Po tomto strašném projevu Božího soudu lid se vrátil do svých stanů. Byl zděšen, ale ne pokořen. Byl hluboce zasažen duchem odboje a polichocen Chórem a jeho společníky, takže se domníval, že jsou výborným lidem a že je Mojžíš zbytečně haní a tupí. Jejich nitro bylo tak důkladně otráveno duchem těch, kteří zhynuli, že bylo těžké osvobodit se od jejich zlých předsudků. Kdyby připustili, že Chóre a jeho společnost byli všichni bezbožní a Mojžíš spravedlivý, byli by nuceni uznat, jako slovo Boží to, čemu neochotně uvěřili - že totiž určitě všichni zemřou na poušti. Nebyli ochotni se tomu podřídit a snažili se věřit, že to všechno byl jen podvod a že Mojžíš je svedl. Mužové, kteří zahynuli, mluvili jen příjemné věci a projevovali jim zvláštní zájem a lásku, a oni se domnívali, že Mojžíš je pletichář. Usoudili, že přece nemohou být tak zlí a ti, co zahynuli, byli docela dobří lidé a Mojžíš je příčinou jejich neštěstí.

Satan do jisté míry dovede ovládat svedené lidi. Může zvrátit jejich úsudek, usměrnit jejich pohled a jejich sluch. Tak tomu bylo v případě Izraelských. „Nazejtří pak reptalo všecko množství synů Izraelských na Mojžíše a na árona, řkouce: Vy jste příčinou smrti lidu Hospodinova.“ Nu 16,41. Lid byl zklamán, že vše nakonec dopadlo ve prospěch Mojžíše a árona. Lid obdivoval Chóreho a jeho společníky pro jejich svatokrádežné vykonávání kněžských povinností. ^{3T 352} Neviděl, že tito vůdcové si počínají rouhavě proti nebeskému Majestátu. Když byli zničeni, lid byl ochromen a po chvíli se všichni obořili na Mojžíše a árona a obviňovali je z prolití krve těch, kteří zahynuli rukou Boží.

„I stalo se, když se sbíralo množství proti Mojžíšovi a proti áronovi, že se ohlédli ke stánku úmluvy, a aj, přikryl jej oblak, a ukázala se sláva Hospodinova. Přišel také Mojžíš s áronem před stánek úmluvy. I mluvil Hospodin k Mojžišovi, řka: „Vyjděte z prostředku množství tohoto, a zahladím je v okamžení. I padli na tváři své.“ Nu 16,42-45. Přes všechen odboj Izraele a jejich krutý postoj vůči Mojžíšovi, on stále projevoval k nim tutéž lásku jako dříve. Padl na tvář před Hospodinem a prosil, aby ušetřil lid. Zatímco prosil Hospodina, aby odpustil hříchy svého lidu, Mojžíš žádal árona, aby učinil obřad smíření za jejich hřích. Sám zůstal před Hospodinem, jeho modlitby vystupovaly s kadidlovou vůní a byly příjemné Bohu, že celé shromáždění nezahynulo ve svém odboji.

„Tedy řekl Mojžíš áronovi: Vezma kadidelnici, dej do ní oheň z oltáře a vlož kadidla a běž rychle ke množství a očisť je, nebo vyšla prchlivost od tváři Hospodinovy a rána se začala. I vzav áron kadidelnici, jakž rozkázal Mojžíš, běžel do prostřed shromáždění a aj, rána již se byla začala v lidu, a zakadiv, očistil lid. A stál mezi mrtvými a živýmí i zastavena jest rána. Bylo pak těch, kteříž od té rány zemřeli čtrnácte tisíců a sedm set, kromě těch, kteří zemřeli příčinou Chóre. I navrátil se áron k Mojžíšovi, ke dveřím stánku úmluvy, když ta rána přetržena byla.“ Nu 16,46-50.