Milá sestro O: Myslím, že nejsi šťastná. Ve snaze konat nějaké velké dílo, zapomínáš na přítomné povinnosti, které ti stojí přímo v cestě. Nejsi šťastná, protože pro nějaké vyšší a vznešenější dílo, které hodláš vykonávat, nevšímáš si malých, každodenních životních povinností. Jsi nestálá a nespokojená. Raději rozkazuješ, než sama vykonáš. Raději jiné poučuješ, co by měli činit, než aby ses pohotově a radostně chopila práce a vykonala ji sama.

Kdyby ses byla méně zaobírala vlastními zájmy a více se starala o štěstí jiných, mohla jsi domov svého otce udělat šťastnějším. Své obyčejné, každodenní povinnosti života nevykonáváš celým srdcem. V myšlenkách se upínáš k nějaké příjemnější, vznešenější, anebo úctyhodnější práci. Někdo však musí vykonat i to, co se tobě nelíbí a čím pohrdáš. Kdyby si tyto jednoduché domácí povinnosti dělala ochotně a věrně, načerpala bys při tom také ponaučení, které právě potřebuješ, abys nabyla lásku k domácím povinnostem. Jde tu o zkušenost pro tebe podstatně důležitou; ty však o ni nedbáš. Vzdycháš nad svým údělem, nešťastným činíš své okolí a sama se tím poškozuješ. Snad se nikdy nedostaneš k dílu, které by tě uvedlo před veřejnost. ^{3T 80} Všechno, co je nutné vykonat, má svoji mravní důležitost, zda už jde o umývání nádobí, přípravu stolu, starost o nemocné, vaření anebo praní. Dokud se těchto povinností nechopíš radostně a spokojeně, nejsi schopná k větším a vznešenějším povinnostem. I nepatrné povinnosti života někdo musí vykonat, a ti, kteří je konají, měli by si uvědomit, že činí potřebné a čestné dílo a že svým posláním, nechť je sebenepatrnější, konají Boží dílo zrovna tak, jako konal Gabriel, když ho Pán poslal k prorokům. Každý má pracovat na svém místě v tom či onom oboru. V domácnosti, při nejnepatrnějších povinnostech života, které je třeba vykonat, žena může a měla by projevit věrnost a lásku zrovna tak, jako andělé ve svém poslání. Souhlas s Boží vůlí povznáší každou nutnou práci na čestné místo.

Potřebuješ lásku a zájem. Svoji povahu musíš vytvářet. Svoji nestálost musíš překonat a místo ní pěstovat dobrotivost a lásku. Zapírej se! Naše práce je důležitá. Nejsme v nebi, ale na zemi. Až budeme v nebi, jistě budeme uschopněni vykonat mnoho povznášející nebeské práce. Na tomto světě se však musíme ve zkoušce osvědčit. Měli bychom být vyzbrojeni k zápasu a k povinnostem.

Největší povinností mladých je, aby ve svém domově láskou a upřímným zájmem byli požehnáním otci, matce, bratrům a sestrám. Zde mohou projevit sebezapírání i zapomenout na sebe při starosti a práci pro jiné. Tato práce nezneucťuje ženu. Je to nejsvětější, nejvznešenější poslání, které může plnit. Jakým požehnaným vlivem může zde sestra působit na bratra! Svým správným postojem může rozhodnout o povaze svých bratří. Její modlitby, její něha a láska mnoho zmohou v domácnosti. Milá sestro, tyto vznešené vlastnosti nikdy se nepřenesou na jiné, když je sama nebudeš vlastnit. Duševní spokojenost, láska, něžnost, povahová vyjasněnost, vlastnosti, které zasahují každé srdce, odrazí se ti tou samou měrou, jakou je tvé srdce měří jiným. ^{3T 81} Když Kristus nevládne v srdci, zavládne v něm nespokojenost a mravní nepořádek. Naše sobectví od jiných vyžaduje to, co sami nejsme jim ochotni dát. Když v srdci není Kristus, povaha nebude příjemná.

Ne vždy vyžadují odvahu jen velké dílo a těžké zápasy, které zkoušejí člověka. Každodenní život přináší své těžkosti, zkoušky a znechucení. Právě takové nepatrné dílo častokrát vyžaduje trpělivost a pevnost. Odolávat všem těžkostem a přemoci je můžeme jen rozhodností a úsilím. Snaž se, aby Pán byl s tebou a aby ti byl na každém místě potěšením a posilou. Velmi potřebuješ pokorného a tichého ducha; bez něho nebudeš šťastná. Milá sestro, kéž ti Pán Bůh pomůže v úsilí o pokoru a spravedlnost. Potřebuješ Božího Ducha. Když jsi rozhodnutá být něčím, Bůh ti pomůže, posilní a požehná ti. Když však zanedbáš povinnosti malé, nikdy ti nebudou svěřeny větší.