^{7T 104} Byla jsem poučena, že naše zdravotní ústavy mají být Božími svědky. Byly zřízeny pro úlevu nemocným a trpícím, k probouzení duchovního zájmu, k rozšíření světla a pro pokrok reformy. Správně vedené instituce, budou prostředníky při šíření reformních zásad, nutných k přípravě lidu pro příchod Páně a to mezi mnohými lidmi, k nimž bychom jinak neměli přístup.
Mnozí z návštěvníků našich ústavů jsou přesvědčeni o Boží přítomnosti v ústavu který navštěvují, a jsou velice přístupni duchovnímu vlivu, který tu převládá. Kdyby všichni lékaři, ošetřovatelé a pomocníci chodili obezřetně před Pánem, pak by s těmito muži a ženami nejednali jen ve své lidské síle. Každá instituce, jejíž pomocníci jsou posvěceni, je proniknuta božskou mocí a nemocní obdrží nejen úlevu ve svém tělesném utrpení, nýbrž najdou léčivý balzám i pro hříchem nemocnou duši.

Vedoucí mezi naším lidem měli by zdůrazňovat nutnost mocného náboženského vlivu, který musí být udržen v našich institucích. Pán chce, aby tyto ústavy byly zřizovány tam, kde bude poctěn slovem i skutkem; na místech, kde Jeho zákon bude vyvýšen a kde pravdy Písma vyniknou. Zdravotní misionáři mají konat veliké dílo pro Pána, mají být duchovně probuzeni, mají bdít v celém křesťanském odění a mužně bojovat. Mají být věrni svému Vůdci, poslouchat Jeho přikázání a nezapomínat zjevovat znamení svého povolání. ^{7T 105}

Zachovávání soboty je znamením mezi Bohem a Jeho lidem. Nestyďme se nést toto znamení, které nás odlišuje od světa. Když jsem o tom přednedávnem v noci uvažovala, ten Mocný nám radil, abychom studovali naučení o sobotě daná izraelskému lidu. Pán jim řekl: "Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: A však sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji. Protož ostříhati budete soboty, nebo svatá jest vám.... Šest dní děláno bude dílo, ale v den sedmý sobota odpočinutí jest, svatost Hospodinu. Každý, kdož by dělal dílo v den sobotní, smrtí umře. Protož ostříhati budou synové Izraelští soboty, tak aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou. Mezi mnou a syny izraelskými za znamení jest na věčnost; nebo šest dní činil Hospodin nebe i zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul." Ex 31, 13-17.

Sobota je vždy znamením, které odlišuje poslušného od neposlušného. Satan se mistrně snažil odstranit a znehodnotit čtvrté přikázání, aby se Boží znamení ztratilo ze zřetele. Křesťanský svět pošlapal sobotu Hospodinovu a zachovává den odpočinku, který ustanovil nepřítel. Bůh však má svůj věrný lid. Jeho dílo má jít vpřed správným směrem. Lid, který nosí Jeho znamení, má vybudovat sbory a ústavy jako Jeho památníky. Tyto instituce, sice skromného vzhledu, budou stále přinášet svědectví proti falešnému dni odpočinku zřízenému satanem, a ve prospěch soboty, kterou ustanovil Pán v ráji, když jitřní hvězdy spolu plesaly a těšili se všichni synové Boží. ^{7T 106}

Duch neúcty a nedbalosti v zachovávání soboty ohrožuje naše sanatoria. Na zodpovědných lidech ve zdravotně-misijním díle spočívá povinnost dávat naučení lékařům, ošetřovatelům a pomocníkům o posvátnosti Božího svatého dne. Každý lékař by se měl obzvláště vynasnažit dát správný příklad. Povaha jeho povolání vede jej přirozeně k tomu, aby se cítil ospravedlněn koná-li v sobotu mnohé, čeho by se měl zdržet. Jak jen možno, měl by si své dílo tak rozvrhnout, aby nemusel vykonávat své pravidelné povinnosti.

Lékaři a ošetřovatelé jsou častokrát vyzváni, aby v sobotu posloužili nemocnému a mnohdy je pro ně nemožné aby si odpočinuli, nebo navštívili shromáždění. Potřeby trpícího lidstva nesmí být nikdy zanedbány. Svým příkladem nám Spasitel ukázal, že je zcela správné trpícím v sobotu pomáhat. Avšak zbytečná práce, jako jsou obvyklé zákroky a operace, které mohou počkat, měly by být odloženy. Pacienti by měli pochopit, že lékaři a pomocníci potřebují také jeden den k odpočinku. Měli by pochopit, že tito pracovníci mají bázeň Boží, chtějí zachovat svatý den, který Bůh sám oddělil pro své následovníky, a přikázal zachovávat jako znamení mezi Ním a jimi.

Vychovatelé a žáci našich lékařských institucí by měli pamatovat, že správné zachovávání soboty znamená mnoho pro ně i pro pacienty. Zachováváním soboty podle Božího příkazu vztyčují znamení svého poslání a jasně dávají najevo, že jsou na Boží straně.

Nyní i nadále máme stát jako odlišný a zvláštní lid, zbavený všech světských způsobů jednání, jemuž nepřekáží přístup k těm, kteří nemají moudrost ^{7T 107} k rozlišení Božích požadavků tak jasně vyložených v Jeho zákoně. Všechny naše zdravotní instituce jsou zřízeny jako instituce adventistů s. d., aby představovaly různé rysy evangelijního zdravotně-misijního díla a tak připravily cestu pro příchod Páně. Máme ukázat, že chceme pracovat v souladu s nebesy. Máme přinášet svědectví všem národům, pokolením a jazykům, že jsme lidem, který miluje a bojí se Boha; který zachovává památku Jeho stvoření, znamení mezi Ním a poslušnými dítkami, jež On posvěcuje. Jasně máme ukázat svoji víru v brzy přicházejícího našeho Pána na nebeských oblacích.

Jako lid jsme byli velice pokořeni jednáním některých našich bratří na zodpovědných místech, kteří se uchýlili od starých mezníků. Jsou takoví, kteří v zájmu svých plánů, zapřeli svými slovy svoji víru. Toto ukazuje jak málo lze spoléhat na lidskou moudrost a lidský úsudek. Nyní jako nikdy předtím potřebujeme vidět nebezpečí nepozorovaného odtržení od věrnosti Božím přikázáním. Musíme si uvědomit, že Bůh nám dal rozhodné poselství k varování světa, jako dal Noemovi varovné poselství pro předpotopní lid. Náš lid by se měl mít na pozoru, aby nezmenšoval význam soboty v zájmu jednoty s nevěřícími. Měli by se varovat toho, aby se neuchýlili od zásad naší víry a dávali najevo, že v přizpůsobování se světu není nic zlého. Měli by se děsit přijímat radu kohokoliv a v jakémkoli postavení, kdo pracuje proti tomu, co Bůh vykonal, aby zachránil svůj lid oddělený od toho světa.

Pán zkouší svůj lid, aby viděl, kdo zůstane věrný zásadám Jeho pravdy. Naším posláním je ^{7T 108} zvěstovat světu první, druhé a třetí andělské poselství. Abychom splnili své povinnosti, nesmíme svými nepřáteli ani pohrdat, ani se jich bát. Smluvně se spolčovat s těmi, kdo nejsou z našich řad není podle Boží vůle; laskavě a zdvořile máme zacházet s těmi, kteří odmítají věrnost Bohu, avšak nikdy, nikdy se nesmíme spolčit s nimi pokud jde o životně důležité zájmy Jeho díla. Skládajíce svoji naději v Bohu, máme jít neochvějně vpřed, konat své dílo nesobecky, v pokorném spoléhání na Něj, sami se svěřujíce Jeho prozřetelnosti se vším, co se týká našeho přítomného i budoucího zachování počátku naší víry pevně až do konce, pamatujíce, že obdržíme požehnání nebeské ne pro své zásluhy, ale pro Kristovy zásluhy, a přijetím Boží přehojné milosti skrze víru v Něho.

Modlím se, aby si moji bratři mohli uvědomit, že třetí andělské poselství znamená mnoho pro nás, že zachovávání pravé soboty má být znamením odlišnosti těch, kteří slouží Bohu od těch, kdo Mu neslouží. Ti, kdo pospali a zlhostejněli ať procitnou. Jsme povoláni k tomu, abychom byli svatými a měli bychom pečlivě dbát na to, abychom nevzbuzovali dojem, že na tom málo záleží zda zachováme nebo nezachováme odlišnost svého vyznání. Na nás spočívá vážná zodpovědnost, abychom zaujali rozhodnější stanovisko k pravdě a spravedlnosti, než jaké jsme zaujímali v minulosti. Čára dělící ty, kteří zachovávají přikázání Boží od těch, kteří je nezachovávají, má být neklamně a jasně zjevná. Vědomě máme ctít Boha a usilovně používat každý prostředek směřující k zachování smlouvy s Ním, abychom mohli obdržet Jeho požehnání - požehnání podstatně důležité pro lid, který má být tak přísně vyzkoušen. ^{7T 109} Budit dojem, že naše víra, naše náboženství není vládnoucí mocí v našem životě, znamená veliké zneuctění Boha.Takto se odvracíme od Jeho přikázání která jsou naším životem a popíráme, že On je naším Bohem a my jsme Jeho lidem.

°°°°

Máme zvát všechny vysoce nebo nízko postavené, bohaté i chudé, všechny skupiny a třídy - aby čerpali požehnání z naších zdravotních institucí. Do svých ústavů přijímáme lidi všech vyznání víry, ale my sami jsme přísně denominační. Bůh nás k tomuto dílu oddělil a On je naším Pánem. Nesmíme však nemoudře naléhat na kohokoliv žádným bodem své víry.

°°°°

Aby lidé nezapomněli na pravého Boha, Hospodina ustanovil památku své lásky a moci - sobotu. On říká: "Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: A však sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji." Ex 31, 13.

°°°°

Pokud jde o Izraele, Pán prohlásil: "Lid bude bydlet osamocen a nebude se směšovat s jinými národy." Nu 23, 9. Tato slova se vztahují nejen na starého Izraele ale i na nás. Boží lid má stát osamocen. Zachovávání sedmého dne soboty má být znamením mezi nimi a Bohem, a zjevovat, že jsou zvláštním lidem, odděleným od světa ve zvyklostech praktického života. Bůh bude skrze ně pracovat, aby si ze všech národností oddělil svůj lid.