a o jeho lásce. Měl by věřit, že Kristus je jeho spolupracovníkem, ^{6T 232} jež stojí vedle něho. „Boží jsme zajisté spolupracovníci.” (1Kor 3,9) Lékař by neměl nikdy zapomenout obracet mysl svých pacientů na Krista, který je přece Lékař všech lékařů. Přebývá-li Spasitel v jeho srdci, pak jsou myšlenky stále obráceny na Lékaře těla a duše. On obrací mysl trpícího na toho, který všechno dovede, který za svého pozemského života vracel nemocným zdraví, uzdravoval duše i tělo, když pravil: „Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.” (Mk 2,5)

Důkladná znalost nemocného by neměla lékaře nikdy přimět k tomu, aby byl bezstarostným, nebo aby se mu nedostávalo potřebného soucitu. Při nebezpečné nemoci má zarmoucený pocit, že je závislý na milosti lékaře. Pohlíží na lékaře jako na svou jedinou pozemskou naději, lékař by měl ale stále chvějící se duší poukazovat na Toho, který je větší než sám lékař, na Syna Božího, jenž dal svůj život, aby nemocné zachránil od smrti, na Toho, jenž má soucit s trpícími a všemi, kteří ho o to prosí, propůjčuje svou božskou mocí zručnost a moudrost.

Neví-li pacient, jak se bude vyvíjet jeho případ, pak je pro lékaře čas, aby ovlivňoval jeho mysl. Neměl by to konat s touhou vyznamenat se, ale se snahou poukázat duši na Krista. Je-li život zachráněn, pak by neměl lékař bezpodmínečně pouštět tuto duši z očí. Pacient cítí, že lékař je pro něho jakýmsi druhem životního nervu. K čemu by se tu mělo užít tak veliké důvěry? Vždy k tomu, aby se získala duše pro Krista a velebila se Boží moc.

Je-li krize překonána a výsledek viditelný, pak ať je pacient věřící nebo nevěřící, mělo by se s ním několik okamžiků věnovat modlitbě. Vyjádřete díky za zachráněný život. Lékař, který tak činí, vede svého pacienta k Tomu, na Němž závisí jeho život. Pacient může děkovat lékaři, neboť on skrze Boží pomoc spojil svůj život se životem pacientovým; ^{6T 233} chvála a čest se ale mají vzdávat Bohu, jenž je neviditelně přítomen.

Častokrát je Kristus přijímán na posteli nemocného a nemocný se k Němu přiznává. To se bude častěji dít v budoucnosti, než dříve, neboť Pán chce rychle dílo vykonat. Lékař má mluvit moudře a Kristus bude žehnat zasetému semeni a působit, aby neslo ovoce k věčnému životu.

Ztrácíme nejvzácnější příležitost, protože opomíjíme mluvit slovo v pravý čas. Velmi často zůstává nevyužitý talent, který by mohl nést tisíceronásobné ovoce. Nedbáme-li o zlatou příležitost, ztrácíme ji. Připustilo se, že lékaři něco brání v tom, aby konal jemu svěřené dílo jako kazatel spravedlnosti.

Není mnoho zbožných lékařů. Ještě je tu mnoho práce. Kazatelé i lékaři mají v plné shodě spolupracovat. Lukáš, pisatel evangelia, jež nese jeho jméno, je nazýván „lékař milý” (Kol. 4,14) Kdo pracuje jako lékař podobně jako on, ten evangelium uvádí v život.

Nesčetné jsou lékařovy příležitosti, aby varoval nekající se duše i těla. Poučuje-li lidi o zásadách pravé střídmosti a uděluje-li radu těm, kteří jsou duchovně a tělesně nemocní, pak lékař koná svůj podíl na velikém díle přípravy lidu pro Pána. To má konat lékařská misie ve svém poměru k trojandělskému poselství.

Kazatelé a lékaři mají jednomyslně se vší vážností pracovat, aby zachránili duše, jež se zapletly do osidel satanových. Mají poukazovat lidem na Ježíše, který je jejich spravedlností, jejich silou a zdravím duše. Na duše mají dávat neustále pozor. ^{6T 234} Jsou lidé, kteří bojují se silným pokušením a jsou v nebezpečí, že podlehnou v boji se satanovými mocnostmi. Chceš jít kolem a nepomoci jim? Vidíš-li člověka jenž potřebuje pomoc, dej se s ním do rozhovoru, i když ho neznáš. Modli se s ním a veď ho k Ježíšovi. Tato práce přísluší lékaři právě tak, jako kazateli. Veřejně i soukromě by měl lékař usilovat o získání duší pro Krista.

Při všem podnikání v našich ústavech má být Bůh uznáván jako ten Nejvyšší. Lékaři mají působit jako jeho zástupci.

Lékařství vykonalo mnoho reforem a ještě další vykoná. Kdo drží lidský život ve svých rukou, by měl být vzdělaný, vytříbený a posvěcený. Pak bude Pán jeho prostřednictvím silně pracovat ke cti svého jména.

°°°°

Kristova práce pro ochrnutého je příkladem pro nás, jak máme pracovat. Tento muž slyšel od svých přátel o Ježíšovi, a proto prosil, aby ho přinesli k mocnému Lékaři. Vykupitel věděl, že našeptávání kněží, že Bůh ho za jeho hříchy zavrhl, chromého trápí. Proto mu nejdříve daroval pokoj duše. „Doufej synu”, řekl, „odpuštěni jsou tobě hříchové tvoji.” Toto ujištění naplnilo srdce nemocného pokojem a radostí. Někteří přítomní reptali a říkali si: „Kdo může odpustit hříchy, jedině sám Bůh.” Potom, aby věděli, že Syn člověka má moc odpouštět hříchy, řekl Ježíš nemocnému: „Vstaň, vezmi na sebe lože své a jdi do domu svého!” To ukazuje, jak Vykupitel spojoval dílo hlásání pravdy s uzdravením nemocného.