Existují takoví, kteří svou bezohlednost nazývaji odvahou a statečností. Zbytečně se vystavují různým nebezpečím, z nichž by je mohl vytrhnout jen Boží zázrak, když by měli uniknout bez pohromy a poskvrny. Spasitel světa co nejrozhodněji odmítl satanovo pokušení skočit z chrámové věže. Satan uváděl Boží zaslíbení jako pojistku, že Kristus to přece může učinit ve spolehnutí na tento příslib. Kristus odolal tomuto pokušení Písmem: „Psáno jest: Nebudeš pokoušet Pána Boha svého!“ Mt 4,7 Jen Slovem Božím možno nejbezpečněji odrazit nepřítele. Satan vhání lidi tam, kam je Bůh neposílá a dovolává se Písma, aby ospravedlnil své svody.

Bůh svá vzácná zaslíbení nedal proto, aby povzbudil lidskou troufalost, aby člověk na ně spoléhal i tehdy, když se zbytečně vystavuje nebezpečí. Pán žádá, abychom ve svém počínání byli pokorně závislí na Jeho prozřetelnosti. „Není v moci člověka cesta jeho, aniž je v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj.“ Jr. 10,23. V Božích rukou je náš úspěch i náš život. Nic není možné úspěšně vykonat bez dovolení a požehnání Božího. Svou rukou nás může požehnat, může ji však též obrátit proti nám. „Uval na Hospodina cestu svou a slož v Něm naději, onť zajisté všechno spraví“. Ž 37,5. Pán od nás žádá, abychom si jako dítky Boží zachovali důsledný křesťanský charakter. Měli bychom jednat rozvážně, opatrně a pokorně a k jiným lidem bychom měli přistupovat obezřetně. V žádném případě však nemáme opustit zásadu.

^{3T 483} Jen tehdy jsme bezpečni, nedáváme-li žádné místo ďáblu, protože jeho našeptávání a úmysly nám vždy škodí a překážejí nám spoléhat na Boha. Satan se mění i v anděla čistoty, jen aby svým pokušením mohl své svody tak uvést, abychom jeho zákeřnost nerozpoznali. Čím více povolujeme, tím více a mocněji dolehnou na nás jeho svody. Je nebezpečné pouštět se s ním do hádek, anebo rozhovorů, neboť při každé příležitosti, jíž nepříteli poskytujeme, zvětšují se jeho nároky. Naším jediným bezpečím je rozhodně zavrhnout první pokušení troufalosti. V Kristových zásluhách dal Bůh dostatečnou milostivou možnost odporovat satanu a stát se rozhodnými vítězi. Odolat je úspěch. „Vzepřete se ďáblu a on uteče od vás“. Jk 4,7. Odpor musí být pevný a trvalý. Všechno ztratíme, co jsme dnes vytrvalým odporem získali, jestliže zítra povolíme.

Hřích tohoto světa spočívá v tom, že zřejmé Boží příkazy byly zneváženy. Moc zlého vlivu je velmi silná. Eva měla všechno, co chtěla. Nic jí ke štěstí nechybělo, avšak nezkrotná chuť žádala ovoce z toho stromu, z kterého Bůh jíst zakázal. Nepotřebovala ovoce ze stromu poznání, dovolila však, aby chuť a zvědavost ovládly její rozum. Byla dokonale šťastná ve svém rajském domově po boku svého muže, avšak jako moderní všetečné Evy myslela, že v ukojení zvědavosti může jít o nějaký vyšší stupeň, než jim určil Bůh. Avšak v pokusu dostat se výše nad své původní postavení, upadla o mnoho hlouběji. K podobnému výsledku dojdou určitě i moderní Evy, zanedbají-li radostně snášet své každodenní povinnosti života podle Božího plánu.

Ženy jsou povolány vykonat důležitější a vznešenější dílo, než jsou povinnosti samotných králů. Mohou formovat mysl svých dětí a ukovávat jejich charaktery tak, aby mohly být na tomto světě užitečnými a směly být syny a dcerami Božími. Svůj čas by měly považovat za příliš drahý, než aby ho utrácely v nějaké zábavní místnosti, nebo ve zbytečné práci. Na tomto světě běd a utrpení je dost nutnější, důležitější práce, než abychom drahé chvíle utrácely paráděním a okázalostí. ^{3T 484} Dcery nebeského Krále, členky královské rodiny, pocítí zodpovědnost dospět k vyššímu životu, aby mohly přijít k užšímu spojení s nebem a pracovat v souladu s Vykupitelem světa. Ty ženy, které takto pracují, nespokojí se s módou a bláznovstvím, které tolik poutají mysl a lásku žen těchto posledních dnů. Jsou-li opravdu Božími dcerami, budou účastnicemi Boží přirozenosti. Bude je vést nejhlubší soucit, který pudil i jejich Božského Vykupitele při pohledu na zkažené mravy společnosti. Budou cítit s Kristem a budou pracovat ve svém okolí podle schopnosti a příležitosti na záchraně hynoucích duši, jako pracoval Kristus ve svém prostředí pro blaho člověka.

Nedbalost ženy sledovat Boží stvořitelský plán, její úsilí dosáhnout významné postavení, které není schopná zastávat, znemožní jí zaujat patřičné místo, které by mohla náležitě zastávat. Tím, že opouští své místo, ztrácí pravou ženskou důstojnost a vznešenost. Když Bůh stvořil Evu, určil, že nebude ani menší,ani větší než muž, ale ve všem mu bude rovna. Tento svatý pár neměl mít žádný zájem na tom, aby nezávisel jeden na druhém. Každý měl mít svou osobní samostatnost, myšlení a konání. Po hříchu Evy - i když byla první v přestoupení- Pán pravil, že Adam bude panovat nad ní. Měla být podřízena svému muži a to byla část zlořečení. Toto zlořečení vytvořilo osud ženy v mnohých případech velmi bolestný a její život se stal velkým břemenem. Nadřazenosti, kterou Bůh přiřkl muži, tento v mnohém ohledu svou svévolnou mocí zneužil. Nekonečná moudrost Boží určila plán vykoupení, který staví lidstvo do druhé zkoušky. Lidstvo má projít znovu zkušeností.

Satan používá lidi za své nástroje a k troufalosti svádí ty, kteří milují Boha. Obzvlášť je to u těch, kteří jsou svedeni spiritismem. Spiritisté všeobecně nepřijímají Krista jako Syna Božího, a svou nevěrností svádí mnohé k odvážným hříchům. ^{3T 485} Dovolávají se dokonce určité nadřazenosti nad Krista, jak to učinil satan v zápase s Knížetem života. Spiritisté, jejichž nitro je poskvrněno hříchy odbojného charakteru a jejichž svědomí je zatvrzelé, odvažují se brát jméno neposkvrněného Syna Božího na své hříšné rty a rouhavě spojovat Jeho vyvýšené jméno s nízkostí, která vyznačuje jejich porušené povahy.

Lidé, kteří druhé zavádějí do takových odsouzenihodných bludů, odvažují se i učitele Božího Slova uvést do sporných diskusí. Někteří zvěstovatelé pravdy neměli odvahu odrazit výzvu takových lidí, kteří podle Božího Slova mají ohnivě poznamenané svědomí. Někteří z našich kazatelů se neodvážili říci těmto lidem: „Ve svém Slově nás Bůh varoval před vámi. Věrně nám popsal vaši povahu jakož i bludy, které zastáváte“. Někteří z našich kazatelů pustili se s těmito lidmi do otevřené diskuse, jen aby jim neposkytli příležitost jásat a aby nebyli obviněni ze zbabělosti. Avšak v diskusi se spiritistou nestřetneme se jen s člověkem, nýbrž i se samotným satanem a jeho anděly. Sdržují se s mocnostmi temnosti a zlými anděly kolem sebe.

Spiritisté se snaží zveřejnit své bludy a kazatelé, kteří obhajují biblickou pravdu jim k tomu dopomáhají, když se s nimi pouštějí do diskuse. Oni využívali příležitosti, aby mohli lidem podávat své bludné učení a v každé diskusi bývá někdo sveden. Pro nás je nejbezpečnější vyhnout se jim.