^{6T 235} Čím větší je naše zdravotní misie, tím větší bude pokušení odtrhnout ji od našich unií. Bylo mi však ukázáno, že tento plán není správný. Různá odvětví naší práce jsou jen části velkého celku. Mají jeden střed.

U Kolosenským čteme: „To všechno je stínem věcí budoucích, ale skutečností je Kristus. Nižádný vás nepředchvacuj svémyslně pokorou a náboženstvím andělským, v to, čehož neviděl, se vydávaje a marně se nadýmaje smyslem těla svého. A nedrže se hlavy, od níž všechno tělo po kloubích a svazích vzdělané a spojené roste Božím růstem.” (Kol 2,17-19) Naše dílo má ve všech odvětvích zjevovat vliv kříže. Dílo Boží ve svém spásném plánu nemá být konáno roztříštěně. Nemá se pracovat nahodile. Plán, který se postaral o vliv kříže se také postará o způsob jeho rozšíření. Tato metoda je ve své podstatě jednoduchá a srozumitelná ve svých jasných zřetelných liniích. Každá část souvisí s jinou v dokonalém pořádku a spojení.

Bůh shromáždil svůj lid do církve, aby její členové zjevovali světu moudrost Toho, který tuto organizaci vytvořil. Věděl, jaké plány načrtnout pro účinné a úspěšné dílo svého lidu. Věrnost těmto plánům jim pomůže svědčit o nebeském původu tohoto Božího velkého plánu obnovy světa.

Ti, kteří pracují v Božím díle, mají být vedeni a usměrňováni Pánem. Každá lidská touha má být skryta v Kristu, který je hlavou všech ústavů, které zřídil Bůh. On ví, jak dát do pohybu a udržovat své nástroje. ^{6T 236} On ví, že kříž musí být středem, protože je částí lidského vykoupení, jakož i pro vliv, který šíří všude v Boží vládě sám Ježíš, který byl po všechny dějiny našeho světa, rozumí metodám, jichž bychom se měli chopit. On zná důležitost každého nástroje a ví, jak by měly být různé nástroje navzájem spojeny.

„Žádný zajisté z nás není sám sobě živ.” (Řím 14,7) Toto je zákon Boží na nebi i na zemi. Bůh je tím velikým středobodem. Od Něho pochází všechen život. Jemu patří všechna služba, pocta a oddanost. Pro všechny stvořené bytosti existuje pouze jeden veliký princip života - závislost na spolupráci s Bohem. Vztah, existující v čisté rodině Boží v nebesích, by měl existovat také v rodině Boží na zemi. Pod Božím dohledem měl být Adam hlavou rodiny pozemské, udržovat zásady nebeské rodiny. To mělo být základem pokoje a štěstí. Avšak zákon, že „žádný zajisté z nás není sám sobě živ” chtěl satan rozhodně popřít. Chtěl žít pro sebe. Sám chtěl být středem všeho. To přivedlo vzpouru v nebesích a když člověk přijal tuto zásadu, přišel hřích na zem. Když Adam zhřešil, člověk se odtrhl od nebeského středu. Démon se stal ústřední mocností světa, kde měl být Boží trůn, tam byl postaven trůn satanův. Svět přinesl svou poctu jako dobrovolnou oběť k nohám nepřítele.

Kdo se mohl postavit podle Božích vládních zásad proti satanovým plánům a přivést svět zpět k věrnosti? Bůh řekl: „Pošlu svého Syna.” „Neboť tak Bůh milovat svět, že syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.” (Jan 3,16) ^{6T 237} Toto je lék na hřích. Kristus řekl: „Tam, kde je satan, kde postavil svůj trůn, tam bude stát můj kříž. Satan bude svržen a já budu povýšen, abych všechny potáhl k sobě. Já budu středem vykoupeného světa. Hospodin Bůh bude vyvýšen. Ti, kteří jsou nyní ovládáni lidskou ctižádostí, lidskými vášněmi, budou pro mne pracovat. Zlé vlivy se spikly proti všemu dobru. Spolčily se a navedly lidi, aby pokládali za spravedlivé oponovat zákonu Hospodinovu. Avšak moje armáda se utká se satanskou silou. Můj Duch se všemi nebeskými zástupy mu bude odporovat. Zapojím každý posvěcený lidský nástroj ve vesmíru. Nikdo z mých následovníků nebude chybět. Já jsem pracoval pro všechny, kteří mne milují, zaměstnání je pro každou duši, která chce pracovat pod mým vedením. Aktivita satanovy armády, nebezpečí, které obkličuje lidskou duši, vyžaduje úsilí každého pracovníka. Nikdo nebude nucen. Na lidskou porušenost mám lásku, trpělivost a Boží dlouhoshovívavost. Mým úsilím bude zachránit ty, kteří se dostali pod satanovu nadvládu.”

Bůh se snaží skrze Krista přivést člověka zpět k jeho prvnímu vztahu ke svému Stvořiteli a odstranit rušivé vlivy satanovy. Kristus jediný zůstal bez poskvrny ve světě sobectví, kde lidé chtěli zničit přítele nebo bratra, jen aby splnili plán, který jim vložil do rukou satan. Kristus přišel na náš svět, přioděl své božství lidskou přirozeností, aby člověčenství mělo přístup k lidem a božství uchopilo Božství. Uprostřed sobectví mohl říci: „Vraťte se k svému středu - k Bohu.” On sám to umožnil člověku, aby mohl uskutečnit v tomto světě nebeské zásady. V lidském těle žil podle Božího zákona. Lidem v každém národě, v každé zemi, v každém podnebí udělí ty nejskvělejší nebeské dary, ^{6T 238} přijmou-li Boha jako svého Stvořitele a Krista za svého Vykupitele.

Kristus jediný to může udělat. Jeho evangelium v srdcích a rukou Jeho následovníků je mocí, která uskuteční toto veliké dílo. „Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i známosti Boží!” Tím, že se sám stal předmětem satanova nesprávného představení, umožnil Kristus výkupné dílo. Satan se musel představit jako příčina nevěrnosti v Božím vesmíru. Takto měl být provždy urovnán velký spor mezi Kristem a satanem.

Satan podněcuje ničivé sklony lidské přirozenosti. Vzbuzuje nenávist, žárlivost, sobectví, žádostivost, řevnivost a boj o vyšší místo. Nepřátelské vlivy působí prostřednictvím satanových vynálezů. Tak se dostaly do církve nepřátelské plány se svými ničivými tendencemi. Kristus přichází se svým výkupným vlivem a navrhuje, že prostřednictvím svého Ducha dá lidem svou moc a použije je za své nástroje, své spolupracovníky k tomu, aby svět přivedl zpět k věrnosti.

Lidé žijí ve vzájemném společenství závislí jedni na druhých. Zlatými pouty řetězu lásky mají být pevně připoutáni k Božímu trůnu. Bude to jen tehdy, když smrtelnému člověku dá Kristus ty vlastnosti, které by měl vždy, kdyby zůstal oddaným a věrným Bohu.

Ti, kteří rozumným chápáním Písma vidí vztažený kříž, ti, kteří oddaně věří Ježíši, mají jistý základ své víry. Mají víru, která působí skrze lásku a očišťuje duši od všech jejich zděděných a vypěstovaných nedokonalostí.

Bůh spojil věřící v jednotu církve, ^{6T 239} aby jeden posiloval druhého v dobrém a spravedlivém úsilí. Pozemská církev by byla skutečně symbolem církve nebeské, kdyby její členové byli jedné mysli a jedné víry. Ti, kteří nejsou puzeni Duchem svatým, maří Boží plán. Zmocňuje se jich jiný duch a oni pomáhají šířit a umocňovat temnotu. Ti, kteří jsou posvěceni drahou krví Kristovou, nestanou se nástroji odporu velkému plánu Božímu. Nebudou vnášet lidskou porušenost do věcí malých nebo velkých. Nebudou podnikat nic, co by v církvi podporovalo rozdělení.

Je pravda, že mezi pšenicí je také koukol. Mezi světiteli soboty je také zlo, máme snad proto hanit církev? Nechopí se snad správcové každé instituce, představení každého sboru díla očišťování takovým způsobem, že změna v církvi jí pomůže být světlem na temném místě?

Co nemůže udělat třeba jediný věřící, když uplatní čisté nebeské zásady, když odvrací nákazu, když bude stát pevně jako skála na zásadě: „Takto praví Pán”? Na pomoc mu přijdou Boží andělé a připraví mu cestu.

Pavel psal Římanům: „Protož prosím vás bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v oběť živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou. A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňte se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.” (Řím 12,1-2) Celá tato kapitola je poučením. Prosím všechny, kteří tvrdí, že jsou údy těla Kristova, aby ji studovali. Pavel dále píše: „Poněvadž prvotiny svaté, také i těsto; ^{6T 240} a jestli kořen je svatý, také i ratolesti. Že jsou pak některé ratolesti vylomeny a ty byv planou olivou, vštípen jsi místo nich, a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy, nechlub se proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe. Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen, dobře. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebuď vysokomyslný, ale boj se. Neboť poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, že by ani tobě neodpustil. A protož viz dobrotivost i zuřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli zuřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.” (Řím 11,16-22) Tato slova velice jasně naznačují, že nikdo nemá znevažovat nástroje, které Bůh uvedl do církve.

Posvěcená služba vyžaduje sebezapření. Kříž musí být vyvýšen a jasně naznačené jeho místo v evangeliu. Lidský vliv má čerpat svou sílu od Toho, kdo může zachránit a zachovat zachráněné, všechny, kteří uznávají svou závislost na Něm. Svým spojením s Kristem a jedni s druhými mají členové církve do celého světa nést svědectví o proměňující moci evangelia.

V díle evangelia používá Pán různé nástroje a tyto nástroje nemá nikdo rozdělovat. Nikdy by nemělo být vybudováno žádné na církvi nezávislé sanatorium. Naši lékaři mají být pracovně zajedno s kazateli evangelia. Jejich úsilím mají být zachráněny duše, aby Boží jméno bylo vyvýšeno.

Lékařské misijní dílo nemá být žádným způsobem odděleno od služby evangelia. Pán určil, ^{6T 241} že tyto dvě oblasti mají být tak těsně spojeny, jako ruka s tělem. Bez tohoto spojení není nic úplné. Lékařské misijní dílo je ilustrací evangelia.

Bůh však nechtěl, aby misijní lékařské dílo zastínilo poselství třetího anděla. Rameno se nemá stát tělem. Třetí andělské poselství je evangelijní poselství pro tyto dny a v žádném případě nemá být zastiňováno žádnými zájmy a pokládáno za bezvýznamné. Když je v našich ústavech cokoli nadřazeno třetímu andělskému poselství, evangelium tam není onou velkou vůdčí mocí.

Kříž je středem všech náboženských institucí. Tyto instituce mají být pod dohledem Ducha božího, v žádné instituci nemá být hlavou jediný člověk. Boží moudrost má lidi pro každé místo.

Skrze Ducha svatého má být každé dílo na Boží roli vznešené a šlechetné a má svědčit o Pánu. Člověk se musí podřídit vládě věčné moudrosti, jejíž pokyny má poslouchat do všech důsledků.

Snažme se porozumět, jakou přednost máme, smíme-li chodit a pracovat s Pánem. I když evangelium obsahuje zjevnou vůli Boží, není nic platné lidem vznešeným nebo nízkým, bohatým či chudým, nebudou-li podřízeni Bohu. Ten, kdo přináší svým spolubližním lék proti hříchu, musí být především sám ovlivněn Duchem svatým. S veslem si nikdo nemůže hrát, nevede-li ho Božská ruka. Nemůže účinně pracovat, nemůže plnit vůli Boží v souladu s nebeskou moudrostí, nedoví-li se, ne z lidských zdrojů, ale z nekonečné moudrosti, že Bůh souhlasí s jeho plány.

Boží dobrotivý záměr řídí každé odvětví Jeho díla. ^{6T 242} Zákon vzájemného závislého vlivu musíme uznat a poslouchat. „Žádný zajisté z nás není sám sobě živ.” Nepřítel použil řetěz závislosti, aby držel lidi pospolu. Spojili se za účelem zničit Boží obraz v člověku, odporovat evangeliu převrácením jeho zásad. V Božím slově jsou představeni svázaní spolu ke spálení. Satan spojuje své síly k zatracení. Jednota vyvoleného Božího lidu byla velice otřesena. Bůh dává lék. Tento lék není jediným vlivem z mnoha vlivů a na stejné úrovni s nimi, je to vliv nad všechny ostatní vlivy na tváři země, nápravný, povznášející a zušlechťující. Ti, kteří pracují v evangeliu, by měli být povzneseni a posvěceni, neboť mají co činit s Božími velikými zásadami. S Kristem pracují jako Boží spolupracovníci. Takto chce Pán svázat své následovníky, aby mohli být mocí k dobru. Aby každý konal svůj podíl a přece aby se všichni těšili z toho, že jsou závislí na Hlavě.

°°°°

Kristus byl svázán se všemi odvětvími díla Božího. Nijak ho nerozděloval. Když uzdravoval nemocné, nepokládal to za vměšování se do díla lékaře. Zvěstoval pravdu a když k Němu přišli nemocní, aby je uzdravil, byl právě ochoten vložit na ně své ruce, jako kázat evangelium. V tomto odvětví se právě tak vyznal, jako ve zvěstování pravdy.