Každý ústav zřízený adventisty sedmého dne má být světu tím, čím byl Josef v Egyptě a Daniel s jeho společníky v Babyloně. Z Boží prozřetelné rady byli odvedeni do zajetí, aby se pohanským národům dostalo těch požehnání, jichž lidstvo dosahuje poznáním Boha. Jako zástupci Hospodina se neměli nikdy přizpůsobovat modloslužebníkům, ale považovat za zvláštní čest, že mohou vyznávat svou víru v Boha a být nazýváni ctiteli živého Boha.

To také činili. V neštěstí i v bezpečí uctívali Boha a Bůh je poctil.

Josef povolaný ze žaláře jako sluha vězňů a oběť nevděku a nenávisti, zůstal věrný nebeskému Bohu, až celý Egypt obdivoval moudrost tohoto muže, jenž obdržel naučení od Boha. Faraón „ustanovil ho pánem domu svého a panovníkem všeho vladařství svého, aby svazoval knížata jeho podle své libosti a starce jeho vyučoval moudrosti.” (Žalm 105,21-22) Prostřednictvím Josefa se Bůh zjevil nejen obyvatelům Egypta, ale všem národům, které byly s onou mocnou říší v nějakém spojení. On jej chtěl učinit nositelem světla pro všechny lidi a dal mu proto místo přímo u trůnu největšího království světa, aby se odtud mohlo rozlévat široko daleko nebeské světlo. Svou moudrostí a spravedlností, ^{6T 220} svou čistotou a dobrotou v denním životě, jakož i svou horlivostí pro blaho lidu - a k tomu lidu modloslužebného - Josef představoval Krista. Ve svém dobrodinci, k němuž celý Egypt vzhlížel s vděčností a chválou, měl tento pohanský národ a všechny další, které s ním byly ve styku, poznat lásku svého Stvořitele a Vykupitele.

Podobně také Bůh postavil Daniela jako světlo u trůnu největšího království světa, že se každý, kdo chtěl, mohl dovědět o pravém a živém Bohu. Na babylonském dvoře byli shromážděni zástupci celého světa, muži nejskvělejšího nadání, obdařeni vynikajícími schopnostmi a nejvyšším vzděláním, jež může tento svět poskytnout, a přece neměli hebrejští mládenci uprostřed těchto mužů sobě rovné, kteří by se jim vyrovnali v tělesné síle a kráse, v bystrosti rozumu a vědní znalosti, jakož i v duchovní zdatnosti a rozumnosti. „Ve všelikém slovu moudrosti a rozumnosti na kterouž se jich doptával král, nalezl je desetkrát zběhlejší nade všecky mudrce a hvězdáře, kteříž byli ve všem království jeho.” (Dan 1,20) Zatímco se Daniel osvědčil jako věrný v plnění svých povinností na královském dvoře, zachovával věrnost také Bohu a to do té míry, že ho Bůh mohl poctít jako svého vyslance u babylonského dvora. Skrze něho byla odhalena tajemství budoucnosti, takže Nabuchodonozor musel uznat, že Danielův Bůh „je Bůh bohů a Pán králů, který zjevuje skryté věci.” (Dan 2,47)

Podobně i ústavy Božího lidu mají v dnešní době zvelebovat Jeho jméno. Ale to, co se od nás očekává, můžeme vykonat jen tehdy, když se zastáváme přítomné pravdy. V ústavech zřizovaných adventisty s. d. mají lidé poznávat Boha. Jejich prostřednictvím má být přítomná pravda předkládána světu s přesvědčující mocí. ^{6T 221}

Jsme povoláni, abychom zjevovali světu Boží povahu, jak byla zjevena Mojžíšovi. Na modlitbu Mojžíšovu: „Ukaž mi prosím slávu svou”, Pán odpověděl zaslíbením: „Já způsobím, aby šla kolem tebe před tváří tvou všechna moje dobrota.” (Ex. 33,18-19) „Neboť pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích.” (Ex 34,6-7) To je ovoce, které Bůh očekává od svého lidu. Čistotou své povahy a svatostí svého života, svým milosrdenstvím, svou přívětivostí a svým soucitem mají dát důkaz, že „zákon Hospodinův je dokonalý, občerstvující duši.” (Žalm 19,8)

Boží úmysl s Jeho ústavy v nynější době můžeme poznávat se záměrem, který chtěl uskutečnit prostřednictvím židovského národa. Skrze Izrael chtěl udělit bohatá požehnání všem národům. Skrze Izrael měla být připravena cesta k šíření světla po celém světě. Národy země poskytly poznání Boha tím, že následovaly převrácené zvyky. Bůh je však ve svém velikém milosrdenství nevyhladil. Chtěl jim dát příležitost, aby se s Ním seznámili prostřednictvím Jeho církve. On chtěl, aby se zásady zjevované Jeho lidem staly prostředkem obnovení obrazu Božího v člověku.

Kristus byl jejich učitelem. Tak jako byl s nimi na poušti, tak byl také po jejich usazení v zaslíbené zemi stále jejich učitelem a vůdcem. Ve stánku úmluvy i v chrámě přebývala Jeho sláva ve svatém oblaku nad slitovnicí. Pro ně zjevoval ustavičně bohatství své lásky a trpělivosti.

Bůh zamýšlel učinit svůj lid k slávě a ke chvále. Dostalo se jim všech duchovních předností. ^{6T 222} Bůh jim nezadržel nic, co by bylo příznivé k vytvoření charakteru a učinilo je Jeho zástupci.

Poslušnost Božích zákonů je měla učinit divem štěstí před národy světa. Ten, který jim dal moudrost a zručnost k veškerému uměleckému dílu, chtěl být i nadále jejich učitelem a zušlechťovat a zvelebovat je poslušností svých zákonů. Kdyby byli poslušni, mohli být uchráněni nemocí, jež přicházely na jiné národy a obdařeni duchovní silou.Vznešenost, sláva a moc Boží se měly jevit ve štěstí Jeho lidu, který měl být národem kněží a králů. Bůh jim dal veškeré možnosti, jež je mohly učinit největším národem na zemi.

Svůj úmysl jim Bůh předložil skrze Mojžíše co nejurčitěji a objasnil jim podmínky jejich štěstí. „Neboť ty lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému. Tebe vyvolil Hospodin, Bůh tvůj, abys jemu byl lidem zvláštním mimo všecky národy, kteříž jsou na zemi... Věz tedy, že Hospodin, Bůh tvůj jest Bůh silný a pravdomluvný, ostříhající smlouvy a milosrdenství těm, kteříž ho milují a ostříhají přikázání jeho až do tisícího kolena... I bude, že když poslouchati budete soudů těchto a ostříhati a činiti je, také Hospodin, Bůh tvůj ostříhati bude tobě smlouvy a milosrdenství, kteréž s přísahou zaslíbil otcům tvým. A bude tě milovati, i požehná tobě a rozmnoží tebe ... Požehnaný budeš nad všemi národy.” (5Moj 7,6-14)

„Dnes jsi prohlásil před Hospodinem, že jej míti budeš za Boha, a choditi budeš po cestách jeho a přikázání jeho i soudy jeho a ustanovení ostříhati budeš a poslouchati hlasu jeho. Hospodin také prohlásil před tebou dnes, že tě bude míti za lid zvláštní, jakož zaslíbil tobě, ^{6T 223} abys ostříhal všech přikázání jeho a že tě vyvýší nade všecky národy, kteréž učinil, ke chvále a ke slávě a k ozdobě, abys byl lid svatý Hospodinu Bohu svému, jakož jest mluvil.” (5Moj 26,17-19)

Těmito slovy jsou oznámeny podmínky pravého úspěchu, jimž musí všechny naše ústavy vyhovět, mají-li splnit svůj účel.

Před několika lety mi dal Pán zvláštní poznání týkající se zřízení léčebného ústavu, v němž by mohli být nemocní ošetřováni podle úplně jiného hlediska, než je to běžné v každém jiném podobném ústavu na zemi. Měl být zřízen na biblickém podkladě a veden podle biblických zásad. Jako nástroj Páně měl být v jeho rukou jedním z nejúčinnějších nástrojů šíření poznání. Božím úmyslem bylo, aby vynikal po stránce vědecké, mravní a duchovní, jako věrný strážce všestranné reformy. Všichni jeho zaměstnanci by měli být reformátory,mít úctu k Jeho zásadám, dbát světla zdravotní reformy, které nám jako lidu svítí.

Bůh chtěl, aby se ústav, který chtěl zřídit, osvědčil jako výstražný a varovný maják. Chtěl dát světu důkaz, že ústav, jenž je veden podle náboženských zásad jako útulek nemocných, se může udržet, aniž by ztratil svůj zvláštní, svatý ráz a že je možné uchránit jej ode všeho, co se vytýká jiným ústavům. Ústav měl být nástrojem velikých reforem.

Pán mi ukázal, že zdar Léčebného ústavu neměl záviset jen na znalosti a zručnosti jeho lékařů, ale na přízni Boží. Měl by být znám jako ústav, ^{6T 224} v němž se uznává Bůh za Vládce vesmíru a jenž je pod jeho zvláštním dohledem. Jeho vedoucí by měli dbát na to, aby byl Bůh ve všem prvním, posledním a nejlepším. V tom měla spočívat jejich síla. Kdyby byl zřízen způsobem, který by Bůh mohl uznat, pak by měl mít velký úspěch a předstihnout všechny jiné ústavy tohoto druhu na světě. Obdrželi bychom veliké světlo, vyšší znalosti a vznešené přednosti. Podle přijatého světla by měla ovšem také spočívat odpovědnost na těch, kterým bylo vedení ústavu svěřeno.

I když se naše dílo velmi rozšířilo a ústavy se rozmnožily, Boží úmysl zůstává tentýž. Podmínky pro jejich zdar jsou nezměněny.

Lidstvo trpí následkem přestoupení Božích zákonů. Pán chce, aby byli lidé přivedeni k poznání příčin svého utrpení a k poznání té jediné cesty, na níž se jim dostane pomoci. On chce, aby pochopili, jak jejich tělesné, duchovní i duševní blaho závisí na poslušnosti Jeho zákona. Jeho úmyslem je, aby naše ústavy názorným vyučováním ukazovaly, jaké jsou výsledky postupu podle správných zásad.

Aby se lid připravil na druhý příchod Páně, musí být vykonáno veliké dílo zvěstováním zdravotních zásad. Lidé mají být poučeni, v čem je hodnota správné životosprávy podle učení Písma svatého a že Bohem svěřené tělo musí být Bohu přinášeno jako živá oběť s vědomím, že má vykonávat službu Jemu libou. Máme konat veliké dílo, a to - používáním Bohem daných přírodních prostředků zbavovat trpící lidstvo obtíží a učit je, jak předcházet nemocem uspořádáním svých zvyků v jídle a pití, jakož i ukájením jiných tělesných potřeb. ^{6T 225} Lidé by měli být poučováni, že přestupování přírodních zákonů je přestupování zákonů Božích. Měli bychom je učit pravdě, že „bázeň Hospodinova vede k životu”. (Př 19,23) „Chceš-li pak vejít do života”, říká Kristus, „ostříhej přikázání”. (Mt 19,17) „Ostříhej přikázání mých a živ budeš a naučení mého jako zřítelnice očí svých.” (Př 7,2) Boží přikázání, jestliže jsou zachovávána, „jsou životem těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.” (Př 4,22)

Naše léčebné ústavy mají být mocným nástrojem k vyučování a k výchově lidí v tom smyslu. Ti, kteří již byli poučeni, mohou jiným sdělovat zásady obnovení zdraví. Tak naše ústavy mohou sloužit k získávání lidí a ukazovat jim, jaké zlo vzniká, neváží-li si zákonů života a zdraví, naproti tomu je mohou učit, jak své tělo mohou zachovat v nejlepším stavu. Léčebné ústavy by měly být zřizovány v rozličných zemích, kde působí naši misionáři a být středisky, kde se koná zdravotní a výchovné dílo.

Pro zdraví těla máme pracovat právě tam, kde pro záchranu duší. Náš úkol je stejný jako našeho Mistra, o němž je psáno, že „chodil, dobře čině a uzdravoval všecky utištěné od ďábla.” (Sk 18,38) On sám o svém díle říká: „Poslal mne uzdravovat zkroušené srdcem, zvěstovat jatým propuštění a slepým vidění a propustit soužené na svobodu.” (Iz 61,1 Lk 4,18) Řídíme-li se v práci příkladem Kristovým pro blaho jiných, obrátíme jejich pozornost na Boha, kterého milujeme a kterému sloužíme.

Naše léčebné ústavy by měly být ve všech svých odděleních ^{6T 226} Božími památníky, nástroji k rozsévání semene do lidských srdcí. A oni se tím také stanou, budou-li správně vedeny.

V našich léčebných ústavech musí být hlásána živá pravda Boží. Mnozí z těch, kteří je vyhledávají, hladoví a žízní po pravdě a také ji s radostí přijímají, když je správným způsobem zvěstována. Naše léčebné ústavy jsou názorným příkladem přítomné pravdy, jež má být hlásána tisícům. Náboženské ovzduší, jež proniká tyto ústavy, vlévá důvěru do srdce pacientů. Jistota, že Pán nad nimi bdí a ony mnohé modlitby za nemocné mocně působí na jejich srdce. Mnozí z těch, kteří nikdy nepřemýšleli o ceně duše, budou přesvědčeni Duchem svatým a nemálo z nich bude pohnuto k tomu, aby se ve svém životě dali jinou cestou. Mnozí, kteří byli spokojeni sami se sebou a své vlastní měřítko povahy pokládali za dostatečné a nikdy nepocítili potřebu Kristovy spravedlnosti, nabudou dojmy, jež nejde vymazat. Když pak přijde budoucí zkouška a budou osvíceni, nemálo z nich se postaví na stranu ostatků lidu Božího.

Ústavy, jež jsou takto vedeny, jsou Bohu ke cti. Ve své milosti jim Bůh propůjčil takovou moc při zmírňování tělesných utrpení, že jsou přitahovány tisíce, aby hledaly uzdravení svých nemocí. Mnozí byli uzdraveni na těle i na duchu. Spasitel jim odpustil hříchy. Přijímají Kristovu milost a jsou s Ním jedno v Jeho radosti a slávě. Mnozí odcházejí z našich ústavů s novým srdcem. Prožili úplnou změnu. Když se vrátí domů, jsou světlem světa. Pán je činí svými svědky. Jejich svědectví zní: „Viděl jsem jeho velebnost, okusil jsem jeho dobrotu.” ^{6T 227} „Pojďte a slyšte, kteříž se koli bojíte Boha, a vypravovat budu, co učinil duši mé.” (Ž 66,16)

Tak s Božím požehnáním vykonaly naše léčebné ústavy mnoho dobrého. Tyto ústavy však mají vykonat ještě mnohem více. Bůh bude působit s těmi, kteří jej ctí.

Podivuhodné dílo chce Bůh vykonat prostřednictvím svých služebníků, aby bylo zvelebeno Jeho jméno. Josefa učinil zachráncem života egyptského lidu. Josefovým prostřednictvím byl zachován život všeho lidu. Skrze Daniela zachránil Bůh babylonské mudrce. Tato záchrana byla jakýmsi názorným vyučováním, ukazovala lidu duchovní požehnání, jež jim poskytovalo spojení s Bohem, kterého ctili Josef i Daniel. Tak chce Bůh i nyní udělit světu požehnání skrze svůj lid. Každý Boží pracovník, v jehož srdci přebývá Kristus, každý, kdo zvěstuje lásku Kristovu tomuto světu, je Božím spolupracovníkem k požehnání lidstvu. Když obdrží milost od Spasitele, aby ji zvěstoval jiným, pak se celá jeho bytost stane pramenem duchovního života. Kristus přišel jako veliký lékař, aby hojil rány, které způsobil lidstvu hřích. Jeho Duch, který působí skrze jeho služebníky, uděluje hříchem nemocnému, trpícímu lidstvu mocnou léčivou sílu, která uzdravuje tělo i duši. Písmo praví: ”V ten den bude studnice otevřená domu Davidovu a obyvatelům jeruzalémským, k obmytí hříchu i nečistoty.” (Zach 13,1) Vody této studnice obsahují léčivou sílu, která uzdravuje tělesné i duchovní neduhy.

Z tohoto pramene vytéká onen mohutný veletok, který viděl Ezechiel ve vidění. „Vody tyto vycházejí od Galileje a sestupujíce po rovině, vejdou do moře, a když do moře vpadnou, ^{6T 228} uzdraví se vody. I stane se, že každý živočich, který se plazí, všudy, kamkoli přijdou potokové, oživne... Při potoku pak poroste na břehu jeho po obou stranách dříví ovoce nesoucí, jehož list neprší, aniž ovoce jeho přestává. V měsících svých nese prvotiny, nebo vody jeho ze svatyně vycházejí, protož ovoce jeho jest ku pokrmu a listí jeho k lékařství.” (Ez 47,8-12)

Podle Boží vůle mají být naše léčebné ústavy takovým potokem života, v němž působí Jeho moc.

°°°°

Naše léčebné ústavy mají zjevovat světu Boží dobrotu a ačkoliv Kristova viditelná přítomnost není pozorovatelná na budovách, zaměstnanci si mohou přece činit nárok na zaslíbení: „Aj, já s vámi jsem po všecky dny až do skonání světa.” (Mt 28,20)

°°°°

Zaslíbení daná Izraeli platí také pro ústavy zřizované dnes ke slávě jeho jména: „Takto praví Hospodin, kterýž učiní to, Hospodin, kterýž zformuje to, potvrdí toho, Hospodin jméno jeho. Volej ke mně a ohlásím se a oznámím věci veliké a tajné o nichž nevíš. Neboť takto praví Hospodin, Bůh Izraelský o domích města tohoto ... Aj, já zopravuji je a vzdělám a uzdravím obyvatele a zjevím jim hojnost pokoje a to stálého... A očistím je od všeliké nepravosti jejich... A to mi bude k jménu, k radosti, dobrém, kteréž já jim učiním a děsíce se, třásti se budou nade vším tím dobrým a nade vším pokojem tím, kterýž já jim způsobím. V těch dnech spasen bude Juda a Jeruzalém bydliti bude bezpečně, a to jest, což jemu přivolá Hospodin, spravedlnost naše.” (Jer 33,2-9.16)