Chóre ve své pyšné sebedůvěře shromáždil celý tábor Izraele proti Mojžíšovi a áronovi „ke dveřím stánku úmluvy i ukázala se sláva Hospodinova všemu množství. I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k áronovi, řka: Oddělte se z prostředku množství tohoto, ať je v okamžení zahladím. Kteřížto padše na tváři své, řekli: Bože silný, Bože duchů všelikého těla, jediný tento člověk hřeší, a na všecko shromáždění hněvati se budeš?“ Nu 16,19-22.

„Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: Mluv ke množství a rci: Odstupte se všech stran od příbytku Chóre, Dátana a Abírama. A vstav Mojžíš, šel k Dátanovi a Abíramovi i šli za ním starší Izraelští. ^{3T 350} A mluvil ke množství, řka: Odstupte, prosím od stanů bezbožných mužů těchto, aníž se čeho dotýkejte, což jejich jest, abyste nebyli zachváceni ve všech hříších jejich. I odstoupili se všech stran od příbytku Chóre, Dátana a Abírama ale Dátan a Abíram vyšedše, stáli u dveří stanů svých, i ženy jejich a synové jejich, i maličcí jejich. Tedy řekl Mojžíš: Po tomto poznáte, že Hospodin poslal mne, abych činil všecky skutky tyto, a že nic o své ujmě nečiním: Jestliže tak jako jiní lidé mrou, zemrou i tito, a navštívením obecným všechněm lidem jestliže navštíveni budou, neposlal mne Hospodin. Pakliť něco nového učiní Hospodin, a země otevrouc ústa svá, pozře je se vším, což mají, a sestoupí-li za živa do pekla, tedy poznáte, že jsou popouzeli muži ti Hospodina“. Nu 16,23-30. Když Mojžíš domluvil, otevřela se země a jejich stany a všechno co jim patřilo, bylo pohlceno. Za živa se propadli, země se nad nimi zavřela a zahynuli uprostřed shromáždění.

Když Izraelité slyšeli křik hynoucích, utekli daleko od nich. Věděli, že částečně byli vinni, neboť naslouchali obviněním proti Mojžíšovi a áronovi a báli se, že také zahynou s nimi. Boží soudy však dosud nebyly ukončeny. Oheň přišel v oblaku slávy a spálil dvěstěpadesát mužů, kteří kadili. Byla to knížata, mužové rozvážní a vlivní představitelé tábora, lidé dobré pověsti. Byli vysoce váženi a jejich soud byl v nesnadných situacích často vyhledáván. Podlehli však zlému vlivu, žádosti, žárlivosti a odbojnému duchu. Nezahynuli s Chórem, Dátanem a Abíramem, protože nebyli první v odboji. Neměli zahynout první s původci odboje, dostali příležitost ku pokáni ze svého zločinu. Nesmířili se však se z ničením těchto bezbožných lidí a hněv Boží dopadl také na ně a zničil i je.

„Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: Rci Eleazarovi, synu árona kněze, ať sbéře kadidelnice z toho spáleniště, a oheň pryč rozmece, nebo posvěceny jsou. ^{3T 351} Kadidelnice totiž těch, kteříž proti svým dušem hřešili, a ať je rozkují na plechy k obložení oltáře, nebo kadili jimi před Hospodinem, protož posvěceny jsou, a budou na znamení synům Izraelským.“ Nu 16,36-3B.