Svědkové pravdy

"Vy svědkové moji jste, praví Hospodin", "vyhlásit jatým svobodu, a vězňům otevření žaláře,... vyhlásit léto milostivé Hospodinovo, a den pomsty Boha našeho."

Naše vydavatelské dílo bylo budováno pod Božím vedením a pod Jeho zvláštním dohledem. Bylo zaměřeno na zvláštní cíl. Adventisty s. d., si vyvolil Bůh za svůj zvláštní lid oddělený od světa. Mocným zásahem pravdy jej vytáhl z kamenolomu tohoto světa a připoutal k sobě. Učinil ho svým zástupcem a povolal ho za svého poslance v posledním záchranném díle. Největší bohatství pravdy jaké kdy bylo smrtelníkům svěřeno, nejvznešenější a nejvážnější varování, jaké kdy Bůh člověku poslal, bylo svěřeno tomuto lidu, aby ho oznámil světu; a při konání tohoto díla patří naše nakladatelství mezí ty nejúčinnější nástroje.

Tyto instituce mají být Božími svědky, mají vést lidi ke spravedlnosti. Z nich má pravda vyzařovat jako z hořící lampy. Jako mocné světlo majáku na nebezpečném pobřeží mají ustavičně vysílat paprsky světla do temnoty tohoto ^{7T 139} světa, aby varovali obyvatele světa před nebezpečími, které jim hrozí zkázou.

Publikace z našich tiskáren mají připravit lid na setkání s Pánem. Prostřednictvím tištěného slova mají konat totéž dílo, které konal Jan Křtitel v židovském národě. Burcujícími, varovnými poselstvími probudil Boží prorok lidi z jejich světského snění. Skrze něj Bůh vyzýval odpadlého Izraele k pokání. Zvěstováním pravdy odhaloval oblíbené bludy. Naproti falešným teoriím jeho doby vynikala pravda jako věčná jistota. Janovým poselstvím bylo: "Čiňte pokání, nebo se přiblížilo království nebeské." Totéž poselství má být zvěstováno dnešnímu světu prostřednictvím publikací z naších tiskáren.

Proroctví, které naplnilo Janovo poslání, naznačuje naši práci - "připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky Jeho." Mt 3, 2.3. Jako Jan připravil cestu prvnímu, tak my máme připravit cestu druhému příchodu Spasitele. Naše vydavatelství mají vyvýšit Boží pošlapaný zákon. Jako reformátoři mají světu ukázat, že Boží zákon je základem každé trvalé reformy. Jasným a srozumitelným způsobem mají zvěstovat nutnost poslušnosti všech Jeho přikázání. Puzeni láskou Kristovou mají s Ním spolupracovat, budovat pustá místa a vzdělávat základy mnohých generací. Mají stát jako správcové zbořenin, napravovatelé stezek, aby se zde mohlo bydlet. Jejich svědectvím má být sobota čtvrtého přikázání svědkem, trvalou připomínkou Boha, která probouzí pozornost a podněcuje zkoumání, jež obrací mysl lidí k jejich Stvořiteli.

Nikdy bychom neměli zapomínat že tyto instituce mají spolupracovat s nebeskými posly. ^{7T 140} Ony patří mezi ty služebníky, kteří jsou představeni andělem letícím "po prostředku nebe, majícím evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, kteříž bydlí na zemi, a všelikému národu i pokolení, i jazyku, i lidu, řkoucím velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte chválu jemu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod." Zj 14, 6.7.

Ony mají zvěstovat to mocné poselství. "Padl, padl Babylon, to město veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy." Zj 14, 8.

Ony jsou představeny třetím andělem, který následoval, "pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou, i tenť bude píti víno hněvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sírou před obličejem svatých andělů a před obličejem Beránka." Zj 14, 9.10.

A velkou měrou skrze naše vydavatelství má být dokonáno dílo toho jiného anděla, který přichází s nebe s velikou mocí a který osvěcuje zemi svou slávou.

Veliká zodpovědnost spočívá na našich vydavatelstvích. Ti, kdo tyto instituce spravují, vydávají časopisy a připravují knihy, uskutečňují svou činností Boží záměr; oni jsou povoláni k tomu, aby varovali svět a vydali Bohu počet za duše svých spolubližních. Pro ně i pro kazatele Slova platí přesně to poselství, které bůh dal za pradávna svému proroku: "Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne. Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu." Ez 33, 7.8. ^{7T 141}

Toto poselství nemělo nikdy větší platnost, než dnes. Čím dál, tím víc svět znevažuje Boží požadavky. Lidé se přímo chlubí jejich přestupováním. Bezbožnost obyvatelů světa téměř doplnila míru nepravosti. Tato země téměř dosáhla stupně, kdy Bůh dovolí ničiteli provést své dílo na ní. Nahrazení Božího Zákona zákony lidskými, vyvýšení neděle pouhou lidskou autoritou místo biblické soboty je posledním aktem tohoto dramatu. Když se tato náhrada stane všeobecnou, Bůh sám se zjeví. Povstane ve svém majestátu, aby mocně zatřásl zemí. Vyjde ze svého místa, aby potrestal obyvatele světa pro jejich nepravost a zem vynese na světlo prolitou krev a nebude už přikrývat zabité.

Veliký spor, který v nebi vyvolal satan, má být brzy, velice brzy provždy ukončen. Brzy všichni obyvatelé země budou rozhodnuti buď pro, nebo proti vládě nebes. Nyní jako nikdy předtím satan uplatňuje svoji svůdnou moc; aby svedl a zničil každou nestřeženou duši. Jsme vyzýváni abychom probouzeli lid a připravovali ho na veliké události, které jsou před ním. Musíme zvěstovat varovné poselství těm, kdo stojí na samém pokraji zkázy. Boží lid má vynaložit všechno úsilí při porážení satanových lží a boření jeho pevností. Každému člověku na světě, který chce slyšet, máme objasnit zásady, o které v tomto velikém zápase jde - zásady, na nichž závisí věčný osud duše. Lidem dalekým i blízkým máme předložit otázku: „Následujete toho velikého odpadlíka v neposlušnosti Božího zákona, anebo Syna Božího, který říká: "Přikázání Otce svého jsem zachoval"? ^{7T 142}

To je úkol, jenž je před námi. K tomuto účelu byla založena naše nakladatelství. To je to dílo, které Bůh od nich očekává.

Projevení křesťanských zásad

Jsme povoláni nejen zveřejnit teorii pravdy, nýbrž ukázat praktický příklad svým charakterem i životem. Naše nakladatelství má být před světem ztělesněním křesťanských zásad. Když tyto instituce naplňují Bohem stanovené cíle, sám Kristus stojí v čele pracovních sil. Svatí andělé dohlížejí na práci každého oddělení. A všechno co se koná v každém odvětví má nést nebeskou pečeť a zjevovat jedinečnost Božího charakteru.

Bůh přikazuje, aby Jeho dílo bylo světu představeno v jeho svatosti. On chce, aby Jeho lid svým životem osvědčil přednost křesťanství nad světáctvím. Jeho milostí bylo učiněno každé opatření, abychom ve všem našem obchodním podnikání mohli ukázat vznešenost nebeských zásad nad pravidly světa. Máme dokázat, že pracujeme na vyšší úrovni než jen světští lidé. Ve všech věcech máme zjevovat čistotu charakteru a svědčit o tom, že pravda činí z těch, kdo jí prožívají a poslouchají syny a dcery Boží, dítky nebeského Krále a jako takoví jsou poctiví ve svém jednání, věrní, opravdoví a přímí jak v malých, tak i v nejdůležitějších věcech života.

Bůh chce, aby v každém našem konání i v prosté mechanické práci byla vidět dokonalost Jeho charakteru. Přesnost, dovednost, taktnost, moudrost a dokonalost, kterou vyžadoval při budování pozemského stánku, má být podle Jeho přání zjevena ve všem co se v Jeho díle podniká. Každá smlouva, kterou Jeho služebníci uzavírají, ^7T143 má být čistá a tak přesná před Jeho tváří jako bylo zlato, kadidlo a myrha, kterou v upřímné a neposkvrněné víře přinesli mudrci od Východu Dítěti-Spasiteli.

Takovým způsobem mají Kristovi následovníci i ve svém každodenním životě přinášet světlo světu. Bůh od nich nečeká, že budou svítit z vlastního úsilí. On neschvaluje žádnou sebe uspokojující snahu o rozvinutí nějaké vyšší dobroty. On chce, aby jejich duše byly proniknuty nebeskými zásadami a pak, přijdou-li do styku se světem, zjeví se světlo, které je v nich. Jejich poctivost, přímost a neochvějná věrnost v každém činu života poslouží k osvícení.

Království Boží přichází nepozorovaně. Vzniká pod jemným vlivem Jeho Slova, vnitřním působením Jeho Ducha, spojením duše s Tím, jenž je jejím životem. Největší projev Jeho moci bude zřejmý na lidech, kteří jsou dokonale přetvořeni v Kristův charakter.

Zevnějšek, možná i blahobyt, vysoké postavení, nákladné stavby nebo zařízení nejsou pro pokrok Božího díla tím nejdůležitějším, právě tak málo jsou potřebné i zvláštní výkony, které sklízí u lidí pochvalu a svádí k marnivosti. Světská okázalost jakkoli působivá nemá u Boha žádnou cenu.

I když je naší povinností usilovat o dokonalost ve vnějších věcech, vždy bychom měli pamatovat, že tento cíl nemá být tím vrcholným záměrem. Musí být podřízen vyšším zájmům. Nad všechno viditelné a pomíjivé si Bůh cení to neviditelné a věčné. Viditelné má jen tehdy cenu, jestliže je vyjádřením neviditelného. Nejskvělejší umělecké výtvory nemají žádnou krásu v porovnání s krásou povahy, která je ovocem působení Ducha Svatého v duši.

Když Bůh dal světu Syna, obdařil lidi ^{7T 144} nehynoucím bohatstvím - bohatstvím, vedle něhož je všechno lidské bohatství od počátku světa ničím. Kristus přišel na zem a stál před lidmi pln věčné lásky a toto je ten poklad, který smíme přijmout od Něho, zjevovat ho a sdělovat jiným.

Naše instituce dají charakter dílu Božímu právě podle posvěcené odevzdanosti pracovníků, zjevujících moc Kristovy milosti při proměně života. Máme být odlišní od světa, neboť Bůh nám vtiskl svoji pečeť a chce v nás ukázat svůj vlastní charakter a lásku.

Náš Vykupitel nás přikrývá svou vlastní spravedlností. Když Pán povolává lidi k službě, neptá se zda jsou vzdělaní, nebo výmluvní nebo bohatí na světské statky. Jde mu spíš o to, zda: "chodí tak pokorně, že je mohu poučit o své cestě? Mohu svěřit jejich rtům svá slova? Představí mne?"

Bůh může použít každého člověka tou měrou, jakou měrou se může svým Duchem vnořit do chrámu jeho duše. On přijímá jen takové dílo, které vyzařuje Jeho obraz. Pověřovací listinou Jeho následovníků před světem je nesmazatelný charakter Jeho nesmrtelných zásad.

Misijní činnost

Naše nakladatelství jsou Bohem zřízená střediska, jejichž pomocí má být uskutečněno dílo, jehož velikost si ani neuvědomujeme. Tam jsou odvětví námahy a vlivu, která doposud nebyla dotčena, jejichž spolupráci ale Bůh vyžaduje.

Je Božím záměrem, aby tou měrou jakou poselství pravdy proniká do nových polí, šlo ustavičně kupředu i dílo zřizování nových středisek. Po celém světě má Jeho lid budovat památníky Jeho ^{7T 145} soboty - znamení mezi Ním a jimi, že On je posvěcuje. Na různých místech v misijních zemích musí být vybudována nakladatelství. Dát charakter dílu, aby mělo pracovní a vlivná střediska, upoutat pozornost lidu, rozvinout hřivny a schopnosti věřících, sjednocovat nové sbory a napomáhat úsilí pracovníků, usnadňovat jim lepší spojení se slovy a rychlejší zvěstování poselství - všechno toto a mnohé jiné si žádá zřízení nakladatelství v misijních polích.

Předností, ano povinností našich již zřízených institucí je napomáhat tomuto dílu. Tyto instituce byly založeny sebeobětavostí. Byly vybudovány z darů sebezapírání Božího lidu a nesobeckého úsilí Jeho služebníků. Bůh chce, aby projevili téhož ducha sebeobětování a napomáhali zřizovat nová střediska v jiných polích.

Pro ústav jakož i pro jednotlivce platí tentýž pravdivý zákon: nemají se soustřeďovat sami na sebe. Když se zřídí nějaká instituce a její vliv roste, nemá ustavičně toužit po větších vymoženostech jen pro sebe. O každém ústavu jakož i o každém jednotlivci platí, že přijímá, aby rozdával. Bůh dává, abychom i my mohli dát. Jakmile se některý ústav zaběhl, měl by pomáhat jiným Božím ústavům, které toho více potřebují.

Toto se shoduje se zásadami zákona i evangelia, se zásadami, které jsou zviditelněny v životě Ježíše Krista. Největší důkaz upřímnosti našeho vyznávaného přidržení se Božího zákona a vyznávaného následování našeho Vykupitele je nesobecká, sebeobětavá láska k našim spolubližním. ^{7T 146}

Slávou evangelia je, že spočívá na zásadě - ustavičnou obětavostí přispívat k obnově Božího obrazu v padlém lidstvu. Bůh poctí tuto zásadu kdekoliv se projeví.

Ti, kdo následují Kristův sebezapíravý příklad pro pravdu, šíří ve světě mocné svědectví. Jejich příklad je přesvědčivý a přitažlivý. Lidé vidí, že Boží vyznávající lid má víru, která působí skrze lásku a očisťuje duši od sobectví. V životě těch, kdo poslouchají Boží přikázání, vidí lidé světa přesvědčující důkaz, že Boží Zákon je zákonem lásky k Bohu a člověku.

Boží dílo má být vždy znamením Jeho dobroty a tou měrou jak se toto znamení projeví v působnosti našich institucí, získá důvěru lidu a pomůže rozšíření Jeho království. Pán odejme své požehnání tam, kde na prvním místě jsou sobecké zájmy, ať je to v kterémkoli úseku Jeho díla; požehná však svůj lid na celém světě, jestliže ten použije prostředky k povznesení lidstva. Zkušenost apoštolských dnů bude naší zkušeností, přijmeme-li celým srdcem Boží zásady štědrosti - a rozhodneme-li se ve všech věcech podřídit se vedení Jeho Svatého Ducha.

Školy pro pracovníky

Naše ústavy by měly být misijními prostředníky v nejvyšším smyslu a pravá misijní činnost začíná vždy u těch nejbližších. V každé instituci se má konat misijní dílo. Všichni, počínaje správcem až po nejposlednějšího dělníka, všichni by si měli uvědomovat odpovědnost za neobrácené, které jsou mezi nimi. Měli by vynaložit opravdové úsilí, aby je přivedli ke Kristu. V důsledku takového úsilí ^{7T 147} budou mnozí získáni a v díle Božím se stanou věrnými a opravdovými služebníky.

Když si naše nakladatelství převezmou zodpovědnost za misijní pole, uvidí nutnost poskytnout našim pracovníkům širší a hlubší vzdělání. Uvědomí si hodnotu svých vymožeností pro toto dílo a uvidí potřebu přípravy pracovníků, nejen aby budovali dílo ve vlastní zemi, nýbrž aby účinně pomáhali institucím v nových polích.

Bůh chce, aby naše nakladatelství byla výchovnými školami, jak v praktickém tak v duchovním směru. Správcové a pracovníci by měli vždy pamatovat, že Bůh požaduje dokonalost ve všem co souvisí s Jeho dílem. Měli by to pochopit všichni, kdo vstupují do těchto institucí za účelem vzdělání. Všem by měla být dána příležitost k získání té nejlepší možné přípravy. Měli by se obeznámit s různými odvětvími díla, aby v případě výzvy odejít do jiných polí, byli všestranně připraveni a tak uzpůsobeni nést různé odpovědnosti.

Žáci by měli být tak vychováváni, aby po nutné době strávené v ústavu, byli připraveni zodpovědně nastoupit do různých odvětví tiskařské práce, a podpořit Boží dílo nejlepším uplatněním svých sil a schopni dělit se s jinými o poznání, které sami obdrželi.

Všichni pracovníci by měli pamatovat na to, že nemají být vzděláni pouze v obchodních odvětvích, nýbrž připravit se nést duchovní odpovědnosti. Každý pracovník by měl pamatovat na důležitost osobního spojení s Kristem, osobní zkušeností s Jeho spásnou mocí. Pracovníci by měli být tak vzděláni, ^{7T 148} jak byli mládenci v prorockých školách. Jejich mysl by měla být Bohem formována prostřednictvím Jeho určených nástrojů. Všichni by měli být biblicky vzděláni, utvrzeni a založeni na zásadách pravdy, aby mohli jít cestou Boží, konat spravedlnost a soud. Všechno úsilí by se mělo vynaložit k probouzení a povzbuzování misijního ducha. Pracovníci by si měli uvědomovat velikou přednost, které se jim dostalo v tomto posledním spásném díle, že Pán je chce použít za svoji pomocnou ruku. Každý by se měl učit prakticky sloužit lidem ve svém okolí. Všichni by se měli naučit v Božím Slově hledat poučení v každém odvětví misijního úsilí. Když jim pak bude zvěstováno Boží Slovo, porozumí, jak v polích pracovat takovým způsobem, aby byl Bohu přinesen co největší užitek ze všech částí Jeho vinice.

Splnění Božího záměru

Kristus chce plností své moci tak posílit svůj lid, že skrze něj bude celý svět obklopen ovzduším milosti. Když se Jeho lid celým srdcem odevzdá Bohu, tento záměr bude splněn. Těm, kteří pracují v Jeho ústavech, zní Boží Slovo: "Očisťte se vy, kteříž nosíte nádobí Hospodinovo." Iz 52, 11. Sebeláska by měla ve všech našich institucích ustoupit nesobecké lásce a práci pro duše blízko i v dáli. Pak svatý olej poteče z dvou olivových větví do zlatých trubic, které se samy vyprázdní do nádob na to připravených. Pak životy Kristových pracovníků budou vskutku svědectvím pravdy Jeho Slova.

Láska a bázeň Boží, vědomí Jeho dobrotivosti ^{7T 149} a svatosti, bude proudit v každém ústavu. Ovzduší lásky a pokoje zavládne ve všech odděleních. Každé promluvené slovo, každý provedený čin bude mít vliv podobný nebeskému vlivu. Kristus bude přebývat v lidech a lidé budou přebývat v Kristu. V celém díle bude zjevný ne charakter smrtelného člověka, nýbrž povaha věčného Boha. Nebeský vliv svatých andělů, zasáhne srdce těch, kteří přišli do styku s těmito pracovníky; od nich budou vytékat proudy požehnaného vlivu.

Když jsou pracovníci vyzváni vstoupit do nových polí, pak s takovou přípravou půjdou jako zástupci Spasitele, připraveni k užitečné práci v Jeho službě, schopni slovem i činem zvěstovat přítomnou pravdu. Zbožná stavba charakteru, vybudovaná Boží mocí, obdrží světlo a slávu s nebe, a před světem bude stát jako svědek, ukazující k trůnu živého Boha.

Pak dílo půjde vpřed pevně a s dvojnásobnou silou. Pracovníkům v každém odvětví bude udělena nová moc. Publikace se budou šířit jako Boží poslové a budou nést pečeť Věčného. Paprsky světla z nebeské svatyně budou provázet ty převzácné zvěstované pravdy. Jako nikdy předtím budou mít moc probouzet v duši přesvědčení o hříchu, hlad a žízeň po spravedlnosti, a živý zájem o nepomíjitelné věci. Lidé se dovědí o odpuštění svých nepravostí a o věčné spravedlnosti, kterou Mesiáš svou obětí vyvedl na světlo. Mnozí se rozhodnou pro slavnou svobodu synů Božích a připojí se k Božímu lidu, aby uvítali brzký příchod našeho Pána a Spasitele v moci a slávě.