Byl mi ukázán stav světa, který rychle naplňuje svůj kalich nepravosti. Svět je naplněn všelikým bezprávím a zločiny a satan se všemožně snaží o to, aby se zločinnost rozšiřila. Mládež častokrát vidí na ulicích plakáty a upozornění o zločinnosti, hříchu, jak to líčí určité romány nebo představení. Takto se jejich mysl má obeznámit s hříchem. ^{3T 472} V novinách často čtou o zlých a zkažených lidech. Ve vzrušujících a napínavých příbězích dostávají to, co může podráždit jejich zvědavost a nízké vášně.

Literatura porušených mozků otravuje mysl tisíců lidí dnešního světa. Hřích už nevypadá tak strašně hříšně. O zločinech a hříšnosti slyší a čtou, až se jejich citlivé a kdysi s hrůzou odvracející svědomí tak otupí, že s horlivým zájmem dokáží sledovat nízké a hříšné řeči i činy.

„A jakož se dálo za dnů Noe, tak bude i za dnů Syna člověka“. Luk. 17,26. Bůh bude mít lid horlivý v dobrých skutcích, který bude pevně stát uprostřed zkaženosti tohoto porušeného věku. Bude zde lid, který se tak pevně uchopí Boží moci, že bude bezpečný před každým pokušením. Zlé zprávy mohou potom ohnivým písmem útočit na jejich vnímavost a svádět jejich mysl, avšak věřící budou s Bohem a s anděly tak spojeni, že budou jako hluší a slepí. Musí konat dílo, které za ně nikdo nemůže vykonat. Musí bojovat dobrý boj víry a dosáhnout života věčného. Nebudou důvěřovat sobě a nebudou soběstační. Vědí o svých slabostech a proto spojí svoji nevědomost s Kristovou moudrostí, a svou slabost s Jeho sílou.

Mládež může mít tak pevné zásady, že ani nejmocnější satanovo pokušení nezvrátí její věrnost. Samuel prožíval své dětství v nejzkaženějším prostředí. Viděl a slyšel to, co ho zarmucovalo. Synové Éliho, kteří vykonávali svatý úřad, byli ovládáni satanem. Tito mužové poskvrňovali celé své okolí. Hřích a nepravosti denně sváděly lidi, avšak Samuel žil čistě. Jeho charakter zůstal bez poskvrny. Neměl ani nejmenší obecenství, nebo zálibu v hříchu. Samuel miloval Boha, byl tak úzce spojen s nebem, že byl k němu poslán anděl, který s ním hovořil o hříchu synů Éli, kteří otravovali Izraele.

^{3T 473} Chuť a vášeň ovládají tisíce Kristových následovníků. Mnozí se tak spřátelili s hříchem, že jejich mysl je už otupena a hřích je spíš vábí, než aby se jim ošklivil. Konec všech věcí se blíží. Bůh už dlouho nebude snášet lidské zločiny a nízkou nepravost. Jejich zločiny již dosáhly nebes a Bůh brzo na ně odpoví strašnými ranami. Budou muset vypít kalich Božího hněvu, nesmíšeného s milostí.

Viděla jsem, že hrozí nebezpečí i vyznavačům Boží pravdy, kteří budou porušeni hříchem. Prostopášnost si zotročuje muže i ženy. Zdá se, že jsou omámení a bezmocní, když mají přemáhat chuť a tělesné žádosti. V Bohu je moc, v Něm je i síla. Když se chopíme této síly, pak životodárná moc Ježíše Krista povzbudí každého, kdo vzývá Jeho jméno. Mnohé nebezpečenství nás obkličuje a jen tehdy jsme bezpeční, když si uvědomujeme svou slabost a rukou víry se uchopíme svého mocného Vysvoboditele. Žijeme v hrozné době. Ani na okamžik nemůžeme přestat bdít a modlit se. Naše bezmocné duše se musí spolehnout na Ježíše, našeho soucitného Vykupitele.

Byla mi ukázána velikost a důležitost díla, které je před námi. Jen málo je však těch, kteří si uvědomují pravý stav věcí. Všichni, kteří spí a nevědí, že musí procitnout a bdít, budou přemoženi. V Božím díle začínají pracovat mladí lidé, z kterých mnozí nemají ani představy o svatosti a zodpovědnosti díla. Mají jen málo zkušeností ze života víry a nevědí, co je opravdový hlad duše po Duchu Božím, i když se to vždy duchovně vyplácí. Někteří schopní lidé, kteří by mohli zastávat velmi důležité postavení, nevědí čího ducha jsou. Tak přirozeně sklouznou do bezstarostné nálady, jako voda z vrchu. Mluví nesmysly, baví se s mladými děvčaty, i když téměř denně naslouchají krajně vážným pravdám, které burcují duši. Tito lidé mají náboženství v hlavě, avšak jejich srdce není posvěcené pravdami, které slyší. ^{3T 474} Takoví lidé nemohou nikdy vést jiné k zdroji živé vody, dokud se z něho sami nenapijí.

Není času pro lehkovážnosti,marnosti, nebo žertování. Události světových dějin velmi brzo skončí. Uvolněné mysle se musí změnit. Apoštol Petr praví: „Protož přepášíce bedra mysli své a střízliví jsouce, dokonale doufejte v té milosti, kteráž vám dána bude při zjevení Ježíše Krista. Jakožto synové poslušní, nepřirovnávající se prvním neznámosti své žádostem. Ale jakž ten, kterýž vás povolal, svatý jest, i vy svatí ve všem obcování buďte. Jakož napsáno jest: Svatí buďte, nebo já svatý jsem.“ 1.Pt 1,13-16.

Uvolněné myšlenky potřebujeme ukáznit a soustředit k Bohu. Musí poslouchat Boží vůli. Nechvalme a neočekávejme chválu, neboť to přispívá k utvrzování sebedůvěry a ne pokory, vede spíše ke zkáze, než k očištění. Opravdu schopní lidé, kteří cítí, že mají pracovat v Božím díle, budou se pod váhou svatosti díla sklánět jako snopy naložený vůz. Tehdy je čas vynaložit nejrozhodnější úsilí, aby byly přemoženy přirozené sklony tělesného srdce.