Když Mojžíš naslouchal slovům Chóreho, byl naplněn úzkostí a padl na svou tvář před lidem. „A mluvil k Chóre a ke vší rotě jeho, řka: Ráno ukáže Hospodin, kdo jsou jeho, a kdo jest svatý, i kdo před něj předstupovati má, nebo kohožkoli vyvolil, tomu rozkáže přistoupiti k sobě. Toto učiňte: Vezměte sobě kadidelnice, ty Chóre i všecko shromáždění tvé, a naklaďte do nich ohně, a vložte na něj kadidla před Hospodinem zítra, i stane se, že kohožkoli vyvolí Hospodin, ten bude svatý. Příliště to na vás, synové Léví. I řekl Mojžíš k Chóre: Slyšte, prosím, synové Lévi. Zdaliž málo vám to jest, že vás oddělil Bůh Izraelský ode všeho množství Izraelského a rozkázal vám přistupovati k sobě, abyste vykonávali službu příbytku Hospodinova a abyste stáli před shromážděním a sloužili jim, a vzal tě sobě a všecky bratří své, syny Lévi s tebou, že ještě kněžství hledáte? Protož věz, že ty a všecko shromáždění tvé jste ti, kteříž se rotíte proti Hospodinu, nebo áron si úřad nepřivlastnil, ale do tohoto svatého úřadu jej povolal sám Bůh.

Dátan a Abíram řekl: „Což se málo zdá, že jsi vyvedl nás ze země oplývajicí mlékem a strdí, abys nás zmořil na poušti, že chceš i panovati nad námi, a rozkazovati nám? ^{3T 348} A ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a strdí, aniž jsi nám dal v dědictví rolí a vinic. Zdali očí mužům těmto vyloupiti chceš? Nepůjdeme.“

Obviňovali Mojžíše jako příčinu toho, že nevešli do země zaslíbené. Říkali, že Bůh s nimi tak nejednal a neřekl, že mají zemřít na poušti a nikdy neuvěří, že to tak řekl; byl to Mojžíš, který to řekl, ne Hospodin a Mojžíš to všechno zařídil tak, aby je nikdy nepřivedl do Kanánu. Mluvili o tom, jak je nevedl do země, která oplývala mlékem a medem. Ve svém zaslepeném odboji zapomněli na svoje utrpení v Egyptě a na pustošivé rány, které dopadly na tuto zem. A nyní obviňují Mojžíše, že je vyvedl z dobré země, aby je na poušti zničil, aby se mohl obohatit jejích majetky. Nestydatě se ptali Mojžíše, zda se domnívá, že nikdo ze všech těch zástupů není tak moudrý, aby nepostřehl a neprohlédl jeho pohnutky a podvodné záměry, anebo si snad myslí, že se všichni podřídí a jako slepí se dají vést jeho libovůli někde směrem ke Kanánu, pak zase zpět k Rudému moři a do Egypta. Tak mluvili před shromážděním a odmítli uznávat autoritu Mojžíše a Arona.

Mojžíše se velice dotklo toto nespravedlivé obvinění. Odvolal se před lidem na Boha, zda vůbec někdy jednal svévolně a prosil ho, aby byl jeho soudcem. Všechen lid byl silně nepřátelsky ovlivněn falešným obviněním Chóreho. „Potom řekl Mojžíš k Chóre: Ty a všecko shromáždění tvé, postavte se zítra před Hospodinem, ty i oni, též i áron. A vezmouce každý kadidelnici svou, dáte do nich kadidla, a postavíte se před Hospodinem, každy s kadidelnicí svou dvě stě a padesáte kadidelnic bude; ty také i áron, každý s kadidelnicí svou. Tedy vzal každý kadidelnici svou, a nabravše do nich ohně, vložili na něj i kadidla, a stáli u dveří stánku úmluvy, i Mojžíš i áron“. Nu 16,16-18.

^{3T 349} Chóre a jeho společníci, kteří ve své sebedůvěře chtěli být kněžími, vzali kadidlo a postavili se ve dveřích svatyně s Mojžíšem. Chóre měl v srdci zášť a odboj. Podléhal sebeklamu; skutečně se domníval, že celé shromáždění je velice spravedlivý lid a že Mojžíš je tyranský vládce, ustavičně vyžadující, aby se izraelský lid posvěcoval, zatímco toho nebylo potřebí, neboť byli svatí.

Tito odbojní jednotlivci lichotili Izraelským, aby věřili, že jsou spravedliví, ale že všechny jejich nesnáze působí Mojžíš, jejich vládce, který jim ustavičně připomíná jejich hříchy. Lid se domníval, že kdyby je vedl Chóre a povzbudil je k setrvávání v jejich spravedlivém konání, místo aby připomínal jejich poklesky, pouť by byla klidná a úspěšná a nepochybně by je nevedl zpět, ale vpřed, do země zaslíbené. Odvolávali se na to, že Mojžíš jim řekl, že nevejdou do země, ačkoli Hospodin to neřekl.